Kompromis s Nemesis 21

Kapitola 21 / PŘED BRANOU část 2 /

Detektiv si skleničku prohlížel jako malíř, co netouží po ničem jiném, než ji namalovat. Měl jí vypít? Nebude mu zle? Proč ho nepopoháněli? Na svědomí to měl nový hlas, který se neočekávaně zjevil na scéně. Vybavil si reportáže z občanské války v Rusi.

,,Hello. Mé jméno je Tommy a doufám, že umíte odpouštět,‘‘ prohlásil tvrdou angličtinou. Hlas prořízl atmosféru. Zraky zamířily jeho směrem.

Měli co dočinění s bledým, lehce vrásčitým mužem, který měl světlé vlasy střižené na ježka a oči plné rozpaků. Oděn byl v kárované košili, která mu byla těsná, neboť měl široký hrudník a ruce pevné jako Nunez. Společnost mu dělali dva obři, oba plešatí a vousatí. Vypadali jako dvojčata.

V patách jim byl knírač. Nervózně se zastavil, aby italsky pronesl. ,,Kmotře! Viděl jsem jejich doklady a všechno na tuty sedí!‘‘ Podvodníci mu samozřejmě nerozuměli.

Pippo se postavil. ,,Na tuty?‘‘ nechápal a přepnul do zpěvné angličtiny.

,,Vypadám snad jako kněz?‘‘ ptal se příchozího a změřil si tu vazbu zlostnýma očima. ,,Co jsi zač Tommy? Proč si žádáš mé odpuštění?‘‘

Rozen se zarazil a mohli za to jiná dvojčata. Blíženci v jeho mozku. Kdo byl Tommy? Že by člen Granadského klanu? Nedocházelo mu to. Změřil si opilýma očima nového kmotra. Zračil se v nich vztek. Soudil, že pán domu podezírá bledé cizince z toho, že mohou za smrt jeho otce. Už už sahal po Berettě, kterou předtím namířil na přebarveného detektiva.

Cizinec pozvedl ruku, aby se Pippo uklidnil. Zdálo se, že si sám pro sebe překládá, co hodlá vyslovit. ,,Pistoli nepotřebuješ. Nejsme v Mexiku.‘‘

Pippo vložil pistoli zpátky do pochvy, zamračil se a zabloudil očima na Zeeda. Zařval jeho směrem. ,,Merde! Může mi někdo vysvětlit, o co jde?‘‘ Zeed jen pokrčil rameny.

Cizinec se uchechtl. ,,Toto je ta pověstná Andaluská pohostinnost? Nečekal jsem sice hennessy, ale že na mě bude sám kmotr mířit pistoli? Boys, boys, boys. To by mě ani ve snu nenapadlo! Jak už jsem jednou řekl, jmenuju se Tommy Cooler, spojka mistra Whala, s kterým seňor Giordano...‘‘ odmlčel se a našel si toho, jehož jmenoval. ,,To jsi ty že?‘‘

Manny se olízl, jakoby se ho to netýkalo. Rozuměl mu? Rázem to bylo nad slunce jasné! Toto byl pravý Cool, nikoliv Zeed, co měl ruce v kapsách. Rozen mohl jen doufat, že Zeed stihl vyslat pomocný signál.

Zeedovi oči se setkaly očima nového kmotra. ,,To je tvůj brother Coole?‘‘

,,Coole? Tak mě dříve titulovali,‘‘ přisvědčil s úsměvem pravý bílý kůň, třebaže se ho neptali. ,,Proč se za mě vydáváš ty panáku?‘‘ vyhodnotil ihned situaci. Vykročil směrem k falzifikátorovi, aby si ho změřil z úkosu.

Rozen je mlčky pozoroval. Zase jednou zauvažovanou nad modlitbou.

Zeed pohodil rukou. ,,You are crazy? Slyšeli jste ho amigos? Nemám důvod se vydávat za takovou nulu! Já jsem Cool! Kapiš?‘‘ snažil to zahrát do autu.

Pippo ztrácel trpělivost. ,,Joder troia!‘‘ vynadal v dvou jazycích zároveň.

,,Silvio! Svolej pěšáky. Presto!‘‘ poručil tomu, který je přivedl. Knír zmizel. Cooler se rozhlížel, jakoby mu došlo, že je v pasti. Navzdory tomu se samolibě usmíval.

,,Nestačí vám posvěcení mistra Whala vy horký hlavy?‘‘ neodpustil si otázku.

