Harry Potter a Spojení rodů 7.kapitola

Harry mířil k Ronově pokoji. Tušil, že tam bude i Hermiona a tak raději zaklepal. A udělal dobře. Poté, co se ozvalo Ronovo přidušené dále a Harry vešel, seděli sice každý na jedné straně postele a dělali jako že nic, ale jen tupec by si nedomyslel co se tu dělo, nebo k čemu se schylovalo. I přes toto malé vyrušení oba vypadali, že Harryho rádi vidí. Úsměv na tváři jim však rychle zmrzl, když viděli, jak se Harry tváří.

,,Stalo se něco?“ otázala se s obavami v hlase Hermiona. Harry přikývl.

,,Zase někdo další? Někdo koho známe?“ uhodl o co jde Ron, přesto, když Harry přikývl zbledl tak, že ještě víc vynikly jeho pihy. Neodvážil se zeptat kdo, a Harry tomu rozuměl. Prakticky všichni členové jeho rodiny byli členové řádu, a tak byli neustále ve velkém nebezpečí.

,,Severus Snape“ zodpověděl Harry nevyslovenou otázku. Ron si však jeho odpověď vyložil špatně.

,,Ten parchant zase někoho zabil? Doufám, že teď už mu Lupin neuvěří, protože,“ protože co nestačil doříct, Harry ho totiž přerušil.

,,Ne Rone. To Snape je mrtvej. Zabil ho Voldemort, Lupin mi to právě řekl.“ Ron vykulil oči a čokoládové žabičce, kterou držel v ruce se podařilo utéct. Hermiona si poděšeně vykřikla. Když se Ron malinko vzpamatoval spustil: ,,Ty víš kdo, že zabil Snapea? Proč by to jako dělal? Já myslel, že Smrtijedi se navzájem nezabíjej.“ Než mu na to harry stačil cokoliv říct ozval se Hermionin podrážděný hlas.

,,Voldemort není Smrtijed, Rone, to bys měl ale vědět,“ neodpustila si poznamenat, i když moc dobře věděla, jak to myslel. ,,A navíc, Snape byl na straně řádu, což byl asi pravý důvod jeho smrti, ne Harry?“ ten pouze přikývl a Hermiona pokračovala: ,,Takže teď ví Voldemort nejen o řádu,ale i navíc o Dracovi,“ a zatvářila se, jako by jí to opravdu vadilo.

Ron se ušklíbl: ,,Takže nám třeba někdo prokáže službu a Malfoye nás zbaví.“ Částečně to myslel jako vtip,ale hned litoval, že to vypustil z úst.

,,To snad nemyslíš vážně, Ronalde! Jak by ti bylo, kdybys byl v jeho kůži?! Nemohl bys na něj být trošku milejší?“ pustila se do něj Hermiona, Ron se však ohradil.

,,To teda nemohl! Nebudu milej na někoho, kdo tobě nadává do mudlovské šmejdky a mě s Harrym neustále uráží!“

,,Co je tady, tak urážíš hlavně ty jeho!“

,,Jistě! Vracím mu to za těch sedm let!“

,,Využíváš jen toho, v jaké je situaci! Urážíš ho za jeho chování,ale děláš přesně to co by udělal on!“

Ron už jí chtěl něco ošklivého odpovědět, proto radši Harry jejich hádku přerušil: ,, Mě by spíš zajímalo, jak se to Voldemort o Snapeovi dozvěděl.“ Jak předpokládal, Hermiona si hned věděla rady.

,,Voldemort je přece velmi schopný v nitrozpytu ne? A konec konců, do Snapeových myšlenek ses dokázal i ty, a to ses to teprve učil,“ dodala rychle, aby se Harry náhodou neurazil. Ten s ní nesouhlasil.

,,Jenže ode mě to bylo naprosto neočekávaný, vůbec se tomu nebránil. A jakmile zjistil , že mě má v hlavě, hned mě z ní rychle vyhodil. Myslím, že zrovna on se před Voldemortem hlídal velmi pečlivě.“

,,Jistě,ale přece jen si myslím, že..“

,,Hermiono. Jestliže to Snape na Voldemorta hrál dva roky, jak to, že na to přišel až teď? Po tom, co mu prokázal věrnost tím nejprokazatelnějším způsobem?! Někdo Snape prostě musel prozradit.“

,,Jenže nikdo ze štábu se s Voldemortem nestýká, Harry, tedy, ne nikdo abychom o tom věděli. To byl právě jeho úkol.Třeba se jen tak prořekl nebo co já vim?“ podpořil Hermionin názor Ron, navíc se mu moc líbila představa, že Snape udělal chybu. Harry s ním však absolutně nesouhlasil.

,,Prokecl. Snape. A jinak jsi v pořádku? Víš moc dobře, že Snape by spíš přidal Nebelvíru sto bodů než že by se prokecl.“

,,A co když to z něj Voldemort nějak dostal? Buď veritasérem, nebo,“ Hermiona se viditelně zatřásla. ,,Nebo pomocí nějaké kletby. Určitě jich existuje hodně a Voldemort se neštítí je použít!“ Byl to rozumný názor, na který neměl co říct. Přesto měl takový pocit, tušení, dalo by se říct, že Snape někdo napráskal.

V pokoji bylo chvíli ticho, každý přemýšlel nad tím samým, až promluvil Ron: ,,Je to divný. Celých sedum let nepřeju Snapeovi nic jiného. A teď, když je fakt mrtvej, tak vlastně vim, že jsem si to nepřál doopravdy. Sice bych nejásal, kdyby se najednou objevil ve dveřích,ale…“ Harry i Hermiona přikývli. Moc dobře věděli, jak to Ron myslí. Hermiona upřeně koukala před sebe.

,,A co to teprve musí být pro Draca…“ nestačila doříct, protože Ron ji podrážděně přerušil.

,,Tobě nějak záleží na tom, jak se Malfoy cítí!“ Hermiona se zatvářila dotčeně

,,Jistě, že mi záleží na tom, jak se cítí! Ale úplně jinak než ty si myslíš! Myslim, že každý si zaslouží druhou šanci,a on nic hrozného neudělal. Navíc jasně ukázal, že Smrtijed být nechce! Mělo by vás to těšit! A vy se místo toho chováte jak malý děcka! Myslim, že by nám mohl pomoc! Nechci aby ses s ním bratříčkoval, Rone, to fakt ne,ale..“

,,Jistěže! Bratříčkování zvládneš za nás oba, co?“

,,Tohle já nemám zapotřebí!“ urazila se Hermiona a Harry by přísahal, že se jí v očích zaleskly slzy. ,,Jestli už žárlíš i na Malfoye.“ Nedořekla,co by se stalo a odešla z místnosti. Nezapomněla za sebou náležitě prásknout dveřmi.

,,No viděl si to? Co to mělo znamenat? Já a žárlit? Pche!“ obrátil se Ron na Harryho, ten však jen pokrčil rameny.
,,Ona Hermiona byla vždycky víc citlivá než ty, Rone. Vem si třeba to její SPOŽÚS. Když se zastává i krátery, tak se nediv, že i Malfoye.

Ron si představil Malfoye v podobě domácího skřítka a neubránil se úsměvu. Ten mu však shodila další Harryho poznámka.

,,A vážně to vypadalo, že žárlíš.“ Zasmál se,ale když viděl Rona, který se právě natahoval po něčem, co by po něm mohl hodit, radši rychle opustil místnost. Co to narazilo do dveří už neviděl.