Kompromis s Nemesis 39

Kapitola 39 / MORTALAZ /

Soukromé očko vyhodili i z přiblblého kina. Našel tedy nejbližší vinárnu, kde se pak opil pod obraz. Podezíravým pohledem si měřil osazenstvo. Zaměřil se na pár, který si u sklenky vána zpříjemňoval tropický večer. Detektiv si dal za úkol, že jim ho znepříjemní. Trousil samá cynické a nihilistické věty.

,,Zbytečná snaha seňore. Stejně tě nechá kvůli nějakému pohádkáři!“ křikl na holohlavého dvacátníka, jenž mačkal drobné blondýnce ruku. Holohlavý se rozhlédl kolem sebe. ,,Sí! S tebou mluvím neofranktisto! Říkám ti, že s tebou bude jen doby, než jí přestaneš bavit. Nemám pravdu fešando?“

Holohlavý se zvedl. ,,Máš nějakej problém ty zarostlý cero?“ okřikl jej.

,,Nemám. Já nó! To není můj problém. Ale tvůj bude! Ukonči to, dokud máš ještě nějakou hrdost. Nemá to smysl! Nic nemá smysl! Všichni pochcípáme! Možná je to bien. Bůh ví. Stejně nás všechny sežehne Slunce i s planetou.“

Holohlavý k němu přistoupil. Opilec si mezitím zapálil, třebaže to bylo v okolí vinárny zakázáno. ,,Drž už hubu! Nebo se neznám!“ vyhrožoval mu.

,,Co máš z toho amigo. Já se taky neznám,“ řekl a foukal mu s úsměvem kouř do tváře. Holohlavého to dopálilo, takže ho odměnil direktem.

Rozen se skutálel dozadu a odnesla to i markýza, do které se s úsměvem zasukoval. ,,Nemá to smysl. Nemá!“ volal nelogicky a až za chvíli si všiml, že cigaretou markýzu zapálil. Na malou chvíli se vzpamatoval a snažil se jí uhasit. Ovšem to už byl společně s ní zkropen hasičákem. Omámený byl hasicí pěnou i alkoholem. Znenadání ztratil vědomí. Svět viděl pouze bílou optikou, díky čemuž se mu vybavila iluze z nemocnice. Zase ten anděl.

,,Co to vyvádíš Mateo. Vždyť ty máš přítelkyni,“ pověděl mu, třebaže snící viděl jen jeho obrysy. ,,Kde si na to byl? Vždyť mě podvádí s Nathanem!"

Nutno dodat, že měl problém rozlišit sen od reality a v opilosti od filmu.

,,Co je vlastně skutečnost?“ zeptal se nejspíš sám sebe.

Uklidňující hlas mu odpověděl. ,,Možná dny, možná sny, bůh ví.“

Rozen se zachechtal, i když se nemohl hnout. Markýza se o jeho nehybnost postarala. ,,Co vím určitě Mateo, že doktorka Valiente s tím podvodníkem nic nemá. Nechápu, kde si na to přišel,“ nepochyboval ten uklidňující hlas.

Tón jeho hlasu však začal opilce vytáčet. Začal řvát. ,,Doktorka, doktorka. Mierda! Seddy to táhne s Daltonem. Viděl jsem je! Tu myslím! Pro Ayoko jsem jen anomálie, které se může vrtat v hlavě,“ odbil ho nevděčně. ,,A vůbec ty posranej spasiteli! Proč máš o mě péči? Vždyť jsem Žid!“

,,Máš poslání,“ opáčil vysněný muž. ,,Hlavní indicie je to písmenko. Musíš zjistit, co znamená. Pamatuj. Není kam spěchat. Čas je relativní pojem.“

Rozena to neuklidnilo. ,,Zmizni z mé hlavy ty parchante!“ zařval a aby toho nebylo málo, začal trhat markýzu na kusy jak zběsilý. ,,Nemá to smysl! Za novoluní se tu ukáže Pedro a všechno zhatí!“ prohlásil pod obraz a ty slova, co mu odeznívala v uších, zněla jako šepot. ,,Podcenil jsem tě.“

Zbytek už si však nepamatoval, neboť jeho mysl se vytratila v deziluzi.

Ω

Probudila ho ledová voda. ,,Mierda! Kde jsem se vzal na Antarktidě?“ vřískal šokovaně, zatímco přicházel k sobě. Rozen byl nahý. Sotva zkalibroval zrak, rozhlédl se po postarší koupelně. Nikoho neviděl. Neulovil nějakou ženštinu? Když se na tím sebekriticky zamyslel, striktně to vyloučil. ,,No stress seňore. Jste na záchytce v Mortalaz,“ pověděl mu hlubší hlas, přesto však ženský.

