Kompromis s Nemesis 37

Kapitola 37 / TRIBES část 1 /

Rozen měl to štěstí, že jeho oblíbená míšenka v Córdobském ústavu kdysi pracovala. Nebylo totiž běžné, že ho někdo opustil po pouhých čtyřiadvaceti dnech. Vyrozuměl z jejich slov, že ta špetka závysláku, která se z pasti Impu vrátila do reality, potřebovala na rekonvalescenci minimálně dva měsíce. Mimoto ho upozornila, že se setkali i s případy, kdy se vyléčený pacient potýkal s mísením reality s navrátivšími halucinacemi. Co se týče alkoholu, ten zapeklité mísení jen umocňoval. ,,Bien vědět,“ zavrčel pro sebe soukromý detektiv. Bohužel, v současnosti byl bez práce. Přesto se cítil už v životě hůř. Dokonce si nechal přitáhnout Nissan, třebaže měl řidičské oprávnění pozastaveno. Nesešlo mu na tom. Vrátit do Córdoby se nehodlal, ať už jeho mise dopadne jakkoliv.

Co tou misí měl na mysli? Samozřejmě že případ sběratele očí. Věděl, že řešit ho na vlastní pěst je poněkud riskantní. Hodlal to však risknout, i když ... podle serveru Pangea se tam možná skrýval Odi. Měl té zastaralé databázi věřit? Už jednou ho napálila. Konejšil se tvrzením Europolu, že Odi opustil království.

Nissan se blížil k Madridu, k té vše požírající metropoli. Tam se měl sejít s Jitřenkou, aby společně rozluštili vrahův klíč. Rozen na hudbu neměl náladu. Pustil si raději dokumentární sérii o vesmíru, ale na video se nedíval, neboť v blízkosti hlavního města byl hustý provoz a on se nemohl vybourat. Hlas, který ho poučoval a uspával zároveň, spustil, když projížděl Madridskou periferií.

,,Kolem roku 2000 počítala astrofyzika s modelem budoucího vývoje vesmíru, jenž předpovídá, že se rozpínání v jednom okamžiku zastaví a přejde ve smršťování. Nazvali jej Velký krach, jakožto protiklad Velkého třesku. Vesmír se prý bude smršťovat tou samou rychlostí, jako se předtím rozšiřoval, čas poběží pozpátku, aby nevyhnutelně skončil zánikem veškeré hmoty v singularitě. Již o dvacet let později zjistili vědci, díky pozorování vzdalujících se galaxií, že jde nejspíš o mylnou teorii. Naopak se jim zdálo, že se rozpínání zrychluje. Jenže vyloučit to s jistotou nemohli. Nikdo totiž netuší, kam až se může vesmír rozpínat a kde se onen smršťující bod nachází,“ hovořil monotónní hlas. Detektiva už neuspával. Ba naopak. Rozen se do poutavého povídání zaposlouchal, představil si vesmír, co připomínal nervy v mozku, představil si, jak se neustálé nafukuje a pak v určitý moment se smrští do titěrné tečky. Brzy hledal tečku v rozpínajícím Madridu.

,,Kde to kino leží?“ nevyznal se v mapě. Navigační údaje musel konkretizovat. Kin bylo v Madridu půl tuctu. Zakrátko znal přesné souřadnice - Cinema Almodo, Calle Excentrica 70, Getafe, Madrid. Moc ho těšilo, že nemusí přímo do centra.

V tom se mu rozvibroval pager s nečekaným kontaktem. Display vykreslil ebenovou policistku, jež si ho měřila modrýma očima. Co mu chtěla?

,,Mateo je v Madridu!“ pronesla Talia.

Zmíněný se zarazil. ,,Nejsem. Zrovna mě pustili ze Santa Orosia. Teď letím po autostrádě za mamá do Almeríe. Jistě si pamatuješ, co se stalo s mio bytem.“

Zakroutila hlavou. ,,Nelži, máme tě napíchnutého,“ přiznala se mu a jemu došlo, že to má na svědomí navigace, co spároval s pagerem. ,,Mierda,“ zavrčel napůl pro sebe. ,,Vinen,“ přiznal se přece, i když netušil, zdali jí může věřit.

Věnovala mu úsměv. ,,Neboj se Mateo. Nikdo tě nechce obvinit z vraždy. Chci tě jen informovat o případu. Předpokládám, že ani ty nedáš od sběratele ruce pryč.“

Rozen zvedl koutky. ,,Definitely,“ odpověděl po vzoru agenta Europolu.

