Amazonka

„Tiše.“ Šeptne směrem ke svému společníkovi.
„Myslíš, že tu někde je, Rodane?“ nedůvěřivě se optá druhý muž.
Rodan jen mlčky přikývne a dívá se neznámo kam do houští přímo před nimi.
„Opravdu je tak dobrá, jak se o ní vypráví?“ po chvíli se opět optá mladík.
„Sakra mlč už Vannasi.“
V houští se cosi mihne a v příštím okamžiku z něj vyskočí mladá dívka.
Její tělo halí pouze kus kůže, tudíž se mužům naskytne pohled na její krásně pevné a vytvarované tělo. Její tmavé vlasy jsou svázány k sobě pruhem stejné kůže jako její oblečení. V jedné ruce odhodlaně drží meč a v druhé dýku.
„Kdo jste?“ vykřikne dívka.
„Myslím, že to není důležité. Důležité je, kdo jsi ty.“ Ujme se slova Rodan.
„Není důležité?“ vyprskne dívka smíchy.
Rodan a Vannis se na sebe nechápavě podívají.
„Pokud to tedy není důležité, můžete VYPADNOUT!“ poslední slovo doslova zakřičí. „Tohle je území Amazonek a ne nějakých ušmudlaných a opilých chlapů.“
„Vždyť jsem se včera myl.“ Poznamená hloupě Vannas, čímž si vyslouží pohrdavý pohled Amazonky.
„Jděte.“ Řekne naposledy a připraví si meč k útoku.
Muži, snad omámení její krásnou a odhodlaností, bez jakékoliv námitky začali couvat.
Dívka se posměšně zasměje a skočí před ně. Ti dva se leknou a dají se na úprk. Amazonka pouze zařve na důkaz síly a nebojácnosti a vydá se opět zpět do tajů lesa.

* * *

„Kdyby jste je viděli, jak vyplašení zajíci.“ Směje se hlasitě dívka a cpe si do pusy kus masa.
„Co bys také Spirit od chlapů čekala.“ Řekne posměšně druhá.
„Nic, má drahá sestro, nic.“
„Měli by tu mít nedaleko tábor, zajdeme na návštěvu?“ ozve se hrubým hlasem dívka na opačné straně dubového stolu.
„Alespoň jim ukážeme, čí je to území. Chlapi sem nepatří.“ Rozhodně řekne Spirit a opět se zakousne do svého masa.

Další den brzy ráno se Amazonky opravdu vydaly do nedalekého tábora bojovníků, kteří tudy procházeli.
Dívky se pohrdavě smály, když viděly, jak muži směšně spí.
Jeden si cucá palec, druhému teče slina po tváři a další volá ze spaní o pomoc. Jedno však měli společné – smrděli alkoholem.
„Prasata.“ Uleví si jedna z Amazonek.
„Nic jiného než hovada.“ Dodá Spirit.
„Zajímalo by mě, jestli je z nich někdo střízlivej.“
„Já.“ Ozve se nalevo od nich.
„Zase ty?“ se zájmem se optá Spirit.
„Ta dívka z lesa.“ Pobaveně se zasměje Rodan.
„Ne asi.“ Odsekne Amazonka.
„Stále jsi mi neodpověděla na otázku, kdo jsi.“
„Ani nehodlám odpovídat.“ Řekne rázně a opět se otočí k užaslým Amazonkám. „Tak to je jeden z těch, které jsem včera viděla.“ Rozhlédne se po spících mužích. „Ukážeme jim dámy zač jsme toho loket?“
Ozve se souhlasně mumlání.
„Počkat.“ Vykřikne Rodan. „Vám nevadí, že tu jsem já? A co nám chcete udělat.“
„Takový tintítko jako ty? Pche… Ty nám, milej zlatej, vůbec nevadíš. Co uděláme? Vyženeme vás z našeho území, území žen, Amazonek.“
Rodan se postaví a sebere zpod kožešiny schovaný meč. Sice je téměř nahý, ale i tak odhodlán bojovat.
„Blázne.“ Zasmějí se Amazonky.
Hlasy, které se nesly táborem, probudily i zbytek mužů.
Jakmile jejich pohledy spočinuly na Amazonkách, nechápavě se jeden na druhého podíval a okamžitě vyskočili na nohy. Většinu z nich bolela hlava, přeci jen to včera s alkoholem přehnali.
„Polonahý prasata.“ Prohlásila nejmladší z Amazonek.
Muži okamžitě zaútočili, počítali s tím, že skupinku podivných žen porazí bez problému, ale narazili. Nebyly to obyčejné ženy, nýbrž odvážné a bojovné Amazonky.
Většina z nich brzy ležela tváří k zemi a cítili na ni těžké boty žen a slyšeli jejich smích…

„Kdo jsi?“ zeptá se opět Rodan, když jej Spirit srazí k zemi.
„My jsme Amazonky a toto je naše území. Odejděte.“
„Já se ale ptám, kdo jsi ty.“
„Proč bych to někomu jako ty měla říct?“ pohrdavě se optá, ale jeho zájem ji potěší.
„Protože… Protože… Žádný pořádný důvod nemám, ale mohla by jsi mi to říci, než odejdeme. Přeci si tě nebudu pamatovat jen jako tajemnou Amazonku z lesa s božským tělem a se skvělým uměním boje.“
„Pamatuj si mě jak chceš.“ Odsekne, ale nakonec přeci jen dodá, „Já jsem Spirit, královna zdejších Amazonek.“