Harry Potter a Spojení rodů 9.kapitola-Svatba

Od chvíle, kdy se Draco octl v domě na Grimulaudově náměstí poprvé, uběhly bezmála tři týdny. Pomalu si začínal zvykat na fakt, že ho všichni dokonale ignorují a baví se s ním, pouze když je to bezpodmínečně nutné. Snažil si uvědomit a zvyknout si na to, co všechno se v jeho životě změnilo. V důsledku všech událostí se stala ta nejabsurdnější věc, která by ho ještě před měsícem nenapadla ani v tom nejdivočejším snu. Vše nasvědčovalo tomu, že mu nezbude nic jiného, než spolupracovat s Potterem. Neviděl jinou možnost, nevěděl, jak jinak pomstít svoji matku. Jeho spolupráce s Harrym otci dokonale ublíží, hlavně však věděl, že sám by se k němu nikdy nebyl schopný dostat, natož ho zničit. Celý den nedělal nic jiného, než že spřádal plány jak Luciuse Malfoye zničit, nijak se proto neúčastnil všeobecného shonu, který v domě panoval.

Čím byla blíž svatba Billa a Fleur, tím víc byla paní Weasleyová nervózní. Bohužel,jak už tomu v takových situacích bývá, svoji nervozitu přenášela i na ostatní. Tonksová měla stále problémy se svými metamorfózami (Harry se však domníval, že je to hlavně kvůli Lupinovi, který se snažil Tonkovou přesvědčit, že na jejich svatbu je příliš brzy) a Fred s Georgem, pokud zrovna nebyli ve svém obchodě na Příčné ulici, tropili ještě větší rámus, než u nich bylo obvyklé. Každý se však na svatbu těšil, byla příjemným rozptýlením nad každodenními zprávami o neobvyklých úmrtích, či tragických nehodách, kterými je zásoboval nejen Denní věštec, ale také mudlovské noviny, které posílali Hermioně její rodiče.
Dvě osoby však měly ještě o jeden důvod k radosti navíc. Ginny si s Harrym (na radu Hermiony) důsledně promluvila a oba konečně přestali předstírat, že mezi nimi nic není.

Týden před plánovanou svatbou se u snídaně Fleur z ničeho nic obrátila na Draca.

,,A co ty? Máš vůbec nějaký společenský hábit?“

Draco na ní nechápavě vykulil oči. Nějak nepředpokládal, že by se svatby zúčastnil, a nebyl sám.

,,Přece nebude sám sedět v pokoji,“ prosazovala si Fleur svou. ,,A navíc, Gabriella potřebuje doprovod.“

Draco vzpomínal, kdo že to ta Gabriella je. Mlhavě si vybavoval přibližně osmiletou blondýnku, která byla Fleur neobyčejně podobná. Zamračil se.

,,Jsem snad nějaká chůva?“ pronesl tak odevzdaným tónem, že to nikdo nepovažoval za protest. ,,A ten hábit nemám,“ dodal ještě v domnění své poslední záchrany. Mýlil se.

,,Nevadí,“ usmála se na něj paní Weasleyová. ,,Můžeš si půjčit ten Ronův starý.“

Harry, který právě pil kakao vyprskl smíchy. Než stačil cokoliv zahuhlat na omluvu, pronesla Hermiona: ,,Pulírexo!“ a hnědá skvrna ze stolu zmizela. Když Hermiona viděla Ronův vítězoslavný úsměv a Harryho pobavený škleb zatvářila se malinko pohoršeně, nicméně při pohledu na Malfoyův zděšený výraz (ač se jistojistě snažil budit dojem lhostejnosti) jí také cukaly koutky.

,,Páni!“ nevěřil Ron, když se spolu s Ginny, Harrym a Hermionou sešli u něj v pokoji. ,,Malfoy v mém starém společenském hábitu, to je sen!“ Harry se k němu přidal: ,,Viděli jste jak se tvářil?“ Ginny pobaveně přikývla.
,,A co teprve, jak se budu tvářit já, až ho v něm uvidím,“ doplnil Harryho Ron.

,,Však se brzo dočkáš!“ ubezpečila ho Hermiona, která už nechtěla dál poslouchat rozhovor, který se schyloval k tématu ,,Jak co nejvíc zesměšnit Malfoye,,.

,,To si piš, že se dočkám!“ rozkřikl se Ron, ,,a náramně si to užiju. A netvař se tak, Malfoy si to zaslouží!“ Dosáhl tím však pouze to, že Hermiona opět vybuchla.

,,Jak to můžeš říct? Mělo by ti stačit, že je na tom tak, jak je, ne mu to ještě ztěžovat!“

,,Ztěžovat? Hermiono, kolikrát ztěžoval on život nám? Já mu to jen vracim!“ urazil se Ron.

Harry, který byl v tomto ohledu zcela na Ronově straně, nicméně nechtěl riskovat, že by začali létat vzduchem předměty, které by se některému z těch dvou dostaly pod ruce, je přerušil.
,,Hele, Rone. Dej mi ten hábit, ať ho můžu Malfoyovi dát.“

Ron přikývl a zabořil hlavu do skříně. Netrvalo dlouho a vytáhl cosi, co nejvíce připomínalo staromódní dámské šaty. Předal hábit Harrymu s výrazem, ve kterém byla jasně patrná škodolibá radost, nahlas však už nic neřekl.

