Krásná elfka - první kapitola - Otevři oči

Když Treisy otevřela levé víčko uviděla strop svého stanu dlouze zívla a otevřela pravé oko.Pramínek blonďatých zvlněných vlasů jí spadl do čela,když ze sebe sundavala bavlněnou deku.Lehkým gestem odhrnula pramínek a dlouze se protála.Když vedle sebe spatřila mladou dívku -její udajnou sestru- s kaštanově hnědými vlasy a bledší pletí musela se usmát.Pak ale spatřila její druhou polovinu těla,která byla pokryta šedobílou srstí strnul jí úsměv a po tváři jí skápla slza,v hlavě se jí pořád dokola točila myšlenka "Sem jiná než ostatní.Kdo jsem?!".
Pak jí ale vytrhla ze zamyšlení slova dlouhovlasé hnědovlásky "Treisy?Dobrý ráno..."
Podled jí sklouzl na hnědovlasou dívku které se říkalo Okamaru
"ehm...Dobrý Oki"řekne ještě trochu rozespale.Pak ze sebe strhnula deku a začala se převlékat do černých kalhotů a černého síťovaného trička pod kterým měla černý pruh látky který jí sloužil jako podprsenka.Na kalhoty si připoutala kožený pás na kterém měla dva lehké meče a pár dýk na obranu.Nakonec si natáhnula černé boty a dratovaným kartáčem si rozčesala blonďaté vlasy s černými proužky.Okamaru si natáhla krátké červené šaty a pod to si natáhla černé kalhoty.Pak obě vyšly ze stanu potaženého jednorožčí kůží a osvítilo je světlo vycházejícího slunce.
"Treisy!Okamaru!"Křiknul někdo z pozadí trnitého keře.Treisy se nechápavě podívala na Okamaru a ta se porozhlédla kolem a zjistila že jsou první vzhůru.Okamaru kývla a vykročila ke keři,to samé udělala Treisy.Za keřem se krčil stařešina,který byl na pokraji smrti."Chci vám...vám něco říct o vašem původu."řekl a odkašlal si.
"Mistře!"řekla Treisy a pohledem ledovým jako potůček v horách se na něj podívala a pak dořekla "Ste moc slabý!Vraťte se do svého obidlí..."
Stařec ale zakroutil hlavu "Nikdo jiný by vám to neřekl...Vy musíte vědět kdo ste doopravdy!"Okamaru tedy pokynula rukou a řekla "Dobrá ty starý blázne!Povídej rychle protože můj meč už nedočkavě čeká,až s ním podříznu nové hrdlo!"Okamaru se nikdy a před nikým netajila tohou zabíjet.Stařec pohlédl na bledou dívku které právě teď sklouzla ruka na rukojeď jejího meče
"Vidím že si poněkud nervozní Okamaru...Pak tedy začnu s tebou."
Okamaru po čele sjela kapka ledového potu a hořce polkla,"Budiž!"řekla a usadila se naproti staříkovi.Treisy jen nechápavě kmitala ledovým pohledem mezi starcem a Okamaru.Stařec Okamaru řekl že ona pochází z jiného kmene a že její místo je na trůně jejich kmenu.Ona je nástupcem trůnu vlčích lidí a těm má vládnout.
Tohle Okamaru opravdu nečekala.Otevřela pusu a nevěřícně zírala na starého a moudrého muže,který se odmlčel a až po krátké chvilce promluvil ke druhé dívce,která si mezitím sedla vedle Okamaru.
"A teď k tobě moje malá..."Odmlčel se a podíval se prozíravým pohledem na Treisy "elfko"dodal.
"Elfko?"nevěříčně štěkla nervozní Treisy.Stařec kývl a dodal "Nepřerušuj mě!Mám moc málo času a tvůj příběh je dlouhý!"
Treisy narovnala záda a vypnula prsa,aby se posadila co nejladněji a s nevěřícným výrazem poslouchala svůj příběh.Stejně jako Okamaru a možná ještě víc byla překvapená když jí stařec vyprávěl,že je potomek královny elfů.A že ona je klíč k tomu aby byl Moritex zničen.Ona je legendou...Ona se svým výcvikem vlčích lidí a věrným přítelem po boku může vyplenit všechno zlo z Adliady...
Pak se naposledy omlčel a řekl:"Každá z vás má jiný osud a přes to jste obě stejné...Treisy zachraň svět od krutovládce a ty Okamaru staň se královnou vlčích lidí!Ale obě pamatujte,že jednou se střetnete v boji a jedna z vás zemře!"To dořekl a zasáhl ho pruh světla.Z jeho tváře zmizel poslední znak života.
Treisy zaplnila vlna pochyb a nenávisti..."Jsem elf...jsem legenda..."Honilo se jí hlavou stejně jako jiné myšlenky se honily v hlavě Okamaru...

___