Kompromis s Nemesis 29

 

Kapitola 29 / KLIŠÉ část 3 /

Valentině poklona přišla vhod. Kdy si naposledy něco přečetla? Skutečnou knížku neměla v ruce léta. Občas si k pitvání pustila mluvené slovo, aby tím odlehčila své, pro konzumního člověka odporné, počínání. Nebylo výjimkou, když zkoumala lidské tělo a u toho k tomu jí hrála pohádka o zakleté princezně, kterou odnesl zlý drak do hor. Inu, patologie nebyla práce pro každého a ona se v názorech civilistů nepitvala. Ostatně, všechni tito pokrytci jsou z hlediska patologie stejní. Všichni mají srdce, mozek, krev, oči ...

Zeptala se sama sebe, v čem jsou oči tak jedinečné. V principu byly oči smyslovým orgánem, jež reaguje na světlo. Mrtvole však byli k ničemu, pouhá vadná součástka. Patologická dedukce jí rozesmála. Ti, co ohrnovali nos nad jejím povoláním, by sotva rozeznali srdíčko čistotné dívky od srdíčka špinavého prasete. Možná to znělo jako pohana, ale bylo tomu tak. O očích se to však říct nedalo. Lidé měli jinší oči. Soudili však jen to, co viděli.

I zobák si ji pobaveně prohlížel. ,,Teď jste se tvářila jak detektiv.“

,,Umím se vžít do lidí Jesusi. Jak je na tom Domenico?“

,,Kochá se sestřičkamia,“ de facto jí sdělil, že bude v pořádku.

Tu se ozval Gokturk, jenž vyplnil ticho úvahou. ,,Pokud by jsme připustili, že ten sběratel očí spáchal atentát na soukromý očko, nemohla to být zhouba metra.“

,,Proč?“ patlala se v tom patoložka.

Gokturk v tom měl jasno. ,,Celé léto ho vláčí po soudech.“

Náhle si s hrůzou uvědomila, co znamenají poslední iniciály ...

předvolaný #3

AK (passport AG0016229)

Favorit jako galakticos! To byl Alexis Kiriakidis, známý pod přezdívkou "ZHOUBA METRA".

Náhle do výslechové místnosti vrazil vysoký, přesto však hubený muž. Na bradě měl neupravený vous, co byl dlouhý jak imámův. Mimoto neměl obuv a oděn byl v jakési černé tunice se síťovými rukávy. Který návrhář tu zhovadilost navrhl? Oči měl zarudlé, pravděpodobně za to nemohl stud, nýbrž alkohol nebo drogy. Navzdory vzhledu i situaci vystupoval se zdálo, že je sebejistý a až nezdravě sebevědomý. Totální opak toho, jenž byl předvolán před ním.

,,Kaliméra,“ pozdravil je řecky a s úsměvem.

Tandem se střetl pohledy. ,,Umíš řecky Eslavo?“ ptal se Nunez. Oslovený zakroutil hlavou. ,,Carajo!“ zanadával nato a ukázal Řekovi, ať se posadí. ,,Nechci poslouchat umělej hlas googlu! Někdy se těm neo-frankistům nedivím. Ten vágus tu žije léta, ale není schopnej se naučit španělsky!“

Kiriakidis se jen slizounsky culil.

,,Espaňol?“ zeptal se ho Rozen.

,,Nó,“ negoval to španělsky Kiriakidis.

,,English?“ hledal mezinárodní alternativu.

,,Neí,“ reagoval Kiriakidis řecky.

,,Fuck!“ vztekl se Nunez, což podpořil kopnutím do stolu.

Řek se usmál pod vousy a anglicky zahuhlal. ,,Neí je řecky yes!“

Nunez se podíval na Rozena nepříčetnýma očima, načež přešel do rodné řeči. ,,On nás má za nějaký lunatický pomatence!“

Kiriakidis si je prohlížel. ,,Á lunatic!“ Detektivovi došlo, že jde o mezinárodní slovo. Luna byla bohyní Měsíce a muž, co to slovo zopakoval, vypadal jako prototyp šílence, což byl synonymem náměsíčníka.

,,Jen se směj,“ odsekl španělsky Nunez, změřil si ho z úkosu a vítězně prohlásil. ,,Santi pukne závistí, až tě posadím na křeslo!“

Z tváře domnělé zhouby metra samolibý úsměv nezmizel. Rozen usoudil, že je amigovo prohlášení předčasné. Když na to přišlo, nedostal ho ani nekompromisní Joey. Kiriakidis sebejistotou doslova provokoval. Kam zmizeli všechny důkazy? Vycucal si je Collón z prstu, nebo je jen soudce ztratil?

,,Zahrajeme si hru amigo,“ zvolal španělsky Rozen. Hned nato sebral židli, která stala naproti Řeka a otočil jí.

Nunez se zeširoka usmál. Chápal, o co soukromému očku jde. Inu, bylo to celkem klišé, pravda že zlýho poldu hrál tuze rád.

Rozen rozehrával. ,,Alexander?“ zeptal ho hloupě na jméno. Dobře věděl, že je Alexis.

,,Alexander Great! I like it!“ potvrdil, že se mu to oslovení líbí.

