Harry Potter a Spojení rodů- kapitola 4

Harry seděl na posteli a přemýšlel nad tím jak je ten svět nespravedlivý, když do pokoje vtrhl Malfoy.
,,Neklepeš?“ obořil se na něj hned Harry. Ten se však jen zasmál.
,,Budeš si muset zvyknout,Pottere. Teď když tu s tebou budu bydlet, rozhodně klepat nebudu.“ To Harryho zvedlo z postele a začal na něj křičet: ,,Tak to teda ne, Malfoyi! Tohle je MOJE ložnice a ty seš jen nezvanej host! A podle toho se taky budeš chovat!“ chtěl ještě pokračovat, ale přerušil ho pisklavý hlas.
,,Jak se opovažujete na pana Malfoye křičet?“ Krátura byl tak rozčilený, že si neuvědomil, že křičí na svého pána. Harry si to uvědomil moc dobře,ale bylo mu to jedno.
,,Protože je to jen samolibej, nafoukanej frajer. A vypadni odsud než ti ukážu co si myslim o tobě!“ Skřítek s hlasitým prásknutím zmizel. Draco překvapeně zvedl obočí. ,,Já nevim Pottere, kdo z nás se chová jako nafoukanej frajer, jak říkáš.“ S těmito slovy vzal ručník a vydal se hledat koupelnu.
Myslel si že to bude jednodušší,ale ať dělal co dělal, koupelnu nenašel. Právě bloudil v druhém patře, když narazil na Hermionu.
,,Hledáš něco, Draco?“ Zeptala se a pokusila se o milý tón, i když také měla důvody jednat s ním jako kluci.
Zato Malfoy nasadil svůj obvyklý opovržlivý tón: ,,Co je ti po tom, Grangerová?“
,,Nic Malfoyi,“ oplatila mu stejným tónem. ,,Pokud je bloudění s ručníkem jen tvůj zvyk tak prosím. Jinak by ti neublížilo se jednoduše zeptat, kde tu je koupelna, ne?“ Malfoy se ušklíbl.
,,Tak když seš tak bystrá, Grangerová, tak bys mi mohla říct, kde je tu koupelna, ne?“
,,Myslim, že jsi zapomněl na kouzelné slovíčko.“ Podle jeho nechápavého výrazu pochopila, že se v mudlovských výrazech moc nevyzná, a tak dodala: ,,Myslela jsem prosím. Tomu se říká slušnost,ale to ti očividně nic neříká.“ Musela se v duchu smát když viděla jak to v něm vře. Ten přemýšlel jestli ji má poprosit, nebo oželet sprchu, nakonec se rozhodl pro první možnost.
,,Hele, Grangerová. Mohla bys mi prosím říct, kde je tu sprcha?“
Hermiona chtěla podotknout něco o tom, že má i křestní jméno nakonec se rozhodla neprovokovat. ,,Stojíš před ní.“ Tentokrát se už rozesmála nahlas a zapadla do svého pokoje.
,Ta Grangerová má ale drzost.´přemýšlel, když na sebe pouštěl proudy teplé vody. ,Kdyby mě slyšel otec, jak jí říkám prosím.‘ pak si uvědomil, že je mu to vlastně úplně jedno. Teď bylo důležitější, co si myslej lidi, co ho kryjou. A u nich mu slovíčko prosím nemohlo ublížit.
Po sprše se hned cítil líp. Akorát se mu ani trošku nechtělo do té špinavé košile. Přemýšlel co bude dělat. Usoudil, že Potter mu oblečení nepůjčí, na to se mohl spolehnout. A Weasley stejně tak.
,Nic naplat, budeš si muset vyprat sám.´ řekl mu škodolibě hlas v jeho hlavě. ,,No jo, ale jak?“ zauvažoval nahlas. I když se to možná nezdálo, praní prádla nebyla zrovna jeho každodenní činnost. Pak ho napadla spásná myšlenka. Grangerová na to určitě bude znát kouzlo.
Vyšel ze sprchy a zaklepal na dveře, ve kterých Hermiona před chvílí zmizela. Když mu otevřela,vytřeštila oči. Nevěděl jestli to způsobil on sám, nebo jeho jizva, skoro by sázel na to druhé. Chvíli na sebe jen tak koukali, pak konečně promluvil: ,,Grangerová…teda, Hermiono ,“ tohle ho stálo hodně přemáhání. ,,Prosim tě, neznáš náhodou nějaké kouzlo, co by mi, no, vypralo košili?“ Lezlo to z něj jako z chlupaté deky. Hermiona vykulila oči ještě víc, že zauvažoval, jestli jí nevypadnou z důlku. Pak se vzpamatovala.
,,No, ne…to si budeš muset vyprat sám. Ale počkej!“ Vystřelila z pokoje a zapadla do dveří vedle. Draco se nezmohl na odpor a poslouchal rozčilený hlas.
,,To snad nemyslíš vážně, Hermiono.“ Podle hlasu poznal Weasleyho.
,,To teda myslim , Ronalde Weasley! Nebo mi chceš říct, že jsi tak bezohledně arogantní?“ křičela. V pokoji zavládlo ticho, po chvíli však vyšla ze dveří a v ruce držela cosi oranžového a hodila to po Malfoyovi. Ten se nevěřícně díval na svítivě oranžové tričko s nápisem Kudleyští Kanonýři.
,,Co to..? chtěl se zeptat, Hermiona mu však, jak bylo jejím zvykem,odpověděla dřív, než stačil dotaz doříct.
,,Tričko. Nebo tu chceš chodit jen takhle, do půl těla? A tu košili mi dej. Zařídim to.“ Draco jí košili podal a poprvé za celou dobu co ho zná mu viděla na tváři upřímný, milý úsměv.
,,Díky, Grangerová“
Ta však jen pokrčila rameny a zmizela zpátky k Ronovi .