Kompromis s Nemesis 40

Kapitola 40 / ATLANTIS /

Rozen se v soupravě relativně uklidnil. Dost k tomu pomohli přistupující v mezizastávkách. Většinou šlo o flamendry, jež mířily za zábavou do centra. Tam to teprve žilo! Blížila se půlnoc, takže motivace bavit se jim nechyběla.

,,Párty!“ zvolala nějaká muchacha. ,,Vamos fiesta!“ pronesl nějaký chico.

Řadil se mezi flamendry i on? Bezstarostnost ho postupně začala vytáčet. Podařilo se mu alespoň vyptat cigaretu, čemuž se divil, protože omladina nikotinu dávno neholdovala. Souprava se začala vyprazdňovat v zastávkách Mad-Cen, Getafe a Opera. Dále na západ pokračovala už jenom polovina.

,,Sevilla. Tam to všechno začalo,“ pronesl samomluvou, neboť v zastávce Sevilla la Nueva zase osaměl. Rozloha hlavního města ho přivedla k údivu. Madrid pohltil dokonce i starobylé Toledo! Neuvěřitelné! Ale bylo to správné? Transformuje se Země na jedno gigantické město? Donutí to lidstvo, aby se osídlilo cizí planety? Rozen byl spíš skeptický. Předpokládal, že zase jednou vypukne pandemie, válka, hladomor a bude místo dost. Těsně před půlnocí dorazil do stanice Nuevo Número. ,,Final station,“ oznámil mu umělý hlas metra. ,,Konečná,“ odpověděl nahrávce, sebral se a metro opustil.

Zatímco vystoupal schody, průběžně před ním rostl západní mrakodrap.

,,Mierda!  To je monstrum,“ odsekl, když ho spatřil v celé své kráse. Tedy v celé ...jeho špička totiž mizela v oblacích. Usoudil, že ten Granadským je oproti tomuto poloviční. Vzhled? Prosklená budova ze železobetonu. Už z dálky rozeznal detektiv neonový nápis Atlantis Corps. Vydal se mu vstříc.

Zdolal moderní náměstí s řadou na vlas stejných budov. Rozen usoudil, že budovy patří korporaci. Něco na způsob Silicon Valley. Zakrátko dorazil ke kašně, co se nápadně podobala té v Alcazáru. V tom mu došlo, že korporaci patří celé Nuevo Número.

,,Ty musíš mít peněz Daltone,“ nazval jej podle postavy z šíleného filmu. Z hladiny čněl ostrůvek s nápisem - Established 2036. Rozen nevěděl, jestli se jedná o rok založení čtvrti, nebo založení firmy. Předpokládal, že oboje žilo maximálně dekádu. Až po minutě si uvědomil, že ten ostrůvek symbolizuje potopenou Atlantidu. Divil se, jak dlouho mu to trvalo. Vynechával jeho důvtip? Neměl čas na přemítání …

Kašnu obešel a pokračoval k mrakodrapu. Zanedlouho narazil jakýsi kanál. Rozen se mrkl doleva i doprava a pochopil, že kanál obtáčí mrakodrap jako příkop středověký hrad. ,,Megalomane,“ usmál se pološíleně. Nakrátko ho napadlo, že se octl ve vlastním snu. Dělo se to? I ve snech byl většinou sám. Nezdálo se, že je v království Španělském. Podíval se tedy na ruce. Nespal. Nebo už obelhal vlastní smysly? ,,Hýbni kostrou Mateo, “ slyšel hlas vdovy.
Otočil se, jenže Jitřenka nikde. Přesto jí uposlechl. Našel jeden přístupový most a přešel ho, takže dohlédl ke vstupu mrakodrapu. Rázem ho zahlédl!

,,Raúle!“ zavolal nerozvážně. Postava se neohlédla. ,,Raúle!“ zařval ještě hlasitěji. Zase nic. Postava zmizela v mrakodrapu. Najednou začal nad svůj vjem zpochybňovat. Opravdu někoho viděl? ,,Není to Odysseus?“ zaváhal. Cosi v hlavě mu podsouvalo nápad, že se mu všechno jenom zdá. Nuevo Número připomínalo jeho sny! Vše bylo obrovské, přesto však prázdné.

