Kompromis s Nemesis 17

Kapitola 17 / ZA BRANOU /

Usadili se na koženou sedačku, kterou už zahřívala bruneta, co měla na sobě jen legíny a přelomovou podprsenku Intimissimi. Mohla to být jak číšnice, tak i kurtizána. Držela totiž tác se sklenkami šampaňského. Když si sedali, ukáplo jí pár kapek.

,,Hola de amor!“ pronesla přehnaně přátelsky. Seděla mezi nimi.

,,Hi,“ opáčil Rozen a zasekl zrak na jejím znamínku krásy.

,,Nabídněte si my friends, já se ujmu řízení,‘‘ doporučil jim Manny. Muž s knírem to přeložil. Rozena ta duální mluva vytáčela. Nemohl to překládat do Italštiny? Holt, pral se s nervozitou. Nalil do sebe šampaňské, druhé, třetí … Mohlo to vyvolat podezření? Mannyho nezajímal. Startovat totiž nezkrotitelné Ferrari. Zhola nic se ozvala nehorázná kakofonie motoru! Rozen si neodpustil poznámku. ,,Picadura,‘‘ přirovnal ho k žihadlu. Manny si skok mezi jazyky ani neuvědomil. ,,To jsi nic neslyšel Marcelo!‘‘ reagoval a než sešlápl plyn, podotkl. ,,Felippíno se už nemůže dočkat!‘‘

Co se honilo v nervózní hlavě? Detektiva napadlo, že vzpínající kůň v logu Ferrari, není jen tak obyčejný kůň. Byl to kůň Trójský.

Zfetovaný šofér řídil jako šílenec. Byl zázrak, že nikoho nesrazil. Rozen usoudil, že se předvádí. Nedokázal si vysvětlit, proč se na něj ta seňorita věší. Opravdu se tak bála? Doktorka přesměrovala jeho libido k ženám s vyšším IQ. Rozen zíral z okna, kde se před očima promítaly nebesky bílé fasády. Zdálo se mu, že sleduje film přetáčený rychloposuvem. Místy se řítili až 300 km'h! Celou dobu měl znamínko krásy přilepené ...

,,Mio dio!‘‘ vřískala nuceně.

Rozen jí položil ruku na protilehlé rameno. Zmlkla. První jeho role byla komediální. Co by na to asi řekla jeho oblíbená Seddy? Jistě by hrála lépe, než dotyčná. Umínil si tedy, že nebude přehrávat. Útes, kde se rezidence nacházela, se zatím zvětšovala. Mimoto minuli dům, kde herec vyrostl. Neubránil se pohledu na zahradu. Mamá nikde. Zaregistroval jen gerbery kropící zavlažovače.

Seňorita si toho všimla a pošeptala mu. ,,Manny má lepší dům.‘‘

Nebyla zřejmě tak hloupá. Změnu jazyka postřehla. Rozen s jejím tvrzením nesouhlasil, jenže hádat se nehodlal. Ferrari stoupalo do svahu a to rozhodně ne pomalu. Otáčky se praly s gravitací. Rozena dohnala otázka - Proč všichni ti nebožáci bez očí sídlí ve vyšší nadmořské výšce? Souviselo to s jejich pýchou?

,,Co to je za model?‘‘ zajímal se Zeed o auto, aby řeč nestála.

Manny otočil krkem. ,,Apostata!‘‘ představil s hrdostí bestii. Hned nato musel zadupnout brzdu, neboť se přiblížili k bráně. Rozen to latinské slovo slyšel. ,,Podobnejch krásek jezdí po Evropě jen pár. Maranello staví na zakázku. Alespoň každej ví, že přijíždí Manny.‘‘

Souvětí bylo přeloženo. Manny zadal něco do palubovky, načež se brána otevřela. Chico ze sousedství zalapal po dechu. Noelle ho do zahrady nikdy nevzala. Prý si to papá nepřál. Cizinci byli vpuštěni do této rajsky zelené zahrady. Brána se za nimi zavřela.

