Kompromis s Nemesis 36

Kapitola 36 / MINISTERSTVO /

Trio z jihu využilo služeb Uberu. Pomalu a jistě mířily k ministerstvu vnitra. Na místo určení měli dorazil cca za půl hodinu. Nebylo se čemu divit. Madrid byl totiž hned po Moskvě a Londýně třetí největší metropolí Evropy. Nebožtík, jenž na počátku kariéry pod kapitánem Gatem sloužil, hrdě prohlašoval, že je de facto největší, neboť Británie ani, tehdy ještě Ruská Federace, v Evropě vlastně neleží. S tím však nesouhlasil Mateo! Kapitána tuze bavili jejich spory. Ty časy už odvál hurikán. V jeho očích byli rozdílní, stejně jako jeho nový kadeti.

Černá autostráda se stáčela směrem do města. Zanedlouho projeli průjezdem, co měl imitovat středověkou bránu. Tu zdobila monstrózní cedule, na níž poblikával neonový nápis - Madrid, the capital of the Kingdom od Spain. Komisař si povšimnul i malého citátu ve španělštině - Na vodě zbudován, jeho hradby jest z ohně jsou. To, že jde o symboliku Maurských zakladatelů, komisař dobře věděl. Vůbec si však nedokázal představit, kolik by bylo zapotřebí zdiva, k obehnání tak rozlehlé metropole. Santiago Gato hledal odpověď ve tvářích svých kadetů.

Raúl Nitro si měřil ulici s nezájmem. Nezajímali ho reklamní billboardy, co s každou minutou měnili své poselství. Nezajímaly ho ani obchodní střediska, které cestou míjely. Nevadilo mu ani to, že uvízli v koloně elektromobilů. Zajímalo ho vůbec něco? Občas si četl noviny. Sportovní magazín to nebyl, protože když projížděli kolem Santiago Bernabéu, on pospával. Celkově vzato vypadal unaveně. Komisař měl za to, že si za to může sám. Preferoval totiž noční směnu. Nevadilo to jeho rodině? Měl vůbec nějakou? Komisař věděl jen to, že pochází z Córdoby.

,,Zlatá Sevilla,“ pronesl Gato, když se kolona konečně hnula. Komentář zůstal bez odezvy. Za zmínku stojí, že čím blíže centru byli, tím víc dronů potkali.

Talia Furtado byla úplně jiná káva. Když se nad tím přirovnáním zamyslel, lehce se zastyděl. Zpražila ho pěkně v tom letadle! Zasloužil si to? Ať sí nebo nó, ona si bezesporu zasloužila místo u Sevi-Cen. Talia byla chytrá, nechyběl jí důvtip, přesto uvažovala racionálně. Na střelnici dokonce pokořila jeho rekord, což jeho mužská ješitnost těžce snášela. Gato se zadíval na její tašku, aby v ní rozeznal hlaveň. Pořídila si novou zbraň? A revolver? Co věděl, tak používala služební Aresku. ,,Za oceánem mají i civilisti arzenál,“ pošeptal si pro sebe. Komisař došel k závěru, že se Evropa poameričtila. To byl trend čtyřicátých let.

Zanedlouho minuli Palacio Real del Madrid, nejrozsáhlejší sídlo v Evropě. Dronů kolem poletovalo jako včel v blízkosti u úlu. Nešlo však o jedinou bezpečnostní pojistku. Královnu doprovázela slavná španělská tercie a i skutečné jednotky v typicky tmavých stejnokrojích NATO. Nad palácem vlála vyjma vlajky království Španělského i tmavomodrá vlajka s růžicí kompasu. Komisař měl za to, že nejde o přehnané opatření. Sám měl co dočinění s teroristickými útoky. Nebyla to sranda.

,,Leonora!“ zvolala Talia a bodla prst z okna. ,,Královna Leonora! Vidíte ji?“

Vidělo jí celé trio. Za branou pózovala drobná blondýnka v oranžových, přesto důstojných šatech. Pořád měla ten roztomilý úsměv princezny, i když měla na podzim oslavit čtyřicet. Komisaře překvapilo, jak moc je lidová a jak se fotí bez okolků fotí se svými fanoušky. Něco mu bránilo, aby je nazýval poddanými. Termín fanoušek to lépe vystihoval. Leonora mávala i na projíždějící auta ...

