Daresian

V přímořském městečku Niechorze právě zapadalo slunce za modrým proužkem moře,
když z penzionu na pláži vyšla dívka. Začínal pofukovat větřík, přesto přišla ještě blíže k moři, po tváři jí stékaly slzy a hříva hnědých vlasů poletovala, jak si s nimi pohrával ten večerní větřík. Bylo jí kolem 17 let a její jméno bylo, jak jistě už víte, Hermiona Grengerová. Vinou jejích slz byli bohužel její rodiče
a černovlasý chlapec, který se nahoře v koupelně myl. On byl jejím kamarádem, proto se mu rozhodla pomoci při řešení jednoho obtížného úkolu, avšak její rodiče to neviděli jako úplně ideální vizi. Na večerním nebi se objevil havran, přeletěl jako černý stín a usadil se na větvi jedné z borovic. Hermiona se obrátila a pomalu šla zase k hotelu, osušujíc si slzy smutku. Náhle ji začala brnět ruka…

A za ní se ozval šepot: "Ale, ale copak bolí srdéčko.“ Otočila se, stál tam asi třicetiletý mladík se zlým úšklebkem, který mu křivil jeho
sinalou tvář v barvě opotřebeného bronzu.
,,Kdo jste? Co chcete?“ To už říkala s hůlkou venku. ,,Jsi rychlá, ale ne dost,“ podívala se na své nohy svázané v provazech, ,,mohla bys mluvit prosím tišeji, jsem ten po kom toužíš, jestli chceš, můžeme se posadit na verandu,“ dodal on. Přestože již bylo zima a poprchávalo, Hermiona se rozhořela nenávistí k tomu neznámému. ,,Proč si myslíte, že po Vás toužím?! Přijdete, vylekáte mne a neodpovídáte.“ ,,Dobře, odpovím na všechny Tvé otázky, ale jen proto, že jsi to Ty, tak chytrá dívka Nebelvíru,“ řekl šepotem a opřel se o zeď, ,,jako malý jsem žil s rodiči v Londýně. Jednou, když jsem ve školce popíjel přeslazené kakao a spokojeně chroupal loupáček, přišel tam starý pán a řekl mi, že moji rodiče sem už nepřijdou…. Pak nějak přesvědčil mé učitelky ve školce, aby mne s ním pustily. No a potom to šlo ráz na ráz, v jedenácti jsem byl přijat do Bradavic,
kde jsem začal studovat v Havraspáru, to bylo před deseti lety.“ Vytáhl remosku a nalil si starého čaje. ,,Stále jste mi však neřekl, kdo jste a proč bych po Vás zrovna měla toužit, navíc máme málo čas, tak mluvte rychle, prosím.“ Zatímco mluvila jako kolovrátek, on si znovu nalil čaje, když se však po vyslechnutí jí dotkl plecháčku, byl horký (ten plecháček, ne mladík). ,,Děkuji, tímto činem sis u mne vysloužila jméno ,,Amenne lione“, já se nechávám nazývat Daresian. V
Bradavicích jsem miloval jednu dívku, avšak osud tomu chtěl a ona se zadívala
do Billa Wyeslyho. Byl jsem z Bradavic vyloučen, poněvadž jsem se pokusil Billa zabít. Toulal jsem se, až jsem našel práci v jednom z mudlovských supermarketů.