,, Premiéra,“ odsekl ironicky on, aby se zvedl a mířil si to ke dveřím. Svižný krok však nebyl žádoucí. Uklouzl totiž na kluzkém povrch a spadl na záda. Rozesmálo ho to. ,,Je fajn, že se bavíte detektive,“ pravila do mikrofonu a dodala. ,,Jste celkem slavný, víte o tom?“ Rozen to neokomentoval, jen se nemotorně zvedal. ,,O to víc nás překvapuje, že nemáte na úctě ani dolar.“

Inu, to ho dopálilo. Od děda Gabriela věděl, že je fajn mít alespoň nějakou rezervu. Vnuk však v poslední době nedodržoval vůbec nic. Neměl už ani Isoniazid. ,,To je skandál,“ pokrčil rameny. ,,Pošlete mě do Carabachel?“

Opět jí pobavil. ,,To snad nebude potřeba. Jste státní zaměstnanec, nó?“

Zavrtěl hlavou. ,,Jsem soukromý očko,“ připustil. Normálně to považoval za výhodu. Teď by mu to bodlo. ,,Kdo by to za vás mohl zatáhnout?“ hledala východisko. Rozen se zamyslel. Mamá nepřicházela v úvahu, od ní by totiž dostal kartáč. Vdova taky nó. Ta měla úplně jiné starosti. Ayoko? Kdyby k ní byl upřímný, vzala by ho zpátky do Córdoby.  ,,Kde vůbec jsem?“ netušil to.

,,Mortalaz,“ opáčila žena.

,,Město,“ zavrčel on a bolela hlava dokonce i z vlastního hlasu.

,,Ciudad capital!“ sdělila mu, že je v hlavním městě.

Pořád byl ještě v Madridu, třebaže bez peněz.

,,Datum?“ škrábal se na rozcuchané hlavě.

,,Dvacátý srpen seňore,“ odpověděla mu. Myšlení mu šlo horko těžko. Přesto si vybavil, že si nedávno volal s policistkou, s níž se měl sejít tak či onak. ,,Zkusím amiga na telefonu. Talia Furtado z Huelvy.“

Na odezvu si musel počkat. ,,Máte štěstí seňore. Prý je někde opodál.“

Rozen byl za to rád. Stejně mu něco chtěla a pokud se setkají osobně, bude to jen dobře. Hýbl tedy kostrou. Hodil na sebe oblečení, zkontrolovat pager a tu mu došlo, že vlastně nemá zbraň. Takto chtěl pátrání na vlastní pěst?

,,Doufám, že ho dostanete,“ popřála mu korpulentní provozní záchytky.

Když si jí změřil očima, usoudil, že by ho přeprala. ,,Kéž by. Odnesl to i můj amigo. Prostě je to komplikované,“ rozmlouval bez skrývání. Co ho vedle k otevřenosti? Možná za to mohl fakt, že už na případu oficiálně nedělal.

Nějakou dobu si musel počkat. Talia očividně neměla dobrou náladu. Rozen si po letech připadal jako malý chico, kterého mamá vyzvedá v mateřínce. ,,Celkem drahej špás hipstere,“ posmívala se mu Talia.

Rozen pokrčil rameny. ,,Alespoň na ten pohřeb by ses mohl oholit!“

,,Rozkaz,“ neměl nic proti, zamával provozní záchytky a odkráčeli do ulic.

Ω

Ze zbarvení nebe vyčetl, že se blíží večer. Přesto bylo pořád dusno. To ho tolik nedopálilo. Vzhled okrsku Mortalaz, kde se záchytka nacházela, mu připomínala dekadentní enklávu Jungla. Úzkou ulici středomořského typu lemovaly vybledlé činžáky, před nimiž posedávali Madriďané a to buďto na schodech, nebo rovnou na patníku. Nebylo pochyb o tom, že jde o nižší vrstvu. Nešlo pouze o Španěly, nýbrž i Araby, Afričany, Číňany, Rusy ... Soukromý detektiv musel uhnout nejednomu paranoidnímu pohledu.

Dvojice kráčela směrem na východ a schylovalo se k soumraku. Rozen se obrátil ke Slunci. Co nevidět se mělo ukrýt za mrakodrapem Burj Hisbania. Buď jak buď, oni měli namířeno k mrakodrapu Shirogane, aniž by tušil proč.