,,Zastav! Chci se s ní vyfotit!“ vykřikla Talia. Uber měl jasně dané souřadnice.

,,Nejde to Talio. Comprende? Copak nevíš, jak ty rachotiny fungují?“ promluvil k ní nadřízený. Překvapilo ho, že i ona patří mezi fanynky. Uraženě zkřížila ruce.

,,Vím,“ odmlčela se. ,,Jen ji mám ráda. Víte, těžko se mi to jako poldovi přiznává, ale ...“ zavřela zasněně oči a vzpomínala. ,,Když jsem byla pequeňo Tali, vzala jsem si blonďatou paruku a hrála si na ni. Vamos! Smějte se!“

Komisař si svou ebenovou svěřenkyni představil s blond vlasy. Usmál se, ne však škodolibě. Potěšilo ho, že na sebe něco prozradila. Od srdce pronesl. ,,,Všichni jí máme rádi. Že Raúle?“ pokusil se zapojit do rozhovoru i jmenovaného.

Raúl nezaváhal. ,,Miloval jsem princeznu,“ pravil zasněně. Komisaře tím zmátl. Netušil totiž, proč užil minulého času a minulého postavení. Palác nechali za zády. Komisař zbytek cesty dumal nad tím, co na poradě bude vykládat. Co od ní měl čekat? ,,Esposa měla pravdu. Budeš muset improvizovat Santi,“ poručil si.

Ω

Budova ministerstva vnitra byla jak vystřižená z minulého milénia. Fasády měla běloskvoucí, dvě nádherné terasy a také několik balkonů. I z elektromobilu bylo možné spatřit, že ze střechy trčí zeleň. Komisař si vybavil botanickou zahradu v Torre del Orro, kde našli soudce bez oka. Doufal tedy, že na ministerstvu k ničemu podobnému nedojde. Vůz zastavil u krajnice, u níž už hlídkovalo mnoho novinářů. Jak mohla parta Andaluzanů vzbudit takový poprask? Gato se je snažil ignorovat.

,,Můžeš to zatáhnout Raúle? Nechce se mi hledat karta,“ žádal jej o laskavost.

Raúl přikývl. ,,Bien,“ opáčil jen, vytáhl z kalhot kartu a dál se do placení. Komisaře rozesmálo, jak nemotorně platí. Kdyby chtěl, z fleku by si zapamatoval jeho PIN. Nebyl však nevděčný a nesledoval jeho roztřepené prsty. Nejblíže k chodníku to měl náčelník Sevi-Cen. S hrdostí si vystoupil si jako první a připadal si jako filmová hvězda. Novinářům nevěnoval pohled, třebaže chodník okupovali.

,,Santiago Gato! Santiago Gato!“ volali na něj a kdosi na něj přímo ukázal. Dělal neviditelného. ,,Komisaři! Máte už konkrétní podezřelé?“ tázal se ho reportér královských médií. Hned nato vystoupila i Talia. Nereagoval. ,,Santiago Gato! Je pravda, že sběratelem očí je jistý soukromý detektiv?“ Nereagoval, ačkoliv to byl naprostý nesmysl. Vzápětí se z Uberu vypotácel i Raúl.

,,Komisaři! Co říkáte na Nathanovo tvrzení, že má vraždy na svědomí Jakuza?“ dostalo se i na novináře z komerční platformy.

,,To je totální mierda,“ odsekl poněkud neprofesionálně, načež proklestil jim cestu davem. Zakrátko se legitimovali u hlídky střežící ministerstvo vnitra. ,,Santiago Gato! Komisaři!“ halekali neustále novináři. Nikdo nevolal na jeho svěřence, za což byl rád. Nemuseli jim odpovídat. Ostatně, jejich jména v Madridu nikdo neznal. To on byl mediálně znám. Nejčastěji vyhledávaná jména na síti v krimi oblasti byly tato - Sequiros, Tarik, komisař Gato, kmotr Cammory, na třicátém místě pak Nunez a v závěsu za ním "šílený detektiv". Tu se před nimi rozběhli postmoderní dveře do stran. Trio překročilo práh.

