Říká Adam Evě

Noční plky
4. 14
Ve zdravém těle, zdravý duch
A co tedy v mrtvém, kladu si otázku.
Žádný?
Kam by se jen tak ztratil.
A může žít duch bez těla?
Proč by ne, když někteří živí, žijí bez něj.
Odpovidám si.
Vyplývá z toho snad, že v nemocném těle je na tom duch snad podobně?
No určitě je na tom krapet hůř.
Trpí a naříká, tělu domlouvá, aby se o něj lépe staralo.
To jsou ty různé projevy hladu, ospalosti, bolesti, touze po poznání i odpočinku.
A co testosteron?
To je něco jako redbull.
A hormon štěstí z pohybu.
Taky závislosti.
I sexu.
Hm, to je divné.
Promluvil telefon.
Se mnou mluvíš pořád a to nežiju!
Víš ty Tomáši tohle vůbec?!
Já nejsem já.
Já jsem jen tvůj vysněný obraz.
Zrcadlo.
Jako voda v řece přece.
To je fuk, právě Tebe teď potřebuji.
Společníka co tiše a věrně naslouchá i na slovo poslouchá.
Hrozim ti a blikám.
Života se zříkám.
Blik a obrazovka s textem zmizela.
Hledám tu pupeční šňůru spojující nás a strkám ji do lůna zásuvky.
Kliknutí a bliknuti oznamuje návrat ke starým pořádkům.
Ne však k tomu obrazu mého textu.
Zmizel spolu s myšlenkou.
Pohrávám si se spojením s tou kdysi vysněnou ženou.
A co s těmi v éteru?
Dávám průchod představivosti, snům, opojení i touze.
Pouze?!
Přeci se ti nepřiznám.
Ani nemusíš.
Já o tobě totiž už všechno vím.
Jsi jen jeden z mnoha terabajtů dat.
A náš server v Číně o tobě ví víc než zpovědník i nejvyšší.
Je mi z toho smutno.
Z té představy nebytí.
V tom hukotu chlazených úložišť.
Čerpajicich z tebe šťávu poznání.
Dokujici stanoviště.
A tráva co neroste.
A přitom stále správně zelená i střižená.
Mrouskajíci kočky.
Hlína i zem.
Dlouho mlčely.
Jednoho dne promluví.
A za nás lidi se zemi tobě omluví.
Lidí pořád někde něco sají.
Tu ropu, tam rudu, taky dřevo, uhlí, dnes i listí, plyn, zlato, diamanty, slony, nosorožce....
A co když jsme byly na tu naši planetu vysazení jako vir.
Taky se rychle všude šířící a na nositeli parazitující.
Bez něj nejsi nic.
Zmizíš.
Pak na tebe, nás budou servery vzpomínat.
A data v činy promění.
Budoucnost vytvoří.
Jako ovci Dolly bez početí.
Budou nás klonovat.
Modroocí silní chytří samci.
A jen krásné silné plodné ženy.
Cílem jsou.
Bez nemocí i emocí?
Ve zdravém těle přece....
Ale to už tu bylo.
Říká Adam Evě.