Iniciativu nechal na ní. ,,Mortalaz je prý nebezpečné místo,“ poznamenala Talia a to paradoxně v poklidu. Možná za to mohl I fakt, že je ozbrojená.

,,Zvláštní, že tu nepoletuje ani jeden dron,“ povšiml si Rozen.

,,Nejsou dost nóbl,“ řekla ironicky a zazubila se. ,,Kdy mi vrátíš mio dolary?“

Pokrčil rameny. ,,Nemám ani Jericho po dědečkovi, natož pak bakšiš ...“

Rozesmálo jí to. ,,Zabavili ti ho?“ ptala se za chůze. Pateticky přikývl. Talia pokračovala. ,,Když se nad tím zamyslím Mateo, ani se tomu nedivím. Kdo může říct, že putuje ze cvokárny do odmašťovny?“ utahovala si z něj.

,,Hlavně, že se bavíš,“ vzal si to osobně detektiv.

Když v tom jejich procházku vyrušil vysoký hvizd. ,,Héj! Čokoládko!“ zavolal Afričan, jenž vystoupil z hloučku urostlých mládenců. ,,Proč se zahazuješ s tím hubeným běloušem? Nemůže ti stačit!“

Talia to nestálo za odpověď. Otočil se jen bělouš.  

,,Nečum!“ okřikl ho nepřátelský černoch a už už si přecházel cestu. S dvořením nepřestával. ,,Amore! Mugambi ti udělá pomyšlení!“

Žádanou to však přestávalo bavil. Vytáhla z kabelky Magnum padlého šéfa, natáhla kohoutek a bez okolků jí namířila přímo na svého nápadníka.

,,Nemám na ty tvý primitivní kecy čas!“ odsekl vztekle. Rozen se začal smát.

,,Lo lo lo, siento,“ pozvedl ruce Mugambi.

,,To už ti jako někdy vyšlo?“ zajímalo Talii. Neodpověděl. Pouze se bojácně otočil a vrátil se za kumpány. ,,Její škoda amigo. Její škoda!“ chlácholili ho.

Policistka vrátila kohoutek do klidového stavu, načež Magnum vrazila do bledých rukou soukromýho očka. ,,Teď je tvoje hrdino. Ignazio to tak chtěl.“

Rozen dar přijal. ,,Bien. Kde máš vůbec auto?“ zeptal se. ,,Vzala jsem si Uber a jak je vidno, žádný taxík nevidím. Ale co. Kousek odtud je metro.“

 ,,Vaše přání je mi rozkazem,“ pronesl s přehnanou galantností.

,,A ty toho taky nech bělouši!“ zavrčela Talia i na něj.

,,Sorry,“ omluvil se anglicky a hnuli se z místa. Postupně minuli sprejem zaneřáděnou zídku, čínské bistro, zastavárnu a pár dalších čumilů. Záhy před nimi někdo vylil splašky. Zůstali suší. Talia vzhlédla k oknu, odkud je vylila bledá žena a poklepala si na čelo. Dočkala se sprchy nadávek.

,,Chernaja suka!“ vyrozuměl z jejich slov a sledoval, jak Talii ukazuje, aby se vrátila k čumilům. Řeč mu připomněla toho východního gangstera Coolera.

,,Co říkala?“ zeptala se Talia jen tak mimoděk.

,,Jak to mám vědět?“ nechápal bledý detektiv, proč to po něm chce.

,,Ty jsi dneska užitečnej,“ odsekla cynicky. Matea to dopálilo. Nedělal to přece kvůli dolarům! Chtěl být prostě užitečný! A ona mu takhle křivdí? Raději vztek potlačil. Došel k závěru, že každý se se ztrátou milovaného vyrovnává jinak. Pokračovali ve vynucené procházce po Mortalaz.

Ω

Zanedlouho se ulice rozšířila a poté i rozdvojila, takže se mezi nimi otevřel suchou trávou posetý ostrůvek. Rozen si myslel, že jde o pozůstatek parku. Okolí bylo kupodivu vybydlené. ,,Víš vůbec kam jdeme?“ zajímal se detektiv.

,,Satelit to ví,“ přiznala se, že se řídí navigací. Spatřili pozůstatky lavičky.

,,Vypadá to tu útulně,“ odsekla cynicky. ,,Můžeme si dát pauzu,“ navrhla.