,,Oukej. Vidím, že máte rád přídomky. Možná znáte i přídomek uncompromising!“ poukázal tím na mrtvého soudce.

,,Nevzpomínám si,“ odsekl Řek, což se nelíbilo zlýmu poldovi.

,,Ty prolhaný parazite!“ řval na něj a už už měl nakročeno ...

Hodný polda ho zarazil pozvednutou rukou. ,,Chill out Iggy! Chill out!“ řekl a v jinotaji dodal. ,,Řekové by přece nelhaly. Nebo yes?“

Kiriakidis svraštil čelo. ,,Tím narážíte na Odyssea?“

Když otázka zazněla, Rozen znejistěl. ,,Na toho narazit nechci.“

,,Sequiros je soudce a ty to dobře víš!“ běsnil pořád Nunez.

V řecké tváři se objevilo pochopení. ,,Sequeiros! Joey, že?“

,,Že já tě ještě neposlal k zemi,“ odmlčel se Nunez pateticky.

Kiriakidise si jeho vztekání vyloženě užíval. Úsměv se mu rozšířil.

Zlý polda začal řvát. ,,Nebo rovnou do podzemí! Víš kolika lidem by tvoje smrt udělala radost? You know? Nezvracíš, když se díváš do zrcadla?“

,,Zrcadlo nemám. Zrcadlo lže,“ odmlčel se Kiriakidis. Rozen přemýšlel, co tím chce říct. Střetli se tedy pohledy. ,,Alexander, jak mě nazývá dráhy kolega, je se svým vzhledem spokojen.“

Nunez se praštil do čela. ,,Slyšíte ho? Vidíte toho psychopata? Cítíte jak čpí?“

Kiriakidise se to dotklo. Zpupně se postavil. ,,Křivdíte mi! Jak vy, tak i ten váš Joey! Chtěl jsem jen cestovat po světě! Hispania však no no pustit Alexise! Nemám rád váš národ. Horký hlavy! “

Sotva si favorit vylil srdce, posadil se k hodnému poldovi čelem. V jeho bledé tváři hledal pochopení a možná i soucit.

Nunez mu nevěřil ani slovo. ,,Prý cestovat. Pche! Takový vágus!“

Rozena těšilo, že si získal jeho sympatie. Konflikt se zlým poldou toho hodně prozradil. Rovněž mu nevěřil. Přesto protichůdně řekl.

,,Ty se směješ Iggy,“ pronesl klidným hlasem a poučně dodal. ,,Ale co se Řeků týče, nějaký Pýtheas doplul až do Grónska!“

Kiriakidis zvedl koutky. ,,Neí. Neí,“ přitakal souhlasně.

Nunez se ušklíbl i na amiga. ,,Bullshit,“ okřikl ho a na nepatrný okamžik se dívali jeden na druhého. Tu zlýmu poldovi došlo, že jde o taktiku. Eslavo někam směřoval. Nahrál mu, když na oko odsekl. ,,Who cares? Kolumbus doplul až do Améru!“ prohlásil.

Náhle zaslechli zkreslený hlas kapitána Gokturka. ,,Pausa!“

K odchodu se sbíral Kiriakidis. ,,Sit down zhoubo metra!“ zařval na stavějícího Nunez. ,,Hned jsme zpátky. Sekej latinu, nebo rozmrazím kanál a zahájím přímý přenos z inkvizice.“

Kirikiadis zavrčel. ,,Co šíří média, mě nezajímá ...“

Ω

Na chodbě je přivítala dámská společnost. Na první dobrou si všimli výrazné Jitřenky. Detektiv však stočil zrak na psycholožku Valiente, jež v závěsu za patoložkou tlačila nějaký přístroj od koncernu Shirogane. Rozen si přístroj změřil očima a usoudil, že znakové písmo, co bylo na štítku, neodpovídá japonskému kandži. Nebyl však grafolog.

,,Hola,“ pozdravila je Ayoko. Rozenova tvář rázem získala barvu.

,,Rád vás vidím Valiente san,“ pověděl jí letmo přitrouble. Nunez si ho spiklenecky změřil. Zvedl koutky a podíval se na manželku.

Ta spustila. ,,Osobně si myslím, že Freud všechno zlehčuje ...“ mrkla na Japonku. ,,Přesto by jsme mohli zkusit analýzu.“

Ayoko se roztomile usmála. ,,Malá pozornost od Shirogane,“ udělala tím reklamu šedo bílému přístroji. ,,Jde o speciální edici detektoru lži, jenž je zkonstruován speciálně pro čínský trh!“

Nunez si demonstrativně vyhrnul rukáv, načež ženštinám ukázal biceps s tetováním. ,,To znamená?“ ptal se a protáhl se jak před zápasem v rugby.

Ayoko pokračovala. ,,Jistě si dovedete představit, k čemu ho totalitní režim dokáže vyu ... ehm, zneužít. Výhoda přístroje je v tom, že dokáže obejít delikventy, co umí ovládat vlastní emoce. To znamená, že i ten kdo trpí nedostatkem empatie, citovou chladností a ostatními příznaky psychopatie, nedokáže přelstít senzory KG42!“ Sotva přednes pominul, ukázala na display.

