- Ztraceni v Antarktidě -

- Ztraceni v Antarktidě -

 

Napsal: Spisovatel AKras

 

 

Úvod:

            Antarktida je pátým největším kontinentem, je asi o 40 % větší než Evropa a má rozlohu 14 000 000 km²

           Antarktida je nejchladnějším, největrnějším a nejsušším kontinentem na Zemi.Nejnižší přirozená teplota vzduchu, která kdy byla na Zemi zaznamenána, byla téměř -90 °C
Ještě nižší teplota vzduchu téměř -94 °C byla zaznamenána v roce 2010 pomocí družice 

           Nejvyšší teplota byla naměřena na Antarktidě o hodnotě téměř 21 °C
Objem ledu na Antarktidě jetéměř 26 mil. km³

 

 

Kapitola 1.

přistání na Antarktidě

Chystáme výpravu na Antarktidu , prozkoumávat ji a měřit nejvyšší a nejnižší teploty.
Já Dru,Neon, a Cirka. Balíme si věci na přežití v této nehostinné pustině a všechny přístroje na měření teploty. Nasedáme do letadla, které s námi zaletí do hlavní základny, jenž je tu vybudována.

   Jakmile jsme přistály hned nás vítaly, jako výzkumníky. Dru,Neon i Cirka jsme byli velmi potěšeni a také jsme jim řekli, že jsme velmi žkušení.

   Můžete tu přespávat, zatím co budete profesionálně měřit teplotu a její výkyvy. To Vám budeme velmi vděčni, není to žádná sranda měřit takové extrémní teploty, vybavení i oblečení nato máme.

Nyní je venku - 50 stupň celsia.

Byl již večer tak Dru, Neon i Cirka, šli spát po tak únávné cestě letadli, bylo to ne jedno přesedání.

 

Kapitola 2.

umístění měřících zařízení - ztraceni Antarktidě

 

    Jedno měřící zařízení jsme vybudovali u hlavní základny zde je - 53 stupňů celsia, další jdeme na psím spřežením a se zásobavi vody a jídla umístit na 200km vzdálenost od základny. 

    Nebylo to lehké, zima a sníh s námi otřásala, nehorázný mráz snad -60 Celsia. Do místa, kde jsme měli jet jsme se dostali, velký problém však nastal,

    Začala sněhová bouře, kryjeme se za sáně a psy se z části zahrabávájí do sněhu.

Sněhová vánice je tak silná, že je je težké sáně a zpřežení udržet.

   Naštěstí vánice ze silným chumelením přestává, tak sláva vánice přestala, horší je že se nám rozbil kompas. Naštěstí vysílačky byly v pořádku. Tažní psi se už uklidnily, ale to nebylo vše sáně napraskly a psi jsme museli zapřáhnout uplně jinak, ale to nebylo vše, ztratili jsme se v té končině cca 100-150km od základny.

    Sami nevíme kam přístroje položíme, asi zde abychom věděli, že nechodíme v kruhu.

Velkou šancí jsou vysílačky a kompas a řídit se podle něj a jít na jih kde je základna.

Ano to je naše jediná šance opravit kompas říká Dru i Neón i Cirka. Dru se do opravy kompasu hned pustil, sláva podařilo se to. Kompas je opraven.

     Zkusíme jít dále a úmístit další měřící zařízení. Povedlo se cca 100-150km od základny umístily další měřící zařízení teplot.

 

Kapitola 3.

Jdeme dál umísťovat měřící zařízení

 

     Jdeme dál umístit poslední 3tí zařízení cca 200km vzdálené od základny. Ušli pár kilometrů a protrhl se pod nimy ledovec. Dru Neón i Florin byly jištění lanem, předvídali to, ale Dru se propadl asi o 10 metrů níž nad povrchem. Dru měl na mále, vysel na laně, za které táhl Neón i Florin a spřežení od sání. Dru se pomaličku škrábal nahoru pomocí cepínů, které měl. 

      Super už je z ledové pasti venku, a je tu snámi a zapřahuje zpřežení saní a psů.

Musíme tam dojet těch pár desítek kilometrů již přeci zvládneme. Ano to určitě říká Neón i Florin. Jsme rozhodlání to zvládnout. Těch pár desítek km už zvládneme.

