Sága upíra část.14

,,Co budeme dělat?“ ptal se vyděšeně Laacio.
,,Obleč se a odvez Katie domů.“ Přikázal jsem mu tiše.
,,Co chceš dělat?“ vyzvídal pořád.
,,Nejprve odnesu jeho tělo dolů do řeky, a pak…nevím!“ přiznal jsem. Nevím jestli by bylo lepší běžet za Lordem a vše mu říct nebo jít za Garrinem.
Laacio kývl a rozběhl se nahoru. Já vzal upírovo tělo a vydal se k autu. Rozjel jsem se přímo k řece která proudila nedaleko naší vily. Vytáhl jsem tělo, zamáčkl víčka a prokázal čest dotykem smrti (Byl to starodávný rituál. Prostředníček se položil na čelo a dvěma prsty se zavřely oči. Rukou se sjelo dolů až k rtům a obvykle se pronesla slova určena mrtvému). Potom jsem pod jeho plášť položil kameny a hodil jsem ho do řeky. Nemohl ho nikdo najít, neboť upíří tělo se po smrti okamžitě rozloží pokud není zabalzámováno.
Sedl jsem si do auta a rozhodl se, že pojedu za Lordem. Stejně jsem se ho potřeboval zeptat na Radu. Ale o tom upírovi jsem se mu povědět nechystal.
Dojel jsem až k upíří vile a vešel jsem dveřmi dovnitř. Pár upírů postávalo u stolků a popíjelo víno, ostatní si plnily své upíří povinnosti. Místo abych šel nahoru přímo za Lordem, šel jsem chodbou dál do zbrojnice. Stál tam jeden z nejlepších upířích bojovníků – Asire. Byl to velký a silný upír s tmavou pletí.
,,Caatio? Kde se tady bereš? Už jsem tě moc tak dlouho neviděl.“ Asire byl z mého příchodu nadšený.
,,Přišel jsem jenom na chvíli. Jdu za Lordem ohledně konání Rady.“ Prozradil jsem mu. Chápavě kývl.
,,Po celém kovenu se proslýchá, že ty nebo Vion budete vést upíry ve válce.Je to pravda?“
,,Ano je. Proto za ním teď jdu.“přiznal jsem.
,,Tak běž a přijď mi říct nějaké novinky.“ Zazubil se a odešel směrem ke střelecké dráze.
Otočil jsem se a prošel jsem zpátky do haly a nahoru po schodech. Před místností Lorda jsem se zastavil a zaklepal. Vešel jsem dovnitř. Lord seděl u stolu a svýma pronikavě rudýma očima mě pozoroval. Pomalu jsem se uklonil a přišel blíž. Vypadal nervózně. Rukou si prohrábl svoje bílé vlasy a vyzval mě abych si sedl. Učinil jsem tak a začal s vyptáváním.
,,Lorde, mohl bych vědět jestli je pravda, že se svolala Rada? A že velet vojskům ve válce mám já nebo Vion?“
,,Ano je. Asi před týdnem jsem skutečně rozeslal posly ke všem kovenům. Rozhodl jsem se svolat Radu, kvůli přípravám k válce. Lykani začaly ohrožovat teritoria upírů a lidí. Musíme je zastavit.“ Na chvíli se odmlčel a rozkašlal se. Vzápětí ale hned pokračoval:
,,Za vůdce našich vojsk ve válce jsem vybral tebe Caatio!“ ohromilo mě to. Chvíli jsem na něj jenom tak zíral.
,,M-mě?“koktal jsem. Hned jsem ale pokračoval, „Ale nebyl by Vion lepší vůdce?“
,,NE! Vion je slaboch. Ty jsi ten pravý. Teď odejdi. Musím ještě něco zařídit.“ Kývl jsem, uklonil jsem se a odešel jsem. Spěchal jsem dolů a chtěl vyjít ven, když v tom mě někdo zastavil.
,,Tak co? Spokojen? Získal si místo velitele vojsk!“ Za mnou stál Vion se závistivým výrazem ve tváři.
,,Pusť mě Vione. Já si to nepřál. Rozhodl tak Lord!“ upozornil jsem ho a setřásl jeho ruku z mého ramena.
,,No jistě.“ Utrousil ironicky. Naštval jsem se a vrazil mu jednu do tváře. Překvapeně spadl na zem a ze rtu mu stékal pramínek krve. Věnoval jsem mu poslední pohled a odešel směrem k mému autu.