Talia tedy pokračovala. ,,Aby bylo jasno, volám ti z vlastní iniciativy. Došlo totiž k razantní změně a něco mi na ní nehraje. Zúčastnila jsem se schůze na ministerstvu vnitra. Byli jsme tam my z centra, nějaký blonďák z EIS, ministr Morales, ředitel z Tarraggony, jakejsi Indián a ještě pár dalších. Nicméně jsem nepobrala Mateo, z jakýho důvodu tam sedí i Dami-N!“

Rozen se zamračil. ,,Co ten s tím má co dělat?“

Talia pokřivila ústa. ,,Netuším. Nicméně bylo evidentní, že má co dělat s odvoláním komisaře. A víš kým ho nahradili? Raúlem! Comprende?“

To vyrazilo detektivovi dech. ,,Co je to za mierdu? Odvolali? Vždyť má nejvyšší možnou prověrku! Dokonce i Iggy byl jen jeho prodlouženou rukou! Jakým právem to dostal Raúl? Nejsem tak dlouho od policie, abych nevěděl, že nemůže přeskočit z kadeta přímo na komisaře. To je výsměch celými systému!“ vztekal se Rozen.

,,Raúl je teď kapitán, co dostal případ na starost. Možná jde o Nathanova člověka. Nevím. Měla jsem ale dojem, že ho to netěší. Tvářil se vyjeveně.“

Detektiv, který se nedávno vymanil z halucinací, si neodpustil paranoiu. ,,To může být zástěrka! Nemyslíš?“ Navigace ho zdárně naváděla do Getafe. Následně podotkl. ,,Předpokládám, že mio verzi shrnuli ze stolu.“

Talia přikývla. ,,Může a shrnuli. Ministr dal přednost verzi o zabíjení pohlavárů z Andalusie. Na řadě je prý autonomní předseda.“

Rozen se zaměřil na bílý nápis Almodóvar a už už se poohlížel po volném místě k parkování. Na ulici ho nenašel. Nakrátko se zamyslel nad významem toho divného názvu. Co věděl, v zajímavostech byl šampion. Ovšem zmíněná super schopnost teď spala. ,,Posloucháš mě Mateo?“ vytrhla ho z myšlenek Talia.

,,Jistěže,“ zalhal jí a navázal na předchozí větu. ,,Bez urážky, ale jaký byl Iggy pohlavár? Podobná teorie mě taky napadla, jenže to nesedí. Kdyby chtěli dostat nejvyšší eso Sevillské policie, šli by po Santim nebo Collónovi!“

,,Jsi v pohodě Mateo? Komisař říkal, že jsi ve cvokárně,“ dělala si starosti.

,,Cítím se jak znovuzrozený,“ předstíral nadšení Rozen. Nissan už kroužil v pološeru podzemního parkoviště. ,,Co Santino? Balí to? Jde do penze?“

,,Nevím Mateo. Vzal si to osobně a já se mu ani nedivím. Co se týče mě kadetky, musím být Raúlovi po ruce. Předpokládám, že se vrátíme do Sevilly. Nicméně budu ho hlídat. Zatím jsme o tom nemluvili. Ostatně, my spolu nemluvíme vůbec.“

Nissan byl úspěšně zaparkován. Detektiv vypnul motor. ,,Bien,“ vzal to na vědomí a nutno říci, že jí věřil. ,,Už budu muset jít. Grazias za echo Talio.“

Talia přikývla. ,,Dám ti další informace a nejenom je.“

Rozen se zarazil. Jak to myslela? Paměť mu už jakž takž sloužila a nevzpomínal si, že by spolu něco měli. Nápad ihned vyloučil.

,,Ignazio ti odkázal svou Magnum,“ sdělila mu nečekaně, čemuž se dost divil.

,,Proč? Vždyť já nestřílel z pistole ani nepamatuju. Vždyť mám to Jericho de facto jen na ozdobu,“ utrousil vtip na svůj účet.

