Kompromis s Nemesis 25

Kapitola 25 / PANGEA /

Rozen byl na scestí. Případ se už táhl téměř tři měsíce. Soukromý detektiv z toho měl pocit, že se kriminálka nasytila pádem andaluské Cammory. Ovšem on věděl, že pokud by prokrastinoval, pil by jak Rus. Musel pokračovat v pátrání! Nějaký posun přece jen byl. Bylo tu šestičíslí, o kterém hovořil Odi. Nicméně jak ho využit? Dalo se mu věřit?

Rozen seděl v křesle a filosofoval. ,,Zeed vykládal něco o globální databázi a o něčem podobném mluvil i Johnson. Europol versus Aliance. Nezdálo se ti to Mateo? Pokud nó ty loco, mohlo by jít o jeden a ten samej server!‘‘ došel k závěru, přesto věděl, že k nečemu podobnému nemají přístup normální smrtelníci. ,,Měl bych stáhnout Tor?‘‘ pomelizoval, když v tom si vzpomněl na kartu, kterou si dovezl z New Phoenix!

Nejprve musel zjistit, zdali jí ještě má a pokud sí, tak kam jí vůbec zašil. Nenechal jí u mamá? Nejpravděpodobnější mu přišlo, že jí ukryl do trezoru, kde mimo jiné leželo i jeho Jericho. Odryl mapu rozdělenou kružítkem, kde se trezor nacházel. Zadal heslo, co zvolil podle roku, kdy astronom Halley předpověděl návrat stejnojmenné komety.

,,Uno, siete, cero, cinco,‘‘ opakoval si to nahlas, svitla zelená a zámek povolil. Osahal zbraň, diplom z univerzity, paměťové karty s kdo ví čím a ... cosi malého a hranatého.

,,Kdyby jsi tak přesně i střílel Rozene,‘‘ posmíval se sám sobě, neboť to byla karta svobodníka Rodrigueze. Přelétl jí očima a přesvědčil se, že je na ní vyražen šifrovací kód. Naštěstí vlastnil i čtečku na tyto zdánlivě nečitelné klíče. Systém se změnil teprve před pěti lety. Ještě k tomu vlastnictví. Půjčil si jí v zimě od Ayoko a ona byla té lásky, že jí nechtěla zpátky, přestože se s ní pohádal. Možná pro čtečku nemělo Shirogane už žádné využití. Rozenovi přišla vhod. Základnu navštívil těsně po pádu Unie. Nažhavil laptop, čtečku vsunul do portu a přejel nad ní kartou. Načítání se zastavilo na deseti procentech. Laptop totiž nebyl tak výkonný, jak by si přál. Musel zapojit i pomocný procesor a erární chlazení. ,,Ještě že jsi takovej vetešník,‘‘ zubil se na display, zatímco se načítací obruč sunula po směru hodinových ručiček. Napjatě čekal ...

,,Welcome Benjemine,‘‘ pozdravil jej umělý hlas.

,,Yes!‘‘ zaradoval se anglicky Rozen.

Najednou se na modrém pozadí zjevil bílý nápis - PANGEA.

Stihomam ho donutil otočit krkem. ,,Bůh ví, kde je mu konec,‘‘ řekl neurčitě a ani sám nevěděl, jestli to adresoval hloupému Benjimu, nebo lstivému Odimu. Název databáze mu až přišel symbolický. Toho, kdo pojmenoval špionážní síť po superkontinentu, co sjednocoval současné kontinenty v jeden, by pozval na skleničku! Co na tom, že neměl rád mandelinky. Měl vyjádřit špetku vděčnosti, jak říkal důstojník?

Pokud šlo o přehlednost serveru Pangea, vyznalo by se v ní i niňo. Rozenovi to trvalo jen pár minut. Mohl si lustrovat údaje jak o fyzických osobách, tak i těch právnických, pravda že jen omezeně. Po krátkém zkoumání zjistil, že se dá nabourat i do policejních spisů, ale k tomu neměl běžný mariňák kompetenci. Přesto ho překvapilo, že přístup k síti Benjimu nikdo neodepřel. Že by nakonec toho padáka nedostal? Nebo se systém neaktualizoval? Rozen nechal mariňáka plavat. Zaměřil se na osoby fyzické. Netrvalo dlouho a surfoval v systému jako zkušený agent. Hostitel zadal jednoduše jméno, adresu, zaměstnání, záliby a ty si pak server dle libosti seřadil. Kdyby chtěl, mohl si klidně najít všechny Japonky žijící v Andalusii, jež by seřadil podle velikosti ... jenže to mu k ničemu nebylo. Vodítkem byla čísla – 160229. Co to ale mohlo znamenat?

