2.45

2.45 železná pravidelnost
Budím se neorientován v čase
Myslím, že je již ráno.
Není
Spím u fotbalového hřiště, kde vidím a slyším charakteristický přerušovaný zvuk kačeny.
Hřiště má tribunu se saunou a barem.
Hned vedle je restaurace se skvostné obdařenou číšnicí.
Židle jsou již na stole a překvapivě se na mě usmívá a plní přání.
Zavírá a tak zamířím pěšky do města.
Centrum má šikmou plochu, kašnu, hezký Městský úřad, velikonoční výzdobu a dvě otevřené restaurace.
Jedna má zahrádku.
K té zamířím i přestože je plně obsazená.
Bohužel nemají rum ani kofolu a tak piju nechutného Brezňáka i přestože jsem si objednal dvanáctku Bažanta.
Usazuji se mezi mladé.
Jedná se o páry mladých manželů.
Nuceně i ze zvědavosti naslouchám hovoru.
Jedna z dam pomocí kalkulačky sčítá položky náhradních dílů pro její auto.
Výslednou částku pak poměřuje s potencionálnim výdělkem na pornografických stránkách.
Z hochů se překvapivě stávají managery.
Dívky nejsou nevzhledné a tak o výdělku není pochyb.
Dále se řeší, kdo a jak je při sexu hlučný.
Řeší se i ohanbí, ochlupení a zdobení.
Osazenstvo platí a odchází.
Odcházím i já.
V noční ulici v jejím středu potkávám "moji" krásnou číšníci.
Vzájemně a srdečně se pozdravíme, při navazání očního kontaktu, který mi v jejím případě činí značné potíže.
Celá rozkopána ulice je prostoupena její vůní.
Ale to jsem přeskočil ráno.
Díky předchozímu značnému nájezdu kilometrů nemusím spěchat.
Vyrážím po desáté.
Jedu okolo Sapy, kam mě má mlsná huba vtáhne na fantastický gurmánský počin.
Zapnu navigaci telefonu a směle zadám nejjižnější bod Čech.
Číslo je již méně jak poloviční oproti počátku.
Vybírám trasu pro horská kola.
Trasa vede většinou mimo civilizaci a středy měst.
Celá trasa je neustálé stoupání a klesání.
Počet výškových metrů na 4 km vzdálenosti překročil 500 metrů a vybral si daň v podobě únavy, potu a značného úbytku baterie.
Výhledy do kraje díky skvělé viditelnosti jsou dechberoucí.
Občas fotím, občas se dojímám.
Pozoruji včely při práci a líbí se mi i úl v podobě medvěda vyřezaný z kmene stromu.
Dlouhé prudké kamenité sjezdy s vyjetými kolejemi a příčnými odvodňovacími pruhy nutí k bdělosti.
Snažím se dodržovat předepsanou padesátku.
Po kilometrovém stoupaní si říkám, že na jeho vrcholu si odpočinu, jenže kopec teprve začíná a ukazuje svou vrcholovou brutalitu.
Opět prudký sjezd neznámou pěšinou a totální samotou vyruší skříň v keři s nádobím.
Malá chaloupka s nabídkou desítkového Radegastu.
Okamžitě přerušuji jízdu.
Přichází krásná příjemná usměvavá holka s dredy a plní moje přání.
Přichází i její partner.
Obdivuji kamenné stoly i lavice, architekturu stavení.
Jsou zde vidět rozkvetlé třešně, jabloně a dívka mě upozorní na krásu padajících květů.
Majitel mě zve do svého přírodního ateliéru.
Dělá v lese palivové dřevo.
Jinak je stavař.
Má mnoho interesantnich výtvorů rozpracovaných i hotových a vede mě i do soukromí domu.
Mažou mi chléb s domácí pomazánkou.
Pijou čaj a já kafe.
Se samozřejmostí prvního setkání je zvu na oplátku k nám domů.
Po dvou příjemných hodinách se loučíme jako stáří přátelé.
