Nebe, peklo, ráj

Culíkovým to moc neklapalo. Culík se vášnivě zamiloval a měl s Chráskovou Išmaela. Culíková to věděla, ale zůstávala s manželem kvůli dětem (měli dvě) a penězům.
Chrásková poslala Išmaela spát ke kamarádce. Udělali si s Culíkem romantický večer.
„Bojím se, že se po smrti dostanu do pekla," řekl Culík Chráskové.
„Po smrti nic není."
„To se moc pleteš. Duše je nesmrtelná. Po smrti těla jde do ráje nebo do pekla. Očistec nepočítám, to je přechodná záležitost."
„Povídačky," nedala se milenka, „duše neexistuje, nemůže tedy jít tam ani tam. Jediné, co máme, je tělo. Psychika je jeho funkcí. Jako je televizní obraz funkcí čipů v televizi. Když tělo přestane fungovat, je ta tam i psychika. Jako když vypadne proud. Blackout. Dlužno dodat, že tak je to dobře. Jediné, čeho se skutečně bojím, je věčný život.
„Já se bojím, že se dostanu do pekla. Kdyby se tam dostala i Majda, bylo by to peklo na kvadrát. Majda je na mě jako čert."
Chrásková, aby přivedla Culíka na jiné myšlenky, postavila na grog. Byl leden, v garsonce zima. Chrásková si vlezla zpátky pod peřinu k Culíkovi. Usnuli.
Vroucí voda uhasila plamen. Culík s Chráskovou se otrávili.
Culík se dostal do nebe. Po smrti Chráskové nebylo nic. Bůh je nanejvýš milosrdný. Po smrti se dostaneš, kam sis za života přál se dostat. Do nebe nebo třeba nikam. Dostat se do pekla si nepřeje nikdo.
Majda Culíková se ujala osiřelého Išmaela.
Každý, kdo se ujme osiřelého dítěte, jde samozřejmě do nebe.
Bůh je spravedlivý.