Zeed se vnutil. ,,Dear friend Pippo! Kus vzorového papíru zfalšuje i my sister. Nenech se tím šmejdem manipulovat!‘‘ hovořil za něj pud sebezáchovy.

Odmlku vyplnil dusot bot. ,,Andiamo! Vamos!“ popoháněl je knírek. Rázem byl sál zalidněn členy klanu. Nechyběl ani Palladino, jenže na toho se moc spoléhat nedalo. Svou pravou totožnost měl prozradit až v okamžik, pokud by se objevil Europol. 

,,Manny!‘‘ zařval Pippo na svého bratrance a vzdálili se mimo doslech cizinců. Cizinci neslyšeli vůbec nic, pouze pozorovali, jak bratranci vášnivě gestikulují rukama.

Mezitím, co probíhal jejich dialog, do hry vstoupil další jazyk, jemuž nerozuměl už vůbec nikdo. Slova zněla cynicky a hrubě. Něčím to připomínalo ruštinu, něčím zase ne. Zeed jí naslouchal, neboť to byla jeho rodná řeč. Bratranci začali řvát.

,,Já mluvil s Whalem. Přísahám bratranče!‘‘ ujela Mannymu španělština.

Cooler si znuděně podupoval, než ho omrzelo i to. Zpoza ušního lalůčku si vytáhl menší doutník a bezohledně si ji zapálil. Samolibým výrazem agenta v přestrojení provokoval.

,,Koho pak tu máme?“ pronesl k němu anglicky.

Rozen si nemohl pomoc, ale doutník voněl vznešeněji, než jeho tuctové cigarety.

,,Jste mi nějací povědomí,‘‘ prohlížel si je Cooler skrze kouř, co on sám vyfukoval. Pěšáci však mířili na kompletní pětici cizinců. Rozenovi se motala hlava. Mohl za to nedostatek nikotinu a vydýchaný vzduch. Přesto zaregistroval, jak bílý kůň přepíná z angličtiny do slovanského jazyka. Zeed těm slovům naslouchal. Na první dobrou předstíral, že je nenucenost sama a náhle mu odpověděl, což zlákalo pohledy Italů.

Bratranci se vrátili. ,,Putana!‘‘ zařval zběsile Pippo. ,,Mluvte Inglés!‘‘

Cooler mu vyhověl. ,,Nedávno jsem dostal od zdroje echo, že se kolem našich kšeftů točí někdo z Europolu. Dal bych milion na to, že je to právě on.‘‘

,,Zrovna angličtina má pro podobný prohlášení výstižně slůvko,‘‘ odsekl na obranu Zeed, na moment se odmlčel, načež s důrazem na R dodal. ,,Rubbish!‘‘

Manny hodil rukou, div si jí nevykloubil. ,,To je tvrzení proti tvrzení Felippíno! Spojíme se s Whalem bez šifry, ten obja ...‘‘

Do řeči mu skočil Zeed. ,,To bych ti neradil Manny. Odkryješ tím karty.‘‘

Cooler se rozesmál z plných plic. ,,Yes! On o tom něco ví!‘‘ a sotva to dořekl, obrátil se k přebarvenému detektivovi, pro efekt si bafnul z doutníku a vyštěkl něco jejich řečí. Hromotluky, co bílému koní stínily, tím rozesmál. Falešný Noir měl v očích otazníky. Čím ho častoval? Měl nějak reagovat? Vymýšlet si slova? Náhle přestal hrát svou roly, otočil se ke spiklenci a nevědomky pokrčil rameny. Zeed zesinal. Plán se rozpadl ...

,,Ten boy mně nerozuměl ani slovo,‘‘ došel k závěru Cooler a tentokrát si potáhl vítězně. ,,Divný je, že mi připomíná někoho z minulosti. Ale co …‘‘

Rozen se španělsky zakoktal. ,,To je mie, mie, mierda.‘‘

Cooler mu nerozuměl, přesto řekl. ,,Zpívej si, co chceš,“ odmlčel se, načež se ponořil do vlastní paměti. ,,Ale kdyby si měl tmavě vlasy a menší nos ...‘‘

Ze stínu vystoupil Odysseus Maresca, jenž celou dobu vyhodnocoval dění. ,,V hebrejským nosu musíš čichat vypočítavost!‘‘ reagoval zlostně Odi.

