Plantážníci na Bobří řece

Byla to dlouhá plavba divokými peřejemi. Kanoe se nahýbala a voda se stáčela v silných náporech živlu. Hrozilo, že se kanoe překotí a náklad se vysype. Ale nejhorší ze všeho by bylo, kdyby zahynul Doniphan, protože ovoce a ostatní výpěstky z plantáže, i kdyby o ně přišel, tak další už nevypěstuje, pokud se utopí v tomhle nanicovatém jezu.

A přece se Doniphan vymázl.

V tom jezu se totiž topil jiný muž a příď kanoe, která vyčnívala z vody, byla mimo dosah plácajících se rukou. A dravý proud ho strhával dolů, hrál si s ním jako kočka s myší a ten muž byl bezbranný. Doniphan mu nabídl své pádlo a tím ho chtěl přitáhnout k sobě na loď. Ale člun se dost nebezpečně nakláněl.

Doniphan věděl, že se kanoe převrhne. Nechtěl ale, aby jej jeho drahé zboží poslalo ke dnu. Začal odhazovat z lodě střídavě věci ze středu, z levoboku a pravoboku a z přídě a zádě. Bylo to nebezpečné, protože vlny z rozbouřené řeky se draly všude okolo a narážely na stěny člunu, ale Doniphan uměl manipulovat s pádlem.

Když se nahnul k tonoucímu, věděl, že se převáží. Ale zkusit to musel.

A když spadl přes palubu, protože muž na druhé straně se pádla pevně chytil, věděl, že nesmí nechat kanoe odplout. Ihned se jí chopil - byla dnem vzhůru - a pádlo, které stále ještě svíral v ruce, nabídl druhému plantážníkovi.

Když se mu podařilo dát toho kluka - neboť teď zjistil, že to není muž, ale mladý hoch - na člun, uvědomil si, že zachránil Rychlonožku, který v plavání nikdy příliš nevynikal.

"Šli jsme tudy s klukama na výpravu," mluvil překotně, když nabral dech a byli venku na suchém břehu a v bezpečí, "a najednou Dlouhé Bidlo s Bohoušem a Štětináčem! Já vím, že mi to nebudete věřit, pane, ale tihle plantážníci jsou horší než tucet medvědů! Stopovali nás, pak se rozdělili a normálně nás přepadli! A víte, proč? Protože si mysleli, že o nich nepěkně píšeme v Tam-Tamu."

"A píšete o nich nepěkně v Tam-Tamu?"

"Píšeme pravdu a píšeme ji slušně. Zeptejte se Mirka. Teda - jestli ho najdete, protože viděli Rikitana a přilepili se k nim. Holou pravdu říkám, a Mirek to umí tak dobře, že to kluky a holky baví číst. Nějak se domákli, že hledáme Rikitanovu Bobří řeku se Sluneční zátokou."

"A nepsali jste to taky v tom svém Tam-tamu?"

"Museli jsme to tam přece napsat. Jinak by se Druhostraňáci zlobili, že nepíšeme Tam-Tam. Když jsme tady, tak ho přece nemůžeme psát. Ale o to více toho napíšeme, až se vrátíme."

Zatímco hovořili, shodili mokré oblečení a rozvěsili je po stromech.

"Umíš rozdělat oheň, Rychlonožko?"

"No, zkusím to, i když tady se mi to určitě nepovede, jak jsem vyklepaný."

"Je to to samé jako u vás. Jen to zkus."

Marně se Rychlonožka snažil, lopotil se s křesadly a zardíval se před pobaveným pohledem bushmana. Ten potom vytáhl z kapsy nepromokavé kovbojské zápalky a podal mu je.

"Tu máš, prosim tě, ať nemáš ještě omrzliny, tohle je jednodušší."
Rychlonožka si pomyslel, že to je plantážník, a nebyl daleko od pravdy. Rozškrtl sirku o říční kámen a podpálil březový svitek kůry.

"Dáme znamení tvým kamarádům. Až uvidí černý kouř, přijdou si sem pro tebe."

Nahrnuli na plameny zelené větve a chvoj, které silně čadily. Za chvíli tam přišli Rikitan se svými dvanácti hochy, Bohouš, Štětináč a Dlouhé Bidlo a průvod uzavíral Mirek se svými třemi hochy.

"Klucí - tenhle pán mě zachránil. Vytáhl mě z vody!" Stiskl mu ruku a po něm všechny Rychlé šípy.

"Děkujeme, pane," řekl Mirek Dušín. "Čím se můžeme odvděčit?"

"Chtěli byste, hoši, prázdninovou brigádu? Přes den můžete dělat u mě na plantážích a večer si můžete jít pod stan. Já jsem Doniphan. Momentálně budu potřebovat hodně pomoci za velkou ztrátu sklizně. Leda, že by se vám chtělo se pro ty výpěstky potopit." Usmál se na ně. "Tak co, chlapci?"

Všichni se jeden přes druhého rozšťastnili.

Ujal se toho Rikitan, dospělý člověk. "Dobrá, přijímáme vaši nabídku, Doniphane. Já jsem Rikitan. Beru si to na starost."

"A nejvíc toho udělají tihleti tři plantážníci!" smočil si Rychlonožka s pohledem na Bratrstvo kočičí pracky. "Za trest!"

Dlouhé bidlo se Štětináčem se hned začali tvářit jako smutní psi, malý Bohoušek začal plakat a Šťoura si rýpl: "Nebreč, jestli nechceš zlynčovat."

"Jo. Na to, jak jsem malý, pěstmi sekám rychle!" vypoulil svá drobná očka Drobeček.

"Tak už dost, chlapci," pokáral je Rikitan. "Čeká nás ještě dlouhá cesta na Doniphanovy plantáže. Doniphane, budeme rádi, když přijmete pozvání na noc do Sluneční zátoky."

Doniphan souhlasil. Najednou byl o pár let mladší.

Jo, taky jsem byl kdysi chlapcem, pomyslel si Doniphan. A já teď budu chlapcem ne jeden den, ale dva měsíce, dokud tady budou tihle dobří hoši, dva měsíce budu v těle hocha jako tenhle vůdce Rikitan.

lynčovat
omrzlina
plantáž
stočit
plavba