,,Nechte toho vy dva!“ vynadal sám sobě. Vsugeroval si, že to musí být Raúl. Talia mu prozradila, že právě Dami-N chtěl, aby případ vedl Raúl. Že právě on by měl zabránit sběrateli očí, aby vyhladil elity Andalusie. Byl nasazený? Proč se do toho Nathan angažoval? Rozlétanost se posunula do extrému!

,,Musím to vychodit, “ poručil si, šel a šel, než se zastavil na prázdném heliportu, kde se opět zarazil. Něco mu došlo. Vybavil si maškarádu La Maroma, kde si mecenášovi za zády zjevila Andaluská vlajka. Andaluská! Spustil i bez posluchačů. ,,Vždyť se to celou dobu nabízelo! N znamená Nathan! Prozradil svůj plán, aby nás tím zmátl! Kdo by to dělal? Každý jenom lže! Je to génius!“ pronesl s uznáním, což ho dalšímu zamyšlení.

Tato úvaha se mu promítala už jen v myšlenkách. Co donutí muže, jenž má de facto všechno, aby likvidoval elity cizí země? Imám by proti němu mohl poštvat muslimy. Kmotr zase ctil své vlastní zákony. Neúplatný soudce? Ten by jistě neignoroval korupční praktiky. No a co amigo? Ignazio mohl jakožto férový polda ohrozit. Rok 2044 byl v jeho kariéře přelomový. Postup byl víc něž pravděpodobný. Navíc byl španělský patriot, kdežto Dami-N toužil po Andalusii! Hrál to sice na sebeurčení, jenže to byl pouhý populismus. Celý jeho světonázor vystihovalo jediné slovo - BYZNYS. K tomu před nedávnem koupil španělskou pobočku Shirogane, čímž se zbavil konkurence v oblasti technologie. Do toho měl New Phoenix v zádech. Co víc, mohl chtít? Ideální situace pro předložení nabídky, která se neodmítá! Koupí celou Andalusii!

Rozena se zmocnil vztek. Jakou úlohu v tom hrál Raúl? Byl jeho komplicem, nebo rozluštil plán ještě před ním? Rozen to hodlal zjistil. Vyrazil a brzy měl vstup do Atlantis Building před sebou. S posvátnou úctou vzhlédl. Vstoupil.

Ω

Interiér připomínal azurovým zbarvením policejní stanici v Maláze, čidly a kamerami zase mrakodrap v Granadě. Rozen se smířil s tím, že bude na záznamech. Už už si vymýšlel výmluvu, co poví ochrance, nebo na recepci. Ta však byla prázdná. Logo společnosti představoval ostrov vystupující z oceánu, který byl umístěn v obruči a obtékal ho nápis Atlantis Corporation. Rozena napadlo, že se prohlásí za Raúlův doprovod. Musel být správňák! Talia se za něj zaručila! Třeba jeho lež podpoří. Talia? Postřelil jí vůbec? Rozen si nepřipouštěl, že je mrtvá. Určitě se nic hrozného nestalo ...

Tu se zadíval do jedné z obrazovek nad recepcí, jejíž signál něco rušilo. V tom se na jednom ze záběrů něco mihlo. ,,To musí být Raúl!“ domníval se. Nicméně zhrozil nad tím, jak vysoko bude muset vystoupat. Záběr snímal dvousté patro. Vyrazil k výtahu. Předtím musel projít vysklenou místností, která se podobala té v Shirogane. Jenže zdálo, že je mimo provoz. Celkově vzato bylo divné, že vyjma Raúla nikoho nepotkal. Jako v jeho snech. Venku nezahlédl ani dron. Nefungoval ani detektor kovů, takže mohl zůstat ozbrojen. Zkontroloval náboje.

,,Mierda. Už mám jen tři patrony,“ zavrčel zklamaně, ovšem dlouho se nad tím nepozastavoval. Chtěl pomstít amiga a upřímně neměl co ztratit. Co kdyby padl? Mamá by nepochybně zarmoutil, Ayoko by asi zklamal a Jitřenku rozhodně naštval.

,,Nemysli na to Eslavo!“ imitoval amiga. Musel riskovat.
Stanul před výtahem, který si vzápětí přivolal. Musel být trpěliví. Dvousté patro je dvousté patro. Vzhledem k tomu, že ignoroval pravidla a zapálil si vyptanou cigaretu. Labužnicky si potáhl a poté nabil dojmu, že lépe vnímá detaily. Nesnil tedy. Za pár chvil přistál futuristický výtah v přízemí. Jeho rychlost byla udivující. Rozen ho zatížil, načež típl cigaretu o knoflík 200. Výtah stejně rychle i stoupal. Rozenovi po unavené tváří kmitaly světelné pruhy. Neměl důvod k úsměvu. Když v tom se něco zvrtlo!

