Liath 2. část

Když Ellathan přišel domů, byl pořád tak rozrušen, že ani neodpověděl na pozdrav rodičů a ihned běžel do svého pokoje. Věděl, že něco není v pořádku, ale co ?! Ztrácel ji a to si nemohl dovolit, ne zvlášť v době kdy Nissienu vládly kruté boje o trůn a nissienové trpěli pod nadvládou Temného krále.. Ne ! Nesmí Liath dostat, to nedovolím.. pronesl tiše.
Jen stěží by jste zpozorovali záblesk rudého světla.. a černo stříbrného kocoura jenž se tiše plížil ven.

Liath se jemně pohupovala v zahradní houpačce a četla si,.. to bylo to jediné, při čem mohla zapomenout na všechny starosti a dostat se do jiného světa, tak moc milovala pohádkové příběhy, ve kterých bylo vše jiné.. Kdybych tak měla svůj vlastní svět.. pryč odtud, pomyslela si a přitom nevěděla jak blízko od pravdy je.
Byla tolik zabraná do děje knihy, že ani nezpozorovala černého havrana sedícího na ne příliš vysoké větvi stromu. Pozoroval ji.. černým lesknoucím okem a přitom otvíral zobák na prázdno.. Je to princezna ? Nebo jen další odporná lidská troska, se kterou se Ellathan zahazuje ? Pomyslel si.. Jeho rodina byla vždy ve spojení s králem a královnou.. Je tedy možné.. že by.. – z přemýšlení ho vyplašila kočka.. Přesněji řečeno kocour, jeho pružné tělo přistálo na větvi a havran se s divokým krákáním snesl do vzduchu a pak jen pozoroval jak kocour bezstarostně skočil ze stromu přímo dívce do náruče.. Ne, to nemůže být princezna, jen další hloupá dívka, pomyslel si něž s posledním zakrákáním odletěl..
A neviděl královskou pečeť v podobě pentagramu jenž se Liath zaleskla na krku.
Liath vřele pohladila kočku po hřbetě..
„Kdepak se tu bereš, chlupáči ?“ zeptala se když věděla, že odpovědi se nedočká.
„Máš nádhernou srst.. chudinko malá.. potuluješ se tady tak sám..“ pokračovala ve svém zdlouhavém monologu. Hladila by mě stejně tak něžně kdyby věděla kdo jsem ? Ptal se sám sebe Ellathan a jemně předl. Slastně přivíral oči a najednou si vzpomněl na dnešní dopoledne.. Zkoumavě ji pohlédl do očí, měla je pořád tak smutné.. Kdybych tak věděl co jsem provedl.. nebo co se stalo.. zlostně zaprskal a Liath naň pohlédla zkoumavým pohledem..
„Ty mi neublížíš.. viď kocourku.. ty ne..“ A první slza mu zmáčela kožich.. Chutnaly tak sladce.. jak asi chutnají její rty, pomyslel, ale ihned tu myšlenku zapudil. Nemá právo na tohle byť jen pomyslet a přesto cítil takovou touhu. Natáhl se a tlapkou se pokusil chytit pramen jejich rudých vlasů, i přes slzy se usmála. Když v tom uslyšel zalapání po dechu.. A stalo se to co nemělo, Evanna ho spatřila..
„Lio ? Copak je to za kočku ?“ zeptala se už téměř klidně, když jistotou věděla odpověď na svou otázku. Vůbec ne jemně podrbala kocoura na hřbetě. Ellathan ze sebe vydal varovné zasyčení. Liath se nespokojeně na svou matku podívala.
„Opatrně, mami, je to živé zvíře!“ a zabořila obličej do jeho jemné srsti. Zvíře se však nepřestalo ostražitě rozhlížet. A když ho Evanna vzala do náruče, vůbec se mu to nelíbilo.
„Jdi se převléci, Lio, za chvíli jsou zde Emadsnovi, tak ať jsi připravená.“ A bez toho, aby čekala na odpověď zamířila s Ellathanem do kuchyně. A počkala až Liath bezpečně zmizela ve svém pokoji.
„Ellathane Mathu Edwine Fergusi! Můžeš mi proboha říci co to má znamenat ?!“ pronesla zlostně ve snaze se ovládat když ji černý kocour vyskočil z náruče na zem. Na nepatrnou chvíli se opět objevil rudý záblesk a před Evannou stál Ellathan. Rezignovaně si sedl ke stolu a tichým hlasem ji pověděl vše co chtěla slyšet..