Co se týče interiéru, z exteriérem si ve vzhledu nezadal. Šlo o moderní budovu, všude samé kamery, všude samá čidla. Detektor zbraní jim byl na obtíž. ,,Zbraně si odložte do trezoru. Jakmile porada skončí, budou vám navráceny,“ sdělil mu automaticky hlas z mikrofonu. Gato krčil rameny. Rozkaz byl rozkaz, třebaže mu rozkazovat počítač. Následovala ho Talia, které počítač dokonce sdělil, že jí držená zbraň nepatří. Dopálilo jí to. ,,Vždyť jsme poldové!“ řekl místo ní. Jen zpomalený Raúl prošel bez napomenutí, neboť sebou zbraň ani netahal. Udělal dobře?

,,Z venku je ta budova hezčí,“ zkonstatoval s mírným úsměvem.

Hned jak to dořekl, zaregistrovala je koordinátorka, která se jí ihned ujala. ,,Vy jste plukovník Gato?“ ptala se. Jmenovaný přikývl. ,,Jdete pozdě,“ sdělila jim. Pokrčil rameny. ,,Z Andalusie je to kus cesty.“

Nahodila důležitý tón. ,,Dami-N přiletěl ze Spojených Států ještě s předstihem. No to je jedno. Bienvenido a la capital,“ přivítala je jaksi neupřímně. ,,Následujte mě, ať už se nezdržujeme.“

Dovedla je do výtahu, kde stlačila tlačítko s číslem 5. Než se komisař stačil zeptal, proč se porady účastní americký miliardář, výtah se znenadání zastavil. ,,To je rychlost,“ divil se spíš tomuto.

,,Takové na jihu nemáte že?“ opáčila drobet posměvačně koordinátorka, vystoupili si a ona je svižným krokem dovedla k rozlehlým dveřím, kde si Gato zběžně přečetl výrazný nápis - zasedací sál. Scanner jí přejel tvář, načež byl vstup dokořán.

,,Vstupte,“ ukázala ještě zbytečně rukou. Nikdo z nich nebyl idiot. Pochopili to i bez jejího gesta. ,,Grazias,“ poděkoval jí přesto Gato.

Ω

Zjevili se v zasedacím sále, v jehož centru se nacházel kulatý stůl, u něhož zasedalo osm osob. Vlezlo by se sem i víc policistů, jenže v tomto případě to nebylo zapotřebí. Sál hlídalo šestice kamer, konkrétně v každém rohu visela jedna a ve středu naproti sobě další dvě. Komisaře zaujalo, jak si je Raúl se zájmem prohlíží, aniž by věnoval pohled kolegům u stolu. Co ho na tak fascinovalo?

V čele stolu trůnil holohlavý muži, na jehož pleší visel displaye, táhnoucí se přes celou zeď. Gato v něm poznal ministra vnitra Zacaríase Moralese. Měl velké hnědé oči a koulel jimi, zatímco si někoho měřil pohledem. Nebylo pochyb o tom, že má přirozenou autoritu, jedná politicky a umí vést řeč. Nezaregistroval je.

Po pravici zasedala další známá tvář Andaluzana. Byl to drobný muž s černými vlasy, velkým nosem a hustým obočím. Gato ho znal a co věděl, nebožtík Nunez ho považoval za rivala, soka, svou Nemesis. Feliciano Collón ještě nedávno působil u Sevi-Sur, nicméně za pomocí machinací povýšil a prodral se až na ředitele univerzity v Tarragoně. Gato mu to nevyčítal. Díky jeho postupu se dostal se uvolnilo místo komisaře. Collón nevěnoval příchozím pozornost, neboť zrovna prosil obsluhují děvče o kávu.

Nemohl mu uniknout blahosklonný výraz Damiana Nathana, který zrovna něco ťukal do tabletu a před sebou měl čirou vodu. Kupodivu to byl právě on, kdo první zaregistroval příchozí a byl to právě on, kdo pozvedl jaksi mechanicky prst, aby tím zastavil diskuzi.