Osvětlení výtahu nejprve zablikalo, načež vyhaslo úplně. I výtah stoupal už jen ze setrvačnosti a nakonec se zasekl úplně.

,,Mio Dio! Já nejsem Job!“ vzpomněl si na věčně trýzněnou postavu ze starého zákona. Opravdu si všechnu tu nepřízeň osudu zasloužil? Opravdu musel viset mezi nebem a zemí jak titán Prometheus? Nešlo jen o něj! ,,Nevzdávej to! I oni vytrvali! Uvažuj konečně racionálně ty cretíno. Kdyby jen kvůli Iggymu!“

Rozen v sobě posbíral zbytek své rozvahy, nahmatal v kapse pager a posvítil si na svou prozatimní klec. Tu na stropě výtahu objevil únikový poklop. Bohužel, rukou na něj nedosáhl. Výtah byl totiž nadstandardně vysoký. Chtělo to nějakou tyč, nebo prostě něco dlouhého. Najednou si vzpomněl, že má amigovu Magnum! Pozvedl ji tedy nad hlavu, vyskočil a narazil s ní do poklopu. Ten se však ani nehnul. Zase mu docházela trpělivost. Zdědil amigovu prchlivosti s odkázanou zbraní? Rozen jí namířil vzhůru, načež poklop odstřelil. Nedbal na to, že by mohl někdo slyšet. Bylo mu to ukradený. Vyskočil, pak se mu nějak podařilo zachytit, ztuha zatáhl a navzdory tomu, že jeho fyzička nestála za nic, svou vyhublou konzistenci dostal z výtahu ven. ,,Bien,“ řekl si.

Posvítil i na s číslo podlaží. Stálo tam - Level 180.

,,Mierda. Ještě dvacet pater,“ zavrčel cynicky. Opřel se do dveří. Ty kupodivu nebyly zamčené. Octl se opět nohama na nehybné podlaze. K výšinám pokračoval po schodech, nicméně nikterak nepospíchal. Patro 185, 186, 187 ...

V patře 188 rozeznal jakýsi digitální šum. Rozhodl se, že to prozkoumá.

Svítit si musel i v potemnělé chodbě. Záhy narazil na místnost, jejíž dveře připomínali ty výtahové. Nebyly ani otevřené, ani zavřené, jakoby někdo odpojil během funkci. Hubený detektiv se tou škvírou hravě protáhl. Hned nato se vyskytl v monitorovací místnosti, která mu připomněla špionážní sál v New Phoenix, pravda že šlo o její miniaturní verzi. Napočítal dobrou dvacítku obrazovek, jenže namísto mdlého záření ze snímaných míst rozeznal jen hlasitý šum. ,,Někdo je vyřadil z provozu,“ řekl si. Proč ty obrazovky nebyly vypnuté úplně? Rozen nebyl elektrikář. Nevyznal se v tom.

,,Nejde o sabotáž Mateo?“ mluvil sám se sebou. Vybavil si totiž útok na svůj byt. Ale byl to útok? Posvítil si na ruce. Nespal.

,,Dami-N tu dost možná ani není. Možná je to kamufláž! Ta postava nemusí být Raúl. Mierda! Mohl by si miliardář najmout starýho mafiána, aby za něj zabíjel? Damian a Odysseus! N je nový! Neapol, Novgorod, New Jersey. Mio Dio zadrž mozku! Vraždí se v Andalusii ty loco! Přesvědč se na vlastní oči a nefantazíruj!“ šeptal se pro sebe, nebot nečekal společnost.

Monitorovací tedy místnost opustil s dalším broukem v hlavě.

Vrátil se ke schodům, kde přistoupil k oknu a rozeznal za nimi oblaka. Pro patra 188, 189, 190 to ještě platilo, ovšem od patra 191 je měl pod sebou. Hlavní město se skrývalo pod nimi.

,,Není zas až tak velký,“ zasnil se Rozen a zmocnila se ho samota.