,,Nevím. Závěť měl zavřenou ve stole. Magnum dostane Eslavo.“

,,Oukej. Tak si dáme vědět Talio. Já jdu s jeho manželkou do kina a pak si dám rande s tebou.“

Uchechtla se tomu. ,,Dávej na sebe pozor. Nos vemos,“ přála si, aby se setkali a odpojila se. Detektiv se snažil spočítat, jak dlouho byl v limbu. Výsledek zněl - pouhých 24 dní! Žasnul nad tím, kolik se toho mohlo změnit za necelý měsíc.

,,Měsíc,“ opakoval si pro sebe a mrzelo jej, že jeho teorie zkrachovala. Nebo nó? Nebo se na ni díval ze špatného úhlu? Musel se opět zamyslet nad daty vražd. Konečně si vystoupil, zamkl auto a napadlo ho, že si koupí popcorn. Musel si ho však zaplatit ze svého. Policie ho už jistě neměla na výplatní listině.

Ω

Nežli vstoupil do útrob moderního multikina, chtěl si koupit ještě něco na chuť. Předtím však navštívil kuřárnu. Nedůstojně se postavil do průhledné a kouřem zaplněné krychle, kde si dopřál teprve druhou cigaretu po úprku z Córdoby. Rozen si labužnicky potáhl. Připadal si jak součást nějakého fyzikálního experimentu, týkající se difúze. Kouřil rychle a u toho psal textovku čerstvé vdově.

,,Na moment vydržíš Jitřenko,“ pronesl posmutněle, zatímco si rozmetával kouř a druhou rukou sahal po Isoniazidu. Ani tomu příliš nedal a nehodlal dopustit, aby začal v kino sále plivat krev. Patoložka mu neodpovídala. Napadlo ho, že trčí někde v zácpě. Už už sahal po druhé cigaretě, když v tom jí spatřil za plexisklem. Vyrazilo mu to dech! Proč? Kupodivu to nesouviselo s tím, že je z ní zase bruneta. Viděl jí totiž dvakrát. Jedna z nich zaklepala. Otevřel. Kouř pronikl i mimo krychli.

,,Já říkala, že tě najdeme zrovna tady,“ pověděla ta vlevo sarkasticky.

Rozen si protřel oči, neboť její kopie nemizela. Šlo o dozvuky Impu? Pravdou bylo, že se raději díval na její kopii, než na své vlastní alter-ega. Jenže ani toto nebylo normální! Rozen se chytil za čelo a poraženecky odsekl. ,,Měl jsem raději zůstat v ústavu.“

Jedna z nich se ušklíbla. ,,Ipurdian! To říkáš ty mně? Já přišla o manžela ty idiote!“ seřvala ho na první dobrou, zatímco za ním unikal kouř a její kopie jí objala. ,,Lo siento,“ zakňoural omluvně. Kopie zakroutila hlavou. ,,Já jen že ... vidím dvakrát.“

Kopie zvedla koutky. Ta, co ho seřvala, se od ní odlepila a světe div se, představila je.

,,Alicio. To je ten nestálý detektiv. Mateo, to je Alicia. Mio sestra.“
Zmíněný vykulil své hnědé oči, podíval se doleva, pak doprava a natáhl k ní ruku. Místo toho, aby řekl těší mě, nebo rád tě poznávám, zmateně se zeptal. ,,Ty máš sestru?“

,,Jsem z dvojčat,“ potvrdila to.

I tak se divit nepřestal. ,,Proč to nevím? Známe se milion let!“

,,Protože ses nezeptal! Furt řečníš, samej fórek, samá zajímavost kdoví o čem, ale ani nevíš, že jsem z dvojčat. Zrovna ty, blíženec.“
Rozen jí chtěl opravit, protože se správně říkalo blíženci, protože byli dva, ovšem odpustil si to. Jenom by tím potvrdil její slova.

,,Hola Alicio,“ pozdravil jí jako malý kluk. Alicie se mlčky pousmála. Tina dodala. ,,Dvořit se jí nemusíš. Je totiž lesbička.“

Rozen si připadal jako hromosvod. Opět neměl slov. Přikývl.
Čerstvá vdova neskončila. ,,Mimochodem. Ty vousy ti sluší. Nehol se. Konečně vypadáš mužně. Zdržuješ. Už běží reklamy.“
Rozen by reklamy mile rád démonizoval, ale i místo toho se zeptal. ,,Nemáš minerálku?“

Alicia vytáhla z kabelky láhev s vodou. Hodil si do chřtánu lék na tuberkulózu a zapil jej darovanou vodou.

