Kompromis s Nemesis 23

 

Kapitola 23 / NEW PHOENIX část 2 /

den výcviku #2

Další den začal v podobně neurvalém duchu, pravda že ne tak velkým šokem. Pokud jeho náplň dne nazval důstojník očistcem, neboli limbem, v případě hráče stříleček se dalo mluvit o snu. Mohl totiž plně využít svých zkušeností, co nastřádal při hraní. Herní pole, k němuž je důstojník přivedl, připomínalo mapu, kde shodou náhod exceloval.

Před se před nimi rozprostírala plocha, kde byly rozházeny kontejnery, sudy, věže z pneumatik, tu a tam se táhl zákop a hromada kamení. Ignazio si změřil terén jako zkušený stratég. Mezitím se rozdělili na sudé a liché. Poté je důstojník nechal navléct do omšelých uniforem, co zbarvením připomínaly stejnokroje ze španělské občanské války. Amigos, o nichž tato příhoda vypráví, stáli vedle sebe. Stali se z nich tedy soupeři. Mateo na straně Nacionalistů, Ignazio hájil Republiku. Ironie jim došla až po letech. Vyfasovali makety samopalů, co místo kulek vysílaly těžko postřehnutelné paprsky. Na závěr si na hlavy narazili helmy s čidly na čele. Hodlali je uspat?

Otázku si položil i jeden ze studentů, který nechápal, proč se má s helmou otravovat. Šli hrát přeci laser game, nebo nó? Důstojník si ho nejdřív změřil šedýma očima, potom sebral náhodou zbraň Rozenovi a namířil jí na dotyčného pochybovače. Paprsek zablýskl jeho směrem a sotva ho rozpoznalo čidlo helmy, dostal šok.

,,Au!‘‘ zařval pochybovač a od té doby už nepochyboval.

O slovo se přihlásil opět důstojník. ,,Musíte pochopit zobáci, že válka není hra! Výboj, který vyřazený hráč schytá, není fatální, přesto se díky němuž vyvarujete ležérnosti a příště se mu rádi vyhnete! Understand?‘‘ zeptal se na závěr. Přikývli. ,,Oukej. Oukej. Obsaďte pozice pěšáci a až uslyšíte zvuk mého Glocku, bitva vypukne. Rozchod!‘‘

Republikáni zabrali vyšší pozice, Nacionalisté ty nižší se zákopy. Glock zařval a vypukla vřava! Mateo si vybavil, jak bránil písečný hrad. V tomto případě byla mu byla fantazie k ničemu. Došlo na památná slova děda Gabriela, která zněla – "Něčí přednosti oceníš nejlépe očima soupeře." Vnuk až na základně pochopil, co tím děda myslel. Na opačné straně se chopil velení Iggy091 a je třeba říci, že jeho autoritu nikdo nezpochybňoval. Měl zápal rugbyového kapitána! Druhý tým, jež mu křížil plány, se rozhodl pro obranou taktiku. Na oko měl lepší postavení, zákopy, takže nikdo nepochyboval, že útočníky do jednoho postřílí. Velení nebylo zapotřebí. Reuters by popsalo průběh bitvy asi takto ...

Iggy091 vyslal pětičlenný předvoj, co vzal nepřítele čelním útokem a de facto obětoval. Žíly mu to však netrhalo. Místo toho vyslal stejně početnou skupinku k místu, kde se tyčily věže z pneumatik a tím odpoutal pozornost od vlny poslední. Tu nazval tsunami! Zpočátku se zdálo, že dopadnou jak "ARMADA" u Gravelines. Soupeř totiž rozprášil předvoj a vítězil i v bitvě u pneumatik. To byla přesně ta chvíle, kdy se pustila do bitvy devítičlenná tsunami s velitelem v čele. Znal tu taktiku dost dobře, neboť podobné útočil jeho klan. Využili tím pádem prázdný prostor a vpadli jim přímo do týla! S agresorů byli rázem oběti. Čidla poblikávala a vyřazeni byli všichni včetně Rozena. Bolelo to ...

,,Mierda!‘‘ nadával poté, co pocítil šok. Bylo to mozku škodlivé? 

