Kompromis s Nemesis 32

 

Kapitola 32 / MAŠKARÁDA část 3 /

U baru potkala Smrt s maskou na půl žerdi. Ve skutečnosti šlo o pohledného, třebaže bledého může. Američan nebo Seveřan? To s jistotou tvrdil nemohla. Mile se na něj usmála. Smrt jí věnoval american smile. ,,Excuse me,“ přepnula do angličtiny a on jí naslouchal. ,,Smím se zeptal, co pijete? Chybí inspiration.“

Zamíchal pro efekt zelenou tekutinou a napil se. Potom zčervenal a tajemství jí prozradil. ,,Absint!“ zachrčel opravdu jako smrt.

,,Grazias!“ poděkovala mu ze zvyku španělsky a inspirovala se, aniž by věděla, zdali to s vínem půjde dohromady. Smrt si hodil kosu přes rameno a šinul se pryč. Symbolista by v tom jistě hledal nějaké poselství. Ona nó! Tina byla praktická ženská. Usadila se jako šlechtična, jež pokládá pozadí na sedlo určené pro nadýchané sukně. Nejprve si ten tajemný nápoj prohlížela, nakonec se napila a v tom její roztomilá tvář přešla v grimasu.

,,Hnus!“ okomentovala jeho chuť a posunula skleničku bokem. Tmavé oči si znovu našli barmana, který zrovna leštil sklenice.

,,Seňore?“ oslovila ho a on přikývl, jakože poslouchá. Slyšel dobře, i když byl v letech. ,,Vypadá to, že zůstanu u Malágy.“

Tvářil se překvapeně. ,,Chcete míchat absint s rudým vínem?“

,,Bai. Tedy sí,“ opravila se. Barman pokrčil rameny. Valentina si prohlédla sál a vzpomněla si na promítaný obrazec. Nesouvisle podotkla. ,,Andalusie má taky zelenou vlajku.“

Nepochopil, co tím chtěla říct a upřímně i jí samotné unikala pointa. Chtěla tím říct, že se Španělé míchají s Araby? Něco takového by možná napadlo jejího manžela. Kde mu byl vlastně konec? Barman k ní přisunul víno a už už se natahoval po zelené skleničce ...

,,Nechte jí být!“ pleskla ho po ruce. ,,Třeba se ještě užije.“

,,Jak si přejete,“ mrkl na ni, plesknutí ho nepobouřilo, jakoby si myslel, že se mu snad nabízí. Navzdory tomu dál leštil sklo.

První doušek jí znepříjemnil reggaeaton - tu, c, du, c, tu, c, du, c.

Heleně začalo víno stoupat do hlavy. Ne její obhajobu, nebyla v tom sama. Nejeden host se dal do tance. Živý reggaeton táhl daleko víc, než mrtvý rock. Nicméně ona ho vnímala jen jako kulisu. Rozhlížela se po sále, jenže vítěz klání hledala marně. Ze známých tváří našla jen poraženého Sergia, za nímž se raději nevydala, aby manžel neztropil další žárlivý exces. Náhle vedle ní zaparkovala Marylin, jež se smyslně opřela o bar.

,,Seňore!“ dožadovala se pozornosti u barmana, jenž si blondýnky zároveň prohlédl. ,,Nejsem historik dámy ...“ pronesl, díky čemuž Marylin zaregistrovala Helenu. Zamávala jí. Ta nijak nereagovala.

Barman dokončil myšlenku. ,,Zdá se, že jsem se octl na Miss World všech dob!“

Marylin se přitrouble zasmála. ,,I vy lichotníku!“ pronesla koketně, načež si objednala. ,,Dejte mu tequilu se solí a pomerančem!

,,Seňor Nathan podává pouze kvalitní tequilu z Jalisca,“ sdělil jí.

,,Who cares?“ opáčila anglicky Marylin. ,,Damian to přežije ...“

Barman trval na svém. ,,Marylin! Tu není třeba dochucovat.“

Natáhla ruku, aby jí ji posolil. ,,Já ji ráda se solí a pomerančem!“

,,Náš zákazník...“ prohodil nenadšeně, přesto její přání splnil.