Vzápětí si vybavil výkřiky z New Phoenix, které spojovali subjekt a šest čísel. Mohl být zabiják nepřítelem aliance? Sotva. Zatím zabíjel výhradně Španěly, přestože dva z nich byli fakticky asimilovaní. Ve hře byla i Iggyho protievropská teorie.

Mozek ho vrátil k číslům. Jako první ho napadlo rodné číslo, ale nechal si ho až na konec. ,,Nemůže být přeci tak jednoduché,‘‘ domníval se. Nebylo totiž jisté, že je to šestičíslí kompletní. Můžou se spolehnout niňos? Nemohlo to být jejich dílo?

Natáhl se po arabských cigaretách, co mu zbyly z kartónu a zamyslel se. Kouř se linul po místnosti, zatímco se šťoural v uchu a ani nebyl s to zapnout ventilátor. Zrak mu sjel na pokrčenou mapu a filosoficky se zasnil. Mysl letěla jinam.

,,Pevnina je obklopena šesti oceány. O vodě se obecně říká, že je nepoddajná,‘‘ dumal mimo téma. Dobře věděl, že to není úplná pravda. Lidstvo mělo na svědomí tání ledovců, takže díky lidstvu stoupala hladina. Teď však neoblboval studentky. Musel řešit případ. Náhle si uvědomil, že moře, přesněji řečeno příliv a odliv, řídí úplně něco jiného. ,,Luna!‘‘ sváděl to na Měsíc. ,,Udělej si rekapitulaci detektive. V noci vraždy byl Nov, což značí lunární dmutí, čili klidný středomoří. Pamatuješ si to správně?‘‘

Cigareta hořela a on odvrátil zrak z mapy na display. Viděl jen neosobní tabulky. ,,Mierda! Vždyť mi to nijak nepomůže!“

Podíval se na digitální hodiny a zjistil, že blíží půlnoc. Spát se mu nechtělo. Obával se totiž Odiho! Podle agenta Europolu prchl z Andalusie. ,,Nevyhnutelného se neboj Mateo,‘‘ zazubil se. Spontánně se rozhodl, že čísla srovná se vším, co za srovnání stojí.

Začal amigovou teorii. Vepsal číslo 160229 mezi karty zaniklé EU. První koho našel, byla nějaká Němka jménem Beata König. Narodila se v Regensburgu a živila se jako kostymérka. Foto ho neoslovilo. Brzy mu došlo, že není na seznamce a hlavně zjistil, že zemřela roku 42 při autonehodě. Kudy se měl vydat dal? Co mohlo špehy zajímat? Vyhaslá cigareta ho přivedla k dalším dvěma řešením. Rozhodl se tedy, že využije jedno z nich. Co tím chtělo jeho vědomí říct? Dva blíženci, dvě hypotézy ...

Nápad číslo 1: šest čísel je součásti bankovního účtu. O dolary neměla nouzi ani jedna z obětí. Mohlo jít o cílené okradení bohatých? Proč by si bral oči jako bonus? Umínil si, že v tom musí být něco víc. ,,Prostě musí!‘‘ prohlásil schizofrenicky.

Nápad číslo 2: šest čísel je součástí IP adresy počítače. Jakmile vepsal tyto údaje do databáze, laptop se začal s Pangeou usilovně prát navzdory všem posilovačům výkonu.

,,Až tu bestii dostaneme, koupím v Shirogane lepší laptop,“ předsevzal si, nicméně na předsevzetí bylo ještě brzy. Vrah stále chodil svobodně po Andalusii a on nepochyboval o tom, že byl Villasmundo poslední obětí. I načítání se vleklo. Nakonec se mu podařilo určitý počítač najít. Zíral, že ho údaje přesměrovaly do Andalusie. Přál si to, přesto ho to vyvedlo z míry. Mohla to být jen náhoda? Sotva. IP se téměř shodovalo. Vyjma tedy první trojice, která s pláží nijak nesouvisela - 300.160.02.29

,,Komu patříš duše umělá?‘‘ zamyslel se nad výsledkem Rozen, čekal, načež na displayi vyskočilo jméno. Rozenovi spadla údivem brada. ,,Giordano? Tentýž Manny Gio ...‘‘

Měl chuť si vyrvat všechny odrůstající blond vlasy. Nechtěl s jejich klanem už nic mít! Nepochyboval o tom, že jde o grázla, ale ne moc bystrého. Manny a sériový vrah? Jistě, poznal ho ... ale i tak? Do toho fetoval! Nebyla série jen zbožným přáním?

