Trosečník

Jo, jo, jo.
Vyhrála jsem v loterii a právě mě napadlo jak těch několik milionů utratit. Ještě dnes večer si dávám do batohu lékárničku, můj nůž, kotlík, igelitové sáčky, pevné a hlavně pohodlné boty, dalekohled, několik kilo rýže, moje nejoblíbenější šaty, dlouhý provaz, sekeru, plastové láhve, mýdlo, nějaké deky, notes a tužky, hřeben a gumičky a pár knížek na čtení + Tajuplný ostrov. A hned zítra odletím na opuštěný ostrov v Tichém oceánu. A to na 5 let.
Celou noc nemůžu usnout. Jednak se velmi těším a také přemýšlím, co těch pět let vlastně budu dělat. V 5:00 odjíždím na Ruzyňské letiště do Prahy. Kontroluji zavazadlo, ukazuji letenku, dosedám na sedadlo a už letím do Austrálie. V letadle mě konečně přepadne blažený spánek. Probudilo mě až upozornění letušky na přistání. Bez problémů jsem vystoupila a očima pátrám po soukromém letadle, které mě odveze na ostrov. Letíme další 3 hodiny po které vytahuji z pilota informace o ostrově. A dozvídám se, že je úplně opuštěný, a samozřejmě tyrkysové moře a slunečná pláž. Konečně ho vidím. Přistáváme. Mé nohy se dotýkají teplého písku. Jedním slovem ráj. Vyndám si zavazadlo, rozhlížím se a v tom mém očarování si uvědomuji, že poslední člověk právě mizí v dáli.
Lehnu si do písku a začínám si uvědomovat, co jsem to udělala. Sama celých pět let. Je mi do breku a v tom spatřím to moře a ani se nepřevléknu do plavek (stejně žádné nemám) a už se cákám ve vodě a užívám si samotu, ticho, klid. Poslední dobou mi všichni lezli na nervy takže být chvíli sama a dělat věci, které nikdo nevidí ani nekomentuje je docela fajn. Poté vyčerpaná usínám na pláži.