Neštvi Boha

Běžný pracovní den v nebi. Bůh sedí na vibračním mráčku, který mu masíruje jeho staré hýždě, cpe se kuřecími kousky s křupavou krustičkou a celé to zapíjí vychlazeným pivem z obrovského korbele. Sedí a píše do nespočtu karet z nekonečné kartotéky obyvatelů zeměkoule. Co píše? Vybavujete si takové ty dny na nic, kdy zaspíte, cestou do práce vás posere holub, málem vás propustí a ke všemu si večer ani nezasouložíte? Jo? Tak tohle on píše! Kamarádíčkuje se s osudem a šijou na nás pěkné boudy.
Bůh se u toho náramně baví! Proč by taky ne, když vám může kdykoli škrtnout poznámku „ve třiceti letech povýšení na generálního ředitele IBM“ a místo toho vás postaví za kasu na dvanáctihodinovou směnu. Je to rošťák.
Zrovna v pauze dokoukal hladovějící děti v Africe, pravou rukou zalovil ve vysunutém šuplíku a vytáhl složku mladé studentky Harvardu. Má před sebou první zkouškové a on se teď rozmýšlí, jestli uspěje nebo ne. Zamyslí se, vzpomene si, jak ji tuhle šmíroval při sprchování, usměje se pod sněhobílým vousem a sám pro sebe několikrát kývne. Bude z ní pěkná doktorka. „Všechny zkoušky zvládne na výbornou.“ napsal.
Tak, další pán na holení!

Mezitím chystá mladý číšník jménem Joe, který si ve zdejším drive inu vydělává na opravu auta, účet za jeden jahodový shake, pivo a dva extra velké hamburgery. Dostane dýško sotva pár centů a pánovi přeje, ať se zbylými penězi zadusí.
Muž vstává od stolu a míří na parkoviště. Za ním cupitá drobná dívka. Silně prší a přes špagáty vody nejde vidět dál než na dva metry před sebe.
Ticho v autě prolomí hlasité říhnutí. „Takhle se naprat! A večer! Budu tlustej, kotě.“
„Nevadí.“ Pískne holka. „Zpomal, jedeš jako blázen!“
„Žádný strachy, znám to tady jako svý boty!“
„Berry, neblázni! Chci se dožít zkouškovýho.“
„Nech toho nebo půjdeš po svejch!“
Zaklesla se do sedačky a naštvaně mlčela. Snažila se nevnímat Berryho buranství a klouzající silnici. Stěrače zoufale skákaly z jedné strany skla na druhou a ze všech sil se snažily bránit proti dešti.

Senzory všemocného HeavenPhonu zaznamenaly hrozící kolizi mezi realitou a záměrem od nejvyššího. V takovém případě se rozsvítí výstražná světla a ozve se alarm jako při nukleárním výbuchu. Ovšem pokud nejvyšší nenastaví tichý režim, protože v Americe uvádí Victoria´s secret na trh novou kolekci a nechce u toho být rušen.
Po necelé hodině si zapnul kalhoty a šel zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku.
„Do prdele.“ Zašeptal a jal se počítat škody.
Budoucí doktorka byla v podobě tetrisového dílku slisovaná mezi palubní deskou a stromem. Její kdysi geniální mozek si teď hověl všude kolem, jen ne na svém místě. Nebyla žádná šance, že by náraz do stromu v takové rychlosti přežila.
Její opuštěná duše stoupala nahoru k bouřkovým mračnům spolu s párou a kouřem.
Bůh naštvaně zalovil v příslušných přihrádkách, vytáhl dva papíry a rozhořčeně je rozcupoval. „Do prdele, lidi, proč mi to kazíte?! Nemůžete na sebe dávat pozor?!“