Kompromis s Nemesis 27

 

Kapitola 27 / KLIŠÉ část 1 /

Gokturk dovedl patoložku do potemnělé místnosti, co sloužila k pozorování výslechu. Patoložka jí prozkoumala jen zběžně. Zaregistrovala stůl, nějaké skříně, kvartet vyhaslých displayů a v neposlední řadě i jednosměrný průhled, za níž zrovna hovořily dvě osůbky. Jí dost blízké osůbky! Mikrofon ještě nebyl zapojen, takže netušila, o čem mluví. Že by o ní? Nebyl to totiž nikdo jiný, než její manžel a jeho svědek. Nevěsta se nemohla dočkat, až zase uvidí ty dva experty v akci. Jejich skóre bylo 5 ku 0! To jest pět výslechů, pět usvědčeních zlosynů. Do detailů už si ty případy nevybavovala, přesto na ní udělali dojem. Báječně se doplňovali, přestože oba vyznávali protichůdné metody. V čem tkvělo jejich kouzlo?

,,Obeznámil vás manžel se situací?“ zeptal se jí Gokturk.

,,Tebe,“ připomněla mu tykání. ,,Neobeznámil Sergio. A já se ho ptala, když se zvedal z postele! Říkám mu. Ignazio! Koho to chce Mateo vyslýchat? A víš co mi na to řekl?“ Gokturk zakroutil hlavou. Proč by to taky měl vědět. Poklepala si na čelo a prozradila to. ,,Mganak! Chápeš? Zřejmě to jako říhnutí …“

Gokturk vycenil zuby. ,,Budeš se divit, ale chápu to. Manžel použil kód!“

,,Jen mu řekni, že je cheater!“ rozesmála se Valentina, načež se nad jeho slovy zamyslela. Sériový vrazi používají kódy. Proč by nemohla kriminálka? ,,Chceš tím říct, že mganak je šifra?“ napadlo jí.

,,Sí! Iniciály! MG, AN, AK. Jde o trio podezřelých. Ignazio si beztak pamatuje jen jedno,“ rozesmál se Gokturk. ,,Našlo je soukromý očko v databázi. Podložil to šestičíslím, co vytáhl z toho zběhlého mafiána.“

,,Divný vodítko,“ svraštila čelo Valentina. ,,Snad nebude úplně mimo Sergio.“

,,Nevěříš jeho intuici?“ divil jejímu sarkasmu.

,,Poslední dobou je obzvlášť nesvůj ...“ opáčila upřímně.

Gokturk se otočil, aby zkontroloval digitální hodiny. ,,To lehkovážný soukromý očko?“ odmlčel se s pobaveně, načež připustil.  ,,Hmm. Nevidím do něho. To je jedno. Čas šíleně letí. Odstartujeme!“

Odkud se ti dva znali? Tina byla zvyklá, že na výslechy chodilo víc diváků. ,,To jsme všichni?“

Přikývl. ,,Chybí jen doktorka, kterou si Mateo vyžádal a ještě nějakej zobák. Joder! Kdo to má bejt?“

Termínu jejího manžela jí rozesmál. ,, Alespoň jeden zobák,“ řekla, jenže pořád uvažovala nad tou šifrou. ,,Upřímně nechápu, jak z pouhých šesti čísel najdeš tři různé podezřelé …“

,,Fakt nevím Valentino,“ přiznal se Gokturk. ,,Vybíral je prý z celý plejády osob. Znáš ty jeho jinotaje.“

,,Bohužel,“ přiznala se Tina. ,,Doufám, že se mu nezjevili ve snu, nebo tak něco …“ pověděla v legraci.

,,V nějaký top secret databázy. Nebyl konkrétní. I kdyby nó seňoro, za zkoušku nic nedáme!“

Valentina přestala pochybovat. Důvtip soukromého očka jí už nejednou překvapil. ,,Egia, ehm, verdad,“ opravila pravdu z baskičtiny, aby ho shodila. ,,Kriminalisti stejně nedělají nic jinýho!“

Gokturk se tomu uchechtl. ,,Když už jste tu kvůli Helloweenu, můžete při té příležitosti využít naše moderní hračky.“ Kupodivu věděla, o čem mluví. Její mužský si jí postěžoval, že má Malága lepší vybavení, neboť se zaprodali koncernu Atlantis.

Gokturk stlačil tlačítko a promluvil do mikrofonu. ,,Vamos Boys!“  

Sotva experty oslovil, soukromé očko sebou trhlo, jakoby mu někdo usiloval o život. Zato její manžel vycítil příležitost, aby poslal manželce neviditelný polibek. Omylem ho adresoval Gokturkovi ...