Přiopilou patoložku tequilový rituál nezajímal. Odvrátila zrak. Zadívala se k pódiu, aby si vybavila uvítání jejich hostitele s trojzubcem. Nemohla si pomoc, ten výstup jí připadal trapný. Dalo se předpokládat, že to nezinscenovala ona. Prohlédla si jí. Marylin si zrovna otírala propocené čelo, neboť šlo o kvalitní tequilu. Musela si dokonce upravit vlasy. Najednou si všimla, že má tetování! Nešlo o žádný obrázek, nýbrž o jakýsi nelatinský nápis. Vsadila by se, že šlo o arabštinu. Něco podobného už viděla. Ale kde? V tu chvíli byla ráda, že se domluví španělsky.

Zrakem už nestačila uhnout, takže se střetly pohledy. Marylin v ní chtěla najít spojence. ,,Proti vůli Kartága si nikdo v moři ani ruce neomyje,“ pronesla poučně. Hovořila plyne španělsky.

,,Vyhrála jste Milionáře?“ odsekla ironicky Helena.

Marylin to zmátlo. ,,Vy nejste Didó?“

Zavrtěla hlavou. ,,Nó. Neslyšela jste o Heleně Trójské?“

,,Scusa,“ omluvila se kdoví proč italsky. ,,Citát používá Damian. Jen místo Kartága velebí ...“ odmlčela se opatrně a zazubila se. ,,Na tom nezáleží. Uhádnu alespoň, že jste od policie?“

Helena měla špatnou náladu. Jen odsekla. ,,Vy děláte co?“

Marylin se zatvářila zklamaně. ,,Pokud to musíte vědět seňoro policistko. Jsem floristka.“

Normálně by jí to přišlo zajímavé, jenže teď ... Tina se zarazila. V myšlenkách jí pořád kroužilo tetování. Mohlo jít o název nějaké orientální květiny? To se jí nezdálo. Koketovala totiž s myšlenkou, že to má něco společného s ... ETA? Vtom jí to došlo! Měla jít s kůží na trh? Zatím nó ...

,,Můžu ochutnat ten váš zelený nápoj?“ culila se Marylin, načež ukázala na její nedopitý absint. ,,Mám zelenou ráda.“

,,I já ráda zelenou. Nechte si chutnat,“ obrátila na oko Helena a rozhodla se, že jí upřímnost vrátí. ,,S policií svým způsobem koketuju. Jsem patoložka. Mám tedy patologické sklony.“

Marylin přičichla k tajuplnému alkoholu. ,,Zajímavé,“ pronesla. Nápoj podle čichu neshledala nebezpečným. V momentě, když do sebe absint obrátila, patoložka využila situace, neboť dobře věděla, jak s ní ta odpornost udělá. Musela to tetování odhalit!

,,Nemůžu si pomoci Marylin, ale ať se snažím sebevíc, marně hledám důvod, proč bych si jakožto floristika nechala dobrovolně vytetovat Islámský stát.“ Marylin jí neodpověděla, zčervenala a vyplivla absint na bar! Mohlo za to nařčení z terorismu? Nebo jen nepitelnost nápoje? Barman jen převrátil oči.

,,Co to je!?“ ječela Marylin. Dojem svůdnosti byl rázem ta tam.

,,Stojí tam Daiš, že?“ tlačila na ni patoložka.

,,No comment,“ odsekla Marylin, zakryla si ústa a mihla se kolem ní jak sněhobílý šmouha. Helena se škodolibě usmála.

Měla ráda zelenou kvůli islámu? Marylin nevypadala jako někdo, kdo se dobrovolně odpálí ve jménu Alláha. Věřící mohla být, jenže hlášení se k odkazu IS byla pouhá póza, neboť ti ve svých řadách žádné Amazonky neměli. Helena zapomněla jak na ni, tak i na IS.

,,Vypadá to seňoro, že jste získala titul Miss History,“ řekl barman.

,,Nijak o to nestojím,“ přiznala se a místo titulu miss si přála, aby se jí věnoval její šampión. Přestala předstírat, že je někdo jiný. Chtěla být s ním! Nic víc. Že dával přednost doutníku? Umínila si, že převezme iniciativu. Vydala se manželovi vstříc ...