,,To je japonsky?“ zajímal se Nunez.

Hodila mikádem, že nó. ,,Mandarínština. Nehledejte v tom ale žádnou vědu. Display ukazuje všelicos. Toho, co výslech provádí, by měly zajímat tyto tři kontrolky. Uhádnete, co znamenají?“

Vzápětí ukázala na žlutou, šedou a rudou kontrolku.

,,Žlutá je pravda, rudá je lež ...“ pronesl soutěživě Nunez.

,,Perfecto!“ pochválila ho Ayoko a tajuplně dodala. ,,A šedá?“

,,Polopravda?“ pokusil se hádat i Rozen.

Ayoko gestikulovala rukou. ,,Dejme tomu Mateo,“ nevyloučila to a usmála se tak, že mu ukázala ďolíčky. ,,Lépe bych to podala jako nejistotu.“

,,Měla by jste dělat reklamy,“ poznamenal Nunez.

,,Taky že dělám!“ usmála se, načež stroj posunula k Rozenovi. Šlo o věnování. Byl toho hoden? Prohlížel si ji jak ikonický obrázek.

Nunez se zajímal o technickou stránkou věci. ,,Myslel jsem si, že Malága je sférou Atlantis a nó Shirogane.“

Ayoko beze slov zatleskala. Co tím demonstrovala? Nevěděli.

,,Arigato,“ poděkoval jí japonsky Rozen. Nakouslá myšlenka tedy nebyla dokončena. Ayoko mu věnovala další úsměv. Navzdory tomu, že se při poslední příležitosti nechoval jako gentleman.

,,Získal jsi jeho důvěru. To je základ manipulace s objektem. Tu výhodu nepromrhej Mateo. Kuon o!“ podělila se o své postřehy.

,,Kun co?“ nerozuměl tomu závěru. Zmátla ho však ještě víc, když pronesla se zavřenýma očima. ,,Aishitemasu Rozen san.“

Rozplýval se, když mluvila japonsky. Věděla to až moc dobře. Bohužel netušil, co to znamená.

Ω

Rozen dotlačil KG42 do výslechové místnosti. Zhouba metra se bezstarostně usmíval, jakoby seděl v Barber shopu. Když se na to přišlo, neuškodilo by mu to.

,,Waste my time,“ nařkl je z toho, že mrhají jeho časem.

Rozen k němu přisunul přistroj, který následně nažhavil. Potom se rozsvítil display, kde stálo něco v mandarínštině. Kontrolky nesvítily. ,,Alexandře. Zákon nám povoluje, ověřit si předvolaného detektorem lži. Jde o běžnou analýzu, co jste jistě už podstoupil v Seville,“ ujistil ho empaticky.

Co na to podezřelí? Zabořil prsty do vousů. ,,Nejednou!“ mávl rukou lehkovážně rukou.

Nevzpínal se. S klidnou tváří si nechal zapojit čidla na spánky, poté mu na levou ruku nasadili platinovou obruč a nakonec mu zhnusený Nunez přilepil přísavku na jeho chlupatý hrudník.

,,Opa! Sexuální harašení,“ culil se Kiriakidis.

Nunez měl co dělat, aby mu nedal pěstí. Zdržel se komentářů.

Rozen napodobil pohledem Ayoko, když si ho prohlížela jako pacienta. Odměnou mu byly zbývající zuby zhouby metra.

,,Nejsem já ale boffin? “ nazval sám sebe machrem.

,,Yes, yes,“ přitakal Rozen. Kiriakidis si nelhal do kapsy. On věřil ve svou velikost! Ovládal ho totiž božský komplex ...

Iniciativy se opět chopil zlý polda. Zase si vyhrnul rukáv,takže i jemu ukázal tetování. Zarudlé oči se zasekly na meči, větvičce míru a dřevěném kříži. Ještě pro úplnost, celé tetování obtékalo heslo inkvizice v latině - exurge domine et judica causam tuam.

,,Vlastně tě chápu póvle,“ načal větu. ,,Kolébka Evropy je obklíčena Turky. Kde kdo by si mohl myslet, že dostáváme od půlměsíce na frak.“ Myslel tím samozřejmě i Řecko.

,,Pravoslaví je mi ukradený,“ ušklíbl se s nezájmem Kiriakidis.

Rozen kontroloval přístroj. Žlutá. Kiriakidis nelhal. Vyloučil tedy, že by zabil imáma kvůli náboženství. Musel na to jít odjinud. Usadil se na židli a ujal se předchozí role. Co nutilo první civilizované Evropany, aby rituálně vraždili? Bylo nutné slovo rituální?

,,Takže pohan?“ zeptal se ho jen tak z legrace, neboť věděl, že to slovo má významů povícero. Ale k jeho překvapení nešlo o nemístnou otázku.

Kiriakidis zvolil vyhýbavou odpověď. ,,Sejde na tom?“

Vyznání v tom možná přece jen bylo. ,,Definitely!“ citoval agenta Rozen. Vzápětí se filosoficky pozastavil nad smyslem slova ... ,,Co to vlastně pohanství je?“

Přístroj na to neměl názor. Reagoval zřejmě jen na čidla. Kiriakidis mlčel.

