Kompromis s Nemesis 22

Kapitola 22 / NEW PHOENIX část 1 /

,,Pamatuješ na New Phoenix?‘‘ říkávali si tu a tam Nunez s Rozenem. Tato fráze se vztahovala k příhodě, co se odehrála ještě před rozpuštěním Evropské unie. Za zmínku stojí, že se tenkrát ještě neznali, přestože navštěvovali stejnou univerzitu v Tarragoně. Proč ne? Tomu, kdo je znal, to muselo dávat smysl.

Mateo, který sám sebe tituloval za pohrobka z Almeríe, byl svým způsobem výstřední. Liboval si v mapách, v kronikách, v kosmologii, poslouchal hudbu z minulého milénia ... zkrátka a dobře, zajímal se o samé nepopulární věci.

Naproti tomu Ignazio, jenž byl na síti znám jako Iggy091, se řadil mezi nejúspěšnější hráče "fps" z Madridu. Už to bylo samo o sobě chvályhodné. Jenže aby toho nebylo málo, byl skvělým hráčem rugby. Populární podle tehdejších měřítek byl.

I k výletu se dostali rozdílným způsobem. Ignazio si ho vysloužil tím, že občas hrával s mariňáky americký fotbal. Když na to přišlo, stejně ho považoval za alternativu rugby. Zato rodák z Andalusie, kde se ta základna mimo jiné nacházela, se vracel na jih poloostrova za trest. Co provedl? To se tahle Mateo osmělil na univerzitě a ještě předtím, než započala přednáška politologie, napsal na tabuli elektronickou tužkou citaci z dob Říma, jež zněla - "Kdo svěří obranu cizincům, vydá se jim napospas". Reagoval tím na předání kompetencí královské armády do rukou strýčka Sama. Jenže potlesk nesklidil. Nezaujal tím vůbec nikoho. Pouze mu bylo doporučeno, aby navštívil skutečnou základnu. Teprve tam se prý přesvědčí o tom, že je spojenectví s USA požehnáním.

Ω

Toto je rekonstrukce vzpomínek Matea Rozena. Stalo se toho dost možná víc, ovšem on uměl odjakživa obratně vytěsňovat.

Double Decker opustil Jeán a jel po zaprášené autostrádě ke Granadě. Rozen nechápal, kde univerzita dvoupatrový autobus vzala a rovněž mu nešlo na rozum, proč ho vlastně používala. Cesta přes celé Španělsko se jí musela pekelně prodražit. Pochopil to i rugbysta, který si bůh ví proč přisedl za ním.

Řekl. ,,Není nic míň španělskýho, než londýnskej autobus.‘‘

Věnoval mu překvapený pohled. ,,Souhlasím,‘‘ připustil rebel.

Rugbysta si to vyložil jako známku sympatie. Natáhl k výstřednímu spolužákovi širokou ruku. ,,Ignazio.‘‘

Rebel jeho zdvořilost ocenil. ,,Mateo,‘‘ opáčil a snažil se skrýt úšklebek. Měl silný stisk.

,,Ty jsi Andaluzan že?‘‘ ptal se silák. Mateo mlčky přikývl.

Ignazio dodal famfarónským hlasem. ,,Co že jsi tak bledej?‘‘

Tu otázku neslyšel Mateo poprvé. Odpověď měl už nacvičenou. ,,Řekněme, že mám zajímavý rodokmen‘‘ Poté nepřítomně pohlédl z okna. Rozeznal majestátní pohoří Sierra Nevada, za nímž ležela jeho rodná Almeríe. Přemítal nad tím, copak dělá jeho mamá. ,,A to?‘‘ nedal se odbít Ignazio.

,,Nejsi nějaký zvědavý vazoune?‘‘ zasmál se Mateo.

,,Zvědavost je předností policajta!‘‘ odpověděl mu rázně.

,,Na tom něco je,‘‘ připustil Mateo. Soudil o tom hlasitém chicovi, že je typickým archetypem obra s dobrým srdcem. ,,Vezmu-li to od rodičů, mamá je napůl Španělka, napůl Židovka a papá byl prý Slovan, ale z jakýho státu, to fakt nevím.‘‘

Ignazio se poškrábal na bradě. ,,Eslavo!‘‘ zvolal. Ostatní mu věnovali pohledy. ,,Mám pro tebe přezdívku,‘‘ pojmenoval ho.

Double Decker zaskandoval. ,,Es la vo! Es la vo! Es la vo!“

Mateo se zastyděl. Nebyl na takovou pozornost zvyklý. Ovšem neurazilo ho to. Pokud nějaké oslovení nesnášel, bylo to bastardo. Jeho mamá byla totiž všelicos, jen ne do větru.