,,Mierda,“ zaklel Rozen. V modrých očích měla otazníky. ,,Nemám cigarety!“

,,Hrozný problém,“ odsekla Talia a tu jí napadla jiná otázka. ,,Jak to zvládá vdova? V letadle jsme potkali její dvojče.“

Soucitně se pousmál. ,,Je statečná,“ odmlčel se, načež se praštil do čela.

,,Já idiot jí ani neobjal,“ zamrzelo ho. Na jeho obranu, řešili hlavně případ.

Talia zakroutila hlavou. ,,Víš jaký je tvůj problém Mateo? Jsi moc zahleděný sám do sebe. Nó ale tím narcistickým způsobem. Je ti ukradený, co se děje kolem tebe. Všechno bereš jako osobní výzvu a realizaci svých představ!“

Rozen se pobaveně zazubil. ,,Nic novýho pod Sluncem,“ zamávl jí rukou, i když to vystihla do detailu. ,,Nechme Matea Mateem. Bavme se o sběrateli očí! Musíme toho parchanta dostat, už jen kvůli té almaře ze záchytky.“

,,Bien,“ neprotestovala Talia. ,,Takže … Co zatím víme soukromý očko?“

,,Známe jeho podpis míšenko,“ oslovil jí po svém Rozen.

,,Máš na mysli to číslo z pláže?“ opáčila nenadšeně.

,,Nó. Tím podpisem je písmeno N! Na minci, co měl soudce pod jazykem, byl vyrytý Novgorod. Jizva na imámově krku představovala N v arabštině. Do šactva, co měl Iggy ten osudný večer na sobě, vrah vypáral taktéž N!“

Zdálo se, že mu Talia nevěří. ,,Co kmotr?“ zeptala se navzdory tomu.

,,Vím jen o tom číslu z pláže, o němž jsem měl jen mylné teorie. Dovedli nás akorát ke Kiriakidisovi, pokud si pamatuješ,“ řekl a poškrábal se na bradě.

Talia vyjádřila svou skepsi. ,,Kde si na to byl Mateo?“

,,Rád bych si připsal zásluhy, ale upřímně na to přišla Jitřenka,“ přiznal se.

,,Kdo?“ nechápala Talia.

,,Valentina přece!“ okřikl jí kdoví proč hněvivě.

Postavila se. ,,Laskavě na mě nekřič Mateo!“ okřikla ho i ona, rozhlédla se po okolí, načež svůj hlas zeslabila. ,,Dejme tomu, že na tom něco je. Ale co s tím? Byl by sběratel tak pitomý, že se podepíše přímo na oběť?“ dodala.

,,Lo siento Talio,“ omluvil se zpětně Rozen a nato svou myšlenku rozvinul.

,,Myslím si, že chce být dopaden. Nicméně touží své dílo dokončit. Je to egoista a chce nás mít v patách. Víš … Svým způsobem ho chápu.“

Zkřížila ruce. ,,Podobný věci si vykřikoval i na La Maroma a jak to dopadlo.“

Rozen se začal cítit provinile. ,,To jsem posral," připustil a zíral do země.

,,Hmm, posral. Pamatuješ si na ten večer?“ tázala se. Zakroutil hlavou.

,,Vím jen, že bylo novoluní, že jsem měl skafandr a ujížděl na Impu ...“

Pozvedla jeho zarostlou bradu. ,,Seber se Mateo!“ radila mu přátelsky.

Rozen se usmál. ,,Grazias, “ poděkoval, sebral se a bylo po pause.

Na hlavní město padla tma. ,,Pamatuješ si na to šestičíslí?“ zajímala se za chůze. ,,140924!“ prohlásil přesvědčivě Rozen. ,,Mohla by to být šifra!“

Zazubila se. ,,Bien. Dejme tomu, že se rovná A jedničce a Z dvaceti šesti ...“

Rozen ji skočil do řeči. ,,Nox!“ křikl na celou ulici a napjatě čekal na její reakci. ,,Nox? Co to jako znamená?“ dočkal se jí.

,,Nechej mě přemýšlet,“ poškrábal se na bradě Rozen.

Neodpověděla, vytáhla si pager a zkontrolovala, zdali se blíží k metru.

,,Odsud je to půlhodiny. Uff. Nechtěla bych tu přenocovat,,“ podotkla.

Rozen zbystřil. ,,Kápla si na to! Nox je latinsky noc! Taky je od písmena N, takže to dokonale zapadá! Je to jasný! Vrah vraždí v noci, touží po něčem novém a jeho jméno začíná na N!" prohlásil a nanovo čekal na reakci.