     Spřežení vyráží zpět i s provizorní opravou saní. Sláva jsme tu dáváme čidla a měřící zařízení a obracíme sáně zpět a dle kompasu se řídíme k základně.

     Je to ještě dlouhá štreka snad se už nic zlého nepřihodí.

 

Kapila 4.

úspěšný návrat do základny

         S velkou radostí Vás očekáváme řekl: velitel základny, byla kolem Vaší výpravy nečekaná sněha bouře, kterou jsme tu ještě snad ani neměli. Navíc jsme s Vámi ztratily spojení přes vysíalčku.

        Ano řekl Dru bylo to hrůzostrašné až děsivé, tak tak jsme to přežily, a já navíc jak jsme po té bouři jeli dokončit práci rozbila se nám vysílačka i kompas, ten jsem naštěstí opravil, poté jsme šli umístit 200km vzdálené přístroje na měření, a než jsme vyrazily po bouři, tak jsem spadl do desítky hluboké propadliny ledu, tak tak mi posádka a psí spřežení zachránily život a vytáhli mě na povrch.

 

kapitola 5.

měření teploty přístrojů

 

Díky Vám máme neustálý přehled o teplotách, dokonce jsme naměřili rekord -95 celsia na vzdálených měřících přístrojích cca 200km od základny, které umístily. Jsme velmi vděčni za nebezpečnou práci, kterou jste odvedli.

     To jseme velmi říká Dru, Neón i Cirka.

Na chvili zde budeme jestli dovolíte, jsme zcela z té výpravy vyčerpáni.

Uběhlo pár dní a velitel základny jásá naměřili jsme ještě větší rekord -97 stupňů celsia.

To vešlo prozatím do dějin teplot na naší planetě.

Na teplé počasí si musíme počkat, ale bude asi nejteplejší v dějinách též.

 

Kapitola 6.

Další výprava na druhou stranu od základny

   Vše přichystáno, zásoby vody a tekutin a měřící přístroje máme na psím spřežení. Dru, Neón i Cirka. Kompas i vysílačky zabudované proti rozbytí. Vyrážíme na cestu tentokráte ale na 500km metrou vzdálenost, museli jsme si vzít i malé stany a spacáky.

   Měřící sondy dáváme po 100km vzdálenosti. Ujeli jsme prvních 100km a zapojujeme měřící přístroje. Vše probíhá nyní hladce až na ten strašný vítr.

   Po ujetí 200km umísťujeme další měřící sondy a budeme zde muset přenocovat, protože již stmívá a blíží se noc.

Postavily jsme malé 3 malé stany, psy jsme nakrmily a jdeme večeřet a poté hurá do spacáků. Usnuli jsme vyčerpáním.

Ráno nás budí štěkot psů. Tak balíme stany a všechny zavazadla, Cirka zdokumentovává fotografiemi. Má krásné snímky naší celé výpravy.

 

Kapitola 7.

prasklý ledovec

    Pokračujeme v jízdě a najednou je před námi prasklý ledovec, je to smůla a velká zajížďka museli jsme ho objet o 50 km více než bylo v plánu. Daly jsme k němu měřící zařízení a dále pokračujeme naším směrem. Již jsme u 300km vzdáleného bodu a úmísťujeme další měřící zařízení. 

Rozhodli jsme se, že tu přespíme, tak jsme postavily malé stany pojedli a vyčerpání usnuly ve spacácích. Ráno nás už vítali hafoši a nemohli se dočkat jízdy psího spřežení.

Po 400km dáváme další měřící zařízení, které již ukazuje -70C stupňů celsia, pokračujeme v jízdě a do vzdálenosti 500km od základny navrtáváme poslední zařízení ukazuje neuvěřitelných -74 stupňů celsia. Již se zmráká slunce pomalu zapadá nad obzorem, krásným západem slunce s červánky.

My unavení jsme vklouzli do spacáku pojedli a usli únavou. Čeká nás dlouhá cesta zpět více jak 500km.

 

Kapitola 8.

Cesta zpět do základny

     Při ranním rozbřesku si užívají krásného východu slunce všichni, je to nádhera říká Dru Neon i Cirka. Slunce má tetelení a poté slabé paprsky úsvitu zesilují až je vidět celé, i obláčky nachové. Dru říká, tak krásný východ slunce jsem ještě snad neviděl. 

