Víra v plamenech

"Zastav loď. Tady je dobrá hloubka." Motor přestal vrčet a člun se zastavil. 

Frank i John byli vášnivými potápěči a rádi vyráželi do všech možných končin,

jen aby našli úžasné místo, kde se věnovat svému koníčku. Tentokrát se 

vypravili do jednoho malého přístavního městečka, kde hned kousek od břehu

našli ideální místo k potopení.Oblékli si výstroj a ponořili se do podmořského světa. 

   Obklopilo je nádherné modré prostředí plné různorodého života. Od malých 

rybek po ty největší, spousta vodních rostlin a nechyběli i jiní živočichové, jako

například medúzy. Oba potápěči se dostali k velkému hejnu těchto obyvatel

podmořského světa a nechali se jimi obklopit. Užívali si pobytu v tomhle prostředí. 

   Frank se po chvíli odvážil do větší hlubiny. John se vydal za svým parťákem.

Dostali se do temnějšího prostoru, kde ubývalo nejen živočichů, ale i světla.

   Oba si však všimli, že se před nimi ze dna tyčí něco, co by tu určitě nečekali. 

Kostelní věž. Skutečně. Byl tu dokonce v bahně posazený celý kostel. Odvážili 

se až na samotné dno. Propracovali se ke vstupním vratům, ty však byly zvenku 

zatlučené prkny. Stejně tak i všechna okna. Nebylo možné se dostat dovnitř. 

Obeplavali celou budovu, ale cesta dovnitř zkrátka nebyla. Po několika marných

pokusech se vrátili zpět do člunu.

   "Kde se, sakra, vzal kostel tam dole? Věděl jsi o tom?" spustil Frank, sotva se 

dostali na palubu. 

   " Vůbec jsem to netušil. Musíme se zeptat na břehu, jestli nám o tom někdo 

poví," odpověděl John a sundaval si svou výstroj. Okamžitě vyrazili zpět ke břehu. 

Oba byli svým objevem rozrušení a chtěli se o kostele dozvědět, co možná nejvíce.

   

   V přístavišti příliš nepochodili. Nikdo jim nechtěl o kostelu povědět. Bylo vidět, 

že místní vědí, o čem je řeč, ale nebylo možné z nich vyrazit kloudné slovo. Zkusili 

oslovit i několik lidí ve městě, ale marně. Několik starších obyvatel se při zmínce 

o kostele dokonce pokřižovalo. Když už chtěli své pátrání vzdát, prošli jednou 

postranní úzkou uličkou, kde seděl na židli muž a maloval. Na tom by nebylo nic tak 

zvláštního, jenže na jednom z obrazů, které tu měl malíř kolem sebe vystaveny, byl 

zobrazen kostel, na který se valí voda. 

   "Pane, můžete nám něco říci o tomhle obrazu? Víte něco o zatopeném kostele 

nedaleko pobřeží?" začal se vyptávat Frank. Malíř se přestal věnovat své činnosti a 

vrhl na oba muže zkoumavý pohled. "Nikdo vám o tom nechce vyprávět, že? Nikdo 

z místních o tom mluvit nebude. Je to pro ně dávná historie a nechtějí si ji 

připomínat," mluvil rozvážně malíř. 

   John pokračoval v naléhání. "Prosím, vyprávějte nám o tom aspoň vy, pane."

   Po chvíli ticha se dal malíř do vyprávění.

 

 

   Kdysi dávno přišel do města cizinec. Vstoupil do místní hospody a vyptával se, 

proč tu nikde není kostel nebo kněz. V té době tu stála jen malá kaplička a 

místní pastor byl notorik, co se místo o své stádo věřících staral o láhev whisky.

Na kázání chodilo jen pár lidí a i ti postupně přestali, když před ně předstupoval 

Syn Boží, nalitý, jak zákon káže. Pastor byl zakrátko skoro jediný, kdo v městečku 

pil alkohol. V hospodě se vlastně pořádně nepilo. Jen karbanilo. Cizinec chtěl 

s pastorem mluvit, ten už měl ale upito a nevnímal. Zvedl se a chtěl odejít. 

