Vnitřní pravda

"Klid! Klid v celé jeskyni!" zavelel skřetí kat. "Tady Petr a Ondřej, lidský bojovník a lidský kouzelník, se provinili tím, že chtěli ukrást Diadém Moci králi skřetů! Za to je jediný trest: poprava!"
"Poprava! Poprava!" začali skandovat ostatní skřeti.
"Ondro, tak to je opravdu konec," zašeptal Petr. Vtom se ozvalo zadunění.
"Kostlivci! Kostlivci a zombie!" šířilo se skřetími šiky.
Ondřej učinil zvláštní gesto doprovázené taktéž zvláštním mumláním a zatímco byla pozornost skřetů odpoutaná zápasem s nemrtvými, spadly oběma mužům pouta a jim se podařilo utéct.

Za den na to v hospodě, kde se vyléčili ze svých zranění, seděli oba u stolu a pili pivo.
"Co říkal ten zvláštní poustevník? Že ten pravý poklad nalezneme, když se nám podaří odhalit vnitřní pravdu..." meditoval Ondřej.
"Nějaké tlachy, ne? Vnitřní pravda... kdo ví, co si pod tím má kdo představit: zatímco tady žezlo Dračí Moci, to je, pane, artefakt!"
"Máš pravdu, Petře! Jdeme za dalším dobrodružstvím."

Hned první větší drak na cestě za dračím žezlem byl dosti problematický: Ondřejova magie na něj nefungovala a za chvíli byl sto usmažit oba hrdiny svým ohněm. Vtom se objevil skřet:

"Zrovna tebe hledám, draku! Musím se ti pomstít, zabil jsi moji tetičku!" Skřet máchl zvláštním artefaktem a draka zmrazil. Poté ťukl do bloku ledu, který se rozpadl na kusy.

"Tady něco nehraje," kroutil hlavou Petr. "nezdá se ti to divné, že vždycky když nám jde o kejhák..."
"...ano, přece už v tom království Amazonek, před skřety, také jsme mohli přijít o život! A objevily se víly..."

"Asi jsem to přehnal," zašeptal skřet, skrytý za křovím, "kdo mohl tušit, že draci jsou tak tupí, že ještě nic nevědí."
"Snad nedojde k nejhoršímu," šeptnul vedle něj kostlivec, "ale nějaké boje mít musí, nebo se začnou nudit..."
"Co když je zkusím svést?" ano, i Amazonka byla součástí této konspirace.
"To raději nezkoušej, mohlo by jim to připomenout..." šeptnul kostlivec, "je nutno informovat dračího krále, jak se věci mají."

Mezi tím se Petr a Ondřej posadili na pařezy v lese: byli docela perplex, nevěděli, zda mají ještě pokračovat v honu za artefaktem, nebo jestli mají hledat vnitřní pravdu, případně jak. Nakonec je napadlo, že zkusí jít do nejbližšího města a budou se ptát tam.

"Vnitřní pravdu, říkáš, panáčku? Já jsem pouhá hloupá ženská, vždyť vidíš, každý den štípám dříví a nesu vodu ze studně, takovým věcem nerozumím..."
"Hele, otrapo, co to meleš? Pošlu na tebe biřice a ti z tebe tu tvoji vnitřní pravdu vymlátí, jen co je pravda!"
"Vnitřní pravda se nachází v plnění přání našeho boha. Vstupte do našeho chrámu..."

Po dni podobně neplodné konverzace s obyvateli města se naši hrdinové usadili opět v hospodě.
"Tak vnitřní pravda bude asi v našem nitru, logicky, nemá smysl se ptát okolo," pokračoval Ondřej.
"Kdo tedy jsme? Já jsem Petr, bojovník, a ty jsi Ondra, kouzelník... Nebo..." navázal Petr.
"Napadá mě ještě něco. Je to tam zasuté, skoro na okraji paměti, ale tvoje poznámka k zaměření do nitra..." napadlo Ondřeje.
"Co tam máš? Může to být důležité, i když to zní jako blbost." naléhal Petr.
"Ty jsi Petr, tester a já jsem Ondra, programátor." vyhrkl Ondřej.
"Co to je? Jako by to vůbec nepatřilo do tohoto světa!" reagoval Petr.

("Ajajaj," řekl skřet kostlivci za dveřmi, "za chvíli se k tomu doberou, co takhle je rozdělit? Pokud budou každý zvlášť, snad k nejhoršímu nedojde!")

Skřet a kostlivec vrazili do hospody. Převrhli stůl s pivem a mnoho škopků piva se začalo, velmi pomalu, snášet k zemi.

"Hodně objektů se hýbe naráz! Hra se seká!" napadlo Ondřeje.
"Hra! Vnitřní pravda tohoto světa! Jak se vyskakuje ven? Už to mám!" usmál se Petr.

Když Ondřej opustil oděv virtuální reality, oddechl si. Kolem viděl útulný interiér svého bytu. Když se ujistil, že Petr je také venku, vypnul počítač. (Hluboko v jeho nitru skřeti, kostlivci a ostatní havěť naznali, že skutečně došlo k nejhoršímu a jejich závislá vědomí se doplazila do svého konce.)

"Tak co, zahrál sis dobře?" usmála se jeho přítelkyně. Připadalo mu, že jí roky neviděl, ale to samozřejmě bylo pouze kvůli jinému plynutí času v simulovaném světě.

"Ty má vnitřní pravdo," políbil ji.