Shinobu-kapitola 12.-Drahý přítel

Shinobu pomalu otevřela své velké uslzené oči.Skoro se nemohla hýbat a příšerně ji bolela hlava.Vedle ní ležel křišťálový drak-kupodivu také téměř bez dechu.Její meč se opět proměnil v přívěsek.Shinobu pak ucítila,že ji někdo olizuje-byl to její věrný Screaky!,,Ty malý uličníčku..."Potichu řekla Shinobu a pohladila Screakyho po srsti.Pak se pomalu otočila na bok a prohlédla si křišťálového draka-byl stejně zmožený,jako ona!,,Že bych nebyla až tak slabá?"Pomyslela si,ale vzápětí myšlenku zahnala.Drak se totiž zvedl jakoby nic a podíval se na ni těma svýma ledovýma očima.,,Přecijen nejsi tak slabá,jak jsem si myslel...."Procedil pohrdavě skrz zuby.,,Tak tedy dobrá.Usoudil jsem,že můžeme být spojenci!Jsi připravena,děvče?",,Ano."Řekla trochu nejistě Shinobu a pomalu se zvedla ze země.Od té křišťálové podlahy ji bolela kolena a tak nemohla dost dobře stát,ale snažila se,aby drak nic nepoznal.Přišel čas na pomstu.

Drak zavřel oči a bylo na něm dost dobře vidět,jak se soustředí.Po té je znovu otevřel a zaburácel:,,A jdeme na to!"Shinobu pak i vylétla do vzduchu a cítila,že její tělo zůstalo kdesi dole.Už ale nic necítila.Žádné výčitky,nic...třeba už se do svého těla nikdy nevrátí,ale na to teď nemůže mylset,jde přece o pomstu!!!

Shinobu si vzpomněla na kovářova slova.Dobrá zbraň,odhodlání,vnitřní klid-to vše nyní splňovala.Rozhlédla se po místnosti a zahleděla se tváří v tvář sama sobě.Ty velké,fialové oči už ale nebyly co dřív.Nyní planuly bezmeznou nenávistí.Tyrkysový drak měl nyní volnou ruku.,,Děkuji ti,Shinobu.Až bude po všem,slibuji,že najdu způsob jak tě odsud vysvobodit."Pousmál se drak v Shinobině těle.Potom se otočil a bez jediného slovíčka na rozloučenou zmizel v malé škvíře ve stěně.

Shinobu-drak se podívala na Screakyho.Jakoby věděl,že za tím obrovským dračím tělem je stále jeho panička.Vůbec se jí nebál,ba právě naopak-usedl jí na hřbet a přitulil se k ní.,,Ach,Screaky,myslíš,že jsem udělala dobře?"Zeptala se Shinobu,jakoby si nebyla scela jistá svým rozhodnutím.,,Co to povídám!!Jistěže ano!!"Začala se hned na to uklidňovat.

,,Shinobu!"Frank se probudil zcela zpocený a v obličeji až mrtvolně bledý.Všechno se mu to vracelo.Všechny vzpomínky a pocity,které z něj vysála Keiko,když ho proměňovala v nemyslícího tvora bez vědomí a svědomí.,,Shinobu je v nebezpečí!!!Musím za ní!!!"Křičel Frank a až bolestně si uvědomoval,co všechno by se mohlo stát.V tom ale do místnosti vstoupila Keiko.,,Říkal jsi něco,miláčku??"Zeptala se a najednou místnost citelně ochladla.Frank ucítil,jak jedna z kapek jeho potu zmrzla v led,spadla na zem a roztříštila se.Najednou měl z Keiko hrozný strach.Zimnice se mu vkrádala do těla a bránila mu v jakékoliv akci.,,Nic,miláčku."Promluvil konečně Frank a přitom se snažil,aby byl co nejvěrnější zombie.,,Dobře.Lehni si.Jsi moc unavený."Řekla Keiko,přiblížila se k Frankově loži a pokusila se mu dát polibek na tvář.Frank se ale polibku vyhnul a zahalil se peřinou se slovy:,,Ano,jsem unavený."Keiko jeho chování trochu zaskočilo,ale naštěstí se tím již více nezabývala a odešla do kuchyně.Jen co dveře zaklaply,místnost měla opět normální teplotu.Frank se posadil na postel a přemýšlel,jak by se z tohoto domácího vězení dostal...