Ω

Kráčela kolem sloupořadí. Kdo se skrýval pod maskou strašného piráta Robertse? Kdo na sebe vzal identitu onoho kyberzločince? Že by policista? Nebo starý známý? Seznámí je? Kolemjdoucích si nevšímala. Nikdo z nich totiž nebyl její Herkules. Vytáčelo jí, že páry tancují na romantickou píseň. Toužila po jeho obětí ... Vtom zaslechla tlumivý, přesto však povědomý hlas. Zastavila se.

,,Jitřenko,“ zahučelo to jako v inkubátoru. Zaregistrovala podnapilého kosmonauta, co se zrovna vypotácel z davu.

,,Dávej bacha!“ okřikl ho někdo. Rozen to nijak nekomentoval.

,,Jitřenko!“ křičel místo toho. Složitě se k ní dopotácel, aby k ní natáhl ruku jako kosmonaut, jehož zachytila jako tonoucího v prázdnotě. ,,Děje se něco Mateo?“

,,Byl jsem na druhém břehu. Viděl jsem svůj stín!“ zahuhlal.

Valentina měla za to, že špatně slyší. Nazvedla jeho průzor.

,,Nerozuměla jsem ti,“ přiznala se. ,,Mluv pomalu por favor.“

,,Byl jsem na druhém břehu Jitřenko! Viděl jsem svůj stín!“

Shlédla se v jeho vypouklých očích. Nahánělo to až hrůzu!

,,Nemluv nesmysly Mateo!“ odsekla až pedantsky. Popadl ho stihomam? Byl příliš opilý? Pod vlivem drog? Musela ho nějak usměrnit. ,,I já potkala smrt. Je to jen maska. Comprende?“

,,Nó muerte!“ vyvrátil, že by šlo o smrt. ,,Mluvím o stínu! Vydal jsem se mu napospas. Pohltil mě. Oblohou se šinula kometa. Měl jsme vidění jako Nostradamus ...“

,,Nostra co?“ stále to nechápala. Raději ho opřela o sloup. Nešlo o druh deliria, jímž procházeli šamani? Bylo na jeho přitažených slovech něco skutečného? Kdo byl Nostradamus? V patách mu byla tmavomodrá bojovnice, tentokrát však bez roušky.

,,Doktorko,“ oslovila jí formálně.

,,Tak tady je!“ řekla doktorka, které se s úlevou rozzářily oči.

,,Co mu je?“ zeptala se jí Valentina.

Doktorka řekla. ,,Nechal se slyšet, že potřebuje uniknout z reality.“

Tina se zamračila. ,,Na něčem si jede?“ Doktorka přikývla.

,,Rozbil jsem bariééé ...“ pronesl nepřítomně.

Jitřenka o něj měla starost. ,,Ty jsi vážně poděs. Co s ním?“

Doktorka se zamyslela. ,,No sé,“ přiznala se, že neví. Zaklepala mu na helmu a když už nereagoval, dodala. ,,Bojím se jen toho, aby neztratil sám sebe.“

Tina se mračila dvakrát tolik. ,,Benetan?!“ zavrčela Baskicky. Nerozuměli si. Opravila se tedy. ,,Vážně? To jste doktorka?“ hubovala jí.

Její alibi zněly. ,,Jsem doktorka, ale psychologie.“ Sotva to dořekla, vytáhla jeden z vějířů a osvěžila se. ,,Kdybych věděla o jakou drogu jde ...“

,,Mamá měla pravdu. Mamá mě stvořila. Mamá to celou dobu věděla ...“

Tina mu věnovala starostlivý pohled. Co to povídal? O jakou drogu šlo? Nedala mu ji přímo doktorka? To sotva. To by musela vědět, jak se jmenuje. Litovala toho, že je takový tajnůstkář. Zhola nic se u nich zjevil Jesus v rouše nesmrtelného jmenovce.

,,Zaslechl jsem baskičtinu, tak jsem si říkal, že bych vás mohl na něco ...“

Valentina postřehla, že je v náladě a kdyby neměla tolik starostí, překvapila by ji jeho výřečnost. ,,Teď nó Jesusi!“ zarazila ho.