Tu zlý polda vycítil příležitost! Vyrazil směrem k vyslýchanému a položil mohutnou dlaň na detektor. Pokud by vyvinul o něco větší sílu, nejspíš by ten drahý přístroj rozbil.

,,Odpověz yes nebo nó!“ požádal ho velitelským hlasem. Kiriakidis se zamračil.

,,My friend,“ roztáhl soucitně ruce Rozen. ,,Captain je vznětlivý, protože mu na Seville nesmírně záleží!“ Faktem bylo, že tak vlídně se nebavil ani s oblíbeným mistrem. Poté se postavil, načež popohnal předvolaného ho rukou.

Kiriakidis mu vyhověl. ,,Že bych uctíval přímo Dia a jeho kids, to no.“

Žlutá. Přístroj potvrdil, že nelže. Zakrátko se rozsvítila i šedá kontrolka. Nešlo o úplnou pravdu. Rozen se zasnil. Sledovala ho Ayoko? Možná by mu radila, ať nevěří svým snům. Teď se mu to však hodilo. Kiriakidis se kolem pohanství potloukal. Vyloučil jen to, že nectí bohy Olympu. V roce 2044 by je ctil leda blázen. Neměl to ještě zavrhovat?

Inu, jména starých bohů se vyskytovaly v běžné mluvě pořád, i když už to málo kdo věděl. Papež třeba nazýval hospodina Deux, podle boha Dia. Křesťanství vycucalo z pohanského Říma celou plejádu slov. Jenže amigo na oko byl Řek! Měli i jejich bohové své předchůdce? Tu si vybavil tu snímky chici z metra, kterou vrah ozdobil epitafem – Neós Chronos, což v překladu z řečtiny znamenalo nový rok. Rozen si uvědomil, že Chronos byl otcem Dia, byl ozbrojen kosou jak smrt a zároveň platil i za boha času. Věděl i to, že od jeho jména se odvozoval termín chronologický! Mohl dotyčný vágus vraždit tak sofistikovaným způsobem?

Hodný polda se vrátil do reality. Ke svému překvapení zjistil, že stojí před tou stěnou. Kde se tam vzal? Uměl skákat časem? Cítil se unaveně ... Musel se o tu stěnu opřít. Vtom za zdí rozeznal slova. ,,Mateo,“ zaslechl šepot. Bylo to tedy adresována jemu. Hlas patřil Jitřence. ,,Řeš případ! Nevymýšlej si ho! Ty nejsi vrah …“

Rozen se divil tomu prohlášení. Opravdu nejsem? Zatřepal hlavou a obrátil se.

,,Dám za to krk, že jsi tu chicu zamordoval ty bezbožný pancharte!“ křičel Nunez.

Kiriakidis jen odsekl. ,,Klasický horký hlavy. Máte nějaké důkazy?“

,,New year! To tam stálo! New year, jenže řecky,“ předkládal mu je.

Kiriakidis věcně opáčil. ,,Jsem jedinej Řek v Andalusii? To nic nedokazuje ...“

Rozen dal na slova Jitřenky. Měla totiž svatou pravdu! Nové dedukce si vymýšlel neustále. Usoudil, že by měl přemýšlet jako omezený člověk. Někdo bez jeho rozhledu a bez jeho fantazie. ,,Hezký girls máme. Nemám pravdu Alexi?“ pověděl spiklenecky.

Kiriakidis pokrčil rameny. Nunez se neubránil smíchu. ,,Jde vidět, že je přihřátej! Nemám pravdu Alexi? Stejně jak ten jejich Alexander!“ snažil se ho urazit.

Podařilo se! ,,Nejsem!“ zařval vztekle. Žlutá. Přístroj prozradil, že je hetero.

,,Podívejme se na Adonise!“ zvedl koutky i detektiv. ,,Přece jen se mu líbí temperamentní girls!“ poplácal ho po rameni, jakože cení jeho vkus.

,,It´s true. Mají něco do sebe,“ připustil předvolaný Řek, no a jen tak mimoděk poznamenal. ,,Třeba ta blondýna ta dveřmi stála za hřích.“

Žlutá. Přístroj dal jeho libidu za pravdu. Sotva to dořekl, zlý polda se napřáhl k facce. Kiriakidis se už už kryl lokty. Nunez však schválně promáchl.

,,Presumpce...“ chtěl ho upozornit na nemístné chování.

Nunez si to vyložil po svém. ,,Jen si značím teritorium!“

Rozen nebyl psycholog, psychiatr, psychopat, ba ani psýché sama. Uvědomil si však jednoduchý fakt. Proč mu to nedošlo dřív? Románový detektiv by hledal v případech systém. Samozřejmě se v tom nelišil, třebaže si připadal jedinečný. Musel ho najít!

,,Jitřenka je pohledná. O tom není pochyb,“ prohlásil nato.

,,Eslavo!“ zařval on žárlivě Nunez.

,,Nech mě dokončit myšlenku Iggy. Sám nemáš rád, když ti skáčou ostatní do řeči!“ přepnul do španělštiny.

,,Bien,“ odsekl Nunez.