Ovšem to co mu pověděla ebenová policistka, jeho teorii totálně zbouralo.

,,Mateo, Mateo. Ty loco jeden! Přesně před tímto nás varoval ten Indián! Sběratel očí tě očividně zblbnul. Odvedl tvou pozornost do nesmyslné symboliky, místo toho aby uvažoval racionálně. A víš jak to vím? E? To šestičíslí nebylo 140924, ale 160229. Nemáš zač. Testovala jsem tě!“

Neměl slov. Mlčel. ,,Reálněji zní i ta teorie Damiana Nathana,“ podotkla a čekala, že se zeptá. Nedočkala se. ,,Neurážej se. Ve ville ses zachoval jak hrdina, na maškarádě zase jako imbecil. To se stává,“ obrátila tom hlasu.

,,Na vraždění elit jsem už pomyslel, jenže kazí to Iggy. Kdyby někdo oddělal Santiho, dá se nad tím polemizovat. Ale Iggy to vyvrací. Fakt trvám na tom, že jde o někoho na N a když nevěříš mně, věř alespoň Valentině.“

,,Bien,“ usmála se Talia a připustila. ,,Stejně nic lepšího nemáme.“

Bez komplikací se přiblížili k metru. Minuli jen nehezkou kurtizánu, co o strhaného detektiva ani pohledem nezavadila. Opravdu na tom byl tak špatně? Bylo to očividné? Netrvalo dlouho a oba sestoupili do podzemí.

Ω

Cedule s nápisem Mortalaz již rezivěla. Zastavovala tu nějaká souprava?  Stěny z cihel zdobilo grafity, jež zabíjelo královnu a všude čpěly splašky.

,,Dekadence,“ zavrčel Rozen a zaměřil se na reklamní banner k filmu Tribes, který se mu též nelíbil. Nástupiště disponovalo čtyřmi lavičkami, přičemž jen na dvou se dalo sedět. Na té vzdálenější I přes zákaz kouření kouřil neznámý muž. Posadili se. ,,Máme deset minut,“ informovala ho Talia.

Rozen jí vnímal napolo. Držel se, aby nešel žadonit o cigaretu. Letmo si vybavil, jak jednu daroval vágusovi v Grenadě, který nad ní ohrnul nos.

,,Vrtá mi hlavou Raúl. Proč on? Nó, že bych mu záviděla. Jsem jen skromná muchacha z Huelvy a on je fakt slušný polda. Možná až moc. O to víc to ale nechápu. Komisař si to bral osobně. Kvůli Ignaziovi. Kdyby si viděl ten drive! Andalusii by obrátil vzhůru nohama, aby jsme tu bestii našli! Jenže ono nó,“ mávala horlivě prstem. ,,Schovají ministerskýho předsedu a chilli out!“

Hypnotizoval ho cigaretový kouř. ,,Co vůbec o Raúlovi víš?“ opáčil nakonec.

Talia se zamračila. ,,Posloucháš mě vůbec Mateo?“

Na obranu spustil. ,,Je to slušný polda, možná až moc,“ zopakoval její slova a pokračoval. ,,Jak víš, že se mu dá věřit? Třeba je to kariérista jako Collón.“

Vytáhla pager. ,,Tak si ho prolustrujem,“ zazubila se a normální mluvou četla. ,,Raúl Nitro, narozen 29.2. 2016 v Córdobě. Rodiče - neuvedeno. Rodinný stav - neuvedeno. Vzdělání - neuvedeno.  Vždyť je stejný lempl jako ty Mateo! Není schopnej uvést ani ty nejzákladnější údaje!“ zasmála se.

Rozen pokrčil rameny. Když v tom si všiml, že její řeč upoutala kuřákovu pozornost. Talia pokračovala. ,,Dříve kadet, přeřazen z Córdoby do Sevilly. Data 16.8.2044 povýšen a byl mu svěřen Andaluský případ sběratele očí.“

,,To nebude Nathanův člověk,“ došel k závěru. Vzápětí se střetl s kuřákovým pohledem. Kde tu jizvu viděl? ,,Asi nó,“ nechala lustrování Talia. ,,Je i stejně staromódní. Prostě je levej na výpočetní techniku. Závist není fakt na místě. Bude potřebovat pomoc. Raději se podívám, jestli se vrátil do Sevilly, nebo je ještě v Madridu,“ oznámila mu. Tu se detektiv postavil. Už to nevydržel. Musel kouřit! Talia mluvila dál. ,,Ciudad capital! Teď se blíží k západnímu mrakodrapu. To je Shirogane nebo Atlantis? Nevíš? Hej! Posloucháš mě?“

Uhádla. Neposlouchal jí. Zaregistroval jen západní mrakodrap. Nechal se přitáhnout kouřem ...