,,Vidím, že máš víc fanoušků, než já!“ zazubil se Ignazio. ,,Budu se tě držet Eslavo,‘‘ odmlčel se dramaticky. ,,A až ty navštívíš Madrid, máš u Iggyho revanš!‘‘

Ω

Double Decker dorazil před ostře střežený komplex. Mateo trůnil v druhém patře, nicméně i tak neviděl za železobetonový plot. Na pancéřované bráně stálo v angličtině "NEW PHOENIX, military complex under administration NATO". Matea pobavilo, že do jeho rodné španělštiny přeložili pohlaváři jen výstražné sdělení "No Hay Entrada". Celému tomu zjevení v suché krajině vévodily dvě vlajky. Známá s hvězdami a pruhy a ta s růžicí kompasu.

,,Za ty moc nehraju,‘‘ odsekl Ignazio. ,,Jen někdy jejich rugby!“

Mateo nevnímal. Sledoval, jak předek Double Deckeru scanuje paprsek. Jakmile zmizel, brána do New Phoenix byla dokořán.

Komplex se rozprostíral na obrovské ploše. Co do rozlohy se základna mohla měřit s tichomořskými ostrůvky, přestože byla obehnána vysokou zdí. Co tu bylo k vidění? Matea zaujal radar. Kromě jiného zahlédli bezpilotní letouny, nespočet dronů, dále sondy od koncernu Atlantis, rovněž i vrtulník Iroquois. Nebylo pochyb o tom, že ve vzdušném prostoru měl strýček Sam jasný prim. Mezi pozemní klenoty patřili tanky Neo-Tiger, Humery, Strykery, Himars a kdoví co ještě. Kolem techniky se kupila horda vojáků různých tváří i různých hodností. Hnědým očím rebela připomínali mravence. Mateo měl k armádě odpor. Nekochal se a upřímně by raději navštívil muzeum. Sotva zastavili, patra byla okamžitě vyprázdněna. Studenti se přesunuli do posádkové ubikace, kde měli po zbytek dní ubytováni. Půjde o exkurzy? Nebo z nich chtějí mít rekruty? Odnesou si z mise "EXPY"?

Ω

Slunce opticky padalo do oceánu, jehož jméno zkratka aliance nesla. Náhoda, nebo hluční Ignazio tomu chtěli, že spolu skončili i na pokoji. Dominovala jí dvoupatrová palanda. Ignazio ležel dole, zíral do mobilu a projížděl si dílčí výsledky z šampionátu "FPS ". Mateo zapíjel Isoniazid a už už se chystal na kutě. Pouť přes tři provincie ho unavila. Fascinovalo ho, jak je místnost odzvučená. Neslyšel totiž ani cikádu.

,,Máš někoho Eslavo?‘‘ zabil ticho Ignazio.

Minerálka mu zasyčela v krku. ,,Co je ti do toho vazoune?‘‘ opáčil s úsměvem.

Ignazio nechal mobil mobilem. ,,Měl jsem za to, že za rebely chicas pálí!‘‘

,,Nejsem Che Guevara,‘‘ usoudil Mateo, načež opět zaujal místo v druhém patře.

,,Myslíš ty comunistas z čínských triček?‘‘ hádal Ignazio.

,,Sí sí,“ potvrdil jeho typ Mateo. ,,Měl pověstný libido!‘‘ vytasil se se zajímavostí.

Do reality ho vrátil hlučný hlas. ,,Žalostný! Co na takovém vágusovi viděly?‘‘

Mateo v tom měl jasno. ,,Měl své kouzlo.‘‘ Revolucionář to podle jeho názoru uhrál na dobrodružného ducha. Měl s ním cosi společného, i když necestoval a nebyl komunista.

,,Hmm,‘‘ odsekl Ignazio. Nato úplně změnil tón. ,,Znáš se s Tinkou?‘‘

,,Che?‘‘ zvolal španělsky hej, neboť už skoro spal.

Spolubydlícího to neodradilo. ,,Etxeita. Taková drobná, okatá ...‘‘

Rázem procitl. ,,Brunetka z Baskicka?‘‘ zeptal se Mateo.

,,Znáš!‘‘ dopátral se odpovědi Ignazio.

Znal jí a to poměrně dobře, neboť s ní byl na rande, na němž si povídali o Bascích, Etruscích, Mykénách a Gruzíncích ... zkrátka, Etxeita byla přesně ten typ muchache, kterou omámil podobnými řečmi. Na druhém rande s ní už nešel, neboť si na tom prvním nepřišel na své. Bylo to od něj arogantní? Nemyslel si. Stejně se nepodobala Se ... ,,Slyšel jsem o ní,‘‘ dělat hloupého Mateo, aby nevzbudil nějaké podezření.

,,Zírám po ní celý dny na univerzitě amigo, jak se hrdě nosí a pohazuje vlasy, ach, doufám, že jednou dorazí na rugby. Já ji ukážu, zač je toho Iggy! Oslním jí!‘‘

,,Myslím že to není ten typ …‘‘ opáčil Mateo.

,,Není?‘‘ divil se Ignazio.

,,Nejlepší bude Iggy, když jí tím barytonem zarecituješ!‘‘

Zahučel v odpověď. ,,To ještě někdo dělá?‘‘ divil se jeho archaickému nápadu.

