Triatlon

Triatlon
Synonymum extrémního výkonu.
Jeho půlka představuje jízdu na kole v délce 90 km, plavání na 1,9 km a běhu na 21km.
Časový limit tuším 7 hodin.
Bratr i přes poměrně pokročilí věk, opětovně usiluje o zdolání této mety.
V 61 letech, pozbyl snad rozumu?!
Těžko, toho mu bylo dáno tolik, že na mě už nezbylo.
Prý jeho IQ značně převyšuje průměrné hodnoty.
V jeho případě toto považuji za zásadní a rozhodující parametr pro provádění extrémních výkonů.
Pragmatický přístup k životu, učení, zaměstnání, vztahům, rodině, jazykům, psychické i fyzické zdatnosti.
Jistě mi nemůže konkurovat v manuální zručnosti, částečně v kreativitě, ale obávám se, že jen proto, že se této oblasti obloukem vyhýbá.
Oba myslím máme dáno, že co si usmyslíme, jednou dosáhneme.
Jen si každý z nás ty cíle stanovuje úplně v jiných oblastech.
Při vzájemné konfrontací vidím vzniklé a značné rozdili ve výkonech, odolnosti vnímání prahu bolesti, zdraví.
Moje tělo je zdevastováno tou vší nepromyšlenou zátěží, nehodami, nemocemi, sebedestrukcí.
Každý z nás tedy sklízí plody, které zasel.
Není to však úplná pravda.
Důležitou roli hraje i genetická výbava.
Četl jsem, že profesor Pirk dokázal po dlouhá desetiletí provádět přes tři sta operací ročně. K tomu denně běhá, maratóny, učí, studuje, řídí oddělení, přednáší, sbírá veterány a je vždy upravený a dobře naladěný.
Jeho výkony přikládám podobné konstelaci.
Ale co teď máme dělat my co víme, že jsme své šance promrhali nebo nedostali?!
Mnohdy z neuváženosti, nerozumu či volby zkratky.
Můžeme zpytovat svědomí a hledat "neznámé" viníky.
Já je našel v sobě.
Ale i v rodině, v mojí výchově, vzdoru.
Proto vládnu stu řemesel navzdory úřednickému původu a desáté bídě.
Uvědomuji si své limity.
Tyto mě strašlivě svazují a i vadí.
Rád píšu i když to neumím.
Rád tvořím i když ani to neovládám na sto procent.
V mojí oblasti nemám příklady ani žádné zázemí.
Jsem plnohodnotný samouk.
Svoji sílu vidím v logice a nutnosti pochopení dějů, vztahů, materiálů, představivosti.
Většina dobrých řemeslníků je věnují li se jednomu oboru daleko kvalitnějších.
Dnešní doba unifikovanosti sebou nese požadavky na profesionály v jednom oboru.
Kreativita ztrácí živnou půdu.
Proto je málo Leonardo Da Vinčů, Verneu, Teslů.
Jen málo lidí si myslím dokáže představit obrovský rozsah znalosti Gaetse, Muska a jejich přínos pro lidstvo.
I proto Korn umí tančit, zpívat, hrát golf, biliard, lyžovat, snowboardit.
A já právě přemýšlím, proč Afgánec nebojuje za svoji svobodu?
Zda o ní nestojí, či se bojí, nebo je líný nebo jen jiný.
Nutno přiznat, že mají naprosto odlišné vidění světa, na postavení žen, rodiny, kmene či státu.
Implementovat jim naše západní představy vidění i života se ukázalo nemožné.
A stejně tak pokládám obrácenou představu implementace jejich náboženství, zvyklostí do našeho života.
Mnohdy se v tomto neshodneme s bratrem.
Proto tato odbočka.
A příští týden budu doufám nápomocen, držet palce i hubu při jakémkoliv výsledku.
A uvědom si, že seš tak dobrý je i tím, že já jsem tak špatný.
Protože kdybychom měli výsledky stejné, byly bychom oba průměrní.
Pro mně lákavá představa pro tebe sešup.
Tak šup do pedálů.
Chápeš?

Neumětel kovový
Neumětel hotový.
Z tvého zadku, co jsem spatřil a přitom tobě patřil.
Byl jsem hotový.
Přes most řeky Labe si běžela a já tam zrovna na motorce jel.
Donutil mně využít potenciál brzd s ABS na krajní mez.