,,Andalusané!“ zvolal španělsky a jen tak na okraj, jako Španěl i vypadal, třebaže se narodil v USA. ,,Buenas tardes!“

Hned jak to dořekl, i ostatní jim věnovali pohledy. Gato znal od vidění ještě toto Málažana, jenž se popral s Ignaziem na té maškarádě. Tu čest měl i s dvěma Madridskými detektivy, kteří se montovali do vraždy nekompromisního soudce. Jeden byl blond, druhý se podobal Málažanovi, takže došel k závěru, že jde rovněž o náplavu z Magrebu. Mezi nimi seděl ten mestic s černým culíkem a potetovaným krkem. Jen nezúčastněně přikývl. Proč nepozvali Ignaziovu zobáky? To bylo záhadou. Nakonec ještě zpozoroval dva policisty, které vůbec neznal. Pleť toho prvního si zadala s pletí Rozena, přestože měl blond vlasy a rysy toho posledního si zadaly s rysy Valentiny, přestože měl kaštanové vlasy.

,,Bienvenido Santi,“ usmál se formálně ministr.

,,Hola Zacku,“ opáčil kamarádsky Gato.

Ministr ještě dodal. ,,Bienvenido i vám kadeti. Posaďte se.“

Nejprve se usadila Talia, se zpožděním i Raúl. Gato zaujal místo mezi nimi.

Ministr pokračoval. ,,Vzhledem k vašemu zpoždění jsme museli začít bez vás, nicméně s prezentací jsme vyčkali. Nejprve představím zúčastněné.“ Ti dochvilní nahodili výraz, jenž se dal vyjádřit slovy - už zase? ,,Feliciana ze Sevilly už jistě znáte.“

Gato přikývl. ,,Hola,“ pozdravil ředitele. Collón spiklenecky zvedl koutek. ,,S detektivy z kriminálky Mad jste se také potkali, ale kdyby náhodou ... Ramón Boukhari, Silvester Durante,“ prozradil jim jejich jména a představil i Sevillany. ,,Santiago Gato, Raúl Nitro, Talia Furtado.“ Ministr ještě nebyl u konce. ,,Dále tu máme posledního Andalusana. Sergio Gokturk.“ Kudrnatý policista se pokusil o úsměv a pak skočil ministrovi do řeči. ,,Iggyho je mi líto,“ přiznal se.

,,Grazias,“ opáčil plukovník Gato.

,,Bixente Seore dorazil z Baskicka jako konzultant,“ objasnil identitu prvního neznámého, načež přepnul do angličtiny. ,,John Bacashiua je zkušený patolog z východního pobřeží USA,“ podotkl směrem k prvnímu z cizinců, který se uklonil. Poté ukázal i na světlovlasého slovana. ,,Billie Basse je síťovým agentem Europolu.“ I on se uklonil, jakoby Indiána parodoval. Neurazil ho. Představení končilo slovy.

,,A co se týče seňora Nathana, toho nemusím ani představovat.“

Miliardář se zazubil. ,,Právě jste to udělal ministře,“ zkonstatoval.

Ministr dal pokyn, aby Nathan spustil prezentaci. Jeho přání bylo vyslyšeno. Na zdi se objevil krvavý nápis "sběratel očí", což dalo vzpomenout na horor. Nedlouho nato nápis zmizel, aby ho vystřídaly snímky z celostátní databáze. ,,Por favor Španělé, aby jste i vy mluvili Inglés. Vyhneme se tím jazykové bariéře. Grazias!“

Nikdo nic nenamítal. ,,Fajn. Menší rekapitulace. Je tu judge, imam, padrino a captain. Zdánlivě je nic nespojuje. Zdánlivě. Jen vrah, který nezanechává otisky, i když má potřebu nás někam směřovat. Viz ten nápis na pláži. Neznámé jeho key,“ odmlčel se Dami-N a rozhlédl se důležitě po sale. ,,Zdá se, že disponuje nějakou pokročilou technologií, neboť se pokaždé rychle zjeví, zabije a zmizí. Zároveň používá archaické zbraně, což je v rozporu s tím prvním. S detaily jste obeznámeni jak vy, tak i celé Španělsko. S podrobnostmi se nebudeme zatěžovat. Otázka zní, proč to dělá? “

Na obrazovce se objevila foukačka, kusarigama, kámen, rapír a za zmínku stojí, že miliardář vše prezentoval bezdotykově, takže u toho vypadal jako slavný dirigent. Gato neměl ponětí, jak to funguje.