Ferrari se šinulo po šotolině, co se táhla až k domu. Rozen musel připustit, že ta seňorita měla pravdu. Byla to hotová latifundie! Cestu obrůstaly barvité keře Azalky, za nimiž trčel mocný strom. ,,Cože? Cedr?‘‘ divil se tomu, neboť ho situoval na blízký východ.

,,Měla jsem pravdu?‘‘ šeptala mu do ucha seňorita.

Usmál se na souhlas. Z míry ho vyvedli pěšáci klanu. Někteří z nich kouřili, jiní hráli fotbal. Nebyli to pouze Italové, přesto se nabízelo, že jsou ozbrojení. Co kdyby se utkali s mariňáky? Jatka! Za bránu se nedostal jen tak někdo. Oni zde byli jen díky lsti.

Tok myšlenek mu přerušil obrat řidiče, jenž před budovou udělal hodiny. Lekla se celá posádka. ,,To jsme my Italové,‘‘ zazubil se Manny do zpětného zrcátka. Motor uhasil a vystoupit si. Rozen si nechal si doplnit skleničku a hned jí do sebe obrátil.

,,Thank you,“ poděkoval jí anglicky.

Venku na něj čekalo další překvapení. Rozen si sundal sluneční brýle a vzhlédl k soše z mramoru. Znázorňovala ženu v tunice, které k dokonalosti chybělo jen to, že neměla hlavu. O koho šlo? O antickou bohyni? O křesťanskou světici? Královnu Francie? Hledal souvislosti mezi bezhlavou sochou a vraždami, co řešil. Náhle mu kolem hlavy proletěl fotbalový míč, který ho sice minul, přesto se odrazil o jednu z kapot.

,,Va fan kulo!,‘‘ vynadal autorovi Manny, třebaže netrefil Ferrari.

Autor se zdviženou rukou omluvil. ,,Lo siento!‘‘ 

Rozena míč nezajímal. Zato agent udělal pár svižných kroků a poslal ho Italovi přímo do běhu. Manny se rozběhl a vypálil tak silně, že se míč zmizel za obzorem. Rozena vystrašilo, jak moc jsou sehraní. V mozku se mu vyklubala paranoia. Znali se už z dřívějška?

,,Coole. Marcelo. Common!‘‘ popohnal je oba rukou. Pozvánku neodmítli. Ostatně, kdo by odmítl vstoupit do takového paláce.

Ω

Vstoupili mezi románské sloupy. Vedl je Manny, Cooler s Noirem mu byli v patách. Připojil se i Palladino, který se za krátkou dobu vypracoval na Mannyho favorita. Zasloužil si cenu za vedlejší roly? Nominaci bezesporu. Kde se zasekl kolega s knírem? Kde vystrašená seňorita? Na tom už nezáleželo. Ovšem ironie tomu chtěla, že kráčeli po červeném koberci. Najednou se v paranoidním mozku zrodila pochybnost, zdali si tu situaci jen nevysnil. Všechno bylo neuvěřitelně symbolické.

Chodbu lemovaly obrazy. Rozen musel uznat, že jde o kvalitní falzifikáty. Tu zahlédl Goyu, Botticheliho, Bosche, Picassa. Pokud to byl opravdu sen, jeho představivost neznala mezí. Hned jak rozeznal hodiny od Salvadóra Dálího, poznal, že nesní. Náhle se jejich průvodce otočil, ohnul obočí a podezíravě si ho prohlédl.

,,Takže ty umíš španělsky blonďáku?‘‘ zeptal se, jakoby mu to došlo se zpožděním.

Rozen přikývl. ,,Yes. Za Unie jsem tu byl na erasmu,“ zůstal u angličtiny, aby zůstal v obraze i jeho spiklenec.