Viděl i špičku Burj Hisbania, kde už panoval mrak smogový. Celkově vzato bylo centrum zamořenější, čehož si z povrchu nevšiml. Nechal civilizaci být a místo k zemi vzhlédl k obloze. Hledal očima souhvězdí vah. Našel hom. Vzpomněl si, jak ho ukazoval oblíbené míšence a jí to kdoví jak nezaujalo. Buď jak buď, i tak se ho snažila chápat. Což o to, byla přeci psycholožka. Na rozdíl od něj ráda poznávala, zatímco on si představoval.

,,Kvůli čemu jsme se tehdy vůbec pohádali?“ marně se snažil vzpomenout, přesto byl rád, že jí má. ,,Kde je Luna?“ zeptal se sám sebe. ,,Maybe je novoluní, proto ta totální tma. Jak říká Jitřenka. Hýbni kostrou!“

Ω

Soukromý detektiv dosáhl dvoustého patra. Bylo evidentní, že má za úkol reprezentovat. Na nepatrný okamžik zaslechl tlumený hlas. Rozhodl se vyrazit k jejich zdroji. V nejzazším patře se nacházely jen jedny dveře, tedy dveře ... Spíš šlo o bránu, jež byla navržena po vzoru řeckého oblouku. Nicméně o tom, jestli Rozen vstoupí nebo nevstoupí, rozhodovaly dvě pancéřované stěny, které byly obdařeny moderním zabezpečením. K jeho štěstí byly dokořán. Prohlédl si panel, kde svítily čtyři číslice - 9920. Odkud je jen znal? Nevzpomínal si. Vstoupil a nenápadně se plížil.

Hlasy byly dva. Rozen jim naslouchal. Zatím jim však nerozuměl. Ještě nebyl dostatečně blízko. Změnil tedy strategii a kráčel tiše, aby je případně překvapil. V nedlouhé chodbě narazil na certifikáty a ocenění pro Atlantis Corporation. Narazil i na obálku časopisu Forbes, na níž se Damian Nathan samolibě usmíval a nejspíš měl proč. Vedle obálky visela tabulka nejbohatších mužů světa, kde se umístil na pátém místě. Nezapomněl ani na environmentální organizace, ba ani plakát zbrusu nového filmu Tribes. Rozen si vzpomněl na Taliu. Doufal, že neodešla za Iggym. To by si do konce života vyčítal. Na konci chodby ještě visel diplom z Berkeley. ,,College of Letters and Science. Slušný gringo. Slušný,“ ocenil Nathanovo vzdělání Rozen a přemítal nad tím, jestli má někdo tak vzdělaný zapotřebí vraždit. Hned vedle diplomu visel rámeček spokojené rodinky a nebylo pochyb o tom, že si žijí v luxusu. V čele stolu trůnil postarší muž s šedými vlasy a americkým úsměvem, vedle něj špulila rty o dost mladší Hispánka a naproti ní seděl tmavovlasý kluk, co se nedíval do objektivu, protože si prohlížel muže v čele jako by byl bohem.

,,Thanksgiving Day 2028,“ přečetl to tiše a rázem mu došlo, že musí jít o Nathan family. V médiích se před lety kolovala informace, že je synem ropného magnáta a prosťoučké modelky latinského původu. Nathan sám však o své minulosti příliš nemluvil. Motivační řečnění bylo jeho devízou, přičemž nejraději prohlašoval, že za svým úspěchem stojí jenom on sám. Kdoví jak to bylo. Podobní si Nathan Boys vůbec nebyli a když na to přišlo, senior vypadal spíš jako jeho dědeček. Kolik spolu strávili času?

,,Nejspíš víc, než já a mio papá,“ trošku mu záviděl a nechal fotku fotkou. Rozen by v nejvyšší patře očekával nějaký zasedací sál, kde by majitel mohl jednat s hlavouny. Jenže toto byl vyloženě jeho soukromí ráj. Když už nic, mohl si do patra alespoň vodit ženské. Jistě by je tím ohromil. Mohl se však mýlit.

Hlasy získávaly pozvolna na intenzitě. Pořád nerozuměl slovům. Jeden z nich měl jakýsi soudný podtón, no a ten druhý zněl dost zoufale. Rozen nepochyboval o tom, že ten ambicióznější patří majiteli budovy.

,,Nejsi ničím výjimečný Francisco,“ zaslechl konečně něco.