Blíženci si potřebovali odpočinout. Rozen ten náročný program zastavil a v nové kartě pustil reprízu zpráv. Najednou se na displayi objevila Země s přivrácenou Amerikou.

,,Bienvenue en Guyane! Slyšíte správně! Pokud to ještě nevíte, tak i jižní polokoule má kosmický přístav! No a právě kosmodromu nedaleko města Kourou se dostalo nemalé finanční injekce,‘‘ odmlčel se moderátor hovořící anglicky. Falešný Noir reprízu pozorně sledoval. Tu moderátor zmizel, načež ho vystřídal do všech stran rostoucí komplex.

,,Kritici křičí na všechny světové strany! Kdo to bude po inflaci platit? Bude to USA? NATO? Nebo samotní Guyánci? Nikoliv! Jde o společný projekt členů OSN!‘‘ pronesl svátečně, ačkoliv nebyl viděn. Vzápětí kanál vykreslil Brusel s vlajkami houpajícími se ve větru, včetně Španělska. Kamera našla opět zalíbení ve výstředním moderátorovi.

,,Proč právě Jižní Amerika?‘‘ zeptal se sledujících. Rázem se na displayi zjevil 3D model heliosféry a jejího nejbližšího okolí. Slunce však nebylo jedinou hvězdou na snímku. Elektronická tužka zrovna zakroužkovala trojici hvězd pod ní. ,,Toto je trojhvězda Alfa Centauri a ta nejbližší je Proxima. Vědci si myslí, že až se jednou konečně vydáme ke hvězdám, bude užitečné odstartovat z oblasti rovníku! Guyana je tedy ideální!‘‘

Rozen se v kosmologii relativně vyznal. Bylo mu tedy jasné, že ve vesmírném měřítku nehraje vzdálenost kontinentů žádnou roli. Věděl i to, že pokud by se k Proximě někdo přece jen vydá, umřel by během letu stářím. Znovu ta nevyhnutelnost. Neudělala věda pokrok? Co jeho oblíbené Shirogane? Rozen o žádném průlomovém pohonu nevěděl.

,,Lidská cílevědomost nezná hranic!‘‘ prohlásil moderátor.

,,Hranic!‘‘ opakoval divák s nadšením, neboť ho tím inspiroval.

Kolaps unie doprovázelo znovuzavedení pasů! A že jich bylo! Na světě existovalo dvakrát tolik států, než zpočátku milénia. Území se drolilo a drolilo, což se netýkalo jen supervelmocí USA a Číny. Rozen otevřel rejstřík cizinců i s jejich passporty. Překvapila ho monotónnost jejich provedení, alespoň co se vizuální stránky týče. Nejvíc jednotících prvků našel u zemí, které kdysi patřili ke sjednocené Evropě. Začal cestovními doklady Francie, kterým vévodila modrá. Lustroval i mezi Německými Státy, znovu ta modrá. Švédsko, Řecko, Nizozemí ... modrá, modrá, modrá a modrý byl i passport Nové Rusy. Je fér zmínit, že objevil i pestrobarevné pasy Karibské, rudé pasy Čínské lidové republiky a narazil i na pochmurně černé z rovníkové Afriky. Zajímalo by ho, jakou barvu by zvolil malíř z baru ...

,,Mateo!‘‘ oslovil sám sebe, neboť zase lítal v jiné sféře. ,,Nad čím zase dumáš?!‘‘ Propadal se do schizofrenie? Svižně si strčil mezi rty další cigaretu a zapálil jí. Podělil se s vyhledávačem o detaily, laptop se do toho opřel a passporty se zatím pozvolna scanovaly. Nebylo jisté, zdali to operační systém snese. Buď jak buď, loterie zastavila na dalším známém jméně! Nezdálo se mu to? Byl ten algoritmus vševědoucí? Vrazil si facku, jestli to není halucinace.

Passport byl azurový s bílým křížem a nápisy Hellas, Greece, Řecko! O koho šlo? To jméno neznal pouze detektiv, nýbrž celá Andalusie! Udiveně otevřel pusu, takže mu cigareta upadla do klávesnice. Zběžně jí oprášil a ono jméno zopakoval. ,,Kiriakidis!‘‘ vykřikl s úžasem. ,,To je jackpot Mateo!“

Dobře věděl, že toho slizouna chce dostat každý polda. Dobře věděl, že ten, jemuž se to podaří, se zapíše do dějin Sevilly.