Říkají, že nemají žádné dané ceny a vše je založeno na dobrovolnosti.
Vkládám tedy zvolenou snad dostačující sumu do úzkého otvoru přinesené pokladničky.
Přestěhovali se sem z Prahy a vyzařuje z nich ohromná harmonie.
Sjíždím dolů pod velký železniční most u obce Sudené k Sázavě.
Je zde kamenité řečiště a mnoha chat přisponkovaných na skalnatých březích.
Jedu úzkou pěšinou z levého boku náhonu elektrárny a pravého toku Sázavy až do Kamenného Přívozu.
Motám se úzkými uličkami.
Navigace napovídá výškové metry a tak je mi u toku jasné, co bude následovat.
Jedu okolo krámku starožitností.
Je zavřeno a tak volám na telefoní číslo z poutače.
Přichází komisní nepříjemně vyhlížející žena.
Vede mě do stodoly.
Zde má čisto a ohromující sbírku smaltovaného nádobí.
Žádá si o příspěvek v minimální výši 80 korun
Sbírku má rozdělenou do sekcí podle účelu, doby vzniku, sběratelské hodnoty.
Připadám si jako děti při prohlídce mlýnu ve filmu Na samotě u lesa.
Přerušuji vodopád informací častými dotazy a myšlenkami.
Bavíme se o muzeích a konečně nacházíme společnou řeč.
Z desetiminutové prohlídky se stává hodinové příjemné povídání o společných zájmech.
Na závěr mi po natažení gramofonu pouští desku.
Rozhovor narušuje telefon zvoucí tetu k sousedce na oběd.
Loučím se a jedu dál.
Dále u cesty vidím skvělou kovářskou práci vrat a domu a tak ji majiteli pochválim.
Děkuje a zve mě dál.
Vedle něj sedící dogy mě odrazují a tak bohužel s díky odmitám.
Jedu i okolo rybníků nedaleko Neveklova, kde na hrázi zavřeného bufetu svačím ze svých zásob.
Platí zde heslo chyť a pusť.
A taky se mi líbí modlitba "Bože dej, ať chytím rybu tak velikou, abych nemusel lhát".
Nikdo tu není a je tu moc příjemné.
Jedu dál na náměstí v Neveklově, kde v lahůdkách nabízí domácí speciality.
V čele je bramborák.
Objednávám tedy tento, nicméně na tento "domácí" skvost jim prý nepřivezli polotovary.
Říkám si naštěstí a tak se nenechám zlákat alternativou a vidinou friťákové speciality smaženého sýra s hranolkami.
Jdu tedy do samoobsluhy a žádám o rozpůlení chleba.
Pečivo z igelitu zásadně nejím a nesnáším i to ze zmrazených polotovarů.
Kupuji slaninu v celku a krájenou nivu.
Hned před krámem hrubé odtrhuji kus chleba.
Za rohem náměstí otevíráme opětovně brašnu a trhám další skývu.
Pokračuji dál k Sedlčanům.
U silnice je ohromující park s aboreatáriem.
Hned u jednoho z mnoha vstupů je upozornění na výjimečnost tohoto místa.
Louka je protkána kamenitými chodničky, je zde křížová cesta, mohyly z kamení.
Prý je zde dobré se zastavit a rozjímat.
Sedám na lavičku a vytahuji zakoupenou svačinu.
Krajím konečně vynikající chléb, nivu a slaninu.
Mraky jsou přesně nade mnou rozestoupeny.
Vidím a cítím blízkost zdejší a nějaké ohromující síly.
Hledím k nebi a jsem si jist, že tam ze zhora mě sleduje máma i táta.
Cítím, že bych tu měl spát abych více pochopil.
Svěřuji se manželce do telefonu.
Posílá odkaz na turistickou ubytovnu a bohužel mají volno.
Lituji okamžiku, kdy jsem to zázračné místo opustil pro mé pohodlí.
Nevěděl jsem, že taková místa setkání existují.
To vše není a nemůže být náhoda.
Tak a tomu já říkám nádherný den.