O slovo se přihlásil muž z Europolu. ,,Dear friends. Rovnou můžete vyloučit Kiriakidise. Trošku jsme na něj zatlačili a donutili ho vyzradit veškeré své mordy. Nebylo jich málo a osud si zasloužil.“

Ministr zvedl palec. ,,O tom nikdo nepochybuje Bille. Tím pádem můžeme vyloučit teorii soukromého očka. Když na to přijde. Koho napadlo zainteresovat do případu takového významu civilistu?“

Gato pokrčil rameny. ,,Nunez se domníval, že jedině dějin znalý člověk může rozluštit vrahovo poselství.“ Sotva to dořekl, Nathan jim odprezentoval Málažský výslech, ale bez zvuku. Zírali na titulky.

Tu se ozval sok nebožtíka. ,,Proč si to nezarazil Santi? H?“

Nebylo tomu tak dávno, když byl Collón jeho podřízený. Jenže karta se obrátila. Mlčel. ,,Řeknu ti proč. Protože se topíš v nostalgii a chtěl si stanout po boku svých prvních kadetů. Nemám ti to za zlé. Nunez nebyl špatný lokální polda, i když spí na noční a podobně. Přesto není špatný. Ale Rozen?“ odmlčel se, aby věnoval pohled ministrovi. ,,Nedávno se ke mně dostal jeho posudek z univerzity. Dočetl jsem se, že měl již za studia sklony k maniodepresivní psychóze. Vždyť je to detektiv totálně na mierdu! Se vší úctou k Ignaziovi, šlo o špatný výběr. Doslechl jsem se, že dokonce hulákal na party zde přítomného Damiana, že je povraždil on! To je nepřípustné. Kde je mu konec?“ ukončil souvětí otázkou.

,,Córdoba předpokládám,“ pokrčil rameny Gato. ,,Ale křivdíš mu Feliciano. Byl to právě Mateo, kdo se nemalou měrou podílel na rozprášení kartelu. Byl to právě Mateo, kdo donutil zhoubu metra k přiznání. To nemůžeš popřít!“ pokoušel se oba nepřítomné hájit.

Najednou zahlédl, jak Dami-N ztěžka zvedá ruku a hlásí se, jakoby byl jejich spolužákem. Ministr mecenáše vyvolal přikývnutím.

,,Dovolím si nesouhlasit komisaři. Co vím, tak Kiriakidise usvědčil detektor lži od Shirogane a kartel rozprášili jednotky z New Phoenix.“ Hned jak to dořekl, vítězoslavně se usmál. ,,Chcete slyšet můj názor?“ zeptal se ještě. Ministr neměl nic proti. ,,Myslím si, že všechny ty mordy má na svědomí Jakuza.“ Gato se neubránil smíchu. ,,Proč se smějete?“ urazil se miliardář, neboť výsměch zaregistroval. ,,Nesmysl. V Andalusii žádnou Jakuzu nemáme. V Jungle dost možná operuje čínská triáda, na pobřeží možná dřív Cammora, ale Jakuza nó. O tom bych musel něco vědět. Jak vás to vůbec napadlo?“ Mezitím se v jejich blízkosti objevila obsluhující. Poprosil jí tedy o víno, třebaže Málažské neměli. Neměl z toho dobrý pocit. Všechno nasvědčovalo tomu, že chtějí onen neúspěch hodit právě na jeho bedra. Raúl si poručil kávu, Talia perlivou vodu.

,,Jak? Kvůli zbraním. Ninjové používali jak meče, tak i všemožné srpy, hvězdice, do toho si zakládali na umění neviditelnosti. Nezní to logicky?“ živil se miliardář. Gato mu neodpovídal a raději se napil vína. Zdálo se mu, že i Raúl nějak znervózněl. ,,Mám pravdu Raúle Nitro?“ věnoval zmíněnému americký úsměv. Ten si jen usrkl kávy. Neodpověděl. Gato byl za to rád. Zastoupil ho tedy.