,,AG0016229,‘‘ přečetl i údaje. Náhle si uvědomil, že nuly byly poněkud přeházené. Přehodnotil i vizuální stránku passportu. Čímsi  byl archaický. Řeckou abecedu číst neuměl. Poznal jen Alfu a Omegu, což bylo pro detektiva asi to nejdůležitější. Z písmenek AG vydedukoval, že jde o starobylé město Argos.

,,Tak zhouba je z Argu,“ culil se na display. Přesto ho překvapilo, že je stejně starý jak Manny. O kolik rozdílné klima panovalo na Peloponésu? Když dal jejich portréty vedle sebe, Ital vypadal o dost mladší a to bylo dost pravděpodobné, že Řek k fotografa často nenavštěvoval. Očividně se o sebe nestaral. Ostatně, proč taky. Potuloval se v podzemí. Manny zase v podsvětí. Byl sice závislí na drogách, přesto vypadal dobře.

Muž, co pravděpodobně zabil bezejmennou dívku ze Sevillského metra a podle informací EIS i další bezejmenné dívky v dalších metrech, měl nepochybně důvod zabít i Sequeira. Tarik? Pokud by na to šel stereotypně, Řekové neměli Turky a muslimy celkově v lásce. Copak mu vadilo na Italovi? Kdyby chtěl, jistě by si něco našel. Rozen si zamyslel nad tím, co by z něj vyčetla psycholožka z Granady. Její názor by se mu hodil. Vyhoví mu po tom všem? Tak či onak, detektiv si umínil, že bude cílit právě na Kiriakidise.

,,Neós chronos,‘‘ zopakoval slova, co zdobila její oltář. Řečtina bylo právě to vodítko, co musel vzít na vědomí. Už jen proto po něm šel nekompromisní Joey. Doplatil na to, že se s ním pustil do křížku? I on měl minci pod jazykem, což také souviselo s Řeky. Chárona ctili jako převozníka ještě před Římany. Chárona si půjčil i Lucifer. Třeba se Alexis sám považoval za Cháronova nástupce! Nejdivnější bylo, že bezejmenné muchache vyrval vrah srdce a oči jí nechal ...

Věnoval další pohled hodinách. ,,Dos horas?“ divil se, že už jsou dvě hodiny. Čas holt plynul ve virtuálním světě o něco rychleji.

Rozen se svlékl do boxerek a už už se chystal k spánku. Jen tak pro úplnost ho napadlo, že si přece jen ověří i ta rodná čísla. Uvažoval ještě nad bankovními účty, ale vzhledem k tomu, že mince dával a nó rozdával ...

Pangea se dala do hledání. Údaje kmitaly na displayi, na který si netroufl sáhnout, neboť by se to mohlo celé zaseknout. Napjatě sledoval procentuální znaménko. Zdálo se, že je těch subjektů skutečně hodně. Z přístroje sálalo teplo, což se snažil ignorovat. Přešel k staršímu přehrávači, který fungoval ještě bez Spotify, strčil do ní datovou kartu, kde měl pirátsky staženou muziku. Zatímco se načítací obruč vyplňovala, dostal náladu na něco rychlejšího. Vybral punkovou kapelu Hell Control, která zřejmě natruc názvu pocházela z Compostely. Bicí držely zběsilé tempo, kytary se prolínaly a funky basa si dělala, co chtěla. I hlasově to pěvcům ladilo, žel bohu, žánr už byl dekády mrtvý.

Vyhledávání bylo u konce. Rozen si pobrukoval pořád basovou linku. ,,Pau, pa pau!‘‘ Poté se dal do samomluvy. ,,No nic. Přece jsi od toho nic světovýho nečekal Mateo. V celým království přišlo ten den na svět sto nových Španělů. Konkrétně v Andalusii jich bylo dvanáct. Co v Evropě?‘‘ napadlo ho. Tu paličky odkleply nový song. Fascinovalo ho, jak punkáči neustále někam spěchají, jakoby těm výstředním členům kapely nezbývalo moc času.