,,Seňore?“ oslovil muže, jenž budil dojem, jakoby měsíc nespal. Mohlo jít o padesátníka, přesto měl stále černé vlasy, i on měl strniště, pravda že ne tak husté. Měřil si ho záludnýma očima. ,,Neznáme se?“ ptal se detektiv. Někoho mu připomínal. Muž mu podal cigaretu a dokonce mu jí zažehl.

,,Muratti? Proč nó,“ pronesl Rozen. ,,Grazias,“ poděkoval ještě a labužnicky si potáhl. Vybavila se mu návštěva New Phoenix. ,,To je slast!“ pronesl nadšeně. ,,Díky vám, jsem o dekádu omládl!“ prohlásil spiklenecky.

Muž se usmál. Odkud ten lstivý úsměv znal? ,,Nejste žádnej řečník, co hombre?“ dobíral si ho a jakmile si potáhl podruhé, zavřel zasněně oči.

Neskonale si to užíval. Nejednou už přemýšlel, kdy s tím sekne. Díky tuberkulóze se smířil s tím, že nebude žít věčně. Uměl se i namotivovat. Teď si ho však nikotin opět získal. Beztak umře. Bylo mu jedno na co ...

,,Svět je malej co ...“ pronesl muž známým rozvrzaným hlasem. ,,Marcelo.“

V ten okamžik mu myslí proletělo nespočet myšlenek. Znal ten hlas, věděl, že jeho majitel kouří cigarety Muratti. Bál se toho, že ho ještě uslyší. Paměť mu vysadila, teď vše viděl jasně. Vždyť přeci věděl, že se nachází v Madridu! Našel ho přes Benjiho účet! Rozen bázlivě otevřel oči. Musel se přesvědčil.

Polkl. Muž byl sešlejší, přesto to byl on! Zíral do tváře Odyssea Maresci ...

,,Odi,“ oslovil jej soukromý detektiv.

,,Come stai?“ zeptal se ho jak se má. Proč ta banální otázka? Což pak zapomněl, že zavinil likvidaci jeho famílie? Soukromý detektiv mlčel.

,,Nevhodná otázka? Bene. Dáme jinou. Věříš na posmrtný život?"

Nezapomněl. Rozen začal pomalu couvat a sledoval, jak zpoza trika vytahuje Berretu. ,,Děje se něco Mateo?“ pronesla jeho směrem Talia. Posléze se postavila, aby vyhodnotila situaci. Hned jak spatřila pistoli, vytasila svou služební Aresku. ,,Zahoď to ty parchante!“ vykřikla něj.

Odi se zazubil. ,,Pianco,“ klidnil jí rukou a tu pomalu pokládal na zem.

Detektiv se mohl dát na ústup. ,,Kdo to je Mateo? To je sběratel očí?“ ptala se celkem věčně. Rozen si uvědomil, že v rezidenci nebyla. Možná o něm ani nevěděla. Chtěl ji to vysvětlit, chtěl, jenže měl Odiho v týlu. Měl právo ho oddělat. Se Zeedem ho podvedli. Zabili mu oba pány. Toužil po pomstě ...

Docouval až k banneru. Tu Odi spustil. ,,O tebe mi vůbec nejde mouřenínko. Jen máme s Marcelem nevyřízené účty.“ Sotva to dořekl, zmíněný se ukryl za reklamou na ten hrozný film. ,,S kým?“ vyvedlo Talii to prohlášení z míry. Věnovala pohled detektivovi. Ovšem to mělo za následek, že se přestala koncentrovat. Maresca byl zkušený harcovník mafie a bravurně vycítil svou příležitost. Hbitě pozvedl pistol a vystřelil po ozbrojené policistce. Prásk!

,,Talio! Nó!“ zakřičel Rozen, zatímco sledoval, jak padá k zemi. Pokusil se o hrdinství. Chtěl jíž též zatáhnout za banner, jenže zahnal ho zvuk odražené kulky. Registroval, že Odiho pohyb. ,,Muchacho!“ hovořil k ní Rozen, i když mu neodpovídala. Chtěl ji pomoc! Moc! Jenže nemohl. Schytal by to taky! Měl poslání. Ještě nemohl vypustit duši ... Ještě nó!