,,Lo siento ...“ omluvil se Jesus, ačkoliv netušil, co tak hrozného provedl.

Kosmonaut nepřestával opakovat nesmysly. Vyvalené oči v tom směru zářily jak ve starém horroru. ,,Mamá měla pravdu. Pořád jsem náměsíčný. Nikdy to nepřestalo. Nikdy! Můj odraz je zabil. Za úplňku. Co si počnu ... Jsem zrůda Jitřenko. Zrůda ...“

,,Nikoho jsi nezabil! Neplácej nesmysly Mateo,“ usmála se na něj přátelsky, jenže v jeho očích viděla jen prázdnotu, jakoby se díval skrz jí samotnou a dohlédl až někde mimo svět. Nevěřila jeho tvrzením. Byly to jen bludy ...

Kosmonaut nepřestával sýčkovat. ,,Na ničem nesejde. Hroutím se do sebe.“

Tvář asiatky měla rázem mimiku tygřice. Hned se vtěsnala před Valentinu a vrazila mu facku, zřejmě aby se vzpamatoval. Něžná tvář, něžný hlas, přesto švih profesionální hráčky ping pongu. ,,Co jsi měl Mateo!? Co!?“ Měla ho ráda? Dezorientovaný neodpovídal.

Syn boží k tomu měl co říct. ,,Podobné výrazy jsem viděl před Gomorou, kde prodával matro Úvé.“

,,Znáš jeho jméno Jesusi?“ naléhala na něj Tina. Upravil si zamyšleně paruku. ,,Neznám. Jen tu přezdívku Úvé.“

Dámy si vyměnily důležité pohledy. ,,Ipurdian! Nemyslím jméno toho dealera, ale jméno jeho proviantu!“ okřikla jej Baskitka, zatímco sál ovládaly ladné tóny serenády. Méně vhodný podkres prekérní situace si ani nedokázala představit. Zatahala zobáka za vousy. Jesusovi se zdánlivě rozsvítilo. ,,Něco jsem si o ní zjišťoval! Jak se ...“ hloubal dál Jesus, čímž si získal si jejich pozornost.

Jesus znervózněl. ,,Ú, ú, údajně jí používali Siniygvardějci za o, o, občanské války v Rusku. Vytvářelo to p, p, prý dojem virtuální reali ...“ Tu mu do koktání skočila doktorka. ,,To bude Imp!“

,,Sí! Přesně ta, ta, tak připitomněle se to jmenovalo!“ potvrdil to.

Vděčně se uklidnila. ,,Grazias. To úplně mění situaci.“

Sotva serenáda odezněla, doktorka se zamyslela. ,,Olivový olej!“ zvolala vítězně, sundala kosmonautovi helmu a pak ho k tomu sloupu posadilo. ,,Co s ním?“ tázal se rázem výřečný Jesus.

,,Olivový olej obsahuje nespočet vitamínu E a ten odbourává náhlé mozkové příhody. Co se týče drog podobného typu, jde zatím o nejlepší známý protijed.“

Podíval se na doktorku z úkosu. ,,Kde ten olej vezmeme?“

Místo ní promluvila Valentina. ,,Jesusi, jsme v Maláze a pokud znáš historii města, Malága je rájem oliv.“ Jesus se usmál od ucha k uchu. Poté ještě věcně dodala. ,,Jesusi seber se a zkus soukromýmu očku nějaký ten olej zaopatřit. Grazias.“

,,Sí seňora!“ zasalutoval, jakoby mu rozkaz udělil její manžel.

Jesus nemeškal. Pohotově obešel stoly a ledaskdo by si mohl myslet, že krade. Nejprve sebral dózu a chodil stůl od stolu, kde sesbíral černé španělské olivy. Ty následně rozmačkal, smíchal je ještě s olejem slunečnicovým a hle, lektvar byl rázem na světě.

Doktorka ho podala pacientovi. Na první dobrou to a ním nic nedělala, ani se nehnul a ani se neušklíbl. ,,Sssuuul ...“ zasyčel.

,,Mateo!“ zakřičela na něj a zaregistrovala, jak se mu chvějí víčka.