,,Grazias,“ poděkoval jí, vodu vrátil, poté zavětřila kouř.

,,Smrdíš jak Marrákeš,“ prohlásila Alicia.

,,Grazias," poděkoval Rozen. ,,Umíte zvednout sebevědomí sestry Etxeitovi, jen co je pravda,“ zkonstatoval ironicky, čímž je konečně pobavil. Byl jim tedy v patách. ,,Na co vůbec jdeme?“ zajímal se.
Sál kina praskal ve švech. ,,Tribes,“ prozradila Alicia. Nebo Tina? Nebyl si tím jistý. Byly k němu zády. Ve cvokárně si zvykl, že vidí dvojmo. ,,Kmeny? Co to má jako být?“ neznal ani jméno filmu.

,,Zřejmě náročný divák,“ usoudila Alicia, což pochopil s kontextu.

Valentina se vytasila s anotací filmu, přestože ne kdoví jak ráda. Pochopitelně jí bylo úplně jedno, na co jdou. Rozenovi bylo jasné, že tu měla dvojče ke zlepšení nálady. ,,Tribes je vysoko rozpočtový trhák v koprodukci Španělska, USA a myslím ještě Brazílie. Odehrává se totiž v Amazonii. Režíroval ho Sigismund Muller, scénář napsal prý sám Damian Nathan a v médiích se spekuluje, že je to podle skutečné události.“

,,Dami-N? Tak to bude slátanina,“ odsoudit to předem a ještě povýšenecky prohlásil. ,,Vsaďte se sestry, že to drama o pěti dějstvích.“ Dvojčata mu neodpověděla. Začala se totiž bavit mezi sebou a jak naschvál Baskicky. Pomlouvali ho? Nezlobil se.
Kráčel davem stejně jak ony a těsně před vstupem do promítací místnosti, si chtěl ještě koupit popcorn. Vdova byla striktně proti.

,,Děláš si srandu Mateo? Už to začalo. Měl si na výběr mezi kukuřicí a tabákem. Vybral sis tabák. Hýbni kostrou!“

Proč se k němu tak chovala? Zabilo by jí, kdyby neviděla všechna studia, co se na filmu podíleli? Rozhodně nó. Nechtěl ale přilévat do ohně petrolej. Především byla na dně Jitřenka, nó on.

,,Mimochodem. Víš, kdo hraje hlavní ženskou roli?“ zeptala se škodolibě. Rozen objevil plakát, takže mu nemusela odpovídat. Ono jméno našel a ... vzplanul vztekem! ,,Proč Seddy? Proč?!“ tázal se plakátu, ale ani ten mu neodpověděl. Vstoupil do šera.

Ω
 
Dvojčata i on se uvelebili na sedačkách s čísly 33, 34, 35, přičemž on vrazil mezi dvojčata klín. Nechtěly sedět vedle sebe? Pousmál se nad tím. Když si však všimnul 3d brýlí, smích ho přešel. Měl v úmyslu věnovat vdově vyčítavý výraz, ale odpustil si to. Dával přednost klasice, ale co už. Rozen nebyl ani s to pochopit, proč se jeho nejoblíbenější herečka upsala Nathanovi. Bylo to však nad Slunce jasné. Pouze dělala svou práci. Zaplatil, hrála. Neměl právo jí soudit. Film již běžel. Rozen si s nelibostí si nasadil 3d brýle. Před očima spatřil zelený nápis TRIBES a pod ním se vynořil text "Direct by Sigismund G.Muller". Tina nelhala a nelhala ani v tom, že o sobě bude trhák tvrdit, že je natočen podle skutečné události. Umínil si, že se zaměří na dějství.