,,Grazias amore!“ tropil se z něj žerty on.

Něco pronesl i vystrašený Rozen. ,,Ayoko?“

,,Sleduje tě očko!“ zalhal Gokturk, zrušil spojení a podíval se do kamer. Snímali tři oddělené cimry, kde už vyčkávali tři předvolání s iniciály Mganak. ,,Grupo extraňo,“ nazval je zvláštní partou.

,,Cože?“ patlala se v tom patoložka. Nestihla se tam podívat. Gokturk displaye vypnul, aby je nerušila jejich zář. Gokturk se k samomluvě nevyjádřil. ,,Ženskej faktor není na škodu. Bude chtít ukázat!“

Místo toho sebral modrý fix a napsal na jednosměrně průhlednou stěnu iniciály - MG, AN, AK.

Byla náhoda, že první jméno znělo Italsky? Rozhodně nó! Jitřenka věděla, že je Mateo nenapravitelný symbolista. Hypotézy hledal i na místech, kde nebyly. Tento jeho podivný zlozvyk nebyl někdy na škodu. Nicméně ta jeho fantazie a hledání plánů v plánech … Některé z jeho teorií hraničili až se stihomamem. Nemusela být psychiatr ani psychopat, aby poznala, že tím svou mysl trýzní.

Tvrzené dveře se rázem otevřely. Rozen seděl zády kde dveřím na otočném křesle. Zdálo se, že se s něčím srovnává. Zato manžel proklínal podezřelého zlým pohledem. Pouta cinkala ...

předvolaný #1

MG (IP adresa: 300.160.02.29)

První podezřelý se jmenoval Manuel Giordano, což byl tentýž člověk, jenž režíroval nelegální obchod s tím východním oligarchou. Gokturk podal patoložce drobný dotykáč, aniž by si o něj řekla. Stačil jí jediný pohled na display, aby si udělala obrázek ... Motivy měl.

Zaprvé - soudce, který byl znám jako nekompromisní Joey, byl zodpovědný za odsouzení jeho bratrance Villasmunda mladšího za pedofilii. Proč to musela řešit Sevilla? Došla k závěru, že v přístavních městech je daleko jednoduší uplatit justici, což mafii vyhovovalo. Co se týkalo smrti jeho strýce, nabízelo se pouze to, že by případně postoupil v hierarchii famílie. A imám? Z toho by se dala uvařit slušná teorie ...

,,Viděl jsem zásah sestříhaný na síti. Skvělá práce,“ šeptal uznale Gokturk a přiblížil se k ní tak blízko, že pocítila jeho dech. Patoložku zajímaly rodinné vztahy. ,,Myslíš, že by byl schopnej zabít vlastního tia?“

,,Makaróni jsou na famílii vysazení,“ usoudil Gokturk, načež opustil její osobní zónu.

Bachař zatím pomáhal trestanci do křesla. Ironické bylo, že se jmenoval jak astronom. Otočil se k němu zády amatérský astronom kvůli tomu? Nevěděla. Ital se mezitím olízl. Schylovalo se ke konfrontaci …

,,Mateo kdysi prohlásil, že kvůli moci jde i família stranou. Bič boží prý zabil vlastního bratra, aby se mohl stát králem Hunů!“ citovala bystře Rozena. Gokturk zesílil příjem zvuku, načež poznamenal.

,,Giordano nemá šikmý oči,“ pošeptal a zíral na průhlednou stěnu. Výsleh odstartoval zapalovač.

Ω

Rozen se dramaticky otočil na křesle a potáhl si. Nezajímal jej zákaz kouření a pro připomenutí, měl ještě křivý nos od pistole soka z pláže. Manny ho nespouštěl z očí. Oděn byl v oranžovém trestaneckém úboru, hrudník mu zdobilo čtyřmístné číslo a oči mu zdobily fialové podlitiny. Za krátkou dobu stačil v base sejít. Navzdory tomu se ironicky usmíval a sledoval falešného Noira skrz cigaretový kouř, která melancholicky zíral do stolu. Šlo o nevšední taktiku? Výčitky svědomí? Buď jak buď, Manny tu nebyl od toho, aby se ptal. Prostě seděl, mlčel, tu a tam se olízl, chechtal se. ,,Benito!“ pronesl famfarónským hlasem polda v pozadí. Mimoto zastřelil jeho bratrance. Rázem trestancův úsměv přešel v couvající půlměsíc. Nunez toho využil.