Zase jednou vyhrála republika a nikdo nepochyboval o tom, že jde o vítězství stratéga.

Ocenil to i důstojník. ,,Až policii jednou přerosteš Nunezi, zajeď do Bruselu. V alianci tě čeká velká kariéra!‘‘ sdělil mu uznale.

Ego vůdce se topilo v hrdosti. Dilema, zdali neměl přesedlat k vojsku, si žilo vlastním životem.

 

den výcviku #3

Rozen vstal někdy před úsvitem. Šipku už neviděl. Pokusil se tedy vyjít ven a překvapilo ho, že mu v tom nikdo nebrání. Opřel se o stěnu ubikace, načež spatřil nadzvukovou stíhačku, která nejprve přistála a až vzápětí o tom dala vědět. Alarm probudil zbytek. Nedlouho nato ho doplnili i ostatní studenti. Tentokrát dostali stejné uniformy, jaké nosili pěšáci NATO. Kdyby je někdo postavil vedle hispánců z Estados Unidos, rozdíl by sotva našel. Výjimkou byl jen Mateo, jehož zase přitahoval radar. Uvažoval nad tím, zdali dohlédne až za oběžnou dráhu Neptunu. Opět blbost. Mrzelo ho, že to není observatoř.

,,Kterej z vás Španěláků je Nunez?‘‘ zajímal se nově příchozí. S kocháním skoncoval. Ze zvědavosti si změřil bledého muže s germánskými rysy, jenž měl na hlavě podivnou helmu. Mateo došel k závěru, že je to helma rugbyová. Proč by jinak sháněl zrovna rugbystu. Ignazio hrdě zvedl ruku!

,,Za včerejší výkon tě svezeme v bojovým stroji Neo-Tiger!‘‘ prozradil mu slavnostně. Ignaziovi koutky vyletěly vzhůru.

,,Vždyť to byl týmový úspěch!‘‘ namítl někdo ze studentů.

Tankista, nikoli rugbysta, se zazubil jak kostlivec. ,,Nikoliv! Znáš nějakýho vojáka, co bojoval pod Pattonem či Napoleonem? Was? Úspěch bitvy jde na vrub vojevůdce a tím byl Nunez.‘‘

Protestující na to neměl co říct. Nepřítomně zíral do země.

Tankista mu doporučil. ,,Příště víc iniciativy!‘‘

Ignazia to souvětí uchvátilo. Závist si přebral jako obdiv.

Ω

Neo-Tiger vířil prach tankodromu. Ostatní studenti poslouchali přednášku o novém dronu od koncernu Atlantis. Mateo si připadal jak v nudné hodine. Vedle stroje přešlapoval obrýlený muž, nejspíš vývojář. Mateovi se dron nelíbil už jen z principu. Černější být ani nemohl. Barva sloužila nepochybně jako noční krytí. Hnala ho čtveřice krytých vrtulí a čelu dominovala kamera, co nápadně připomínala Sauronovo oko.

,,Hleďte na bestseller moderní doby! Představuji vám naši Vespulu D226, multifunkční dron řízený na dálku, který podle jména není dronem, ale vosou!‘‘ prohlásil s nataženou rukou. ,,Uplatnění najde i ve vašem oboru cops! Mohu prozradit, že vaše  capital city už čeká na první kousky! Vespulu je možné využít k průzkumu a monitorování. Vespula je svižná, nenápadná, skvěle manévruje, sama od sebe vyhodnotí stupeň ohrožení a změří lecjakou veličinu v okolí a dokáže i bodat!‘‘ dokončil přednášku.

Mateo by to zkrátil na jedno slovo - špionáž. Hledal podobnost mezi jménem koncernu a aliance. Začalo mu být nevolno a to nejen z ohyzdného dronu.

Dotaz měl spolužák. ,,Vy jste tomu zabudoval bodnou zbraň?‘‘

,,Nic tak primitivního,‘‘ odsekl vývojář, sundal si brýle a potom na dron ukázal. ,,Pokud dostane svolení z centrály, dokáže pachatele lapit do sítě, paralyzovat výbojem, nebo i ...‘‘ Najednou mu výklad přerušil kašel. Čí? To se o slovo přihlásila tuberkulóza. Naštěstí brzy odezněla. Krev musel schovat do dlaní, aby nemoc zatajil před spolužáky.