Došlo mu, že prokrastinuje. Ztlumil tedy hlasitost a rozhodl se, že nechá Evropu Evropu a podívá se na zoubek alespoň poddaným královny Leonory. Všechny jména pro jistotu zkopíroval, neboť už server zatížil dost. Posléze se netradičně odpojil ze sítě. Mezitím zběžně pročítal jména mužů a žen ze všech konců království. Nechyběli rodáci z Baskicka, Tarragony, Asturie, Compostely a ke svému překvapení narazil i na jednoho člena královské rodiny.

,,To by byl skandál!“ zvolal, ale Bourbony nechal být.

Zaujalo ho totiž jiné jméno, u něhož svítil červený vykřičník. Co znamenal? Faktem bylo, že pouze tím bylo jméno jedinečné. Přesně to se mu zamlouvalo! Chtěl černého koně! Intuice mu radila, aby se tomu zpropadenému otazníku podíval na tečku!

Zoom osoby s rodným číslem 160229 ho tentokrát nevylekal. Přesto měl dojem, že mu někoho připomíná. Otazník vystihoval vše. Muž měl vlasy v barvě ječmene, oči tmavší než on, úsměv chladný a celkově byl nevýrazný. Skutečně ho znal? Nešlo o někoho, koho minul náhodou na ulici a paměť ho nevymazala?

Zrovna hrála jeho oblíbený song "Dead king". Zesílil hlasitost a povzbuzen zběsilostí se rozhodl, že zkusí něco, co nezkusil.

,,Zahrajem si na špiony,‘‘ zubil se na display. Povolil tedy GPS a požádal o pomoc satelity, v jejíž moci bylo i zaměření určité osoby podle polohy. Měl k tomu Benji povolení? Zvládne to jeho laptop? Uprostřed displaye se vykreslila růžice kompasu. Nějakou dobu vyčkat na souřadnice. ,,Woo ooo, Woo ooo,“ dělal punkáčům druhý hlas, i když tam žádný nebyl. Zanedlouho byla poloha na světě - 40° severní šířky, 3° západní délky.

,,Madrid,‘‘ rozluštil jí a upřímně se nedivil, že ho našel zrovna v nejlidnatějším městě poloostrova. Byl rád, že ta náročná funkce funguje. Nechal se unést mocí? Myšlenky mu uletěly zase jiným směrem.

,,Najdu si mstitele,‘‘ pověděl tiše, jakoby ho mohl někdo slyšet a pokusil se v databázi vypátrat jméno - Odysseus Maresca.

Přepočet trval pekelně dlouho. Zase pohlédl na cigarety. Váhal nad tím, jestli si nedopřeje další uklidnění. Nekouřil jen z nudy? Kolik mohlo žít v Andalusii Odysseů? Sebral nervózně cigaretu, jenže nezapálil si jí. ,,Madrid, Madrid, Madrid,‘‘ opakoval si pro sebe a ťukal do stolu cigaretou. Vtom kompas zamrzl. Čím to? Najednou se zarazil. Kompas začal něco dělat. Chtěl to opravdu vědět? Co kdyby Pangea vyplivla souřadnice jeho vlastního domu? Neohlížel se. Sondoval mstitel v okolí? Rozen čekal a čekal, náhle ho oslnilo světlo a zapískalo mu v uších …

Ω

Detektiv procitnul, posadil na zem, na níž předtím ležel a prohlédl si intuitivně ruce. Nešlo o sen. Odvážil se rozhlédnout po bytě. Ticho ho bodalo. Na první pohled se zdálo, že mu nic nechybí. Pomalu se postavil a tiše našlapoval k otevřenému trezoru, kde ležela pistole Jericho. Preventivně jí nabil. Zdálo se, že nikde nikdo. Zaměřil oči k větrací šachtě. Ta ale nefoukala. Rázem mu došlo, že mu nefunguje přehrávač, chytrá lednice, osvětlení, ba ani laptop. Poprvé v životě ho mrzelo, že nepoužívá tablet. Přitížil systém? Nemohlo jít "pouze" o sabotáž jako v případě Alhambry?

Zdálo se, že se má čeho obávat. Teď po tmě stejně nic nevyšetří. Sebral pager a po staru napsal textovku amigovi. Poselství znělo – Zdá, že budu potřebovat nový laptop influencere. Eslavo.

Zkontroloval jističe. Ty byly do jednoho dole. Nezvedal je a radši šel přespat do hotelu. Usoudil, že zase jednou selhala technika. Jenže co kdyby nó? Měl se čeho obávat?

,,Mamá,“ prvně ho napadlo, že Odi může jít i po ní ...