,,Už to zvládneme hombre,“ propustil bachaře a položil ruku na rameno nervózního amiga. Sotva bachař zabouchl dveře, tandem převzal iniciativu. ,,Co nového v Carabanchel?“ ptal se předvolaného na vězení.

Mannymu nestála průpovídka za odpověď. Nenávistný pohled si lstí předplatil chico ze sousedství.

,,Už nejsi blonďák bastardo?“ zeptal se ho. Rozen mlčel. ,,Co mamá? Má se?“ snažil se ho tím vyvést z míry. Podařilo se mu to? Výslech měl mít osobní ráz. Ostatně, znali se od pradávna …

Rozen věděl, že výslech promlčet nemůže.,,Poslyš Manny. Čelíš podezření z trojnásobný vraždy. Být tebou, tak si ty kecy odpustím.“ Věděl, že jde o naivní argument. Na co jiného to měl ale zahrát?

,,Que será, será,“ zazpíval jim Italsky, poté však změnil tón a zařval na něj. ,,Nejsem bůh! Bůh odpouští! Manny nó, nó, nó! Kapiš ty židáckej mrazáku?“

Nunez nenechal parťáka ve štychu. ,,Vychladni nebo ti zařídím izolaci!“

Manny se mile usmál a se sarkasmem mu poděkoval. ,,Grazie!“ Myslel to vážně? Inu, modřiny prozrazovaly, že by mu to mohlo přijít vhod. Úskočnýma očima zaměřil nervózního souseda.

,,Víš o tom bastardo, že je Maresca na svobodě? Víš? Být tebou, měl bych se na pozoru!“

Jitřenka pochopila, proč je soukromý detektiv nesvůj. Nepřiznal by to, přesto se bál o mamá Isabel. Nebylo byl by to první případ, kdy by se mafiánská família mstila přímo na famílii svých nepřátel.

,,Ty ostudo starýho Říma! Ty tu nejsi od toho, aby si kladl otázky!“ zařval na něj Nunez.

Manny lhostejně krčil rameny. ,,Scusa,“ omluvil se ironicky.

,,Raději nám vyklop, kdy jsi byl naposledy v Granadě!“ běsnil, načež vykřičník zvýraznil ránou do stolu. Cukl sebou jak Manny, tak i Rozen.

,,Zeptej se tady seňora, jak my Almeriáni milujeme Granadu,“ opáčil neurčitě Manny.

Rozen se nervózně otočil k neprůhledné zdi, jakoby jeho dedukci neměl někdo určitý slyšet.

,,Existuje tu určitá rivalita,“ zaonačil svůj souhlas. To však nebylo žádné alibi. Naopak. Vytasil se tedy s podezřením. ,,Což může být i důvod k tomu, abys podřízl Granadskýho imáma,“ pozvedl koutek.

Manny se ušklíbl. ,,Kéž by mohamedán pošel mio rukou!“

Tandem se střetl pohledy. ,,Takže se přiznáváš Benito?“ zavrčel na něj Nunez.

Manny se nad tím nijak zvlášť nepohoršil. ,,Nerozumíte naší věci.“

Detektiv si vzpomněl na Odysseovo tvrzení, že v městě za pohořím vládne jiný mafiánský boss. Lhal mu? Tu mu došlo, v jak moc bezvýchodné situaci Manny vlastně je. Villasmundovi už byli mimo hru. Whale? Podle zdrojů EIS požádal o azyl Mikronéské souostroví. Neměl tedy už mocné přátele. Trosky z Jungla by mezi mocné zařadil leda Manny sám. Měl na výběr? Mohl by ho rekrutovat právě Granadský kmotr?

,,Manny. Nejspíš si neuvědomuješ, že ti to můžeme prostě přišít. Vraždu nezletilé v metru, zabití fanatickýho imáma, postřílení těch Čínských kupců,“ rozmlouval a chtěl, aby to vyznělo empaticky.

Mafiána však očividně překvapilo, že policie ví o jeho transferu. ,,Kupců? Cosa?“

Rozen si uvědomil, že za organizovaný zločin odsouzený Manuel Giordano, nebude ten pravý. Sice z něj cosi psychopatického vyzařovalo, nicméně na "sběratele očí" byl málo sofistikovaný.

,,Tady nejseš v Almeríi. Nás si nekoupíš,“ pronesl ještě bez rozmyslu.