,,Nemusíš se o ni bát. Jitřenka nesestoupí do metra. Co by tam taky dělala, že? Kdo by žil v metru? Pouze vyděděnec!“

Kiriakidis si ho hněvivě prohlédl. Z přítele se stával nepřítel. ,,Bullshit.“

,,Fekálie proudí pod Sevillou. Good postřeh Alexisi!“ zazubil se soukromý detektiv, načež zdánlivě odbočil. ,,Uhádnete, kdo ještě nerozzáří útroby metra?“

Kiriakidis mlčel. Pochopil, že jde o řečnickou otázku? Navzdory znakovému písmu na displayi poznali, že mu stoupá adrenalin. Liboval si v násilí? Pokud šlo opravdu o sériového vraha, nebylo o tom pochyb. Mělo cenu, aby ho Nunez mučil? Koledovali by si o problém. Kdo tedy nemohl sestoupit do podzemí, aby ho dokonale rozzářil?

,,Víš to alespoň ty Iggy?“ zeptal se i zlého poldy.

,,Já ti nevím Eslavo,“ absolutně nečekal, že se ho zeptá. ,,Že by Slunce?“

,,Bingo!“ vyskočil vítězoslavně ze židle. ,,Slunce! Což dokazuje, že tady Alexis nesahá Alexanderovi, jehož nazývá historie synem Slunce, ani po kopyta jeho koně!“ 

Pošlapal mu tím pýchu. Řek se začal stavět na nohy. Nunez ho zadržel. ,,Prrr!“

Kiriakidis už už se odpojoval od KG42. ,,Nic nevíte. Jste stejně prázdní, jako ostatní!“

Rozen se chytil za bradu. ,,Jen ho pusť Iggy. Řekům se dá věřit.“

Kiriakidis se ohlédl. ,,Nech si ty narážky bledouši! Ty mi něco vykládej o světle! Žiju sice v podzemí, ale bledý jsi tu jedině ty!“ posmíval se mu.

Rozena to neurazilo. ,,Otázka zní, proč v tom podzemí žiješ Alexisi,“ hovořil jak kantor na univerzitě, přičemž u toho chodil odnikud nikam. ,,Hrdý přesto izolovaný.“

,,Nestojím o jejich společnost!“ zavrčel Kiriakidis. Rozsvítila se žlutá. ,,Neví základní věc!“ Najednou jí vystřídala šedá.

Místo na židli zaujal místo Nunez. ,,Kdo jsou oni?“

,,Na tom nezáleží,“ opáčil s nezájmem, zrovna když se střetli očima.

Chodící směle prohlásil. ,,Vsadím sto dolarů na to, že nemáš rád lidi!“

,,Nemám. Proč bych měl?“ přiznal se Kiriakidis. Žlutá. ,,A co z toho? Sunou se tupě sem a tam jako bezduchá masa. Povrchní. Prázdní.“

,,Pokavaď žiješ na povrchu, jsi pochopitelně povrchní!“ utrousil Nunez.

,,To se ti povedlo Iggy!“ ocenil jeho jinotaj Rozen.

Kiriakidis přejel oba nenávistným pohledem. Zaslechl i smích z vedlejší místnosti.

,,Je to funny? Jen se bavte poldové. Nic nevíte ...“

Rozen se zazubil. ,,To se mýlíš Alexisi! Víme! Europol nám prozradil, že ses loni vyskytoval v Římě a předloni v Istanbulu. A víš ty co? Našli v metrech podobně zohavený girls ...“

Vůbec ho to nerozhodilo. ,,Nevím co je Europol,“ odpověděl arogantně. Rudá. Lhal jim. O té organizaci už slyšel. Nicméně to trestné nebylo.

,,Na to se spolehni zhoubo!“ vylíval si Nunez zlost. ,,Máme to ověřený!“

Rozen řekl. ,,Nevíš? Oukej. Víš, co já nevím?“ Kiriakidis ho zamávl rukou. ,,Nezájem? Stejně ti to řeknu Alexisi. Nejde mi totiž na rozum, proč člověk, kterej nemůže vystát živou duši, objíždí výhradně metropole. Vždyť to nemá logiku!“

Kiriakidis o tom měl jasno. ,,Lifestyle,“ svedl to na životní styl. Rozsvítila se šedá. ,,Nó time, passport sí,“ řekl ano a ne španělsky. ,,Jak by řekla královna Leonora. Můžu si cestovat kam se mi jen zlíbí!“ trval na svém a měl pravdu. Žlutá. Ne každý dostal po pádu EU passport. Člověk musel mít v první řadě čistý trestní rejstřík. Zázrakem ho měl i někdo, jehož média zhoubou metra! Když na to přišlo, nebyl čistý ani vizuálně.

,,Oukej,“ připustil Rozen, že by to mohla být pravda. ,,V tom případě nám prozraď ty jeden osvícený poutníku, kam tě v budoucnu bosé nohy povedou!“

Dotaz narušil Nunez. ,,Eslavo. Vyměníme se? Nemůžu ho ani cítit.“

,,Oukej,“ vyhověl mu detektiv. Ty pozice jim stejně vyhovovaly. Vytasil jednu z arabských cigaret, nicméně nezapálil jí. Místo toho jí otáčel v prstech.