Vydělával jsem peníze a po večerech se učil nitrobranu. Pak postavili místo
supermarketu hypermarket, ale mne zpátky už nevzali. Šel jsem tedy na Příčnou ulici, pracovat mezi kouzelníky. Někdo zjistil mé iniciály, tj. R.A.B, jeden z důvodů, proč mne chceš vidět, vyhodili mne.“ ,,Takže VY můžete za to, že je Brumbál mrtvý a také jste to Vy, koho už měsíc a půl sledujeme,“ vychrlila Hermiona s horkými tvářemi a bílými klouby. ,,Omlouvám se, chtěl jsem Brumbálovi pomoci, ale to, že ho někdo zavraždil, není má vina,“ dopověděl Daresian. Velký černý mrak zahalil měsíc a ještě více se ochladilo. ,,Avšak je Vaše vina, že jeho smrt byla zbytečná,“ mluvila Herminona, ,,zkuste někdy přijmout chybu a nedělejte ze sebe chuděru.“ ,,Ty asi zapomínáš, kdo jsem?“
,,Ne, Vy jste totiž jen ubohý MALÝ PRONÁSLEDOVANÝ A ZLOMENNÝ MUŽ!!!!“ ,,Říkal jsem Ti, ať nekřičíš, musíte však rychle pryč, tady máš mudlovské peníze na cestu. Vyražte, nebezpečí mne pronásleduje kvůli mému
novému kouzlu. Mám ho připravené pro Vás, nyní však už jděte pryč, nepřítel se blíží, jestli neodejdete, budete mrtvý a platný jak mrtvému zimník. Setkám se s Vámi ve Vladivostoku.“ Hermiona vzala rychle nabízených 1000 zlotých a kvapně odběhla nahoru. Už na schodech slyšela hromové: EXPECTO PATRONUM. Okna se pokryla jinovatkou jako puding krembrilé křupavou krustičkou. Venku však se udávaly věci hodné varu.
Totiž, černý mrak se ukázal, ale, ale náhle proti němu vyletěl obrovský stříbrný havran. Mrak do něj narazil a obrátil se, a opět útočil. Poté se zastavil a ten obrovský pták srdce luny se vřítil do středu mraku, právě když Hermiona, Ron a
Harry sbíhali po schodech. Vyběhli z baráku a zamiřili s vytaženými hůlkami na vlakovou stanici. Kouřilo se jim z úst, ale pomalu se oteplovalo. Nad nádražím přeletělo hejno havranů. Daresian zažíval horké chvilky,
hezoun a vrah přišel, lord Voldemort.
,,Snad ses mi nesnažil utéct, Daresiane.“
Najednou se objevila mezi Voldemortem
a Daresianem velká valící se ohnivá zeď. Voldemort mávl hůlkou, ale nic se s tou ohromnou zdí nestalo. ,,Co to má znamenat, Daresiane!?!“
,,To znamená to, že už nejsi nejsilnější, aspoń někde,“ přitakal Daresian. ,,Kdybych se
jen zmínil o tvé milované, rozbrečel by ses,“ jízlivě sípal Voldemort. ,,To je má síla, ne slabost,“ děl Daresian pravdivě. Zeď najednou spadla, v tu chvíli vykřikl Daresian: "OPPUNGO!“ V tu chvíli se slétlo na Voldemorta 40000 havranů. Daresian se zhroutil k zemi v křečích, jeho křik bylo slyšet až daleko na moře. Namířil hůlkou na Voldemorta: "Sectusempra,“ zasípal Daresian, plazící se k svému plecháčku, než k němu během 30 vteřin dolezl, připadalo mu to jako hodina. Zatím však už Harry, Ron a Hermiona letěli na svých košťatech z Minsku směr Vladivostok, poté co se do Minsku přemístili. ,,Kdo to byl?“ ptal se Harry. ,,Daresian,“ odpovídala mu
Hermi, ,,ten jenž se nám snaží pomáhat.“ ,,Už nikam sami chodit nebudeme, je Vám to jasné!?!“ zdůrazňoval Harry, avšak Ron oponoval: ,,Nejsi středem pozornosti, my jdeme pomoci Tobě, ne ty nám.“ Tím jejich rozmluva skončila. Uplynulo ovšem už třicet minut od doby, kdy odešli z penzionu. Daresian se teď dotknul plecháčku, namířil na něj zkřehlou rukou, v které držel hůlku. Ať
se to povede, honilo se mu v hlavě, už dost unavené. Chytil se ouška, plecháček se zatočil, puf. Daresian byl pryč a Voldemort jen čuchal spálené topinky a havraní
peří. Říkal si: Dneska mne potrápil, ale co nejdříve toho spratka, Daresiana,
zlomeného a pronásledovaného muže, bude plavat ve vlastní krvi jako nedělní pečeně ve vlastní šťávě.“