,,Se, se, se ...“ zahrčel ještě nepřítomně a nakonec otevřel oči. S údivem si prohlédl to prapodivné trio. Jesus, Helena, Kitana. Prohlížel si je s údivem, jakoby šlo o nějaký dozvuk snění.

,,Řekněte něco detektive,“ vyhrknul Jesus.

,,Divnej sss sen,“ zasyčel i on. Zakrátko se poškrabal na nose, změřil si Ježíše, pak i její výsost, co mu dopřála sůl a nakonec zastavil zmenšující se oči na manželce nejlepšího amiga. Otočil bolavě krkem. ,,He, He, Heleno ty potvoro,“ oslovil jí zmateně. ,,Sestro blíženců v mé hlavě a dcero mstivé Nemesis. Pročpak jsi pohřbila Tróju kvůli tomu zbabělci?“

Jesus se zatvářil zklamaně. ,,Mio dio! On pořád není mezi náma!“

Valentina o jeho návratu nepochybovala. ,,Naopak. To, že se chová jako poděs je známka toho, že je úplně při smyslech.“ Mimoto si všimla, že mu ta ženská z Shirogane hladí ruku.

,,Snad máte pravdu Valentino,“ doufala v tom i ona. Zdálo se, že má toho poděse ráda. Přesto se jeho kamarádka domnívala, že by s ní místo obcování, mohl domluvit i sezení. Freuda nectila.

,,Myslíte, že není při smyslech?“ zajímal se Jesus.

,,Je mi fajn Ježíšku,“ ubezpečil ho sám Rozen a už už se zvedal.

,,Imp není žádná hračka. Jde o to, kolik toho měl. Ty seď Mateo!“ 

Kosmonaut se pokoušel zvednout navzdory pokynům, jenže doktorka to vyřešila tak, že se mu posadila na klín.

,,Kam jsem to dopracoval Jitřenko!“ pronesl odevzdaně.

,,Buď rád, že jí máš,“ řekla Valentina a usmála se na doktorku. Potom si vsugerovala, že bude v pořádku. Nechtěla se zdržovat. Než se vydala za manželem, poradila mu. ,,Ty se co nejdřív najdi!“

Doktorka jí ukázala na oplátku dolíčky. I Jesus si uvědomil, že už není jeho přítomnost žádoucí. ,,Potřebujete garde?“ zeptal se šéfovi manželky. ,,Hejbni kostrou,“ popohnala ho a nechali ty dva o samotě.

Ω

Kráčeli terasou a přiopilý Chavez jí dokonce nabídl rámě. Už se nestyděl. Usoudila, že mu k sebevědomí dopomohlo vzkříšení detektiva. ,,Nebojíte se, že bude váš manžel žárlit?“ zeptal se.

Helena poslouchala jen napůl. Zaujal jí všudypřítomný mlžný opar. Přesto ze slušnosti opáčila. ,,Ignazio? Nó,“ zasmála se tomu. Jesus se tvářil poněkud uraženě. Vytasila se tedy s vysvětlením. ,,Ignazio tě nepovažuje za proutníka, na rozdíl třeba od Domenica ...“ odmlčela se, neboť uviděla někoho vystupovat z mlhy. Postava se rozeznávala dobře, neboť byl celý v černém. Nemířil však jejich směrem. Že by Smrt? Nebo šlo o sudího toho groteskního souboje? ,,Fakticky jsi svatější než papež,“ podotkla.

Nálepka slušného poldy mu vůbec nevadila. ,,Jste vtipná.“

,,Nechej těch formalit Jesusi,“ řekla mu. ,,Vždyť nejsem zas až tak stará a co se týče seňora Nuneze, nevím na co si hraje. Dělí vás jenom dese ...“ poselství však nedokončila. Proč? Opodál totiž terasa končila a navazovala na ní průhledná lávka! Zachvěla se. . Byla sice ohrazena zábradlím, ale stísňujících pocitů se smrtelník nemohl zbavit. Ignazia nikde neviděli. Bafal z doutníku pro efekt až na protějším výběžku La Maroma? Už jednou prohlásil, že se zde cítí jak na Olympu. ,,Říkej mi Valentino,“ doporučila zobákovi.