Rozhodně nešlo o Odyssea Marescu, neboť to neznělo vrzavě. Rozen dorazil do potemnělého předsálí, kde stály mramorové sochy a byly systematicky rozesety jako tečky na kostce, pokud by tedy hráči padla pětka. Mohlo to být relevantní k případu?

Po detektivově levici seděla na piedestalu mořská panna s indiánskými rysy. Sloup za ní obtáčel okřídlený had, možná i drak. Uprostřed se zase prsil vysoký muž s trojzubcem a bílými vousy. Blíže vpravo rozeznal jakési egyptské božstvo, k pozván podle nalíčených očí. Piedestal nejvzdálenější byl prázdný.

Rozen znal toho prostředního. Byl to Poseidón, řecký bůh moří, za něhož se mecenáš převlékl na maškarádě. Rozen se schoval za něj, přičemž v bezpečné vzdálenosti pozvedl kohoutek Magnum.

,,Neslyšel jsi něco Francisco?“ zeptal se soudný hlas.

Nemohl patřit Raúlovi, neboť Raúl bylo křestní jméno. Že by Nathan sám zabíjel neznámého Franscisca? O koho šlo? Ministerský předseda byl přeci Antonio! Náslech pokračoval.

,,Co po mně chceš ty magore? Dolary? Bakšiš?“ tázal se zoufalý.

,,Nic si nepochopil,“ usoudil soudný hlas. Nechápal to ani Rozen. Bez dechu a detailněji si prohlédl sochy. Postřehl, že má na sobě každá jméno božstva, pod nímž bylo menším písmem sdělení. 

Mořská panna se jmenovala Yara, strážkyně vod a řeky Amazonky.

Okřídlený had byl K'uk'ulkan, mezoamerický bůh moří, řek a oceánů.

Egyptské božstvo byla Anuket, jež panovala nad životadárnou řekou Nil. 

Na prázdném podstavci stálo Leviatan. I toto jméno detektiv znal. Šlo o obludu z bible, kterou zabil hospodin po stvoření světa. Socha byla nejspíš ještě ve výrobě. Rozen se krčil za Poseidónem, jehož nejvíce uctívali na bájné Atlantidě.

Soudný hlas spustil ke stejnému tématu, jakoby mu snad četl myšlenky. ,,Přesto musím uznat, že máš výtečný vkus. Na bohy by se nemělo zapomínat. Ctít je, slavit svátky, přinášet jim oběti,“ odmlčel se soudný  hlas a hovořil se zaujetím. ,,Bádal jsem ve spisech, které nazýváte mytologie a narazil jsem na bohyni, jež se neskutečně podobá té, jež mě poslala do tohoto světa. Takže žádné mýty! Můžu její existenci dosvědčit! Obrátil jsem se na ni. Když byla zničena, zaprodal jsem svou duši jí a novému Měsíci!“

Kdo byl zničen? Ta bohyně? Došlo mu, že ten hlas zná. Odkud?

,,Kolik chceš? Koupím ti ostrov! Nó problém!“ křičel zoufalý hlas.

Nebyl právě toto Damian Nathan? Kdo jiný mohl něco podobného prohlásit? Kupuje ostrovy, rozdává bakšiš. Nabízelo se to.

,,Neboj se Franscisco. Svůj dluh splatíš, jenomže nó penězi. Nemesis je nebere,“ ubezpečil ho soudný hlas.

,,Co pořád meleš o Nemesis? Bohové jsou jen symbol! Ty jsi to nepochopil!“

Rozen se zamyslel. ,,Nemesis? Bohyně spravedlivá odplaty!“ šeptal si pro sebe. Najednou si vybavil tvář nejlepšího amiga. Ignazia Nuneze! Musel jednat! Musel ho pomstít! Hazard byl jediná volba. ,,Odkud ten hlas znáš ty loco?“ ptal se sám sebe.

Zoufalý žadonil. ,,Všechno má svou cenu. Nebudu se mstít. Nechej mě žít!“

Soudný hlas to pobavilo. Smích nebyl zlověstný, spíš upřímný.