Rozen se mu zadíval do očí. Spojenectví bylo v háji. Získal si důvěru nedůvěřivého mafiána, ale ztratil ji a získal si nepřítele. Odi nebyl ten, kdo měl rozhodující slovo.

Felippe Villasmundo se tvářil zamyšleně. Výrok, co předtím zazněl, jakoby zabil jeho nerozhodnost. Úsudku pravé ruky věřil jak padrino, tak i následník. Pokynul na harcovníka jejich klanu a sarkasticky prohlásil. ,,Máme vítěze!‘‘ Hned nato vytasil Berettu a posunkem poručil Rozenovi, aby před ním poklekl. Neprotestoval. Užírala ho ješitnost. Opravdu na něj zapomněl? Nezanechal v jeho paměti žádný odkaz?

,,Sorry Coole. Zemřel mi otec,‘‘ omluvil se Pippo anglicky a namířil zbraň roztřepanému detektivovi na spánek. Falešný Noir hlasitě polkl.

,,To je mi líto,‘‘ opáčil Cooler, načež zkřížil ruce a nechal Pippa, ať si to vyřeší sám.

Klečící vzhlédl směrem k novému kmotrovi. Vzduch způsoboval, že se mu na okamžik zamlžil zrak. Když zamrkal poprvé, viděl současného Pippa s holou hlavou a tetováním. Když zamrkal podruhé, viděl rozmazleného spratka s černými vlasy, jehož zajímala jen neplecha. Opravdu mu bylo souzeno zemřít jeho rukou? Šlo o odplatu za tehdejší vzdor na pláži? Rázem se vrátil do skutečnosti. Proč musel být první na řadě? Znenadání se v něm probudil ten hrdina, který mu vzdoroval v dětství. Přidrzle se na Pippa usmíval. Čekal, jestli jej náhodou nepozná. Nestalo se tak ...

,,Co je tady k smíchu?‘‘ zavrčel na něj Pippo.

,,Víš co je to deja vu?‘‘ nadhodil Rozen.

,,Vypadám jak zasranej Fran ...‘‘ zařval ještě důrazněji, ale bratranec mu skočil do řeči.

,,Felippíno! Zkus si ho představit s tmavými vlasy. Zkus! Vypadá jako ten židáckej bastardo, co si hrával s Noellou,‘‘ poznamenal.

Rozen nevěřil vlastním uším. Manny? Ten, jenž bratranci vždycky jen sekundoval? Možná ho podcenil. ,,Vzpomeneš si, jak se jmenoval?‘‘

,,Mateo Rozen,‘‘ představil se samotný Rozen s nezvyklou pýchou.

Zeed se plácl rukou do čela. Měl chuť dodat sebevrah. Proč to udělal?

V mozku pod nabarvenou kšticí kmitaly myšlenky. Byl hrdý na svůj rodokmen, který pořádně ani neznal? Chtěl se vším skoncovat? Odejít do jiného světa? Možná to měl na svědomí ten nedávný sen. Obyčejná vzpomínka, jíž odvál čas. Rozen si to nedokázal vysvětlit, přesto musel bránit písečný hrad, musel, ať už to znamenalo cokoliv ...

,,To vysvětluje ty chytrácký kecy. Vůbec ses nezměnil bastardo,‘‘ usoudil Pippo s notnou dávkou opovržení. Zdálo se, že ani on se nezměnil.

Rozen přerušil ticho. ,,Zato ty jsi zmalovanej jak padělky, který ti zdobí chodbu! Dělal ti to úplně ten samý patlal?‘‘ Kupodivu pobavil i znepřáteleného Odiho.

Úsměv ze lstivé tváře vymazal vyčítavý pohled. ,,Scusa,“ omluvil za úsměv.

Běsnění nepolevovalo. Pippo byl rudý jako ďábel sám! Déle posměšky toho vzdorného kluka od vedle netoleroval. Rozmáchl se a zbraní mu zlomil jeho velký nos!

,,Je to dostatečně kafkovský ty špinavej Žide?‘‘ okomentoval Pippo a zazubil se. ,,Ten tvůj drzej škleb mi připomněl, že sis dobíral Mannyho! Fakt je, že mio bratranec není žádnej génius. Domluvil toto rande, takže jste se najedli gratis. Ale kdo tě poznal? E?‘‘ zeptal se, aniž by čekal na odpověď. Rozen mlčel. ,,Manny! Není to ironie?‘‘ mrštil otázkou.