Rozuměl i Manny. Couval a ptal se. ,,Nepotkali jsme se někdy?‘‘

,,Nó,‘‘ zavrtěl lživě hlavou, přesto zaváhal. ,,Bůh ví Manny.‘‘

Ten si utřel nos. ,,Europe is small,‘‘ usoudil anglicky a přešel do španělštiny. ,,Bůh ví, koho znám a koho nó. Všichni totiž znají Mannyho! Stačí napudrovat nos! Mám pravdu Coole?‘‘

Zeed spiklenecky přitakal. ,,Definitely!‘‘

Rozen měl stihomam, i bez absťáku. Snesl by další šampaňské. Chodba se rozběhla do stran, aby se nakonec spojila v jednu. Co ten prostor vyplňovalo, o tom neměli ponětí. Slyšeli však hudbu. Rozen hádal, že jde o reggeaton. Palladino se nechal karibským rytmem zlákat. Detektiv usoudil, že se tam sdružují pěšáci. Cizinci ještě minuly oblouk, načež dorazili do velkolepého sálu. V jeho středu se rozprostíral dlouhý zdobený stůl, nad nímž visel křišťálový lustr. Jakou měl asi hodnotu? Korunu tomu dala rozměrná střešní okna, co pouštěla do místnosti paprsky světla a pozorovatel by se vsadil, že jsou ze skla, nikoliv z plastu. Celou atmosféru dokresloval to latinské, tu, c, du, c, tu, c, du, c ...

,,Bůh vám žehnej,‘‘ popřál jim ženský hlas. Cizinci po něm pátrali. Nakonec zdroj přívětivosti našli. Kousek od nich postávala milá starší dáma, která byla oděna v pestrých květovaných šatech. Na hlavě měla tmavý šátek a na tváři vřelý úsměv. Rozen si jí pátravě změřil, protože mu byla povědomá. Nechal se úsměvem nakazit.

,,Vám také bella seňora,“ nazval jí hezkou paní.

Položila mu ruku na bledou líc, jakoby poprvé spatřila eskymáka.

,,Bienvenido!‘‘ přivítala ho.

,,Kde je Pippo?‘‘ štěkl po ní Manny.

Nevyvedlo jí to z míry. ,,Uno momento Manueli. Zajdu pro něj,‘‘ sdělila mu klidně, věnovala jim úsměv a zvolala. ,,Jak se říká u nás v Al-Andalusu. Mi casa, su casa!‘‘ Nato je opustila. Manny jí zamávl rukou. ,,Usaďte se my friends. Dědic je tu dřív, než bys řekl fet.‘‘

Rýmu se usmál i Rozen. ,,Básník?‘‘ tázal se ho španělsky.

Pokrčil rameny. ,,Nó! Fušuju do rapu. Přelož mu to. Grazie.‘‘

Zeed si vyslechl anglickou verzi. ,,Oukej,‘‘ okomentoval to.

Cizinci se posadili naproti sobě. Rozen měl výhled do místnosti, kde pěšáci hráli poker. Zaslechl jednoho ze zobáků, jak oslavuje postupku v barvě. Zrovna když je rádoby umělec poučoval o rapování, detektiv nemohl přestat myslet na tu ženu, co odešla. Tipl by, že je z Magrebu. Nebral v potaz šátek, protože ten nosili proti slunci i Španělsky, ovšem její semitské rysy … rázem mu to došlo! Proto byla kamarádka z pláže tak pěkně opálená! Ta žena byla její mamá! Ale ze slušnosti musel poslouchat i Mannyho.

,,MTV? Nó! Na MTV jsem moc real! Cenzura by to gangsterství nepobrala!“ vymýšlel si a za zmínku stojí i to, že se posadil do čela stolu. Rozen chtěl cizinci jeho slova přeložit. Znenadání do sálu vpadly dvě postavy, které však vypadaly daleko zlověstněji, než samozvaný gangsta. Atmosféra tím získala na pascalech.

,,Ztlumte ty karibský merdy!‘‘ zařval mladší příchozí. Povstali.

Měl holou hlavu, ruce samé tetování a jeho tvář zdobil zběsilý výraz. Mohlo mu být něco přes třicet. Rozen ho poznal podle hlasu. Nešlo na něj zapomenout. Byl to Felippe Villasmondo, jenž se opravdu vrátil z vězení a teď chtěl ukázat, kdo je tady pánem.

