Nevěra

"Zajdeme dnes na piknik?"
Zeptal jsem se jí.
Nic.
"A nebo můžeme jít do kina."
Zase neodpověděla.
"No tak teda půjdeme do parku..."
Ticho.
Podíval jsem se na ní, seděla na židli a nepřítomný pohled upírala kamsi do prázda. Nevypadala, že by mě vnímala.
"Lorein...?"
Zatřásl jsem s ní. Podívala se na mě nepřítomným pohledem, najednou vstala.
"Chci se rozvést Johne..."
Oznámila mi jakoby nic. Z ruky mi vypadlo nádobí, které jsem zrovna uklízel. Lorein šla nahoru do ložnice prý si sbalit, a že se stěhuje. Chvíli jsem tam jen tak stál s otevřenou pusou....Ale vždyť....To přeci...Najednou jakoby se mi zhroutil celý svět, nevěděl jsem co mám dělat. Šel jsem za ní..třeba bych ji umluvil..Když jsem uslušel jak telefonuje:
"...Ne podle mě to vzal docela dobře, teď je dole v kuchyni...hned už si balím..za chvíli už jsem u tebe neboj...taky tě miluju pa..."
Dostal jsem vztek, vyběhl posledních pár schodů a rozrazil dveře. Lorein vytřeštila oči.
"Co..? Co to děláš Johne?!"
Zeptala se mě, ale to už jsem byl jak smyslů zbavený. Popadl jsem ze stolku sošku mramorového anděla a praštil ji do hlavy.
"Joh..."
Stačila říct a to bylo vše.

***

Vyletěl jsem z postele jako šíp. Byl jsem celý zpocený.
Uff..Oddychl jsem si, byl to jen sen. Díky bohu řekl jsem si když jsem si otíral čelo. Poslední dobou mám nějaké špatné sny. Podíval jsem se vedle sebe a...postel vedle mě byla PRÁZDNÁ...Šel jsem ke dveřím když jsem ze zdola od dveří slyšel Lorein. Chtěl jsem se jí zeptat proč nespí, ale v tom jsem uslyšel jak se něčemu chichotá a nějákému cizímu muži říká:
"Taky tě miluju..Ale už radši běž..Ať to nezjistí..Ne nemůžu mu to říct to by ho zlomilo...Takhle je to lepší vážně věř mi..Pa a zase zítra..."
Bože...Pomyslel jsem si. Teď šla nahoru, rychle jsem tedy zalezl zpět do postele a dělal, že spím. Svlékla se a lehla si vedle mě. Za chvilku usnula, spala jako beránek. Sedl jsem si nad ní, z pusy jí byl cítit alkohol.
"Jak už dlouho?" zašeptal jsem.
Najednou jsem dostal strašný vztek, popadl jsem polštář a pevně jí ho přitiskl na obličej. Chvíli se zmítala ale po chvilce přestala. Ruce ji bezvládně dopadly zpět na postel.
"Tak a je po všem.." Pomyslel jsem si.
Odložil jsem polštář a zadíval se ji do obličeje. "To máš za to ty mrcho..." Zašeptal jsem.
Lehl si zpátky a usnul.
Ráno sjem se probudil. Tak klidný spánek. ta úleva a pohoda...Bez nočních můr...Podíval jsem se vedle sebe, tam ležela Lorain. Byla zvláštně namodralá, ale to je v jejím stavu normální. Usmál jsem se.
"Ahoj miláčku, přeju dobré jitro." Pozdravil jsem jak se sluší a patří. Vstal, šel se převléknout vypít si kafe, přečíst si ranní noviny a hurá do práce.