Že by sám šikanoval Mannyho? Z jeho pohledu se na to kluk od vedle nikdy nedíval. 

,,Ideu mi vnukl Tommy s tou minu ...‘‘ dal se do řeči zmíněný Manny.

Bratranec ho zarazil. ,,Silencio!‘‘ Pippo panoval. ,,Nevím, co tu děláš bastardo a upřímně je mi to ukradený.‘‘ Nato se zamyslel. Na co došel? Vybavil si krvavý dýchací orgán kluka od vedle a ten mu vnukl nápad. Umínil si, že jej pošle do pekla a natruc toho katolického, aby hořel ve věčném ohni. ,,Co se týče těch obrazů, možná jsou to falzifikáty, ale rozhodně jsou věrohodnější, než vy dva.‘‘. Pěšáky i pravou ruku tím pobavil. Cíl vtipu si prohlížel jeho tetování. Neorientoval se v tom kýči. ,,Poznal si Botticeliho mapu pekla?‘‘ zajímal se Pippo.

Rozen věnoval potenciálnímu katovi apatický pohled. ,,Záleží na tom?‘‘

Pippo přepnul do angličtiny. ,,Záleží! To víš, že záleží! Představ si, že jsem v kriminále začal číst. Kapiš? A hádej, která kniha se mi dostala do ruky? Božská komedie! Znáš jí ty génie? Tušíš, proč jsem začal malířem?‘‘

,,Musím?‘‘ zeptal se znechuceně Rozen, aniž by čekal, že ho Pippo ušetří. Pippo přikývl dvakrát a vlídně se usmíval. Rozen mu udělal radost. ,,Protože jí Botticeli ilustroval.‘‘

,,Asombroso!‘‘ vzdal mu holt Pippo, přestal se smát a pak pistoli konečně nabil. Dál mluvil španělsky. ,,Než oddělám tebe a tvýho špionskýho amiga, zvednu si trošku renomé a prokážu před bílým koněm svou prudkou inteligenci.‘‘

Klečící pokrčil lhostejně rameny. ,,Posluž si Pippo.‘‘

Lhostejnost byla jen póza. Litoval té návštěvy a přál si, aby to byl všechno jen zlý sen. Co ho čekalo na druhém břehu? Navštíví očistec? Jiný než v New Phoenix? Existovalo něco z toho? Brzy se to měl dozvědět.

,,O místě, kam tě teď pošlu bastardo, psal právě Dante. Ital, kdyby jsi to náhodou nevěděl. Dante psal o ponurém místě, kde rostou cypřiše a psal o černý bráně, kterou optékal latinskej nápis. A víš, co tam stálo?‘‘ Rozen mlčel. Pippo pokračoval. ,,Hádám, že mrtvej jazyk neovládáš, což je možná škoda, když mrtvej budeš,‘‘ neodpustil si další vtip. Sálem se neslo zlověstné chechtání. ,,Ze staré známosti ti to přeložím Mateo.‘‘

Odmlka probodávala mysl soukromého detektiva svou nicotností. Chtěl něco dodat, nebo alespoň uronit slzu, jenže neměl světu co říci. Zavřel odevzdaně oči.

,,Stojí tam,‘‘ nadechl se zhluboka Pippo. To ticho bylo malicherné. ,,Mnou vchází se do trýznivého města, mnou vchází se do věčné bolesti, mnou vchází se k těm, jež bůh věčně trestá, mnou dal pán průchod spravedlno ...‘‘ nedokončil to. Proslov přerušila ...

Ω

Zavládl chaos! Helikoptéra byla všechno, jen ne nenápadná. Ržála jak bestie a vrtulí vyzvala k tanci jehličí na cedru. Kolem dokola létala prudká světla a italské nadávky. Než se členové Villasmundova klanu stačili vůbec rozkoukat, spustilo se ze skleněných oken na stropě osm mužů zásahové jednotky. Zeed i Palladino zalehli k zemi. Rozen měl zase jednou zavřené oči, jen poslouchal. Musel je otevřít! Vtom spatřil šokovaného dědice, který měl na holé hlavě střepy a koulel očima na všechny strany. Nezabil ho! Nebyl s to pobrat, že se mu v momentě jeho hrad rozpadl, jako domeček z karet. Hrdinovi z pláže se vrátila touha žít! Na svůj vkus se nezvykle rychle zorientovat a spontánně se překulil na záda. Pippo na něj nezapomněl. Znovu viděl jeho groteskní úsměv. Zoufalý dědic pozvedl zbraň a zlostně prohlásil. ,,Peklu neutečeš basta ...‘‘