,,Neskrývej se ty prolhanej žide!“ zařval Odi svým vrzavým hlasem a soudně dodal. ,,Jistě víš, že se dluhy musí splácet!“ Rozen bezmocně zíral krvácející Talii. Jak ji mohl pomoci? Zavinil to ... Žila? Nějaký pohyb tam byl. Vyčítal si to. Naslouchal pomalým krůčkům mstícího se Itala. Náhle mu došlo, že je přeci ozbrojen! Potichu natáhl kohoutek dlouhého revolveru a když už byly mafiánovi kroky dostatečně hlasité, vylezl mimo reklamu a vystřelil. Prásk! Netrefil se. Magnum byla na jeho vkus až moc razantní. Škublo to s ním víc, než očekával. Míření nestálo za nic. Nečekal to ale ani Odi. Donutil ho to k opatrnosti. Zmohl se jen na vysklení banneru. Stejně ten film nestál za nic.

,,To není od tebe moc moudré Odyssee. Tady nejsi na pobřeží. To je ciudad capital! Nebude trvat dlouho a někdo zavolá poldy!“ rozmluvil se Rozen.

Odiho to prohlášení rozesmálo. ,,Potkal si někoho Marcelo? E? Myslíš si, že jsem odjel do Mortalaz náhodou? Nó ty paco! Nejsou tu drony a polda sem nezabloudí. Nikoho tu nezajímá náplava z Andalusie, ani z jinýho koutu světa. Žije tu spodina a mezi spodinou jsem král ...“ pravil rádoby moudře.

Rozen lapal po dechu. Kdy zase vystřelí? Díky hraniční situaci si uvědomil, že umírat nechce. Musel zmizet a to výčitkám navzdory. Bláhově doufal, že policistka Furtado ještě žije. Musí žít! Kdy však měla dorazit ta podzemka?

Tu zaslechl v dálce blížící se soupravu. ,,Jako na zavolanou,“ řekl si. Koleje se už tiše třepotaly. Mafián to neregistroval. Vytasil se s dalším moudrem.

,,Pokud jsou řecký báje něčem reálný, tak v tom, že osudu neutečeš!“ řekl Odysseus a opět po něm vystřelil. Prásk! Mimo. Rozen se nemohl dočkat blížící soupravy. Všiml si, že Talia hnula rukou. Pořád měla naději! Vymyslel tedy plán. Umínil si, že do podzemky skočí a z ní zavolá o pomoc. Nejprve taky vystřelil. Prásk! Mimo ... ,,Kdo tě učil střílet žide?“ chechtal se Odi.

Smích ho však přešel, když se zjevila souprava. Skřípající brzdy mu bránili v dalším hláškování. Ukryl zbraň a tvářil se nenuceně, třebaže se do Mortalaz nikdo nehrnul. Dveře se otevíraly automaticky, přičemž předprogramovanou dobu musely být dokořán. Rozen využil situace! Tak se stalo, že si stihl na poslední chvíli nastoupit. Souprava se dala do pohybu. Opatrně nakoukl ven. Pořád tam byl. Střetl s pohledem mstitele, jemuž to neušlo, takže si prstem přejel po krku. Bylo jasné, co tím chtěl říct. Dostane ho za každou cenu ...

Ω

,,Ty cigára mě jednou přivedou do hrobu,“ usoudil Rozen, zatímco se za okny soupravy promítal tunel. Mezitím opouštěl jeho tělo adrenalin.

,,Za mých mladých let kouřili všichni a všude,“ podotkla nostalgicky jakási starší žena, která mu jediná dělala společnost. Nezmohl se na odpověď.

,,Mio Dio! On má zbraň!“ vykřikla bojácně znenadání, takže ho donutila, aby se na ni podíval. Překonal se k úsměvu. ,,Nebojte seňoro. Jsem od policie.“

Ona se odbít nedala. ,,Kde máte odznak? E?“ Rozena to přestávalo bavit. Nevěděl, proč to udělal, přesto to udělal. Namířil amigovu Magnum i na tu nevinnou stařenu. Zvedl se mu tlak. ,,Silencio!“ utišil jí a ona už nevydala ani hlásku. Měl se omluvit? Teď vypadal on jak grázl. Zrovna málem umřel, no a dost možná zavinil smrt ... Těžko se mu ovládalo. Raději se zdekoval, aby neudělal další blbost. Odkráčel do vedlejšího vagónu. Zbraň si schoval.

Soukromý detektiv osaměl, sebral pager a zavolal odvolaného komisaře.