Ten druhý se tomu lstivě pousmál. Nepochybně byl zkušenější, přesto měl stále černé vlasy, kvůli čemuž se špatně určoval jeho věk. V očích měl bezohlednou jiskru a to levé mu zdobila jizva. Mimoto postával opodál, třebaže všechno bedlivě monitoroval.

,,Welcome friends. Welcome,‘‘ přivítal je Pippo a podal pomalovanou ruku Rozenovi.

Ten byl napjatý jak struna. ,,Hola,‘‘ odmlčel se a málem zapomněl na smyšlené jméno.

,,Marcel Noir,‘‘ trefil se, i když nechybělo mnoho a připomněl by mu to skutečné. Ten, který ho kdysi nazýval bastardem, neměl ponětí, kým je. Blonďaté mimikry slavilo úspěch i podruhé. Pippo podal ruku i Zeedovi, jakoby si uvědomil, že má hlavní slovo.

,,Mé jméno je Cool. Upřímnou soustrast,‘‘ popřál mu agent.

Pippo se zatvářil zachmuřeně. ,,Thank you,‘‘ zabručel, no a pak se stalo něco, co nečekal. Wayne Zeed, alias Thomas Cooler, napůl obchodní partner, napůl tajný agent, ten, který chtěl jeho obchod fakticky přizabít, ho empaticky, přesto však chlapácky, objal.

,,Gracie,‘‘ poděkoval spontánně italsky. Objetí netrvalo dlouho.

Rozen odtušil, že si tím získal jeho důvěru. Zkušený muž na gesto pokynul se zavřenýma očima, jakoby usoudil, že tak to má být.

,,Cením si těch, co si cení předků,‘‘ odmlčel se Pippo a vyhnal rukou Mannyho z čela stolu. Bratranec mu místo s pokorou uvolnil. ,,Sit down friends,‘‘ poručil jim, aby se zase posadili.

,,Oukej,“ opáčili spiklenci. Stát zůstal jen zkušený Ital.

Agent využil pomlku. ,,My si zase ceníme toho, že máte zájem o naše zboží. A abych nezapomněl my friends. Mistr Whale vás nechává pozdravovat.‘‘

Pippo přikývl a pohled přesměroval na nohsleda z pláže. Manny ho napodobil. Detektiv v očním střetu rozeznal pochvalu.

,,Tady můj bratranec tvrdí, že je Imp velký hit,‘‘ podotkl Pippo.

Zeed spustil. ,,Definitely! To, co se za Pyraneje prozatím dostalo, se s našim Impem nemůže vůbec rovnat! Můžeme vám ho posílat celé kontejnery prostřednictvím hanzovních lodí přímo do Sevilly, stačí ...‘‘ nestihl však větu dokončit.

Pippo ho přátelským tónem přerušil. ,,Chill out! Jsi na mě moc présto!‘‘ klidnil jej a pobavili zkušeného může, který připomínal samuraje. Pippo to vysvětli. ,,Nedávno jsem se vrátil z kriminálu, takže zvolněte. Oukej? Měl jsem Sověty za chladnokrevnější lid.‘‘

Společnost tím pobavil. Rozen se smál nuceně. Věděl, že Svaz zažil maximálně ten stojící.

,,By the way. Toto je Odysseus Maresca. Pravá ruka jak moje, tak i mého papá,‘‘ představil symbolicky právě ho. Muž zagestikuloval pěkně po italsku. ,,Come stai?“ ptal se, jak je.

Rozen se ubránil smíchu. Odysseus? Přišlo mu až ironické, že budou soupeřit s králem Ittaky. Nevzpomínal si, že by na něj v Almeríi někdy narazil. Očividně tu žil a očividně ho komplici respektovali. Nebylo radno ho podceňovat. Bůh ví, co zažil a každý grázl ví, že respekt si v podsvětí za dolary nekoupí.

,,Těší mě Odyssee,‘‘ předstíral slušnost Rozen a řekl to španělsky.

,,Vystačím si s Odim,‘‘ opáčil představený.

Rozen to vzal v potaz. ,,Bien Odi.‘‘