,,Jde o to amigo, že to nečeká,‘‘ odmlčel se poučně a po menší odmlce poznamenal. ,,Mě by spíš zajímalo, co nás čeká zítra.‘‘

den výcviku #1

Nevzbudila je polnice, nýbrž zvuk podobný alarmu. Pacifista sebou trhl, jakoby se probudil z noční můry. Nejprve ho napadlo, že je jeho království ve válce. Ale s kým? S Marokem? S Čínou? Zděšený se otřepal a zkontroloval spodní palandu, z které se v naprosté pohodě sbíral Iggy. Válka byla jen výplodem fantazie.

,,Co to má znamenat Ignazio?‘‘ zařval do hluku.

,,Buenos dias Eslavo,‘‘ zahučel Ignazio, narovnal se a profesorsky mu to vysvětlil. ,,To je klasického budíček. Podobně začíná i novej Battlefield, teda alespoň single.“ Mateo o novinky nejevil zájem. Hráč poznamenal. ,,Iggy091 je týmovej hráč, ale i singla jsem dohrál. Espera un minuto! Sdělí nám, že výcvik může započít.‘‘

Nekecal. Alarm dozněl a jeho tvrzení bylo podpořeno hlášením. ,,Attention! Drill begins. Attention! Drill begins. Attention! Drill ...‘‘

Náhle se dveře otevřely sami od sebe a na podlaze se rozzářila šipka, jakoby se sami octli ve videohře. Proč si jí předtím nevšimli? ,,Vamos amigo!“ popohnal ho odborník na "FPS".

Třicet vyvolených utvořila zástup mezi vlajkami USA i NATO. Kupodivu se nedostalo na žádnou muchachu, což mohlo lecjakou feministku dopálit. Nad Sierra Nevada už vycházelo ...

Vtom před ně předstoupil ten, na něhož neměli do nejdelší smrti zapomenout. Za sebou měl úsvit. Šlo o vysokého důstojníka, co měl černé vlasy a v obličeji rysy jak řecký hrdina. Vyzařovala z něj přirozená autorita, hovořil s přízvukem Yankeeho, který obohatil o vojenský žargón. Kdo čekal, že studenty pozdraví, čekal marně.

,,Pravidlo číslo one. Nó espaňol! Pokud uslyším vamos, budu ještě shovívavej. Jinak only english. Understand?‘‘ sdělil jim a popravdě řečeno, to arogantněji ani říct nešlo.

Studenti, vyjma tedy pohrobka, sborově zvolali. ,,Yes sir!‘‘

Důstojník se pousmál. ,,Fajn. Mé jméno je Devon Johnson a ve zkratce vám prozradím plán, kterým si projdete. Nejde o žádnou exkurzi, jak vám nakecali profesůrci,‘‘ řečnil a mezitím chodil sem a tam. ,,Čeká vás cesta k porozumění naší věci. Co to znamená zobáci? To znamená, že si projdete peklem, očistcem a když to přežijete, dosáhnete ráje. Nějaké otázky?‘‘

Mateo se přihlásil. Důstojník ho vyvolal. ,,No zobáku?“

,,Váš daddy se jmenuje John?‘‘ dovolil si menší drzůstku.

,,Haha,“ neubránil se smíchu. ,,Vypadám jako viking?“

,,No sir,“ zazubil se Mateo. Usoudil, že není zas takový diktátor.

Důstojník se přece jen usmál. ,,Vidíš. Tím sranda končí! Understand?“

,,Yes sir!‘‘ opakovali se i studenti, rekruti, nebo obojí ...

,,Fajn. Uvidíme se na stanovišti delta v 6:06. Rozchod!‘‘

Ω

Andaluzan, co do New Phoenix ani nechtěl, si připadal jako soutěžící v prostoduché reality show pro ty nejprostornější Američany. Bude mít i fanynky? Byla to totální blbost.

Trénink mu lezl krkem. Plná polní, co tahaly na zádech pěšáci aliance, lehká rozhodně nebyla. Mateo si připadal jak Sisyfos, co tlačil kámen do kopce. Šlo o fyzickou připravenost a i flexibilitu. Mateo nebyl malý, přesto mu určité svalstvo chybělo. Celodenní cvičení zahrnovalo všelijaké běhání, vrhání, šplhání, skákání a to vše se zmíněnou zátěží. Mateo to podstoupil, třebaže s odporem tisíců ohmů. Pochyboval však, že by to k něčemu bylo. Zastával názor, že pěšák je v moderní válce stejně potravou pro drony.

Vzpomněl si na mamá Isabel. Před lety totiž působila v Mosadu. Jak to mohla vydržet? Inu, získala si tím jeho obdiv. Když na to přišlo, o pobytu na základně jí ani neřekl. Vojanda by mu totiž chtěla radit a o to on rozhodně nestál. Domlácený syn zakončil den tím, že si prohlížel velkou modřinu, co mu svým zbarvením připomněla mlhovinu. Navzdory úrazu si netroufal nazvat výcvik peklem. Tím by si prošel jen tehdy, pokud by zabíjel ...