Když pak Liath o půl hodiny později scházela po schodech pořád myslela na tajemného kocoura, který ji tak neskutečně někoho připomínal.. jen si nemohla vzpomenout koho..

Když jejich sousedé přišli na večeři, bylo už po setmění, rychle se zšeřilo a Liath mlčky pozorovala krajinu za oknem.. Zahrada, tak tajemná a přece tak známá, houpačka na stromě.. Najednou si vzpomněla na kocoura, který měl tak zvláštně černé oči..
Před očima ji proběhl celý dnešní den.. Nechovala se k Ellathanovi hezky, vůbec ne.. Poslední dobou když na něj pomyslela, po páteři ji přejela vlna vzrušení.. Pokaždé se snažila zahnat tyto myšlenky, ale nedokázala si vyhnat otázku.. jak asi chutnají jeho rty..
„Liath, a copak ty ? Jak se ti daří ?“ zeptá se znenadání jejich sousedka.
„Výborně, pani Emadsnová, výborně..“ hlesne a děkuje bohu, že si ji dále nevšímá.. Když o pár minut později vstane, aby poklidila nádobí, zatmí se ji před očima a ona opět slyší ten hlas.. Najít.. zabít.. najít.. princeznu.. zabít.. Reflexně sáhne po pentagramu a ještě ho stihne pevně stisknout v dlani než všechno okolo ní zčerná úplně.

Toho rána jenž se probudila nešla do školy. Neměla sílu vstát a Evanna to po ní ani nežádala. Stav, ve kterém se Liath nacházela by se mohl jevit jako běžná nemoc.. Liath ve spánku pronásledovaly noční můry. Když se aspoň trochu probrala ovládl ji pocit, že v jejím pokoji není sama, ale je sní někdo kdo ji trpělivě drží za ruku.. tento uklidňují pocit ji opět ukolébal ke spánku.

Ellathan, který proseděl celý den u její postele prožíval muka.. Pohled jenž mu padl na Liath, tak spanile krásnou, s oroseným čelem a ubíjející horečkou. Ve spojení s její jemnou a světlou pletí vypadala tak křehce.. Tak zranitelně. Zaplašil touhu políbit její skvostné rty.
Vstal a rychle si to rázoval po pokoji.. potřeboval se uklidnit, zchladit. Nemůže mít tyto touhy a pocity.. Vždyť je to princezna, urozeného původu. A já jsem jen z rodiny, která byla vždy v přátelském vztahu s králem, přesto poddaný. Ta malá křehká víla, která tu tak bezmocně zranitelná ležela, mohla být mou mladší sestrou, přítelkyní a snem.. Ale nic víc.. Ale vždyť přece vždy říkala, že nemám snít o svém snu, ale žít svůj sen.. Ne, nesmím na to už ani pomyslet. Musím ji chránit.. a s pocitem ještě větší beznaděje si opět sedl k její posteli a její drobná ruka zmizela v jeho dlaních.

Člověk, který by pohlédl Liath do pokoje, by viděl pouze černého kocoura sedícího vedle postele.

Když se Liath později probudila, nikdo neseděl vedle její postele jak doufala, ale černý kocour spokojeně dřímal na peřině. Jemně ho začala hladit po hřbetě a Ellathan se probudil. Protáhl se a víc se přitulil k její ruce. Liath nadzvedla peřinu na znamení, aby kocour mohl také do tepla. Ellathanovi se při té nabídce zatočila hlava, ale jen se nesouhlasně opět uvelebil na peřinu a zavřel oči.