Ještě, že nebyl úplně bez látky.
To by byly obrátky.
A na mostě se to nesmí.
I tak dlouho jsem ho v hlavě měl.
Mám.
Budu mít.
Tu siluetu, barvu, její vůni, tvar, gravitační odolnost, pohyb, život.
A pak jak se náhle vynořil, stejně tak mi zmizel.
Vyhnat myšlenky na něj se snažím.
Ale vlastně proč?
Umět to jak Michalengelo, udělal bych si ho z mramoru.
Jedu na závod triatlonu.
Cestou vidím pěkné a vzkvétající místa, rekonstruované i nové domy, silnice.
Po silnicích jezdí auta, mnoho motorek, cyklistů.
Někde se hraje fotbal, jinde je výstava hospodářských zvířat, otevřeny jsou muzea, hrady, rozhledny.
Potkávám kolonu amerických veteránů.
Vidím převážet terénní motorky na přívěsech i závodní auta pro rallye.
Zatopené pískovny u Hradce jsou v obležení rybářů a nudistů.
Centrum Hradce je uzavřeno pro závod koloběžek. Sedím v kavárně a sleduji obrovské zaujetí, rychlost, intenzitu i frekvenci odstrku. Jdu do cíle, kde prohlížím celokevralové stroje.
Z úst závodníka slyším, že se nejezdí kochat, ale vyhrát.
Asi musí splatit dluh koloběžce.
A už je tu závod cyklistů.
Před startem na mně působí jako nasrané zacpané sršní hnízdo.
Start tento dojem změní.
Extrémní kola, jezdci, výkony.
Samozřejmě, že převládají čumilové jako já.
Procházím okolo moderních soch a vodních fontán k nábřeží.
Toto je plné stánků a lidí.
Je jich opravdu hodně. Posedávají, polehávají i stojí u rozličných jídel a pití.
Je zde i kavárna Náplavka.
Taky výletní loďky a muzikanti.
Mám srovnání s Pražskou náplavkou a zdejší jistě vyhraje na rozmanitost, trávu, množství nápojů, jídel, ceny, ale nemá Pražský Hrad, Mánes, Karlův most, Vyšehrad.
Mít víc času, jistě bych tu zůstal.
Ale morální povinnost být "nápomocen" u závodů triatlonu v Dolanech mě donutila k návratu.
Jsem u rozpravy sloužící k seznámení s tratí i pravidly závodu.
Moderátor seznamuje diváky se jmény elity.
Na startu ve vodě v neoprenechn je pět stovek závodníků.
Čeká je plavba 1,9 kilometrů.
Ti nejlepší to zvládají za 27 minut.
Ostatní mají limit cca 70 minut.
Většina to zvládá do 50 minut.
Následuje výběh z vody, převlečení do cyklistického, běh do depa, nalezení kola běh na trať.
První se převlékají pod minutu, posledním se čas vleče jako paně před víte čím.
Kola mizí z tyčí a po trati jsou rozptýleni závodníci.
Trať není uzavřena a tak jedu po jejich trasách i za motorkou s kameramanem ČT. Tempo okolo 45 km/hod udržuje špička poměrně často.
Celých devadesát kilometrů.
Následuje běh.
Půlka maratónu.
21,5 km.
V očích závodníků vidím odhodlání, utrpení, radost, rezignaci.
Pohyb na trati je hlídán čipy.
Chodím po parkovišti a vidím auta s držáky kol.
Kola mají kosmické tvary i materiály.
Vše je podřízeno minimalizaci aerodynamického i valivého odporu. Brzdy jsou převážně kotoučové, rámy pevné.
Někteří mají elektrické řazení, zabudované držáky energetických tyčinek, pití, lepení, bombiček.
Většina má hrazdu pro umístění rukou co nejblíže sobě.
A pak jsou tu závodníci.
Většina těl vypadá zoceleně, prostě dobře.
I ženy většinou mají co mít maj.
Davy diváků tvořeny partnery, rodinou, přáteli.
Taky já.
Já čumuil.
Se večer domů vracím.
A vidím siluetu zadku.
A vím co se za ním skrývá.
Jak je stvořen i pak tvořen.
A vàžím si vás.
Co to takto máte.
A tak dělám to co nejlíp umím.
Že na to čumím.
Vím, je to málo.
Nebuď neskromný!
Tomáši!!