Draco Malfoy seděl za stolem četl nějakou tlustou knihu. Harry zauvažoval, kde ji vzal, měl takový mlhavý pocit, že ji viděl u Hermiony. Když vstoupil, Draco se ani neotočil.

,,Tady ti Ron posílá ten hábit,“ neubránil se škodolibému tónu v hlase. Draco zavrčel cosi na souhlas.

,,Ty se ani nepodíváš, jak vypadá?“ nedal si Harry pokoj a donutil tím Draca zvednout zrak od bichle.

,,Díky Pottere, ale já si pamatuju, jak vypadá. Takže..nepodívám.“

Harry se snažil nedát najevo své zklamání, nicméně nechal Draca o samotě a vydal se zpátky za kamarády.

Draco se zvedl od knihy Největší mágové Evropy, která ho sice vůbec nezajímala, ale bylo to jediné, co tu mohl dělat. Znechuceně se podíval na onu věc, kterou všichni nazývali společenským hábitem. Rozmrzele si vzpomněl na své společenské hábity,které měl doma ve skříni, pokud je tedy otec nezničil jako všechno, co mělo s Dracem něco společného. Štítivě uchopil látku plnou krajek do rukou. Měl pocit, že vypadá ještě hůř než před téměř třemi roky. Věděl, že bude vypadat hrozně, ještě hůř než Weasley na Vánočním plese, víc ho však štvalo pomyšlení na všechny ty poznámky, které si bud muset vyslechnout.

V den svatby byli všichni od brzkého rána na nohou, Svatba se konala na zahradě domu, která byla k této příležitosti změněna k nepoznání. Nejen že byla upravená, ale navíc vyzdobená květy a balónky v růžové, světle modré a bílé barvě. Obrovský jídelní stůl, přemístěný z kuchyně, se prohýbal pod dobrotami, které napekla a navařila paní Weasleyová.

Harry, když se s Dracem převlékali ve své ložnici do společenských hábitů, měl co dělat, aby se nerozesmál. Dracovi nejen že hábit vůbec neslušel, navíc mu byl ve všech směrech velký. Visel na něm jako noční košile, jelikož Ron byl nejen větší, ale také urostlejší (a i na něm hábit visel.)

Ron se, na rozdíl od Harryho, neudržel, a když Draco vešel do kuchyně, začal se smát na celé kolo. Paní Weasleyová Malfoye přejela pohledem a beze slova začala listovat v knížce Kouzlíme s oděvy. Zamumlala cosi, čemuž rozuměla jen ona, Malfoyův hábit se však zmenšil na únosnou velikost a Harry by přísahal, že zmizelo i pár krajek. K jeho radosti to Malfoyovu vzhledu nijak nepomohlo, Draco stále vypadal jak šašek.

Harry si prohlížel ostatní v místnosti. Z rodiny Weasleyů chyběl jen Percy, nezdálo se však, že by to někomu příliš vadilo (paní Weasleyová to nedávala najevo). Kromě Weasleyových, rodičů Fleur a Gabrielly a pár jejich přátel, které Harry ještě neznal, bylo přítomni také někteří členové řádu a bradavičtí učitelé v čele s Hagridem.

Seřadili se na zahradě. Bill Weasley, na kterém už nebyly téměř žádné stopy po útoku Šedohřbeta, čekal na Fleur po boku své matky. Harry se neubránil úžasu, když se Fleur za zvuku hudby a doprovodu svého otce objevila. Byla nádherná. Své dlouhé blonďaté vlasy měla spleteny do složitého drdolu a oblečena byla do bílých hedvábných šatů s vlečkou, která se zdála být nekonečná. Nesly ji Hermiona, Ginny a Gabriela. Všechny tři na sobě měly světle růžové šaty (přes velké protesty Ginny), také jim to velmi slušelo, Fleur je však, jak se na nevěstu sluší a patří, zastiňovala.

Po krásném obřadu, při kterém všem děvčatům ukápla slzička a maminkám novomanželů rovnou celé potoky slz, začala ta nejbáječnější hostina, jakou Harry kdy zažil. Nebránil se ani, zúčastnit se svatebního tance, který byl zákeřný v tom, že se během něj měnily partnerky. Zato pro Draca, kterého k účasti donutila malá Gabriella, to byla hotová muka. Nejen že se ho na něco neustále ptala a on ji nemohl ani odseknout, musel navíc tancovat i s ostatními dívkami. Grangerová po celou dobu tance taktně mlčela, zato ta Weasleyovic pihatka do něj začala rýt přesně jak čekal.

,,Teda Malfoyi, tohle si budu ještě dlouho pamatovat. Kdo to kdy slyšel, abys ty, zosobněná elegance, vypadal jako šašek,“ uchichtla se.

,,Zmlkni!“ procedil mezi zuby.

,,A to jako proč? Co mi uděláš? Vždyť ty tu nemůžeš udělat vůbec nic. Tady na nikoho neplatí ta tvá čistá krev, nebo jak to říkáš,“ provokovala dál. Draco nic neříkal.

,,Tohle není tvůj styl, Malfoyi, od kdy se necháváš urážet?“

,,Lidi se mění Weasleyová!“ řekl klidným hlasem, ve skutečnosti by ji však nejradši zaškrtil. Naštěstí se zrovna měnili partnerky, ještě než Ginny odtančila, stačila ho naštvat ještě víc.

,,Ne takový jako ty…“

Přetrpěl tenhle tanec a hned jak to bylo jen trochu možné, odebral se nahoru, do Harryho ložnice.