Na co čas: 5. Živý mrtvý

Nese užasle zahvízdl: „Ty musíš být hodně z daleka. Nemáš ani ponětí, jaké máš štěstí že tu není nikdo čtvrtý. Jak dlouho myslíš, že by přežil?“ Přešel s otázkou k dívce.

„Jednu nebo dvě hodiny?“ pokračoval.

„Co? Proč? Co se tu děje? A co je tohle vlastně za místo?“ pokládal William zmateně otázky jednu za druhou.

Nes zahvízdal znovu: „Takže on vážně nic neví.“ Uznale pokýval hlavou.

„Tak vysvětlíte už mi to?“ štěkl netrpělivě Will a naštvaně vstal.

„Tak jo, tak jo,“ zvedl Nesterlest ruce, jako by se vzdával.

„Poslouchám,“ řekl Will a posadil se.

„No, tahle země se jmenuje Vittergie, co si pamatuji vždycky nám vládl král Nuor. Nikdo si už nepamatuje, kdy přesně nám začal vládnout, ale od té doby se tu dějí podivné věci. Vyhlásil plno divných a přísných zákonů. Například před chvílí si jeden porušil, za to by ti usekli hlavu. Máš štěstí, že my tě nepráskneme,“ mrkl na cizince z tunelu, který hlasitě vydechl úlevou.

„Víš, nás vlastně taky hledají,“ pokračoval trochu rozpačitě.

„A za co?“ vyhrkl zvědavě William.

„No, slib, že se nevyděsíš,“ pohlédl Nes s prosebným pohledem na Willa.

„Slibuju,“ přitakal okamžitě William jist si svým slibem.

„Tady platí takový zákon, že když někdo spáchá sebevraždu, tak ho královi mniši oživí a zavřou do Clouvru,“ vysvětloval tichým hlasem Nes, jako by se bál, že někdo poslouchá za dveřmi, vběhne sem a hned ho za to potrestá.

„A co to je ten Clouvr?“ vyzvídal stejně tichým hlasem Will, protože nechtěl rušit atmosféru.

„Obrovská strašidelná budova,“ řekla tentokrát dívka a celá se otřásla, ,,viděla jsem ji jen jednou a děsivé sny z toho asi budu mít do konce života. Dnem i nocí se tam rozléhají skoro nelidské výkřiky lidí, které tam drží. Nevím, co jim dělají, ale musí to být strašné, když takhle křičí. A víš, čím to odůvodňují? Ne? Jen tím, že prý ti lidé porušili čas a musí být za to potrestáni,“ ušklíbla se s obrovským odporem a Will nevěřícně zakroutil hlavou. Ano, spáchat sebevraždu je špatné, ale takhle lidi za to trápit?

„Oni oživují jen sebevrahy, ale pokud někdo zde umře, třeba stářím nebo ho někdo zabije, tak ho neoživí. No a já zemřel,“ řekl Nesterlest s očima upřenýma na zem, ,,stalo se to nešťastnou náhodou, nikdo za to nemohl. Moje sestra Kaili už neměla nikoho jiného kromě mě, a tak přišla na způsob, jakým mniši oživují mrtvé a oživila mě. Brzy na to přišli a my se teď musíme skrývat. Tak co? Bojíš se mě? Hnusím se ti?“ vyzíval Nes Willa k odpovědi svým smutným výrazem. Williamovi ho bylo strašně líto. Určitě musel zažít příšerné věci, lidi ho asi odsuzovali a štítili se ho. Štítili se té pro ně oživlé mrtvoly.

„Vůbec ne. Vždyť ty si úplně normální. Není to na tobě nijak poznat, akorát si toho zažil..no spíš nezažil mnohem víc než ostatní. Nemám důvod se tě bát, teda pokud se na mě teď nevrhneš s nožem,“ dodal s žertem a rozesmál. Nesová tvář se rozzářila a utvořila vděčný a šťastný výraz.