Gato velel kdysi jak jemu, tak i teď postřelené. Doufal, že i po těch letech, jeho číslo nesmazal. ,,Salome, Santos, Sanita,“ pročítal svatá jména a tu si vybavil legrácku s předponou San, kterou vyprávěl Ayoko. Zvedl koutek i v prekérní situaci. Bylo to vůči kadetce Furtado neuctivé? Nemohl si neustále něco vyčítat a zasekávat se. Změnil tedy strategii. ,,Gafija, Galone, Gato!" našel kontakt konečně. I to vytáčení ho vytáčelo. Santiago to nezvedal. Což o to, bylo pozdě a Santi nebyl nejmladší. Volajícímu se mu do myšlenek vkradl Odysseův lstivý obličej a to fatální gesto. Nebyla to právě jeho lest?

Muslimy zrovna nemiloval, takže měl důvod zabít imáma. Sequiros zase dostal Pippa do vězení! Inu, rýsovala se mu slušná konspirace. Co Iggy? Ten prakticky rozmetal familíi! Další dílek do skládanky. Proč by zabíjel nejlepšího přítele? Chtěl převzít familíi? To se moc nepozdávalo. Teorie s písmenem N by tím dostala na frak. Co číslo z pláže? Rozen se zarazil.

,,Neopolitánec prolhanej!“ pronesl vztekle, neboť tomu pomalu začínal věřit. Lhal mu! Číslo z pláže mu naservíroval právě Odi, když kouřili na balkoně! Co ten patos kolem? Všechny ty symboly, staré zbraně, krádež očí ... Proč by si s tím dával zkušený zabiják tolik práce? Vymýšlel si i pro něj nějaké židovské aranžmá? ,,Mateo?“ přihlásil se o slovo Santiago Gato. Rozen to nečekal a lekl se. ,,Santi,“ oslovil ho a nadechl se. ,,Průser. Koupila to. Pošli tam kavalérii. Možná je to on, ale šel po mně. Zmizel ...“ rozmlouval hbitě.

Komisař mu skočil do řeči.  ,,Prrr hombre. Zpomal! Voláš z ústavu? Kdo co koupil? Kdo je on a co je? Nerozumím vůbec ničemu.“

Neutrální posluchač by si mohl myslet, že se s ním baví s bláznem.

Rozen se hluboce nadechl. ,,Odysseus Maresca postřelil Talii!"

,,Nevěř svým představám Mateo. Voláš ze cvokárny?“ nevěřil mu Gato

,,Mierda! Je to akutní Santi!" řval mu do ucha. ,,Pustili mě! Teď jsem v Madridu, teda pod ním. Uno momento. Přepnu na videohovor,“ došel s nápadem a rázem spatřil rozespalého komisaře. Zdálo se mu, jakoby zestárl o rok a ne jen o měsíc. Nicméně nesoudil ho. Dost možná vypadal hůř. Rozen přejel pagerem po soupravě, aby se přesvědčil, že je v metru.

,,Vypadáš sice hrozně, ale budu ti věříš. Kde je Talia?“ zeptal se Gato.

,,V metru na Mortalaz. Zrovna jsme čekali na spoj a v tom se tam objevil Mafioso a začal po nás střílet. Hned tam někoho pošli!“ apeloval na něj.

,,Mortalaz? Nejmíň vhodné místo na rande. Ty jsi utekl?“? nerozuměl tomu.

,,Santi! Zrovna mě pustili! Zbraň mi jen tak nevrátí. Co jsem měl dělat?“

,,Joder,“ zaklel Gato. ,,Vybavil jsem si tu blondýnu na paletě. Jak je na tom?“

,,Koupila to Santi! Vamos!” okřikl někdejšího nadřízeného. Nebylo už pozdě?

,,Lo siento," omluvil se hodnosti navzdory. ,,Napůl ještě spím. Sám to znáš. Hned tam někoho pošlu,“ omluvil se a chtěl videohovor přerušit. Nakonec měl na srdci ještě něco. ,,Co se sběratele očí týče, budeš muset za Raúlem. Převzal to,“ odsekl a až prosebně dodal. ,,Mateo. Už neudělej další blbost.“

,,Bien,“ opáčil Rozen a poté hovor ukončil. Tu ho ještě napadlo. Nemyslel si komisař, že jde o sen? Nereagoval příliš klidně? Vždyť mu postřelili kadetku! Buď jak buď, právě ebenová policistka mu stihla sdělit, že se Rául vyskytuje u západního mrakodrapu. Zbývalo jen vyčkat na tu správnou zastávku.