Kiriakidis spustil. ,,Do toho ti nic není bledouši! Ty co bagoune? Připadáš si jako velkej hero, když útočíš na sedícího váguse?“ zeptal se. Nunez to přešel mlčením. Držel se  držel ... Zatím na něj ani ruku nevztáhl.

,,Common cops!“ testoval jejich trpělivost. 

Rozen začal hádat. ,,London?“ tipoval.

Kiriakidis se tvářil zmateně. ,,Co s ním?“

Rozen zvedl koutky. Šel na to chytře. Neříkal, ano ani ne. Zapálil si.
Kouř vyslýchanému vůbec nevoněl. ,,Je to destinace, kam zamíříš?“

,,Nope,“ odsekl Kiriakidis, rozmetl rukou dým a přístroj tvrzení potvrdil. Žlutá.

,,Tak Brusel!“ zkoušel to dál Rozen.

,,Móno neró, “ rozesmál se pod vousy. Tandem jeho slova nepochopil.

,,Začínám ztrácet trpělivost ty usazenino!“ přihlásil se o slovo i Nunez.

Naklonil se k jeho uchu a zařval mu do něj. ,,Eslavo kazí vzduch a Greek only lže! Nejradši bych tě připoutal k lodi a vydal tě oceánu!“

,,Only ocean! To jsem chtěl říct! Thank you,“ vytasil se s překladem.

,,Oukej,“ přestal řvát Nunez a napůl pro sebe odsekl. ,,Oceán.“

Rozen pozvedl prst. ,,Kápl si na to Iggy! New York, že?“ prohlásil.

,,Nope,“ odsekl Kiriakidis. Žlutá. Zaradoval se. ,,End?“ ptal se na konec.

Rozen začínal být zoufalý. Vyzkoušel osvědčenou taktiku. Vstal tedy a odkráčel do rohu, kde jen tak mimoděk pronesl. ,,Kdyby to bylo alespoň v Americe.“

,,Óchi i Amerikí,“ negoval to řecky Kiriakidis. Ve vousaté tváři lež rozeznat nešla, jenže … svítila rudá!

Rozenovi to ušlo. Zase se ponořil sám do sebe a cítil se být v koncích. Zavřel oči ...

Náhle si představil klony sebe sama, které sedí naproti sobě. Klon 1 má žlutou košili, klon 2 zase rudou. Hledal mezi nimi rozdíl. Rozdíl mezi lží a pravdou. Snažil se vcítit do zhouby metra. Co by dělal on na jeho místě? Kiriakidis byl cestovatel. Chtěl poznávat svět, nebo napříč světem zabíjet? I kdyby ... tak proč? Neznali základní věc … Co tím měl na mysli? Za okamžik si vybavil svůj glóbus, představil si všechny rovnoběžky a poledníky, které byly pouhým dílem představivost. Kosmonauti je z orbity neviděli.

,,Eslavo?“ budil ho Nunez. Ani on si rudé nevšiml. Rozen ne a ne se vrátit. ,,Carajo! Eslavo!”

,,Miami!“ pronesl Rozen namísto leknutí. Řek mlčel. ,,Je to Miami?“ Nic.

Nunez přestával mít pro jeho svéráznou taktiku pochopení. Naklonil se k amigovi a pošeptal mu. ,,Co tím sleduješ? Nejsi soutěžící posranýho kvízu.“

Střetli se hnědýma očima. ,,Věř mi amigo. Věř!“ řekl a prohlížel si Ignazia s prosebným výrazem, jakoby šlo o poslední věc, co po něm v životě žádá.

Nunez mu vyhověl. ,,Bien.“ To, že byl hodný polda na první pohled vyveden z míry, rozmluvilo i Kiriakidise ,,Kdo je tady potom přihřatý!“

Ovšem to říkat neměl. Zlý polda měl rudo před očima, nevydržel to a praštil ho pěstí do vousaté brady. Nešlo o plnohodnotný úder, přesto Řek zrudl. ,,Ty fašistickej hajzle!“ zachrčel v odpověď. ,,Kdyby mi záleželo na penězích, vysoudím z tebe poslední dolar!“

,,Kdo by tě hájil ty prolhaný Řeku?“ prohlásil Nunez. Ten se však pyšně našponoval, sundal si obruč z čela a postavil se. ,,Letím do Miami! Esis?“ potvrdil domněnku, poté přihodil řeckou otázku a nadále pokračoval v sebevědomém proslovu. ,,Uvízli jste ve smyčce! To, že mám někam namířeno, nedokazuje vůbec nic! Jeden soud nedopadl a další skončí stejně. Že jsem byl v Římě?“ krčil rameny, načež ze sebe setřepal další snímač. ,,Who cares? Ty soudy dopadnou stejně vy horký hlavy! Vsadil bych se, že váš sprostý výslech nahrávají kamery. Poženete mě k dalšímu soudu? Parakaló,“ odmlčel s jakousi prosbou cílevědomí a hrdý Kiriakidis. ,,Uvidíme kdo z koho cops!“

Rozen žasnul nad tím, jak najednou pookřál. Dostal pěstí, byl ponižován, přesto neztratil směr, věřil v sebe sama a strhával ze sebe snímače. Nevšiml si pouze jedné přísavky, takže se od detektoru plnohodnotně neodpojil.