,,Ty mluvíš o mstě Franscisco? Zrovna ty? Peníze, technika, všechno tě zradilo ...“

V tom zoufalý hlas jeho přednes zabil. ,,Why Francisco? Why? Já jsem Damian! Damian Nathan! Neviděl si nikdy žádnou reklamu? Já jsem všude! Jsem Dami-N! O co ti jde? Nevím ty magore, jak si vyhodil všechny ty jističe, jenomže to ti nepomůže!“

Co ta totální změna postavení? Uvědomoval si ten zoufalec, že je mu vídán napospas? Tu si konečně zařadil soudný hlas! Mluvil stejně jak ten mistr, s nímž měl tu čest na čerpací stanici Texaco a jehož tak ledabyle vyslýchal v Maláze. Z jakého důvodu takový outsider vybíjel vlivné lidí v Andalusii? Nemohl to být on. Vždyť mu byl sympatický. Nevěřil tomu! Musel tu verzi zavrhnout, neboť jí podpořil sám Dami-N a ten byl zrovna v ohrožení života! To by byla ironie, kdyby to byla pravda! Nebyl mistr další nepřizpůsobivý psychopat typu Kiriakidise? Kdyby to byl přece jenom Nerezza, musel k tomu mít své důvody. Rozen zamířil jeho směrem a už už se chystal vystřelit. Umínil si, že si počká na jeho přiznání.

Soudný hlas spustil. ,,Bien. Zrekapitulujeme si to Damiáne! Narodil ses jako Francisco Nieto, přišel jsi na svět kousek od španělské Doňany a to, že si tvá mamá vzala milionáře za zenitem, na tom nic nezmění. Osvojil si tě z vlastní vůle? Nebo jen proto, že už nebyl co k čemu plodit niňoš? Jsi z neúplné rodiny, stejně jako já. O to víc nemohu pochopit, proč ses dopustil toho, čehož ses dopustil. Styď se Franscisco!“,

,,Shut up ty zakomplexovanej poldo! Nic o mně nevíš!“

Rozen se zarazil. ,,Nerezza a policajt? Nebyl to přece jen Raúl?“

,,Vím Franscisco. Vím. Ona mi to řekla,“ pověděl soudný hlas. Číhající nedovedl uniknout z dumání. O kom mluvíte, když říkal ona? Že by bohyně Nemesis? Naslouchal sběratel očí hlasům, stejně jak on andělovi? Ujížděl si na Impu?

Soudný hlas pokračoval. ,,Zároveň se ti musím přiznat, že si mě svým způsobem inspiroval. Jsi i skvělý herec, když tak obratně měníš identity. Inspiroval si mě! Dělá to ze mě horší bytost?“ptal se řečnicky sám sebe. ,,Nemám ve zvyku lhát, ovšem lhát lhářům není nemorální.“

,,Nechápu, o kom pořád mluvíš. Pokud si viděl film Tribes, no, přiznávám, že to není podle skutečný události. Žádný románek neproběhl. Žil jsem sice mezi nimi a jak si jistě pochopil, i o tu ruku jsem přišel. Jsi snad Indián Raúle? Sotva.“

,,Na filmy se nedívám,“ odsekl ten, jehož nazval Raúlem. Detektiva to mátlo čím dál víc a víc. Takže přece Raúl? Vraždící policista? Znělo to absurdně, i když ... ,,Celý váš svět mi připadá jako film.“

To bylo další podivné zjištění. Vás? Proč? Někdy si tak připadal i on sám. I v onu chvíli. Toto musel být příznak schizofrenie! Nebyl si stále jistý, kdo to je! Raúl? Odi? Mistr? Zatím byla dostatečná tma. Viděl jen sběratelův týl. Zabiják nepoužíval palné zbraně, na rozdíl od něj a Magnum byla sakra zbraň! Pozoroval detailněji.

Zaujal ho monstrózní promítací displej. Sjel zrakem o něco níž a přesvědčil se, že pod ním opravdu leží Damian Nathan, přičemž jednu ruku má volnou a druhou přilepenou k železnému sloupu. Při bližším zkoumání detektiv zjistil, že jde o magnet. Že by mu kmen Kokaroka skutečně usekl ruku? Měl implantát? Čelem ke kouřovému oknu, jež bylo průhledné pouze zevnitř, zřejmě kvůli soukromí, stál luxusní stůl, připomínající ten z oválné pracovny. Vlevo bylo totální šero. To ho netrápilo. Týl sériového vraha ...

,,Vidím, že nechceš naslouchat, “ prohlásil on a byl na dostřel Sběratel držel v jedné ruce měšec a v druhé starodávné váhy. Rozen se pokusil najít nějakou zbraň a podařilo se. U pasu se mu houpal meč, jenž nápadně připomínal zbraň bohyně Nemesis.

