Na co čas?: 4.Kolik je hodin?

Najednou ho síla vyhodila z koryta a on letěl vzduchem. Dopadl na něco měkkého, ale přesto si vyrazil dech a omdlel. Poslední, co viděl, byla dívka, která si ho prohlížela s překvapeným výrazem.

Probudil se. Uvědomil si, že leží v posteli, přikrytý dekou a na čele ho studí obklad. Zmateně si protřel oči a prohlédl si okolí.

Byl ve velké místnosti obložené smrkový dřevem s kamny. Nalevo od něj stála komoda a napravo staré dřevěné skříňky, které zřejmě sloužily jako kuchyňská linka. Uprostřed pokoje byl postavený masivní dubový stůl s šesti židlemi. Z místnosti vedly troje dveře.

Pokusil se zvednout a zjistil, že má oblečené něco jiného než předtím, pravděpodobně pyžamo. Zakručelo mu v žaludku, když tu se prostřední dveře otevřely a dovnitř vešla ona dívka, kterou viděl, než omdlel.

„Ty už jsi vzhůru?“ zarazila se ve dveřích, když si všimla, že má William otevřené oči. Will jen přikývl.

„Máš hlad, nebo žízeň?“ starala se okamžitě.

,,Obojí,“ usmál se. Dívka přešla ke skříním a začala mu chystat nějaké jídlo. William tak získal čas, aby si ji prohlédl. Měla černé vlnité vlasy po pás a oči barvy jantaru. Kdyby měl hádat, řekl by, že jí tak patnáct, nebo šestnáct. Když byl s jídlem hotová a položila ho na stůl, William vstal, posadil se na jednu ze židlí, poděkoval a začal jíst. Moc mu to chutnalo, i když pořádně nevěděl, co vlastně jí. Zhluboka se napil z poháru, který před něj postavila a zjistil, že mu hrdlem teče čistá pramenitá nasládla voda. V něčem však chutnala jinak, než doma a mermo moci nemohl přijít na to v čem.

Bolestivě sebou trhl při vzpomínce na domov. Bude se tam vůbec mít, jak dostat? Mohl jen doufat.

„Kolik je vlastně hodin?“ zeptal se dívky, která mezitím začal zametat podlahu. Ta sebou škubla a s naprosto šokovaným výrazem na něj upřela oči.

„C.c.cože?“ vykoktala.

,,Hm..no.. ptal jsem se kolik je hodin,“ zopakoval rozpačitě. Dívka vypadal, že sebou každou chvíli sekne na podlahu, ale nestalo se, jen ještě víc vykulila oči a vběhla do dveří napravo.

Během chvilky byla zpět a táhla s sebou i Nese, který podle výrazu také nechápal, o co jí jde.

„Zopakuj mu, na co jsi se mě ptal,“ vybídla William. Ten nakrčil čelo a řekl, co po něm chtěla. Reakce Nese byly podobné jako u dívky. Oči mu málem vypadly z důlků a otevřel pusu v němém úžasu.

„Co je?“ ptal se opatrně William.