Cizinec byl ale neúprosný a pastora nenechal na pokoji. To už se zvedlo několik 

místních a chtěli neznámého muže usadit. Strhla se nerovná rvačka pěti proti 

jednomu. Cizinec ale postupně vyřídil všechny útočníky a pak chytil pod krkem 

pastora. Řekl mu, ať hned opustí město a nikdy se nevrátí. Pak ho prohodil dveřmi 

na ulici. Naposledy se otočil na pomlácené osazenstvo hospody a pronesl: 

"Za městem bude stát kostel. Kdo chce přijít, bude vítán." Poté odešel. V jeho 

posledním pohledu bylo něco mrazivého. Jakoby neměl oči, jen dva rudé plamínky.

   Druhý den se roznesla zpráva o všem, co se v hospodě stalo. Spousta místních 

měla dojem, že šlo určitě jen o nějakého blázna. Jenže ten samý den se jako 

zázrakem za městem v údolí objevil kostel. Vyrostl z ničeho nic jako kouzlem. 

Několik zvědavců se vydalo prohlédnout si novou stavbu. Když se vrátili, mluvili 

o božské hudbě, která se kostelem linula z varhan a o knězi, který je vítal v domově 

božím. Bylo na nich ale něco zvláštního. Jakoby je návštěva kostela nějak změnila. 

Nemluvili o ničem jiném a nabádali ostatní, aby se na to svaté místo také vypravili.

   Postupem času chodilo do kostela skoro celé město. Jen jeden člověk zůstával 

stranou a nevěřil novému knězi, ani všem těm řečem, které o něm a jeho svatostánku 

kolovaly. Byl to místní učitel James Allen. Všichni lidé se chovali jinak. Jednali jako 

v hypnóze. Včetně jeho dcery. I přes jeho výslovný zákaz kostel navštívila a od té doby 

ji nepoznával. Snažil se ji bránit všemi možnými prostředky, ale věděl, že zamknutím 

doma ji zpět k rozumu nepřivede. 

   Napadlo ho vyhledat pastora, který byl cizincem vyhnán. Vyrazil do nejbližšího města 

a v místní putyce našel, koho hledal. Pastor se věnoval své lahvi a o návratu či pomoci 

někomu ze svých starých známých nechtěl slyšet. Po dlouhém naléhání však souhlasil 

a uvolil se kostel navštívit. 

   Oba muži vyrazili na cestu. Už z dálky uslyšeli hudbu z varhan. V tu chvíli si pastor 

všiml, že učitel změnil svůj výraz. Přestal reagovat na otázky a bezmyšlenkovitě mířil 

ke kostelu. Pastor ho nedokázal zastavit a jen sledoval, jak učitel rovnou zamířil dovnitř 

budovy. Nechápal, proč to nepostihlo i jeho. Opatrně došel ke vstupním vratům a nahlédl 

dovnitř.

   Hudba už utichla a na kazatelně stál onen cizinec, který pastora vyhnal. Byl oblečen 

do kněžského hábitu a kázal celému městu. Už tu byli úplně všichni. Nebylo to však kázání 

o Bibli a Ježíšovi, ale šlo spíše o filozofickou přednášku. Zpochybňoval existenci všech 

obyvatel města, jejich hodnoty, rozum i smysl jejich životů. Pro pastora bylo k neuvěření 

nejen celé kázání, ale hlavně to, že všichni souhlasí. Vždyť jim tu kněz do očí říká, jak jsou 

všichni nadbyteční a k ničemu a nikdo proti němu nevystoupí, neozve se, nic neudělá. 

   Pak mu hlavou blesklo, proč vlastně na něj hudba nefunguje? Jak to, že není uvnitř 

s ostatními a poslušně nepřikyvuje? Jediné, co ho napadlo, byl alkohol. Vždyť ho učitel 

vytáhl rovnou z hospody. Pil od rána whisky a za tu krátkou cestu sotva stihl vystřízlivět. 

Jiná věc ho nenapadla, ale jak si to ověřit? V kapse měl malou láhev, do které si ulil 

trochu whisky na cestu. 