,,Bien,“ souhlasně přikývl parukou, která mu malém sjela z hlavy. Zastavili se. ,,Mio dio. Heliport na stolové hoře? Jak stylový!“ 

Nejspíš šlo o někdejší vrcholek přidružené skály, který nechala Atlantis strhnout, aby měl Nathan kde parkovat helikoptéru.

,,Ověříme si to?“ navrhla Valentina.

,,Můžeme,“ přikývl Jesus. Vstoupili na průhlednou lávku a i mlha prořídla. Výhled na heliport měli zase o něco lepší. Patoložce přejel mráz po zádech. Netušila však proč. Že by to bylo vínem?

Jesus, jenž ji vedl, to pocítil. ,,Bojíš se výšek Valentino?“

,,Baskové se nebojí ...“ chtěla prohlásit, jenže při těch slovech se zadívala pod nohy. ,,Jainkoa,“ oslovila boha baskicky. Mohla za to jak extrémně temná noc, tak i zdánlivě nekončící propast. Kmitlo ji myslí - prázdnota pode mnou, prázdnota nade mnou. Cynicky se zazubila, že se i z ní stává filosof.

Z dumání jí však vyrušil zobákův hlas. ,,Zajímalo by mě, jak dlouho by ta paruka padala na dno.“

Valentina zvedla koutky, neboť jí to uklidnilo. Ovšem odvděčila se mu tím, že zvedla i jeho paruku. ,,Ověříme si to,“ opakovala se a pustila paruku do černočerné rokle. Vlasy syna božího padaly vskutku pomalu. ,,Jsi vtipná,“ ocenil její spontánní gesto.

Vyrazili tedy k heliportu, jehož osvětlovaly neonové trubice.

,,Nemá tam být H? Já vidím dvě I,“ přemítal na tím zmateně Jesus. Jeho otázka byla nasnadě.

,,Má,“ potvrdila to Tina, přesto i ona viděla dvě I. ,,Damianovi asi upadla z helikoptéry nějaká součástka,“ řekla, jenže čím blíže k heliportu byli, tím víc si tím prohlášením nebyla jistá. Pomalu to dostávalo kontury. Vtom jí přepadla paranoia! Vtipná patoložka byla ta tam. Valentina nechala Jesuse Jesusem, přidala do kroku a brzy téměř utíkala. Viděla to! Ležel tam její Herkules ... ,,Amore!“ promluvila k ležícímu muži.

Vsugerovala si, že prostě jen přebral. Hodně toho vypil. Neměl ve zvyku tolik pít, takže si dal šlofíka na nevhodném místě. To se prostě stává! Přesto neměla odvahu mu zkontrolovat tep ...

,,Amore!“ zakřičela ještě hlasitěji, aby ho probudila. Bláhově se přesvědčovala, že spí ... sí sí ... musel spát. Přesně toto se jí honilo v hlavě. Co na tom, že nikdy na břiše nespal. V čistém horském vzduchu zavětřila podivný smrad. Porozhlédla se po heliportu, aby pak její zrak objevil u jeho ruky dohasínající doutník.

Jesus oněměl. ,,Va Va Valen ...“ zakoktal se, čímž jí probral z deliria. Zobák ihned pochopil, co se vlastně stalo. Neviděli mu sice do tváře, přesto si nelhal do kapsy, jako šéfova manželka.

Nakonec odvahu přece jen sebrala! Zvolna natáhla prsty ke krku milovaného Ignazia, aby se ubezpečila, že dýchá. Bohužel … ten, co pro ni představoval stabilitu, nedýchal.

Tu jí napadlo, že když nespí on, musí spát ona! Muselo jít o noční můru! Prsty se štípla do ruky, jenže bolelo to, jakoby jí bodla vosa.

Nezdálo se jí to. Nebyl to zlý sen. Hned jak si tu tragickou skutečnost připustila, dala se do pláče a v rodné řeči zaječela.

,,Eeeeeez!“ její nářek se odrážel od skalisek La Maroma.

Negativnější slovo aby pohledala. Ez a nó jedno jest. Za ní mezitím zkameněl zobák. Připomínal sochu z Ria. Noc je obklopovala. Noc jim nic nenalhávala. Jen zatáhla oponu.

,,Eeeeeez!“ nářek se rozléhal ...