,,Zdravím tě,Autkaste!",,T-tyrkysový drak??Jsi to vážně t-ty???"Zeptal se pro jistotu hnědovlasý mladík,který vypadal,jakoby přišel právě ze školy.,,Jistěže ano."Řekl drak a hned na to se mu Autkastus vrhl kolem ramen,nebo spíš jí?,,Ty máš nové tělo??Páni!!Naposledy jsem tě viděl,když mi byly čtyři,ale od té doby se toho muselo hodně změnit!!!"Žasl Autkastus.,,Ano.Dlouho mě věznili,protože se mě báli,ale pak mne vysvobodila jistá dívka a propůjčila mi toto tělo."Řekl drak.,,Nyní je ale čas pomsty,Autkaste!Musíme bojovat za tvého otce!Svolej všechny svoje bojovníky!!!"Autkastus se pousmál a přikývl.Obdivoval drakovo odhodlání.Byl přecijen ještě dost mladý na bojovníka a tak se musel opírat o svoje hrdiny.

,,To čekání je nekonečné.Cítím se tak nepotřebná..."Říkala si Shinobu v jeskyni a přitom se dívala do křišťálového zrcadla na dračí tvář.,,Jsem tu jak vězeň..."Náhle si ale Shinobu něčeho všimla.Její přívěsek ve tvaru srdce!Zářil,pulzoval...,,Co se to..."Shinobu jakoby řeč meče náhle pochopila..,,Oni to beze mě nezvládnou,to mi chceš říct?"Zeptala se Shinobu a dotkla se meče.Srdce nyní zářilo ještě mnohem jasněji,až nebylo téměř nic vidět,pak záře ustala a před Shinobu se objevila ženská postava.Chvilku to trvalo,než si Shinobiny oči přivykly.

,,Kdo jsi?!"Shinobu nevěřila drakovým očím.Musela se snad zbláznit,zavřela a znovu otevřela oči,ale ona tam stála v plné své kráse a usmívala se na ni dál.,,Dceruško,to já tě pořád chránila!To já jsem byla tvůj věrný anděl strážný!Je mi hrozně líto,že jsi mne nepoznala!"Promluvila na ni velmi mladá žena s vlídným úsměvem na tváři a kytičkou ve vlasech.,,Lžeš!!Ty nejsi moje matka!!Moje matka už zemřela a vypadala rozhodně jinak,než ty!"Ohradila se proti ní Shinobu.,,Shinobu,celý život ti lhali!Já jsem tvoje matka!Zemřela jsem po porodu a můj manžel tě dal k adopci lidem,které jsi celý život považovala za své rodiče!",,T-táta?On žije?Já tomu nevěřím!!!!!"Zalykala se slzami Shinobu a mlátila ocasem kolem sebe,až se několik křišťálových soch roztříštilo.,,Ano Shinobu,on žije."Řekla žena a pohladila svou dceru.,,Rozhodla jsem se napravit jeho chybu a sloužit Ti jako meč."Shinobu se zadívala do očí oné ženy a najednou se jí zdálo,že nelže.,,Můžeš svého otce najít,ale nejdřív musíš dokončit to,co jsi začala.",,Ale jak?"Žena ani neodpověděla,ale ani nemusela.Shinobu její odpověď pocítila.Opět se ocitla kdesi ve vzduchu nad dračím tělem a přelétla do "těla" oné ženy.Po těle se jí rozlil stejný pocit,jaký cítila při přemísťování do těla draka.Za chvilku ale pocit ustal a Shinobu se dívala na lidské ruce.

,,Ale nezapomeň,tohle tělo je jen dočasné.K jeho vytvoření jsem využila veškerou svou sílu a nyní už žádnou nemám.Zanechávám ti tu tedy docela obyčejný meč,ve kterém už se nemohu usídlit.Odpusť mi to,Shinobu,ale cítím,jak moc to pro tebe znamená a tak se musím obětovat,abych tvé přání splnila."Zaznilo Shinobu ještě v uších.Teď rozhodně nemohla ztrácet čas.Protáhla se škvírou ve stěně a brzy byla venku.