,,Paradoxní je, že právě svým pravým jménem si jí ošálil, pakliže ses vydával za vlastního zaměstnance. Možná jsi byl svůj, možná nó, nevím. Nevyznám se ve vás a už vůbec nó v tobě Franscisco. Přesto oceňuji tvé herectví. Za tu inspiraci si zasloužíš jednu mincí,“ řekl s uznáním, hned nato rozvázal měšec, načež v něm vylovil neurčitou minci, kterou pak položil na levou misku vah.

,,Rituál začal,“ usoudil Rozen a došlo mu, že nejde o vraždění elit.

Mohlo být Raúl jen Nerezzovo alter-ego? Mistr byl blondýn, tenhle polda měl hnědé vlasy. Úsudek mu kazil fakt, že s Raúlem zatím neměl tu čest. Postavou na tom byly podobně. Jenže do tváře mu neviděl. Co si pamatoval, Nerezza se podivně vlekl. Celkově vzato byl zabržděný, jakoby do Andalusie nepatřil. Co když to tu slabost jen hrál? Co když ho všichni podcenili? Jak soudce, imám, kmotr. Nebrali ho vážně! Povrchním pohledem byl bezbranný, ale zevnitř  ho užírala pomstychtivost! Geniální maska! Jenže za co se mstil?

,,Fuck off! Můžeš mi konečně říct, co jsem ti udělal?“ vztekal se Nathan.

,,Nazval si mě pravým jménem! Jak libozvučné! Nejradši bych ti dal další minci, ale nesouvisí to s ní. Lo siento. Povím ti za odměnu osobní zajímavost. Mé jméno mi připomněla Nemesis, když panoval první nov vašeho roku. Bohyni žel, zatím si neřekl nic relevantní k vlastní obhajobě. Bez právníka jsi k ničemu. Co naplat, tvoje škoda. Vyslechneš si tedy rozsudek,“ vyjádřil se.

Rozen sledoval, jak vytáhl z kalhot kartičku, kterou pak vložil do měšce, z něhož jako jakousi protiváhu vytáhl hrst mincí. Mince pak položil váhy, uklonil se a vyrazil ke zmagnetizovanému.

,,Co chceš dělat? Smiluuuuuu,“ žadonil Nathan, než umlčel sběratel umlčel měšcem, který mu nacpal do chřtánu.

Sběratel očí se zasmál. ,,Tu kreditku si můžeš nechat. Měl jsem ji jen proto, abych si zapamatoval přístupový kód do tvého sálu.“

Už byl nebezpečně blízko. Schylovalo se k vraždě. Rozen nesměl váhat. Musel zakročit. Anděl mu lhal, když tvrdil, že má času dost. Zatímco se vrah vracel k váhám, naskytla se mu ideální příležitost pro střelbu. Viděl sběratele očí! Měl každé oko jiné, ale byli to oni! Napůl Raúl a napůl mistr! Měl je popravit hned? 

Sběratel ohnul hřbet, sebral z podlahy váhy a pokračoval v rituálu.

,,Přesto tě neušetříš Francisco. Víš proč? Nó proto, že by si něco udělal mně, ale protože si fatálně ublížil N. Že k tobě vzplála láskou je jedna věc. Dokážeš být šarmantní. Nebýt toho, nedostal by ses tam, kde teď jsi. Jenže ty si jí lhal od počátku,“ pověděl a tentokrát položil minci na pravou váhu. Mimoto se zahleděl do okna. Přivrácené oko bylo přesně tím horizontem událostí, co nosil pod skly brýlí. Už si byl jist! Mistr byl sběratel očí. Mistr se vydával za Raúla. Proto ta jizva na nose! Nerezza byl originál. Právě on bodl Iggyho do týla. Co mu radil andělský hlas v ústavu? Nemohl to být taky on? Rozenovi se zvedl tlak. Musel pomstít nejlepšího amiga! Přesto ho cosi nutilo čekat. Chtěl vědět, proč se dal na dráhu sériového vraha a k čemu ty oči měl. Mistr nebyl dnešní. Vysvětlí to! Pokud nó, zklame ho. Měl ho v hledáčku.

