Sága upíra část.15

Nervózně jsem přešlapoval ve vypůjčeném pokoji v sídle Kovenu. Měl jsem na sobě černé kalhoty s dlouhou košilí a přes to jsem měl přehozenou dlouhou černou tuniku s kápí. Byl to jeden z upířích svátečních oděvů. Na zadní straně tuniky byl vetkaný znak našeho kovenu. Pozoroval sem svůj odraz v zrcadle. Ano, upíři se v zrcadle mohou vidět a to docela normálně.
Otočil jsem se a šel ke dveřím. Na hlavu jsem si nasadil kápi a vydal se za Lordem. Spolu jsme potom odešli nahoru do Síně.
Před dveřmi stáli dva upíři. Byli oblečeni v rudém a na hlavách měli kápě. Krátce se nám uklonili a poté otevřeli dveře. Vešli jsme dovnitř. Nejprve Lord a poté já. Byla to kruhová velká místnost. Vepředu, kousek od krbu stáli v kruhu všichni členové rady a generálové jednotlivých kovenů. Když uviděli Lorda rozestoupili se a udělali nám místo. Nejprve se všichni představili jménem svých kovenů a poté začal mluvit Lord.
,,Členové Rady!“ začal hlubokým a hlasitým hlasem Lord.
,,Setkáváme se zde v těžkých časech. Jak jistě všichni víte, upíři a lykani spolu válčí už několik století. Doposud to nabralo velké vážnosti před téměř pěti stoletími. Tehdy proběhla první a doposud poslední válka. Jenomže od té doby se mnoho změnilo. Lykani zvýšili svoje řady, a začaly čím dál tím víc útočit na upíry. Mnoho naších přátel padlo aby je zastavili. Viděli jsme umírat naše bratry a sestry. A čím dál tím víc porušují Učení Noci. Začali bezdůvodně zabíjet lidi. Ale co je nejhorší, jak jistě víte, před nedávnem jsme museli pohřbít zavražděného člena Rady, Lorda Dacia. Přišel čas připomenout těm zákeřným vrahům a netvorům, kdo jsou skuteční vládci noci. Je čas aby se Rada sjednotila a vyrazila do boje. Je načase zničit ty zvířata jež se někdy dávno daly pokládat za naše přátele. Je na čase ukončit jejich řádění. Je čas války. Vím, že tato chvíle se odkládala po dlouhou dobu, ale dál už to nejde. Nyní prosím vás všechny o vyjádření vašeho postoje k této situaci.“ Lord dokončil svůj krátký proslov který zapůsobil na většinu upírů.
Vládcové kovenů teď po jednom vyjádřili svoje postoje k této válce. Většina až na jednoho s válkou souhlasila.
,,Výborně. Rada se ve většině shodla. Je načase abychom se dohodli na podmínkách války.“ Zhodnotil Lord a pokračoval:
,,Nejprve musíme zvolit velitele upířích vojsk. Mým návrhem jsou tři generálové. Tiemus z kovenu Alliny. Edimor z kovenu Teereho. A Caatio z kovenu mého.“ Koutkem oka jsem se na něj zaraženě podíval.
,,Jste ostatní pro?“ zeptal se Lord a všichni souhlasně přikývli.
,,V tom případě prosím zmíněné generály ať na chvíli odejdou.“ Kývli jsme a vydaly jsme se ven z místnosti. Před Síní jsme si posedali na lavice.
,,Ať nám bude velet kdokoli z nás tří, bude mi ctí mu sloužit.“ Pronesl jsem, neboť to byla pravda. Uvědomoval jsem si, že oba dva jsou výteční bojovníci. Zejména Tiemus. Byl to jeden z nejlepších upírů. Byl starší než já a Edimor a tím pádem měl více zkušeností.
,,Mně také.“ Přitakal Edimor.
,,Mně rovněž.“ Souhlasil Tiemus.
Dveře do Síně se otevřeli a vyšel z nich jeden strážce.
,,Vejděte“ přikázal nám a my jsme vešli.
,,Rada rozhodla. Velet vojsku bude Tiemus z kovenu Alliny a jeho nástupcem v případě Tiemusovy smrti bude Caatio.“ Oznámil nám výsledek hlasování Lord a všichni tři jsme si oddechli. Byl jsem rád, že vyhrál Tiemus.ˇ
,,Nyní nastala chvíle pro Radu. Prosím, generálové, opusťte Síň. Kéž vám jdou Bohové vstříc.“ Pronesl Lord známé upíří rčení. My všichni generálové jsme se uklonily a odešli ven ze Síně.