,,Zajímavá teorie,“ připustil uznale. ,,Ale proč by to Japonci dělali?“ Rázem ministrovi nevadilo, že hovoří se soukromou osobou. Nathan jí byl víc než Rozen. Ten měl alespoň něco odslouženo. ,,Ve všem hledej byznys,“ sdělil mu příčinu. ,,Shirogane se stane koncem měsíce dceřinou společností mého Atlantisu. Může jít o poslední vzpruhu před zánikem. Chtějí nás tím odradit!“

Gatovi jeho sebestředná úvaha zhoršila náladu. Vraždil snad někdo jeho samého? Gato v tom nebyl sám. O slovo se přihlásil i kudrnatý Gokturk. ,,To bych klidně mohl tvrdit, že to máte na svědomí vy.“

Nathan se ušklíbl. ,,Vraždy nemám zapotřebí,“ zavrčel nepřátelsky, načež podotkl. ,,Máte snad lepší teorii?“

Gokturk se vytasil s teorií, na kterou však nedošel úplně sám, jen jí o něco rozvinul. ,,Co ta symbolika multikulturního světa? Něco jak spojené kruhy na olympiádě, do toho ta paleta ...“ jenže ministr mu dlouho slovo neponechal. ,,Paletu, jak už bylo řečeno, použil Kiriakidis. Takže nope. O zaniklou EU mu nejde.“

Gato si dolil víno a diskuzi už jen pozoroval. Najednou se o slovo přihlásil Indián. ,,V čtyřicátým jsme byli na stopě vrahovi, co vraždil studentky možná kvůli deviaci, možná z komplexu méněcennosti, kdo ví. Ten borec dostával na univerzitě do těla, ženská o něj nezavadila pohledem, prostě nikoho nezajímal. Přestal tedy na univerzitu chodit úplně. Bál se. Styděl se. Prostě slaběji kus. Takže ho vyhodili, i když nebyl vůbec blbej. Jenže do Messechusects dojíždět nepřestal. Našel si garsonku a žil v ní. Kde vzal na nájem? Později jsme zjistili, že se živil překládáním ze španělštiny,“ hovořil naprosto klidně. Gato poznal, že si odmlkou staví most k přechodu na temnou stranu. ,,Ale jak už to u mladých boys bývá, toužil po lásce a po pár odmítnutích to dospělo do bodu, že jednu nanynku v afektu zabil, užil si s její mrtvolou a pak už to šlo ráz naráz. Vražda vyvolala na univerzitě pochopitelně pozdvižení. Nicméně on s tím už přestat nemohl. Prošlo mu to. V jeho zhrzené hlavě se zrodil plán, jímž by se zároveň mstil i těm, kteří ho z univerzity vyhodili! Oběť číslo dva už obdařil cejchem Sacagawii, historické postavě, co pomáhala Lewisovi s Clarkem během expedice k Pacifiku. Nejprve jsme tedy pátrali mezi původními Američany. Média nás nařkla s rasismu, nebo nás, not me. Oběť číslo tři však změnila směr pátrání. Dostala cejch Patsy.“

Španělé netušili, o čem to mluví. ,,Můžete jim to vysvětlit Damiane?“ chtěl zapojit i Nathana.

Ten kupodivu znervózněl. ,,Nechám to na tebe Johne,“ opáčil jen, patolog přikývl a pokračoval. ,,Patsy se přezdívalo první první dámě USA Marthě Washington. Došlo nám tedy, že jde na to chronologicky a má v oblibě dějiny. Hledali jsme pro změnu mezi učitelskýma, což si ostatně přál. Následovala Billie Holiday, Sally Kristen Ride, Susan Sarandon. Kolegyně přišla s názorem, že mstí bojovnicím za rovnoprávnost. Jenže ani to nebyla pravda. Dělal nám v tom záměrně zmatek. Odváděl tím pozornost. Undarstand?“

Gato si mezitím změřil madridské detektivy, na jejichž jména už dávno zapomněl. Čím byli tak jedineční? Zatím neřekli ani slovo.

,,Kolik girls to schytalo?“ zapojil se namísto nich Bask.

,,Sedm,“ pokrčil rameny mestic.