Nunez pohlédl na amiga a gestem ruky mu naznačil, že právě teď nastal ten okamžik. Rázem se rozzářila i bledá tvář! Už věděl, co za tím vším vězí. Nevěnoval se šikaně. Dumal nad tou nejzákladnější věcí, co Kiriakidis vytýkal lidstvu. Zíral na toho egoistu, který se považoval za středobod světa, na něhož neustále svítí Slunce, aniž by vrh sebemenší stín. Teď mu to zapadalo do sebe! Někde hluboko v jeho mozku seděli blíženci, co rozdělovali leporelo z východu na západ - strana 1 Istanbul, strana 2 Řím, možná něco mezi tím, strana něco Sevilla, budoucí Miami … pak Mexico? LA? Osaka?

Zhouba metra byl už na odchodu. Nunez věděl, že to ustřelil. Kiriakidis se nepřiznal k žádnému mordu. Nemohl ho mlátil je tak z opovržení. Sledoval jen, jak sahá po klice, jenže … někdo jí z opačné strany držel. ,,Co tím sledujete fašisti? Že by s EU umřela i spravedlnost?“ prohlásil ukřivděně. Nepatřil náhodou mezi Oncerios?

,,Mám to!“ zvolal konečně Rozen. ,,Přiznávám, že to bylo dost obtížný! Nicméně já nejsem žádný tuctový polda, že?“ mrkl nemístně na zlého poldu.

,,Vamos!” popohnal ho on. ,,Kdyby si byl Mario, tak už seš mrtvej!“

Rozen přikývl. ,,Rozluštil jsem systém seňora Alexe,“ řekl španělsky a posléze přešel do angličtiny. ,,My friends! Zde přítomný Kiriakidis se inspiroval Sluncem. Zní to nelogicky? Logiku v tom nehledejte! Alex je totiž natolik otráven kapitalistickým systémem, že mu logický nepřijde ani samotný svět. Dejme tomu, že se sám považuje za Slunce, toulá se po městech subtropického pásma, co se vesměs pyšní starobylým původem. To kupodivu logické je. Vezmeme-li v potaz podmínky a ...” hovořil.

Řek mu mlčky naslouchal. Slovo mu utnul Nunez. ,,Carajo! K věci!”

,,Oukej. Oukej. Přejdu k tomu jeho systému. Vyznám se celkem ve zvěrokruhu. Ty jsi třeba bez diskuze býk. Díky tomu vím, že dřív lidé vnímali čas odlišným způsobem a používali kalendáře, v nichž sešlo jen na jedné přirozené věci. Na čem? No přece na Slunci! Za úsvitu probudily paprsky člověka a ten se vydal do práce, na lov, do boje … na tom zas tak nesejde. Čím blíže rovníku ti lidé žili, tím déle mohli pracoval ...”

Nunez si přisadil. ,,Chceš tím říct, že líní Konžané makali jak ...”

Rozen mu skočil do řeči. ,,Sorry. Protahuju to,” zvedl omluvně ruku, načež přešel do španělštiny. ,,Zhouba metra zastává názor, že člověk jakožto živočich degeneruje a podle něj za to může fakt, že nový rok, řecky néos chronos, nezačíná v době, kdy se příroda probouzí! Z toho důvodu zabil tu muchachu v rozkvětu první jarní den! Myslí si, že svou obětí Slunci, Héliovi, Réovi, Baldrovi, ehm, na jménu Boha ani tak nesejde,” zasekl se Rozen, podíval se do země a sám k sobě nahlas promluvil. ,,Zase lítáš bůh ví kde Mateo. Zjednoduš to!” Poté zase věnoval pohled amigovi. ,,Alexis se považuje za syna samotnýho Slunce! Touží lidstvo osvítit! Vrátit nám přirozenou dráhu!”

Kiriakidis nečekaně kliku pustil. Rozuměl jim celou dobu?

,,Čumíš co?” odsekl Rozen a sledoval, jak se mu nahrnuje krev do očí.

,,Ty umíš španělsky?” zíral na váguse Nunez.

,,Umím mnoho řečí horká hlavo,” vrátil mu pohrdavý pohled. Terčem jeho bodavého pohledu byl ten, kdo byl jeho uvažování roven. Vtom detektiv vycítil nebezpečí ...

Nunez využil situace a pokradmu otevřel dveře. Bosý vágus mezitím vykročil směrem k hodnému poldovi. Zhola nic se ve dveřích objevil Gokturk. To dodalo terči odvahu!

,,Kápni božskou polobože! Zabil jsi ji?” zařval na váguse.

,,Zabil! Sežral jsem její srdce! A tebe pošlu za ní!” zavrčel on jako zvíře.

Chtěl se rozběhnout jeho směrem. Gokturk ho však stačil chytit za síťovaný rukáv. Řek urval i poslední snímač, který ho poutal k přístroji KG42. Pro něj však bylo pozdě ... Najednou se neprůhledná zeď roztřepala! Aktéři za ní je chtěli upozornit na rudou!

,,Máme ho! Máme přiznání! Přiznal se!” volala do mikrofonu Jitřenka.