,,Židi jsou bohatí, nebo nó?“ vyštěkl Manny. Zmínka o kupcích ho rozhodila. Nevěděl, že důkazy zmizely. Když nevěděl, co říct, vyrazil do protiútoku. Rozen se cítil, jakoby seděl v kajaku a pádloval jen jedním směrem. Přisadil si i Nunez. ,,Víš o tom Benito, že královna zlegalizovala elektrické křeslo? Kapiš?“

Manny mlčel. Nunez neskončil. ,,No problema? Bien Benito. Můžeš vyfasovat doživotí!“

,,Merde! Neříkej mi Benito!“ zařval trestanec. ,,Spekulace, nic víc. Nic mi nepřišijete!“

Rozen navázal. ,,Věříš tomu Manny? Kde bereš tu jistotu? Uvědom si, že doživotí a desetiletí je markantní rozdíl!“ snažil se to uhrát na budoucnost.

Manny se zatvářil znuděně, zívl si a během odmlky zamával na neprůhlednou zeď. Očividně to nebyl jeho první výslech. ,,Manny!“ žádal si jeho pozornost. Nakonec se přece jen podíval na toho, jenž ho na pláži udeřil do varlat, aby pak ze sebe udělal hlupáka. ,,Mark co?“

Rozen lhostejně mávl rukou. ,,Usmaž se ty Pippův nohslede,“ odsekl, postavil se a ustoupil.

Svým nezájmem dal svolení Nunezovi, aby otestoval své praktiky. Divákům za zdí to připomnělo fotbalové střídání. Nunez udělal pár rychlých kroků, chytil trestance za čerstvě potetovanou ruku a posléze ho zvedl do vzduchu. Trikot v barvě tulipánu mezitím praskal a praskaly i kapitánovi nervy.

Spoléhal na starou dobrou nekorektnost. ,,Slyšel jsi o inkvizici?“ Manny neřekl nic, jen se olízl.

Nunez zvýšil hlas, jakoby ho chtěl připravit o sluch. ,,Slyšel jsi o inkvizici?! Tak slyšel makaróne?!“

Protiotázka na sebe nenechala dlouho čekat. ,,Slyšel jsi o omertě?“

Nelítostný výraz zmizel z poldovi tváře. Omertu znal. Poté I on pochopil, že z něj víc nedostanou.

Ovšem vězeňský úbor to nevydržel. Manny tedy spadl na zem. Zespoda pohlédl na souseda.

,,Memento mori,“ řekl překvapivě latinsky.

Nunez to nestálo za překlad. Místo toho zaklepal na dveře. ,,Odveď toho feťáka!“ poručil bachaři.

Ω

Gokturk se výslechem náramně bavil. ,,Takový je i doma?“ zeptal se manželky.

,,Doma je tvrdý leda na tlačítka!“ prozradila mu s šibalským úsměvem. Myslí však cestovala v úplně jiné sféře. Co byl ta omerta? Co si pod tím měla představit? ,,Ty jsi slyšel o omertě Sergio?“

,,Jestli slyšel,“ zvedl koutek Gokturk, načež jí položil protiotázku. ,,Jsi katolička?“

Blonďatou kšticí to negovala. Malážan dotaz to vysvětlil. ,,Omerta je kodex mafie, něco jako desatero. Mezi přikázání patří. Nesmíš si pouštěn hubu na špacír, i kdyby šlo o nepřátelé.“

Patoložka se ušklíbla na průhlednou stěnu. ,,Čestní to vrazi.“

Gokturk se pousmál. ,,Chápu tvou skepsi seňoro. Jenže chápu i toho osiřelýho makaróna. Hraje podle zažitých pravidel, takže i kdyby za pád jeho famílie mohla konkurence, nebude hledat pomoc u poldů.“

,,Žádal pomoc od policie je nezákonné?“ odvětila cynicky Tina.

,,Exactamente! Vystihuje to název sicilské Cosy Nostry, který se dá jednoduše přeložit jako naše věc. Nikomu dalšímu do toho nic není!“

Rázem jí to dávalo smysl. ,,Vyznáš se v mafii Sergio!“

Gokturk se začal chechtat. ,,Kde že,“ vyvrátil to a dodal. ,,To vím od ex!“

,,Siciliánka?“ zeptala se koketně Tina.

Reagoval téměř ihned. ,,Nó. Dramaturgyně a především furie!“

Rozhodla se, že ho v otázce ex předčí. ,,Já před univerzitou randila s teroristou z Eta.“

,,Hlasovala jsi pro odtržení?“ zeptal s údivem, načež zvedl dlaně. ,,Nic proti. Hranice jsou k ničemu.“

,,Nó, ale mému papá to neříkej,“ zubila se. Tu jí se vrátila k případu. ,,Používá mafie jedy?“

Gokturk pokrčil rameny. ,,Možná kolem roku nula.“