Čerň zmizela a scéna se přemístila do přepychového domu někde v USA. Známý herec, jehož jméno si Rozen nepamatoval, zrovna pořádal prvotřídní večírek, kde alkohol tekl proudem, kde domnělé celebrity rýsovaly kokainové čáry na mramorových stolech, k čemuž jim rapoval prý známý raper z Atlanty. Kupodivu nešlo o Afroameričana, nýbrž Latinoameričana. Vzhledem k tomu, že se detektiv o hip hop nezajímám, jeho jména se nedopátral. Vzápětí sešla hlavní postava schody bohorovným krokem, culila se na všechny strany a všechny přítomné vítala. Došlo mu, že právě toto je pořadatel. Sotva stanul na vyleštěné podlaze, přicupitaly k němu dvě výstavní krásky, jedna blondýna, druhá bruneta, on je nekompromisně chytil za pozadí a užíval si večera. Typický archetyp miliardáře. Čím si vydělával? Pro se to jmenovalo kmeny? Brzy se to divák dozvěděl. Jakmile koncert skončil, hostitele v podroušeném stavu napadlo, že poděkuje interpretovi osobně. S nataženou rukou a širokým úsměvem se k němu přibližoval, jenže raper jeho pravici hrdě odrazil. ,,S váma si ruku nepodám Daltone! Tolik štěstí, kolik nadělilil život vám, nenadělil nikomu. Máte nevyčerpatelný kapitál. Jenže co vy s ním? Místo toho, aby jste pomohl chudým, nebo jste se staral o životní prostředí, vy pořádáte pitky pro samé nabubřelé a povrchní lidi. Jste úspěšný muž, o tom není sporu. Netrápí vás svědomí, když váš koncern vykořisťuje Amazonku? Nedlužíte jí něco?“ vyčetl mu raper, poté si pohrdavě odplivl a demonstrativně odešel. Zbohatlík zůstal stát jak zařezaný. Rozen chtěl vybuchnout smíchy a prohlásit něco v tom smyslu, že najednou ti jeho prachy nevoní, proč si teda vystupoval u něj doma a tak dále a tak dále ...

Zabránilo mu v tom šťouchnutí sousedky. Sundal si ty protivné brýle. Potichu mu podala archaický přístroj podobný kalkulačce. Přesto to mělo display a klávesnici. Rozhlédl se kolem sebe, aby se ubezpečil, že jsou všichni diváci ponořeni do toho trháku.

,,Geniální,“ pošeptal jí uznale, ale ona si dala prst přes ústa, ať je mlčí. Poté bodla prst na display. Rozen rozluštil větu.

Sehnala jsem manželovi snímky z databáze. Zoro se pod to podepsal.

Rozen nechápal, kde k těch fotkám přišla. Chtěl se jí na to optat, jenže kdykoliv něco napsal, místo věty docílil řady čísel. Čísla tedy smazal a napsal jen otazník. Valentina zakroutila tmavou hlavou.

Ipurdian! Prostě na tom hadru, co měl ten večer sobě, bylo vyříznuto N, nebo taky Z. Záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváš.

Zatímco psala, on sledoval, kde se přepíná písmo, kde se maže text a tak podobně. Kde to vzala? Jistě ne v tuctovém elektru. Náhle si vybavil podpis v deníčku, co nalezl v nemocniční posteli. Ale to spolu samozřejmě nesouviselo. Ovšem s tímto poznatkem by do diskuze nijak nepřispěl. Zdvihl uznale palec. Potěšilo jí to, což poznal podle milého úsměvu. Nedivil se Iggymu, že jí tolik miloval.

Souvisí s tím ta mince, kterou měl Joey pod jazykem?

Když to dopsala, vrazila mu do ruky snímek Eura. Poznal, že je na něm něco vyřazené. Jenže co? V kině byla samozřejmě tma. Mohl si posvítit pagerem, ale tím by na sebe upoutal zbytečnou pozornost. Sáhl po té věci a napsal. Můžu si ho nechat?

Znovu zakroutila hlavou, vzala mu to a poté napsala.

Koupila jsem to ze srandy ve starožitnictví, když jsme byli u tchýně shodou náhod tady v Madridu od jakéhosi nerda. Stál tři dolary. Celkem povědomý. Ale mluv k věci Mateo! Co ta mince?

Rozen si nebral servírky, vytáhl pager a posvítil si. Detailně už si Eura příliš nepamatoval. Na minci rozeznal budovu, co měla kopuli jak orientálním domy, přesto podle kříže pochopil, že jde o chrám křesťanský. Napadlo ho, že by mohlo jít o ortodoxní církev. Nápis pod ní však řecký nebyl. Musela to být azbuka. Jenže v Rusku se Eurem neplatilo! Nešlo ani o Kreml, neboť postrádal Rudé náměstí.

Z dumaní ho vyrval asertivní hlas pořadatele. ,,Hej amigo! Neumíš číst? Vypni si ten mobil laskavě, jinak tě vyvedu!“
Rozen se khlédl a pozvedl omluvně ruku. ,,Lo siento!“