Kiriakidis se nějak vysoukat se z tuniky, takže se jim ukázal v celé své ošklivosti. Svaly sice měl, přesto byl obdařen jakousi kožní nemocí. Za zmínku stojí i jeho tetování na zádech. Kapitánům neušel ten inkoustově černý kruh, kolem něhož zářila svatozář. Kiriakidis nespouštěl oči z Rozena! Ten už už sahal po pouzdru, aby se bránil alespoň Jerichem od děda Gabriela. Bylo prázdné ... Zase jí zapomněl. Dal se tedy na ústup.

,,Zabiju tě!” sdělil mu Kiriakidis. Na bosých nohou byl obratný jak indián, žel jeho slunečním bohům, až k terči se nedostal. Kapitáni ho totiž stačili povalit na zem! Kiriakidis sebou mrskal, i když na něm klečely dvě těžké váhy. Gokturka dokonce kousl. ,,Joder! “ zařval Malážan a kopl nechtíc i do přístroje KG42.

Nunez změnil taktiku. Zatáhl žaludek a chytil jej za vousy. Objevil tak jeho slabinu.

,,Fašisti!“ chrčel Kiriakidis, zatímco ho pacifikovali jak rukama, tak i nohama.

,,To není možný, jako má vyřídilku!“ nepobíral to Nunez.

,,Zabiju vás! Zab ... !“ vyhrožoval jim, když mu páčili ruce a nakonec mu je přece jen dali k sobě. ,,Ty zasranej Otomane!“ urážel Gokturka. Potom s pouty přispěchal Jesus, obratně mu je nasadil, cvaklo to ... ,,Game over!” ukončil jeho naříkání Nunez, načež s černým humorem poručil. ,,Jesusi. Brnkni do Carabanchel, ať mu nahřejí křeslo!”

Za moment ho postavili na nohy. Tetování viděl rázem i detektiv. ,,Zatmění,” pronesl napůl jen pro sebe. Zatmělo se mu v hlavě? Co jeho proměnu způsobilo? Žil někdy běžným životem? Vždyť ovládal jazyky. Nebyl tedy žádný primitiv …

,,Soukromý očko. Co ty oči? Jak zapadají do té tvé teorie!” zeptal se věcně Gokturk.

,,Teorie,” zamávl rukou ho Rozen a vytasil se s vysvětlením. ,,To je fakt! Nó teorie! Jak jsem jednou řekl, hrdina nás chtěl spasit tím, že nám otevře oči! Inu, jako symbolista musím ocenit jeho fantazii. Prozaická věc!” pověděl a uklonil se. Kiriakidis nepřátelsky zavrčel. Rozen se zazubil. ,,Vždycky tu bude neohebná vrstva, imám, kmotr, soudce, nebo i král, jimž systém vyhovuje, takže ho ždímají a nestojí o Alexisovo osvícení. Co s takovými zaslepenci? Oslepíme je, aby nespatřil náš osvícený svět!” dokončil větu.

,,Néi! Pséma!” vykřikl ukřivděně Kiriakidis, jenže nikdo mu nerozuměl. Znělo to jako kletba. ,,Co říkal Jitřenko?” ptal se Rozen příchozí blondýnky.

,,Na tom nezáleží,” usmála se a baskicky ho pochválila. ,,Bikaina!”

Rozen zvedl koutky. Pochvalu v baskičtině, na rozdíl od té kletby v řečtině, již slyšel. Siláci odvedli Řeka někam do cely. Zanedlouho ti dva osaměli. Hvězdář a Jitřenka. 

,,Prozraď mi Mateo, proč kolem toho kroužil tak dlouho?” zajímala se.

Soukromé očko zamrkalo na psycholožku, co se zarazila ve dveřích, jakoby čekala na povolení vstoupit. Pomyslil si, to nejlepší na konec. Potom se zatvářil jak rošťák, jenž něco provedl a prošlo mu to. ,,Proč? To je jasné! Jednoduše jsem bloudil Jitřenko!” řekl a další věnoval i Ayoko. ,,Chtěl jsem dát na vaše rady, že v tom nemám hledat něco víc. Jenže to se dá realizovat u vraha, kterej zabijí bez poselství. Kiriakidis je jinej! ”

,,Egia,” dala mu Jitřenka za pravdu v rodné řeči. ,,Entrar doktorko,” povolila vstup.

Ayoko zkontrolovala stav detektoru. ,,Šrot,” zoufala si na urvanými čidly, neboť s takovým zacházením nepočítala. Věděla však, že žádat vraha o šetrnost by bylo poněkud naivní. ,,Nebojte seňoro. Funguje!” ubezpečil jí Rozen. Doktorka o tom pochybovala. Hrdina nic neříkal. Zasekl vzdálený pohled na kruhovém osvětlení. Připadal si jako jepice, jíž hypnotizuje bílé světlo. Zasloužil by osvítit nebo oslepit?

,,Mateo?” oslovila ho Valentina.

,,Rozen san?” přidala se Ayoko.

,,Mám být upřímný?” zeptal se jich. Obě přikývly. ,,Přišel jsem na to, protože mu svým způsobem rozumím...” prozradil jim. Neměly slov.