Morte 4 kpt. 3

M O R T E 4 - Hospa 3/ 4
Ruch v hospodě sílil a lidí nadále přibývalo. „Ty Morte“ zapředl diskuzi Fisch „můžeš mi říct co tak vlastně děláš celý den ?“ Fisch se zakřenil „To pluješ vzduchem celý ten čas, nebo se někdy jen tak kutálíš po zemi jako nakopnutá meruna ?“ Morte který za pomoci brčka dohonil posledních pár kapek na dně sklenice nevraživě vzhlédl. „Už dyž sme se poprvý potkali, měls hlavu dutou a koukám, že ani teď nenese tvůj krk tolik, abyses s tím musel znepokojovat.“ zacvakal Morte čelistí „Jóóó ale von to není tak blbej dotaz jak to vypadá šéfiku, zatímco ty si někde *užíváš*, já sedim celej den v almaře a jenom vobčas se prolítnu – mimochodem dík, tu nudu sem fakt potřeboval.“ pohodil Morte čekaje na další pivo čelistí. „Sem ti totiž tudlenc byl na hřbitově se mrknout na známý jaksme se vo tom bavili venku.“ Fisch napjatě čekal „Nóó a co ti mam vykládat, se semnou ňáko nebavili či co, tak sem se vracel kolem toho velkýho kříže zpátky, se už taky ňáko smrákalo a teď ti vidim manika. Rozhazoval rukama a pořvával něco jako –Blít či neblít toť votázka – že jo. No a tak sem letěl blíž ať vidim co je to za vola a představ si ten grázlik drtil v tý svý nechutný pazouře jednoho z mejch příbuznejch. Tak sem na něj houknul ať toho vokamžitě nechá – si přece nenechám mrzačit příbuzný ne ? Von se jako votočil mym směrem že jo, zblednul, pochcal se a ňáko ti zařval a zdrhnul. Ti ani nevim čeho se ten kretén lek, rychle sem kouk za sebe, ale nic tam nebylo. Jenže ten bastard pustil při tom svym řvaní příbuznýho na zem a von se chudák rozflákal. Ti tak letim blíž, ale náčelníku klika, von ti byl ze sádry ! By mě zajímalo, kterej kretén dělá sádrový lebzny, dyž jich je fšude tolik – no, asi sám má sádrovou kebuli.“ Rozhorlil se Morte, ale další před něj postavené pivo ho zkrotilo „Ale co, sem se ti votočil a letim k východu, dyž najednou vidim toho grázlíka, jak se vybavuje s takovym nechutně hnusně velkym hromotlukem s lopatou. Tak já ti letim jako že nic kolem a najednou ti na mě ten grázlík ukáže a zacejs začne někam zdrhat. Což vo to, ti by mě todlenctonc nevadilo, ale ten hromotluk ti mě najednou čapne těma svejma nechutnejma pazourama a táhne ti mě někam pryč. Sem se ti na začátku moc nebránil, páč mě to dost překvapilo a ten manik měl taky docela páru - no jo !!! Ale pak sem zjistil *kam* ti mě to táhne !“ Ruch v hospodě sílil, ale Fisch Morteho poslouchal tak intensivně, jako by nechtěl aby mu unikla byť jediná hláska ( což mu ovšem v konzumaci piva nijak nebránilo ). „Ten pitomec mě dones ke kolumbáriu, votevřel jeden ten chlejv, chtěl ti mě tam vrazit a ještě celou dobu pořvával, že tam prej jako patřim či co.“ Morte při té vzpomínce zakoulel očima a zacvakal naštvaně zuby. „No co, tak sem se ti naprd, kous sem ho do ruky, vytrh sem se ti mu a cestou dom sem nejspíš překonal rychlost světla…“ Morte se zamyslel „…no, zvuku určitě“ Fisch se zachlámal „Herec, hrobník a lebka… škoda že se o tebe nezačali prát, Freud by si přišel na svý !“ Morte dal oči v sloup „Ty seš neska zas ňáko humornej, si asi bral co ? Tak se běž laskavě zeptat k pultu, jesli nemaj drobný na stofku, že potřebuješ rozměnit vejplatu.“ dosrkl brčkem pivo Morte „Radši chlastej a svý přiblblý komentáře si šetři na ty tvý vopičáky.“ Fisch se zasmál a vstal od stolu. „Kam si jako myslíš že deš ? Rozměnit si můžeš jindy !“ podíval se Morte na Fische, který už byl u záchodových dveří znepokojeně „ti du s tebou néé ???“ ještě znepokojeněji pohlédl na Azora, který ho již delší dobu nápadně se zájmem pozoroval a nyní se dokonce začal olizovat. Ničeho z toho si však nevšiml Fisch a tak klidně odpověděl „Co myslíš ty Morte ? Já chtěl vyrazit do Vsetína proběhnou se nahej po poli.“ Taková odpověď vyvedla Morteho z rovnováhy „To tam fakt dělaj ?“ zacvakal překvapeně zuby „a to jako i číčy ?“ jeho čelist byla v ten okamžik proklatě nízko a na chvíli dokonce zcela zapomněl i na Azora. „Jasně Morte !“ nedával na sobě Fisch nic znát „a taky tam používaj jako afrodisiakum s oblibou lebeční prach.“ Jakkoli je obvykle Morteho moudrost téměř na hranici dokonalosti, piva ho mírně zmohla a tak prohlásil jen „Hmmff…“ sklapl čelist zpět do polohy 0 a i přes přes hospodský ruch bylo slyšet, jak si *cosi* intensivně zapisuje do mozkovny. „No, ale stejně du s tebou“ prohlásil a nonšalantně proletěl kolem slintajícího Azora za Fischem vstříc záchodovému dobrodružství… a zároveň příštímu týdnu. :-)))