,,Skončil jste?‘‘ zeptal se ho vývojář. Připomínal mu podomního dealera, co chce za každou cenu vnutit svůj produkt. Nebral ho vážně. Nejprve si utřel orosené čelo a se zpožděním přikývl.

,,Kapiš. Je tu nedýchatelně. Příště si tu provokaci odpusťte,“ odsekl vývojář a dost možná si myslel, že je v Itálii.

Ω

Nunezův návrat se nesl ve znamení nadšení. ,,To byla jízda amigo! Kam se hrabe World od Tanks!‘‘ pověděl Mateovi.

Ten zvedl koutky. ,,Hlavně, že sis to užil vojevůdče,‘‘ pověděl mu upřímně a došlo mu, že ho začíná mít svým způsobem rád. Měl v sobě tolik citu. Přestane být i on solitér? Pokud chce být polda, měl by. Policie je tým! Mohl se prosadit i bez ní? S jistotou věděl pouze to, že nepůjde ve šlépějích rodičů. On a voják? Nikdy!

Tu se na scéně objevil Devon Johnson. Zdálo se, že má  dobrou náladu a tu mu nezkazila ani oslnivá záře. Měl totiž sluneční brýle jako rocková hvězda z minulého milénia.

,,Potomci Kolumba,‘‘ zahájil řeč. ,,V New Phoenix jste si prošli peklem, očistcem i nebem. Možná jste jiného vyznání a já to respektuji, jenže na tom nesejde. Jde o obrazotvornost.‘‘

Mateo věděl, je to patetický nesmysl. Kdyby tak mluvil v USA, tak by to ještě pochopil. Objevitel Ameriky byl stejně z Itálie.

,,Výcvik se chýlí ke konci a aby jste neřekli, že jsme imperialisti, představíme vám horkou novinku, jejíž pomocí bude NATO hájit vaši svobodu!‘‘ prohlásil s rukama za zády. ,,Common,“ popohnalo je k odchodu.

Dorazili k provizorní střelnici, za kterou se rozprostíral terén. Tam se stály barely a rovněž i skelety budov. Mateo rozeznal v terénu i figuríny, do kterých pálil nějaký voják a nutno dodat, že používal vskutku hlučnou pušky. Zvonilo z ní v uších. Důstojník poklepal střelci na rameno. Salva tedy ustala. ,,Thank you,“ poděkoval mu a potom mu zbraň sebral. Neubránil se kousnutí do rtu, jak moc žhnula. ,,Toto je nová M16!‘‘ zahájil řeč. Hned nato útočnou pušku rozdělal. ,,Máme sice slabost pro indiánský jména, ale tentokrát jsme udělali výjimku. Inovovanou M16 jsme pojmenovali po vaší mušketě Arkebuza! Tušíte proč?‘‘ zeptal se veledůležitě a nechal pod paprsky vyniknout velikost vytažené patrony. Vypadala spíš jako šipka. 

,,S úcty ke Španělsku?“ zněla první odpověď. 

Důstojník se zazubil. ,,O tom není sporu spojenci. Jiný nápad?“

Poté se ozval nadšený Ignazio. ,,Je to taky malej kaňon!“

,,Perfect!‘‘ chválil ho důstojník, zbraň vzorově uchopil a zkušeně odpráskl pár figurín. Zatleskali mu. ,,John son! John son! John son!“ skandovali studenti. ,,Thank you,‘‘ poděkoval a uklonil se.

Posléze jí podal nejbližšímu tomu, co hádal jako první, aby si Arkebuzu vyzkoušel. Následoval druhý, třetí, čtvrtý ... Nedlouho nato se dostalo i na Matea Rozena. Zaregistroval, jak zbraň s každým cuká a netěšila ho ani pozornost ostatních. Z Jericha střílel obstojně. Jenže tuto dlouhou masochistickou potvoru sotva unesl. Vzdát se ale nehodlal. Rodiče byli přece vojáci! Mateo přešel do postoje a pálil, třebaže se mu třepaly ruce. Klidně se slovy, že nezabíjí a že není ve válce. Zjevila se figurína, minul, další se mihla v pozadí, minul, třetí, zase mimo.