     Balí pomalu věci a psi je vítají štěkotem a už jsou celí neklidní jak zase potáhnou spřežení.

Spřežení uhání Antarktidou k základně. Během pár dní by měli urazit 500km. při 200km musí objet prasklý ledovec.

Nejhorší bylo, že ze spřežení utrhli všichni psi. Teď zbylých 300km budeme muset vyjít ze zásob co zůstali na saních.

   Budeme muset jít pěšky po sněžnicích. Už se stmívá a vycházení první hvězdy, musíme rozdělat oheň, aby jsme neumzly, postavili jsme 3 malé stany a zalezli do spacáků zkroušení a totálně unavení jsme usnuly.

     Ráno při ranním úsvitu vstáváme, je to krásná podívaná, slunce tetelení a první paprsky dopadají na celou Antarktidu. Balíme si věci jen ty nejpotřebnější k přežití v této sibérii.

        Psi se nevrátily to je velké zklamání. Někam utekly a nevíme kam. Musíme jít ještě 300km pěšky to je asi 12 hodin denně od 7 ráno do 7 večer při chůzi 5km za hodinu by jsme mohli urazit cestu 60km denně cca 5 dní cesty. Ještě, že máme plně naložené sáně zásobami a sněžnice říká Dru. To máme štěstí říká i Neón i Cirka.

 

Kapitola 9.

Pěšky na sněžnicích 300km

    Den 1. Je ráno, začínáme s chuzí a za sebou táhneme sáně se zásobami. Máme nasazené sněžnice, protože sníh je hluboký a v botech se nedá jít. Po ujítí 15km si dáváme přestávku na provizorní oběd. Pokračujeme v chůzi, již se sešeřívá, a my začínáme budovat tábořiště. 3 malé stany a vklouzáme do spacáků velmi unavení po 30km chůze a táhnutí saní.

     Již máme urazeno cca 60-70km, spojení vysílačkami zatím nefunguje.

     Je ráno kolem 6 hodiny posnídani, se jim zjevil nejkrásnější východ slunce jaký jsme dlouho neviděli, na úplně jasném nebi v dáli, jde vidět od slunce tetelení a první paprsky, nádherný pohled, paprsky slunce zahalují celou Antarktidu je to přesné sem tam obláček, ale ten brzy mizí.

      Jsme připraveni na cestu a jdeme Dru a Neón táhnou sáně. Není to nic lehkého. Dnes by jsme měli také urazit alespoň 30-40km tímto hustým sněhem s části ledovcem. Krátce kolem poledne si dávají krátnkou přestávku na oběd. Dalších 15km již urazily velmi zmožení. Povečeřeli a udělali tábořiště, postavily stany a zalehli do spacáků.

 

Kapitola 10.

Pěšky na sněžnicích 300km

     Den 2.

   Slunce pomaličku vychází a probouzí svými paprsky spáče. Ti posnídají a zkoušejí vysílačku a ano funguje, domlouvají se hlavní základnou, že už těch 200km nějak dojdou i pěšky na sněžnicích, že sáně mají se zásobami tekutin i potravin i stany a spacáky.

    Tak vyrážíme, musíme ujít alespon 50km. Cirka jde ve předu a asi po ujítých 10km se pod ní propadl ledovec, naštěstí se zachytila cepínem a Dru a Neón ji hned vytahují ven.

     Tak to dobře dopadlo, měla jsi velké štěstí říká Dru Circe, ano to měla odpovídá. Dáme si chvíli oddech a poté budeme muset pokračovat.

       Vyrážíme, obcházíme prasklý ledovec a směřujeme na jih dle kompasu i rad ze základního centra. Urazily jsme dalších 20km a je čas oběda. Po obědě jsme si dali malý oddech. 

        Urazily jsme ještě asi 30km a již se smráká. Tak děláme tábořiště a vyčerpaní vklouzáme do stanu a do spacáku. Máme uraženo cca. 150km. Jsme již na polovině cesty k základně.

 

Kapitola 11.

Pěšky na sněžnicích 300km

     Den 3.

 

 

 

 

 

 

 

 

...

Spisovatel AKras