Bask se zhluboka nadechl. ,,Takže tím chcete říct Johne, že si prostě chtěl užít, ale vzhledem k tomu, že ho žádná živá nechtěla, uchýlil se k vraždění?“

Bacashiua přikývl. ,,Exactly, potvrdil to. ,,Chtěl tím odvést pozornost od skutečného motivu.“

Ministr marně hledal souvislost. ,,Zní to zajímavě mistře Bacashiuo, jenže sběratel očí zabíjí muže a to no jen tak obyčejné muže, s nimiž by si chtěl užít. Jde o vlivné muže. Nezapadá vám to.“

Bacashiua se lstivě zazubil. ,,To se nevylučuje!“

Gato, již trošku ovíněn, byl striktně proti. ,,Nevylučuje? Právě že vylučuje. Neříkám, že Mateovi teorie o fázích měsíce, pohanských kultech a symbolice jsou správné, jenže proč by si s tím dal tolik práce, kdyby tím nechtěl nic říct? Comprende?“

,,Nebudu se opakovat. Už jsem to řekl komisaři,“ odsekl Bacashiua.

Gato se s tím nespokojil. ,,Nebudete?“ zvýšil hlas, jakoby se do něj vryla averze k indiánům, kterou trpěl Cortés. ,,Nestojíme o vaše rozumy! Máme svoje metody! Každý nezírá na svět vaší optikou!“

,,Santi,“ klidnil jej ministr a v tom mu došlo, že je všechno na kameře a to dokonce z šesti úhlů. Kdyby ho chtěl někdo pověřený z případu vyštípat, zrovna mu dal důvod. ,,Sorry,“ uznal, že to přehnal, načež si prohrábl šednoucí vlasy. Poprvé koketoval s nápadem, že už není v kurzu. Madridské duo se tomu škodolibě pousmálo.

,,Zíráte moc na kriminálky. Odvádí vaši pozornost. To je prostě fakt! Na těch očích mu ve skutečnosti nesejde. Věřte mému úsudku. Nemáme tak bohatou historii, jako vy Evropané, jenomže se sériovými vrahy máme víc zkušeností,“ nechal se slyšet Bacashiua.

Madridské duo poslušně přikyvovalo. Jak by asi reagoval Ignazio? Jistě by pronesl něco nekorektního. Něco ve stylu - pěkně kecáš náčelníku. Jenže on o případ nechtěl přijít, i kdyby to měl být případ poslední. Nechal víno vínem. Zasedací sál na dobrou půl minutu opanovalo ticho. Když v tom se vyjádřil někdo, od koho by to očekával nejméně. Raúl ... ,,Mohu se k tomu vyjádřit panstvo?“ ptal se nervózně. Ministra to překvapilo. ,,Why not kadete,“ řekl proč ne.

Raúl spustil. ,,Třeba je chce jen odstranit. Třeba to jde do větší hloubky,“ pověděl klidně. Zaujal tím Nathana i ministra. ,,Jak to myslíte?“ převzal vedení Američan. ,,Mocní muži mu, nebo jim překáží a on nás záměrně nechává topit ve vlastních představách, vyhovuje mu, že dumáme nad šíleným klíčem, přestože dost možná ani neexistuje.“

Komisař tomu nemohl uvěřit. Od kdy uměl Raúl tak poutavě rozmlouvat? Kam tím mířil? Španělsky se zeptal. ,,Lo siento, že ti skáču do řeči Raúle, ale nevysvětluje to tu rozmanitost obětí. Logické by bylo, kdyby dal radikální muslim zabít umírněného imáma, progresivní mafián by zabil přestárlého kmotra, odvolaný soudce by se zbavil soudce jmenovaného, ale proč zabíjet všechny dohromady?“ diskutoval a upřímně ho zajímal názor jindy nemluvného kadeta.

