Klam

Uprostřed náměstí stál Vysoký Elf. Krásný, jak pouze elfové dokáží být, v bílém rouše, zlatavé vlasy volně rozpuštěné na ramena, obličej bílý a bez sebemenší chybičky, měl vzezření dokonale vypracované sochy. Promlouval k obyvatelům, lidem, aby ho následovali v hledání světla a svatých relikvií. Zúčastnění byli doslova uchváceni jeho vzhledem,ale také čistým a pronikavým hlasem cizince. Jako by to ani nebyla živá bytost ale přízrak, vyčarovaný mocným mágem. Vše se ale mělo rázem změnit….

Elf natáhl ruce před sebe a začal nesrozumitelně něco rychle mumlat. Intonace byla naprosto odlišná, démonická, a na lidech začal být vidět strach. Najednou započal cizinec mluvit naprostým falzetem, někteří za slabších nátur omdleli, jiní si zacpávali uši. Pak vše umlklo.
Elfova tvář se zkřivila, znetvořila a už tu nestálo to božsky krásné stvoření, ale nemrtvý černokněžník. V ruce držel jakýsi amulet, na obličeji byli patrné díry a trhliny, barva kůže svítila na dálku tmavě zelenou barvou. Vlasy si ponechaly svou délku, ale barva se pozměnila na šedočernou. Stvoření se křivě pousmálo a vztáhlo ruku k nebesům. Z něj začali na zem dopadat démoni, stvoření ze skal zloby a z čiré nenávisti ke všemu živému, a počali v díle zkázy. Pokud se odtud někdo živý dostal, vyprávěl o zničené zemi a zelených nečistých plamenech okolo kterých tančili démoni a pojídali lidské maso….
********************************************

Dveře v krčmě se potichu otevřeli. Přes kouř ani nebylo vidět nově příchozího, avšak kdyby místní opilci a lehké děvy dávali pozor spatřili by žebráka, který se o holi dobelhal dovnitř a sedl si k nejbližšímu stolu. Hostinský se k němu neochotně došoural, aby se ho zeptal co by rád. Žebrák jen zamumlal něco o pivu. Hostinský chtěl zaplatit předem, a také svoje peníze dostal. Divil se, že ten chudák po něm to pivo nevyžebral, ale pak přeci jen zvítězila chamtivost nad zvědavostí a šel mi ten chmelový mok natočit. Ale ani tato noc nebyla pokojná, i když jinak než si myslíte….

Do vrat se něco silně opřelo. Náraz byl tak prudký, že se vrata rozbily. Do hospody vstoupili 4 ozbrojení muži. První jejich vůdce skočil dovnitř chytil hospodského za vlasy a řval na něj at mu dá peníze. Ostatní se snažili obrat místní štamgasty. Druhý z lapků poodešel od svých druhů a zadíval se na chudáka, který sedel sám u stolu, mimo lidi. Začal se smát a tím odhalil své černé a zkažené zuby. Popadl žebráka, s představou starého a vyschlého starce, a pokusil se ním mrstit o zed. Cizinec chytil zlodějíčka pod krkem a hodil s ním až na konec hostince, kde se mu ještě aby toho nebylo málo, rozbil hrnec o hlavu. Žebrák odhodil cáry a hadr co na něm visel a odhalil tím své stříbrné brnění, meč, který se mu houpal u pasu a stít na zádech.

Započal boj. Lupiči byli zjevně zvyklí přepadávat ze zálohy a v noci, bez sebemenšího odporu. Ale tady silně narazili. Rytíř byl vynikající šermíř a určitě byl zvyklejší na silnější protivníky. Prvního lapku rozpulil až do půlku pasu, tak byl silný jeho úder. Druhého vykryl štítem a třetímu usekl ruku. Jejich velitel se na něj s řevem rozběhl, ale inkasoval pouze ránu štítem do obličeje. Po pěti minutách bylo hotovo. Dva z lumpů byli mrtví, jeden v bezvědomí a posledního mezitím zpacifikovali hosti.

Hrdina sebral svůj habit a hůl, zasunul meč do pochvy a štít položil na správné místo. Došel k výčepu, položil na něj zlaták a beze slova odkráčel vstříc temnotě noci…