Důstojník se rozesmál. ,,Ty jsi čí son?‘‘ poukázal tím na jeho vtip o vikinzích. O jeho otci se v Almeríi nemluvilo. ,,Netuším,‘‘ připustil a ostatní tím pobavil. ,,Mé jméno je Mateo,‘‘ představil se mu.

,,Kouříš Teo?‘‘ zeptal se. Mateo to vyvrátil zakroucením hlavy. Důstojník vytáhl krabičku žlutých camelek, jednu mu podal a připálil mu plazmovým zapalovačem.

Zakuckal se. ,,Cigáro tě hodí do pohody,“ ubezpečil ho.

Obdarovaný jí nebyl s to vykouřit cigaretu celou. Několikrát si potáhl a potom jí vrátil. Přišel mu jako fajn chlap a to navzdory tomu, že byl guma a yankee. Neměl by lidi tak škatulkovat ...

Důstojník si labužnicky potáhl. ,,Common!‘‘ popohnal ho.

Mateo začal střílet. Zjevila se první figurína, druhá, třetí ... strýčku Same div se, trefil všechny! Konečně i jemu se dostalo potlesku. ,,Es la vo! Es la vo! Es la vo!“ skandovali sborově.

Byl v rozpacích. Mlčel. Pochválil ho i důstojník. ,,Great job!‘‘

Na řadu přišel i motivovaný. ,,Hoho! To nejlepší nakonec!

Ignazio se zeširoka usmál. Ten komentář pohladil jeho ego.

Otázka zní vojevůdče, zdali je to pro tebe dostatečná výzva?“

,,Začátečníka moc nehraju,“ nebránil se zvýšení obtížnosti.

Důstojník zvedl koutky. ,,Co takhle více terčů?‘‘

Pokrčil rameny. ,,No probléma.“ Důstojníka jeho odpověď potěšila a dokonce mu odpustil i španělštinu. Pověřil tedy vojáka, jemuž předtím útočnou pušku vzal, který pak přenastavil rotací figurín na těžší úroveň. Nunez chtěl důstojníka oslnit. Vždyť se mohl stát mariňákem! Musel mu dokázat, že je toho hoden ...

Rozjelo se odpočítávání a on mezitím přemýšlel, jak se vypořádá s větším počtem terčů. V předešlém případě mu byly nápomocny zkušenosti z "FPS". Rozhodl se, že jich využije i v tomto případě. Odpočet - four, three, two, one … fire! Rázem se začaly zjevovat figuríny, kterých musel trefit třikrát tolik, než ostatní studenti.

,Tar ra gona! Ta ra gona! Tar ra gona!“ fandili mu jak při rugby.

Nunez koketoval se spouští. Taktika se vsak vymykala standartu reálného vojáka. Hrou inspirovaný Iggy091 nestřílel do figurín. Zaslal totiž dávky do sudů v jejich bezprostřední blízkosti. Domníval se, že po kontaktu s nábojem vzplanou a vybuchnou? Přesně to si myslel ... jenže nestalo se. Barel za barelem byly zasaženy, přesto nevzplanul ani jeden. Kulky se po nich svezly a jejich dráha se vychýlila. Hvízdalo to.

,,Fool,‘‘ klepal si na čelo ten, co mu rotaci nastavil. K obhajobě hráče je fér zmínit, že nebyl jediný student, jehož to překvapilo.

,,My son rovněž hrával hry. Chápu, co jsi od toho čekal. Ale i kdyby jsme byli tak vymazaní, že by jsme na střelnici rozmístili barely s hořlavým palivem, nevybuchly by. Budeš si to pamatovat Nunezi?‘‘ zeptal se až učitelsky důstojník.

,,Carajo,‘‘ zaklel on, neboť místo toho, aby se k vysněnému místu v Bruselu přiblížil, ušil si z ostudy sako.