Zrození

"Veškerá sláva patří Jahvemu. To on vše stvořil a dal všemu život. Nachází se v prostoru a dal vzniknout prostoru dalšímu. Pozoruhodné se stalo skutečností a byli jsme svědky jak On a Michael tvořili dílo nad vše ostatní. Dal základ tomu, co ještě nikdy nebylo a my jsme to spatřili. Viděli jsme zemi od základu až po její dokončení, kdy na zemi nastal život.                                                                             A byl stvořen člověk a všichni jsme zpívali píseň oslavnou pro našeho Stvořitele Jahveho. A já byl toho vše součástí a mohl jsem to pocítit na vlastní duši.                                                                             A země byla krásná a člověk byl mistrovské dílo, které oslavovalo Majestát Jahveho.                                                                           A Jahve přistoupil k člověku aby mluvil k tomu, jenž byl nazván Adam. Viděl jsem Boha jako otce, který se sklání ke svému synovy aby mu projevil lásku a syn byl láskou naplněn a poznal radost a štěstí. A Adam dělal vše, co mu Jahve přikázal a měl potěšení ze života na zemi.                                                                             A viděl jsem, jak Adam dostal ženu a krása dostala nový význam a já byl okouzlen člověkem a jeho cestou. Divoká zvířata se pásla a člověk nad nimi bděl, tak jako Jahve bděl nad člověkem." řekl anděl a pak ho napadla myšlenka.

"Když Jahve bdí nad člověkem a člověk nad zvířetem, neměl by i anděl někoho mít? Vždyť sloužíme Bohu, tak jako slouží člověk a přeci byl ustanoven nad zvířaty. Není to zvláštní?" řekl anděl ale nechal si to pro sebe, protože se bál, co by řekli ostatní a nechtěl narušit jednotu.                                                                       Pocítil strach z té myšlenky a stáhl se ale zachoval si tvář, ale ta myšlenka se v něm uhnízdila a zamořila jeho mysl. Obával se ji ale nemohl se jí zbavit.                                                                     Jak čas plynul začal jí být posedlý a zcela otrávila jeho duši, takže jeho srdce odpadlo a bylo ztraceno v prázdnotě.                                                                                 "Jistě že. Anděl by měl mít komu vládnout, jako Bůh a člověk a měl by mít své sloužící aby jim vládl, tak jako vládne Jahve po celé věky.                                                                                        Ano, musí to tak být. Bůh stvořil člověka aby mu sloužil a tím stvořil něco, co je opakem spravedlnosti a upřel tak právo nám, kteří jsme s ním od počátku věků. Má snad Jahve v lásce člověka více než své nebeské děti? Dal jim život a účel a obdařil je mocí aby chodil po zemi, kterou mu stvořil aby viděl dobré a pocítil lásku od svého Stvořitele.                                                                                 Což pak pro Něj nic neznamenáme? Nestáli jsme po Jeho boku a nezpívali písně chvály?                                                                     A k čemu?                                                                                     Aby projevil pozornost něčemu, co je menší než anděl? Boží dítě! A dal mu vládu nad zemí aby panoval nad zvířaty zatím co my budeme tomu všemu přihlížet?" řekl anděl a rozpálil se hněvem ale nedal to znát.                                                                                           "Co mám z toho, že člověk žije? Co mám z toho, že se země otáčí a planety plují po svých drahách? Proč Bůh nemá potěšení ve mě ale z člověka, který je menší? Nezasloužím si snad jeho lásku? Trpěl by člověk, kdyby mi Bůh projevil pozornost?                                                                                            Jahve a Michael se spolu radují a nemohou se země a člověka nabažit zatím co my tu stojíme a zpíváme písně k Jeho oslavě.            Copak jsou ostatní slepí? Copak nevidí, jak se jim Bůh vysmívá? Zpívají zatím co Jahve sleduje člověka, toho titěrného člověka omezeného svou mocí.                                                               Vždyť jsem mnohem krásnější než on a viděl jsem více! Byl jsem tu před ním a zasluhuji stejnou lásku, né-li větší. Co je člověk v porovnání se mnou? Kdo je člověk?"                                                 Anděl se zvdálil a planul vztekem, takže jeho dokonalost ho dávno opustila.                                                                           Nenáviděl Boha, protože chtěl být jako On a veškerá svrchovanost a Boží uspořádání mu připadalo odporné. Vzdálil se aby byl mezi hvězdami a mohl být o samotě a tehdy se mu zrodila nová myšlenka.

Přikročil k ženě, protože byla ještě mladá a svedl ji a obrátil proti Bohu. Tehdy člověk jako takový přestal existovat a zbyl po něm jen stín.                                                                                             A smrt získala moc a sebrala člověka a proměnila ho v prach, který se vrátil do půdy. Zoufalost, utrpení, beznaděj, nenávist a zlo, to vše se chytlo člověka a nepustilo ho to.                                                   Člověk vyměnil ráj a pocítil krutost bytí bez Boha. Avšak, myslel si, že je volný. A člověk začal zabíjet ze žárlivosti a zlo naplnilo jeho srdce a stal se nepřítelem každého. A smrt se stala největším společníkem lidské duše, takže nenalezl klidu.

Anděl se radoval, protože zničil, co Jahve miloval a otupoval se vlastní pýchou, když přišel do blízkosti Božího trůnu aby se Bohu vysmál.                                                                                         A tak se stalo, že Jahve poprvé pocítil lítost a žal naplnil jeho bytí a nemohl se radovat. Jeho mistrovské dílo bylo zničeno a stalo se ostudou celého vesmíru. A všichni Boží synové plakali a bili se a nenalézali chóry k oslavě Boha.                                                       A kolem Božího trůnu bylo ticho a jen Michael dokázal cítit, co cítí Bůh, takže plakal s Ním.

A Jahve zaměřil svou pozornost na anděla, který byl odpovědný za to, co se stalo a promluvil k němu a nazval ho Satanem a Ďáblem, protože se stal Božím odpůrcem a lhářem, když svedl člověka.                                                                                                             A Jahve se opět prokázal jako Svrchovaný, když pronesl proroctví, že země bude očistěna a člověk opět získá přátelství s Bohem a satan bude zničen.                                                                                 Bůh je láska a proto nemohl svět nechat tak, jak ho satan obrátil, protože nemohl snést utrpení člověka.

Satan věděl, že Bůh je Všemocný a proto si uvědomoval, že to, co Jahve řekl se stane. Věděl, že bude zničen ale přesto cítil vítěztví, protože než se tak stane, on bude vládcem světa. A satan obrátil některé anděly aby se k němu připojili a odvrátili se od Boha. A Archanděl Michael byl pověřen Jahvem aby svrhl satana a jeho démony na zem, takže nebe bylo očištěno.

Tak svět padl do jeho rukou a začal ho uctívat. A přesvědčil člověka, že satan neexistuje a Slovo Boží roztrhal na kusy, když člověku vložil myšlenku evoluce. 

A člověk převrátil, co Bůh řekl a zapoměl na něj a uvrhl svého bratra do zoufalství.                                                                               "Já zničím vše, co jsi stvořil a obrátím to proti Tobě! Nenávidím Tě a nezasloužíš si aby jsi byl uctíván! Člověk bude prahnout po svobodě a já mu ji dám a Ty, Bože, budeš nikdo! A vymažu každou stopu po Tobě ze zemského povrchu a člověk bude vědět, že Bůh není! A všichni se spojí a řeknou ,Bůh je mrtev!´". řekl satan a stal se ultimátním vládcem v lidské sféře.