Liath 4. část

Evanna Timesis strnule seděla u kuchyňského stolu, strnule a se steskem se vracela z říše vzpomínek na její pohádkovou zemi. Složí hlavu do dlaní a mlčky nechá slzu brázdit její tvář.
Vždy když se malá Liath své matky ptala, kde je její otec, Evanna odpověděla jí odpověděla, že šel žít svůj sen. Malá princezna tomu nikdy příliš nerozuměla, ale viděla na matce jak bolestné pro ni toto téma je.
Nikdy nemohla svému otci natrhat kytici bělostných kopretin či rudých růží.. Nikdy nemohla plakat u jeho hrobu.. bylo to pro ni takhle snad lepší ?

Velká bílá svíce vrhala na stůl mihotavé stíny. Všechny byly tak jiné, tak rozdílné a matoucí a přesto patřily jen jedné svíci.
Liath seděla u svého stolu a vzrušeně něco hledala v šupleti. Za nedlouhou dobu vytáhla váček z černého sametu. Něžně ho potěžkávala v ruce a pak z něj vytáhla drobné pečetidlo.. Patřilo otci..
Liath se v hlavě utvořil obraz starce, sedícího za mohutným ze dřeva vyřezávaným sekretářem.. Něco psal a pečetidlo leželo hned vedle jeho pravé ruky. Poté list s ustaraným výrazem přeložil a rázně naň vtiskl pečeť.. Jeho pečetidlo bylo však jiné. Stařec se zahleděl do okna.. „Kde jsi princezno.. kdepak se jen ukrýváš ? Zeptal se s beznadějně ustaraným pohledem ven do krajiny.

Ellathan právě procházel lesem, když se na pěšině před ním zšeřilo. Na les padla tma, ptáci utichli a vítr přestal zpívat svou píseň.
A co je kruci zase tohle, pomyslel si.
Pro jistotu zaujmul bojové postavení, pokrčil nohu v kolenou a natáhl ruku, tak jak ho to učil jeho otec. A opatrně se začal rozhlížet.
Jako b se však po nebezpečí, které mu, zdá se, před chvíli hrozilo, slehla zem. A Ellathan přesto cítil, že zde něco nehraje, něco co nebylo v pořádku. Jeho instinkt mu napovídal, že se v jeho blízkosti skrývá někdo druhý a nezdálo se, že b to byl člověk, se kterým by se Ellathan rád viděl.. Zahalená postava jenž se objevila na pěšině toho byla důkazem.
Ellathan se pokusil vtvořit obraz, nepřítel se však jen pousmál. Pozvedl pravou ruku, a síla jenž z ní všlehla Ellathana smetla z cesty.. Cítil bolest, ale přesto se nehodlal vzdát. Silou vůle se pokusil nepřítele zadržet, leč větev, kterou naň shodil útočníka nezastavila. A ten ho pouze další silnou ránou mrštil na kmen stromu.
Ellathan nebyl hloupý a ty útoky postačil k tomu, aby si uvědomil, že tady nemá šanci.
Fantazie je místo, kde se rodí sny.. Stěží zamumlal a s tichým lupnutím se přemístil.

Musel vpadat příšerně, jelikož strážný se na nic neptal a zavolal další, kteří ho opatrně přenesli do hradu.
A on ztratil vědomí.

* * *

Čas plynul a Liath trpěla. Trpěla smutkem, bolestí a strachem.
Po Greenfiledu se rychle rozneslo, že rodina Fergusových zmizela. Ve škole dostala Liath pouze odpověď, že jejich syn Ellathan je vážně nemocen a jeho rodiče byli nuceni sním na nějaký čas odjet. Jejich dům zel prázdnotou a Liathina nemoc, která tak záhadně zmizela se začala pomalu vracet.. Cítila hrozný tlak na prsou, který ji jakoby stahoval, ale když to místo nahmatala rukou, ucítila pouze rodinou pečeť.
A ani kocour se již neukázal..

* * *

Ellathan si unaveně promnul oči.
„Mel by jsi si odpočinout synu.“ Pohled Mathu na svého syna, ale Ellathan pouze zavrtěl hlavou.
„Potřebuji se cvičit v posílení mysli.“
„Nic se nesmí přehánět, Ellathane!“
„Ale otče, není tolik času.. Já.. chtěl bych se vrátit..“
„Elle! Princezna je v bezpečí, v naší přítomnosti ne ! Navíc.. nejsi ještě připraven.“
„Jsem „ Zakřičel Ellathan a přivřel oči. Poté poslal na svého otce myšlenku tak silnou, že sám zalapal po dechu. Mathu byl vymrštěn do vzduchu a s ohlušující ránou dopadl na kamennou zeď, po které se bez dechu svezl k zemi.
„Otče!“ Zakřičel jen a vrhl se k němu.
„Jen vyražený dech.“ Pronesl přiškrceně a s námahou se posadil a překvapeně na svého syna pohlédl.
„Máš nadání,“ řekl ještě pořád otřesen, leč s úsměvem.
„ jsem na tebe hrdý, synu.“ Dodal a mluvil pravdu.

Ale byl někdo kdo jeho názor nesdílel..
„Za ty týdny co zde strávil, se od něj už nějaký pokrok očekával..“ Pronesl muž s křivým úsměvem.
„Nemáš nic lepšího na práci, Fithire ?“ Odvětil mu Mathu.
„Člověk se musí aspoň jednou za čas uvolnit a zasmát.. a při tom jeho marném a primitivním chování to jde tak snadno.“ Kývl hlavou opovržlivě směrem k Ellathanovi. Ten pouze zaťal ruce v pěst a silou vůle odmrštil Fithira metr dozadu. Ten naň překvapeně pohlédl, ale hned se vzchopil a síla, kterou poslal zpět, Ellathana tvrdě udeřila do břicha. Zavrávoral leč byl připraven útok vrátit.
Sepjal ruce a sevřel oči. Jeho tvář byla plná soustředění. Byl poháněn zlostí a poprvé se mu povedlo proniknout do cizí mysli. Viděl Fithira, který se o něčem radil s mužem v černé kápi. Totožné tou, kterou měl útočník, který ho napadl. Černá kápě stažená do tváře a dlouhý plášť jenž jemně šustil v listí. Znenadání se naň postava v černé kápi otočila, byla to přece jen vzpomínka a přesto cítil cizincovi oči, které do něj pronikaly čím dál hlouběji. Ellathan zavrtěl hlavou a vzpomínka zmizela.
Ellathan si vyčerpaně sedl. Fithir ho počastoval posledním pohledem plném zášti a zděšení. Otočil se a rychle zmizel.
Mathu ke svému synovi okamžitě přiběhl.
„Co se stalo, Ellathane ?“ Zeptal se starostlivě.
„Fithir je zvěd Temného krále.“ Pronesl Ellathan vážně.