,,Proč? Protože je v tom něco víc. Nó však v klíči, nýbrž v obětech. Představte si, že obléháte prosperující město. Víte, že ho nelze dobít a pokud přece jen sí, tak jenom za cenu obrovských ztrát. Má cenu ho obléhat? Nebylo by jednodušší rozvrátit jeho prosperitu zevnitř? Vyřadit jejich opory, rozbít jejich ikony, znejistit tím obležené? Kdo je bude soudit? Kdo je bude chránit? Kdo naplánuje jejich všední den? Řeknu vám kdo šéfe! Ten, kdo jako první projde branou a nabídne jim alternativu, rozhodně za ně, spasí je, tiše zaujme jejich místo, přestože celou dobu lstivě číhal za oponou. Město pak převezme v prosperitě a poražení se jim vydají napospas, jestliže si nepohorší. Starou garnituru vystřídají elity nové, dravé, protože nástupnictví je zcela přirozené.“

Nathana jeho řeč zaujala a to navzdory tomu, že nemluvil anglicky. Rozuměl mu. ,,Fascinující,“ opáčil plynně španělsky a zamyslel se. ,,Nabízí se otázka, zdali je Andalusie dostatečně znečištěná.“

Raúl pokrčil rameny. ,,Nemyslím si,“ připustil, každopádně i komisaře Gata zaujal. Kdo by chtěl vymanit jeho rodnou provincii z područí královny? Nebyla to tatáž paranoia, o níž tu celou dobu řečnili? Buď jak buď, hrdě poplácal Raúla po zádech. Ten na něj zamrkal svýma zelenýma očima a s úsměvem si protřelý nos.

,,Kdo další se na tom ikonickém blacklistu nachází?“ ptal se ministr.

,,Guvernér?“ nadhodil Nathan.

Gokturk se uchechtl. ,,Nejsme v USA,“ shodil pak jeho nápad.

Ministr se dál do tichého hovoru s miliardářem a ředitelem. Gato jejich hovor neslyšel. Zdálo se, že chce poradu konečně ukončit.

,,Oukej friends. Zahájíme preventivní opatření. Ochranku dostane předseda autonomní vlády Banderas. Myslím si, že pokud je na té verzi zrnko pravdy, tak jde o pravděpodobný cíl. Sídlí v Córdobě. Což by podtrhoval i fakt, že se vraždilo v rozdílných městech.“

Toto zkušený komisař Gato nepovažoval za nesmysl. Napůl to bylo Rozenovské, napůl Nunezovské. Opravdu se mohli konečně hnout z místa. Umínil si, že až ten případ rozlouskne, položí svou funkci. Lepší derniéru si ani nemohl přát. Nástupce měl. Byl tu Raúl, Talia, zobáci ... Sevilla se nezhroutí. Andalusie se neodtrhne. Škoda jen, že u toho nemůžou být Nunezovi i soukromý očko, i když, ten v Córdobě byl ...

,,Mimoto jsme,“ odmlčel se ministr. ,,Tedy jsem dospěl k rozhodnutí ve vedení případu,“ toto prohlášení ho vytrhlo ze snění.

Případ vedl přeci on! Harcovník jižní kriminálky! ,,Úhel pohledu kadeta Nitra nás zaujal a přestože riskuju, pověřuji ho vedením případu sběratele očí. Musíme ho dostat. Gratuluji kapitáne Raúle!“

Gato byl v šoku. ,,What the fuck?“ vyštěkl nevěřícně, zatímco mlčenlivé duo se dalo do potlesku. ,,Congratulations!“ zvolali oba.

Zapojil se i Collón. ,,Santi. Nikdo nepochybuje o tom, že jsi legenda svého oboru. Myslím to upřímně. Ale nehnul si s tím ani ty, ani, se vší úctou jeho památce, Ignazio. Trvá to moc dlouho.“

Zmíněný však cítil křivdu. Cosi mu napovídalo, že v tom má prsty ten vlezlej Američan. ,,Jakým právem?“ vykřikl otázku. Raúl mu věnoval pohled, jenž prozrazoval, že za to vlastně nemůže. Gato mu to nevyčítal. ,,Raději dáš na radu nějakýho zazobanýho Yankeeye, který se prostě uměl jen narodit? Zklamal si mě Zacku! Zklamal!“ vyštěkl Gato, postavil se už neřekl ani slovo. Trapné bylo, že musel vyčkat na zmíněného Zachariase, jehož musel ověřit scanner, aby se dveře otevřely. Neřekli si už ani slovo. Odešla i Tallia s Gokturkem, jen povýšený zůstal. Zdálo se, že si to vyčítá.

,,Netvařte se tak provinile, jak jste říkal new captain, nástupnictví je přeci zcela přirozené,“ konejšil jej Damian Nathan.