   Nahlédl opatrně dovnitř a všiml si učitele sedícího hned na kraji. Přikradl se k němu 

zezadu a rychle mu dal napít z láhve. Než učitel stačil zareagovat, polkl několik 

doušků a v okamžiku procitl. Pastor ho popadl a vyvedl ven. Učitel pochopil, co se 

stalo a oba začali přemýšlet, kde rychle sehnat velké množství alkoholu. Čas totiž 

hrál proti nim. Kněz ve svém kázání začal mluvit o zatlučení kostela a zapálení všeho 

a všech uvnitř. Chtěl zlikvidovat celé město. Všechny obyvatele. Rozdával úkoly, kdo 

má co přinést a večer za soumraku dojde k masové sebevraždě. 

   Učitel a pastor na nic nečekali, okamžitě se rozjeli do města a doufali, že v putyce 

zůstali alespoň nějaké zásoby whisky. Sice lidé přestali pít, ale díky tomu tu zůstalo 

ulitých několik sudů alkoholu. Město bylo prázdné, všichni se pohybovali kolem 

kostela, zatloukali okna a uvnitř připravovali hranice k zapálení. 

    Vymysleli hodně riskantní plán. Učitel pojede s whisky ke kostelu a začne přivádět 

lidi k rozumu. Doufali, že každý probuzený bude hned nápomocný probrat i další. Až 

budou všichni při vědomí, dají se rychle na cestu do města, učitel vystřelí do vzduchu 

a pastor otevře stavidla na hrázi. Údolí se zatopí a s ním i kostel.

   Učitel vzal svůj vůz a na něj naložili sudy. Pastor se poté vydal směrem k přehradě. 

Soumrak se blížil urputnou rychlostí. Učitel už byl téměř u kostela, když se ve vratech 

objevila postava kněze. Všichni obyvatelé byli uvnitř, okna byla všechna zatlučena. 

Kněz stál nehybně, v ruce třímal pušku. Učitel nezpomalil. Kněz bleskurychle zamířil, 

vystřelil a zasáhl svůj cíl. Učitel spadl z vozu, ale koně se nezastavili a vrazili přímo 

do vrat kostela. Zastavili se až uvnitř. Vůz se převrátil a sudy se rozbily. Alkohol tekl 

a stříkal na všechny strany. Lidé se pomalu začali probouzet. Nastal obrovský chaos. 

Kněz na nic nečekal, hodil dovnitř zapálenou pochodeň, zavřel dveře a pouhým 

pohybem ruky vyčaroval zátarasy po celých dveřích. Vevnitř díky alkoholu vzplanul 

oheň velmi rychle. V nastalé panice byla spousta lidí ušlapána nebo padala 

do bezvědomí po nadýchání kouřem. Venku byly slyšet výkřiky, nářek, bušení do dveří 

i oken, ale ozývalo se i dunění. To však nevycházelo z kostela, ale od přehrady. Pastor 

rozuměl výstřelu tak, že má vypustit vodu. A během několika minut už byl kostel i se 

všemi obyvateli pod vodou.

   Pastor dorazil do města a marně hledal někoho živého. Nikde nikdo nebyl. A přeci! 

Jeden muž se našel. Byl to kněz.Zadíval se na pastora a spustil zlověstný smích. 

"Výborně otče, utopil jste všechny obyvatele. Vy, který jste jim tu kázal o Bohu a 

spasení, jste je všechny odpravil. Upřímné díky vám, že jste vše vykonal za mě!!!!!" 

smál se ironicky kněz a v očích mu opět zahořely plamínky. Pastor byl zdrcený. Doufal, 

že se plán povedl a místo toho všechny usmrtil.

   Aniž si to uvědomil, popadl svou láhev s whisky a hodil ji na kněze. Ten okamžitě 

začal křičet a stoupal z něj dým.Pastor k němu přistoupil zrovna ve chvíli, kdy se kněz 

rozletěl na všechny strany a vyšel z něj temný stín. A tím život v městečku ustal.

 

   Malíř skončil své vyprávění a otočil se ke svému plátnu. Frank a John zůstali jako 

zkoprnělí, neschopní jediného slova. Chvíli stáli mlčky. Pak se Frank vzpamatoval jako 

první. " Kdo vám to vyprávěl, pane? Vždyť nikdo nepřežil ,tak jak je možné, že znáte tolik 

detailů? Kdo vlastně jste?"

   Malíř se na Franka otočil, zadíval se mu do očí a začal se smát. 

V jeho očích se objevily rudé plamínky.