Dokončit větu, ba ani popravu nestihl. Hrudí mu totiž proletěla kulka, co byla mohutná a zkropená krví! Vypustila jí stříbrná a zachovalá Magnum, zbraň dob minulých, která doslova trhala své terče. Rozen se o tom přesvědčil z první ruky! Viděl skrz tu díru v jeho hlavě! Pořád byla blíž a blíž. Proč? Postřelený upadl přímo na něj. Bylo to deja vu, akorát s tím rozdílem, že se neváleli v písku, nýbrž na koberci. Sledoval, jak ten grázl z pláže umírá. Lítost necítil, jen chilli z jeho úst.

Sotva pominula střelba, sál ovládl ženský hlas. ,,Hijo!‘‘ křičela hystericky Jasmína, co se zjevila v sále. Oběhla stůl, jež předtím prostírala a sundala mrtvého syna z Rozena. Ze zlatých očí jí tryskaly gejzíry slz. ,,Hijo!“ objímala ho láskyplně. Ten, jemuž ulevila, dobře věděl, že se jí za její pohostinnost odvděčili tím nejhorším možným způsobem …

,,Mám pořád slušnou mušku,‘‘ prohlásil muž v zásahovém stejnokroji.

Sundal si helmu s kouřovým sklem a ukázalo se, že to není nikdo jiný, než Ignazio Nunez. Zachránil amigovi život. Nunez zvedl koutky, i když se rezidence proměnila v hřbitov. Amigos si podali ruce. Zátiší tomu dělal pláč čerstvé vdovy. ,,Mio niňos!‘‘ 

,,Grazias amigo,‘‘ vyjádřil svou vděčnost vytřepaný detektiv.

,,Pouze dělám svou práci,‘‘ pronesl Nunez veledůležitě a začal se nevhodně smát.

,,Zní to bien že? Toto jsem chtěl vždycky říct!‘‘

Zachráněný nic neopáčil. Naposledy si prohlédl truchlící Jasmínu. Chlácholil se tím, že má alespoň ještě Noelle. Nechtěl mít výčitky. Odvrátil zrak a rozhlédl se kolem sebe. Viděl mrtvé, raněné i spoutané. Ztráty však nepočítal. Byly na obou stranách. Padlo i pár "klaďasů" z New Phoenix. Očima zabloudil k povalujícímu se Palladinovi. Schytal to.

Střetli se pohledy. Zobák zvedl palec. ,,Pianco,‘‘ zlehčoval svůj stav.

Do výhledu se mu vetřel Zeed. ,,Jsi oukej?‘‘ pověděl mu starostlivě. Vypadal naprosto nedotčeně. Holt profesionál. Detektiv byl naproti tomu celý od krve.

,,Cítím, že brzy navštívím psychiatra,‘‘ připustil Rozen a utřel si ruce do jeho košile. Zeeda nenaštval. Pobavilo ho to. Byli jak pokrevní bratři. ,,Měl by ses z toho vypsat!“

,,Maybe,‘‘ nezmohl se detektiv na nic lepšího. Mise byla kompletní. Nebo snad nó?

Ω

Manuel Giordano byl převezen do věznice Carabachel. Vystřídal tak nedávno propuštěného bratrance. S křeslem se v jeho případě prozatím nepočítalo.

Thomase Coolera si vzal do parády Europol. Zeed se nechal slyšet, že ho chtějí využít jako korunního svědka proti Ruslanu Whalovi. Už jednou přestoupil. Proč by tedy nepřestoupil podruhé? Mimoto, obři to schytali díky výšce mezi prvními.

K ostatním pěšáku bude přistupoval policie individuálně. Trestu unikl jen raněný Palladino. Pochopitelně. Zapomněla statistika na někoho?

Někomu se přece podařilo zmizet. Tím někým byl Odysseus Maresca! Zřejmě už předem počítal se všemi scénáři a uprchl. Kam, to byla velká neznámá. Na břichu ovečky to rozhodně nebylo. Ovšem nějaká paralela s bájí o slavném jmenovci se přece jen nabízela. Akorát obráceně. Odi znal jméno Mateo Rozen, neboť on sám se s hrdostí představil … odstartoval tím další Odysseu, spravedlivou a doživotní ... za pomstou.