,,Zdá se, že není čas. Blíží se nov a to je její doba. Nebudu tedy zdržovat. Ona čeká,“ pověděl a nesměle se usmál. ,,Jsem rád, že ses zmínil o pomstě. Bude fér, když budeš znát podtext. Nemesis tomu chtěla, že mě milá N navštívila i nov následující. Svěřila se mi, jak se do tebe zamilovala a ty si jí po pár měsících požádal o ruku. Kdyby v ten okamžiku skončila, upřímně bych jí to přál. Proč nó? Hlavně ať je šťastná. Dělá to z tebe romantického hrdinu?“

Nathan to vyrušil huhláním. ,,H h h h ...“

Mistr zvedl koutek a mrštil po huhlajícím mincí. Bylo s podivem, že ho trefil přímo mezi oči, jakoby házel shuriken. ,,Nevyrušuj Fracisco! Dostaneš prostor. Jsi tedy romantický hrdina? Nikoliv! Co ty jsi udělal, může mít obdoby jen v tomhle zkaženém světě! Nejprve si tu snící muchachu přivlastníš a vzápětí jí vypleníš jak osadu v Amazonii! Sotva jí dáš prstýnek, začneš jí psychicky týrat, no a aby toho nebylo málo, začneš jí zahýbat s její nejkou, která jí už jednou podrazila v komuně! Není ti to hloupé? Já vím Franscisco, že není, já vím. To je ta vaše uspěchaná mentalita! Život jde dál, změna je život, blablabla, sebestředné alibi, nikdy nekončící telenovela. Vybavuji si ty braky, co sledovali sestry v Santa Orosia. Jsou to prázdné řeči! Chtěl si všechno, ale nebudeš mít nic!“ prohlásil soudným hlasem a rituálně pozvedl měšec.

,,I kdybych na krásno chtěl, nemohu ti odpustit, neboť toto je osobní! Pamatuješ, jak si na ní vztáhl ruku a ještě se divil, že od tebe chce odejít? Víš že byla těhotná? Víš to Franscisco?“ usmíval se tak klidně, až z toho šel strach.

,,Sociapat,“ pošeptal si Rozen a pomalu vyrazil z úkrytu. Šinul se tiše a nenápadně, jako Nerezza sám. Ruku měl pořád nataženou.

,,A víš koho to niňo bylo?“ zeptal se, přesto nechtěl znát odpověď.

,,Mio,“ dodal sběratel očí a sotva to dořekl, hrst mincí vysypal na pravou misku vah. Miska tu tíhu neudržela, takže mince cinkaly po podlaze. Rozen se usmál. Nádherně symbolické. Říkal si. On neslyšel neplatné Eura. Slyšel, jak miliardáři zvoní hrana. Nebo nó? Poslední nadějí byl nechtěný detektiv z Andalusie. Ten, jenž si vymýšlel konspirační teorie. Nebyl s to pochopit, proč to dělá. Vybavil si ten deník, co měl na posteli. Vždyť on ho sem dovedl! Pořád to nedávalo smysl. Kdo byla N? Už nemohl dumat! Bylo to jedno! Empatie mu byla cizí. Možná se zněl stal rovněž sociopat. Nebylo cesty zpět. Musel se mstít! Namířil na něj Magnum mrtvého amiga přesně ve chvíli, když vrah vytasil z pochvy meč spravedlnosti. Ostří se zatřpytilo. ,,Poslední slova Francisco?“

,,H h h h ...“ zahuhlal Damian Nathan.

,,Nicota? Cháron bude mít z tak velkého tuzéru radost,“ uchechtl sběratel očí. Hned nato ho uchopil za zdravou ruku, postavil ho, takže mu měšec vypadl z úst. ,,Help me!“ zoufale prosil o pomoc. Zaregistroval detektiva? Dost možná sí, neboť se střetli pohledy. Sběratel očí si toho nevšiml. Zajímal ho pouze rituál. Chystal se proklát světoznámého miliardáře mečem. Nesdílel jeho hodnoty. Nechoval k němu respekt a pohrdal jím. Jak to mohl Rozen tušit? Najednou se ozvala mocná rána a její citoslovce zaplavilo celé to šlechtické patro. ,,Noelle!“ zařval Angel Nerazza potom, co mu kulka provrtala levou paži. Meč spravedlnosti zacinkal.

Soudně uměl mluvit i detektiv. ,,Dal si ty prachy na špatnou misku mistře!“