Černá orchidej - Rozhodnutí

Rozhodnutí
Martina se Samem vejdou do Klanu. Za dveřmi je odchytí jeden vysoký upír. Chce po nich důkaz, že jsou upíří. Stačí pootevřít pusu, ukázat své skvostné špičáky a ještě černý plášť a můžou vesele vstoupit.
V klubu panuje zábava v plném kloubu. Není se čemu divit – noc, doba upírů, jest v plném proudu. Sešlo se již něco kolem dvaceti upírů, což je velmi hojný počet.
V rohu místnosti se nějaká páreček oddává společné zábavě – navzájem si pijí krev. Uprostřed místnosti tančí žhavě dvě dívky a u baru sedí zbytek upírů, se zájmem o něčem debatují a při tom upíjejí ze svých krvavých nápojů.
„Není nad pořádnou společnost.“ Usměje se Sam a už společně s Martinou kráčí k baru. Stihne si akorát objednat Ohnivou krev, když se s hlasitým prásknutím otevřou dveře. Všichni se zarazí a pobouřeně se podívají na objekt, který je ruší.
„Alexandr, co ten tady…“ téměř vykřikne Martina. Tentokrát se pozornost stočí k ní. Všichni pohledem těkají z Alexandra na ni a čekají, co se stane.
Hlídač u dveří vstoupí před Alexandra a výhružně poodhalí špičáky. Ten se však nezalekne a též odhalí svou zbraň. Hlídač, když spatří,ž e je též upír, přeci jen poodstoupí a uvolní mu cestu – bere to jako hlasitý vpád, aby o něm všichni věděli. Někteří se prostě musí neustále zviditelňovat.
Upír toho využije a s pokynutím, naznačující „díky“, rázným krokem zamíří k Martině a Samovi. Ti dva ho s napjetí sledují a zbytek se opět vrátil ke své původní činnosti.
Alexandr přistoupí k nim a tichým syčivým a výhružným hlasem začne „Same ty mi nikdy neutečeš. Budu tvůj lovec až do konce mého či tvého zpropadeného života. Odvaha mi již nechybí, i když…“ odmlčí se a podívá se na Martinu, „Orchidej umí být mocná. Pomsta mě však žene vpřed. Brzy přijde tvůj konec, může to být klidně tady a teď.“ Výhružným skrčením rtů a odhalení špičáků skončí svoji výhružku.
„Ty by jsi mě dokázal zabít?“ otáže se výsměšně Sam, „ty, který mě již chce zabít téměř přes čtyři sta let? Ty? Nicka? Nikdy se ti to nepodařilo, tak proč teď.“
Martina se zarazí nad jeho tónem, zavzpomíná na ně jako na nerozlučnou trojku, a co se teď stalo? Smutně si povzdychne. Upíří život je krásný, ale nechtěla ztratit přítele, Alexandra. Ale ani Sama.
„Dost vy dva.“ Okřikne je tiše. „Pomsta je silný hnací pohod, ale nechceš toho nechat Alexandře? A ty Same mlč!“ zarazí dotyčného, než si přichystá nával protestů.
„Osudu a smrti neunikneš!“ odvětí s klidem Alexandr a opět převezme slovo, „vím jak vyřešit naši, moji, tvoji, honbu. Jistě znáš hru Na život a na smrt. Co si ji zahrát?“
„Jsi jasná mrtvola.“ Sykne Sam takovým tónem, až v Martině hrkne.
Všichni tři zamíří ven, i když s tím Martina hlasitě nesouhlasí a je plna obav, jak o Sama, tak i o Alexandra.
„A jak chcete bojovat?“ nejistě se ozvě upírka.
„Jako upíři.“ Odvětí Alexandr.
Zastaví se v nedaleké uličce, přesně tam, kde Martina použila Orchidej.
Upíři se od sebe postaví na deset kroků, Martina je z bezpečné vzdálenosti pozoruje.
Ukloní se, jak úctyhodné a rozeběhnou se proti sobě. Vystrčí špičáky, syčí, ale těsně před sebou se zastaví a čekají na vhodný okamžik útoku.
Než však stačí něco udělat, ozve se hlasitý výkřik a obrovský paprsek světla.
„Do-o-o-st.“ Nese se vzdechem hlas Martiny.
Oba dopadnou na zem, světlo se srazilo, jako kdyby mělo ohromnou sílu. Cítí, jak n jejich hrudníku leží pomyslný těžký balvan. Jsou zmateni a vůbec nechápou, co se děje.
Sam cítí, jak těžko se mu dýchá. Alexandr necítí své nohy a Martina zmateně sedí na zemi, není schopna se hnout. Z její orchideje tryskají další a další paprsky světla až zahalí celé okolí a není nic vidět.
Oslepneme, pomyslí si všichni. Ale ne! Světlo nemá za úkol je připravit o zrak…