Vesnice poznání

Kdysi dávno v jedné daleké pustině žili lidé, lidé kteří nemají jméno, vlastně takový malý národ, který je naším osvícením. Oni byli totiž úplně jiní měli víru, víru v něco co ani my neznáme v nějaký zvláštní a nepředstavitelný úkaz, který znali jen oni.
Jednou mezi ně přišel muž z dalekých končin z toho ,,našeho,, světa. Jak oni s potěšením říkali:,, Ze světa zla, špatností a smilstva." Pozvali muže aby s nimi zůstal a poznával jejich zvyky a až se vše naučí vyrazí na zpět a rozhlásí vše o jejich víře a bude ji šířit dál. Tak se také stalo. Muž šel do učení k jednomu ze starých kmetů. Ten ho naučil vše co znal a co za celý svůj život poznal. Že ženy s muži souloží jen jednou a to den po svatbě. Někdy se ženě podaří otěhotnět někdy ne. Proto je jejich vesnice tak malá a moc se nerozrůstá, protože většina obyvatel jsou postarší lidé. Občas však k nim někdo přijde z jiného světa a předá jim plno informací. Někdy zůstane a nebo se vyučí a odejdou na zpět odkud přišli. Tento muž se naučil vše co mohl plno věcí a byl rád, že ho vesničané přijali. Rád by zůstal, protože se v té vesnici cítil velmi dobře a šťastně. Ale dal slib. Slib že odejde a bude vše šířit dál aby ostatní věděli. A tak se taky stalo. Nadešel den odchodu a muž již už docela stár musel opustit vesnici, která mu přirostla k srdci. Měl ji rád a doufal že se sem někdy vrátí dožít svůj život. Našel si zde dokonce i děvče jménem Nina, která mu slíbila, že na něj počká. Ale on věděl, že to tak nebude, že když by se vrátil Nina už bude buď mrtvá nebo s jiným mužem, ale mlčel. A tak odešel, vydal se na dalekou cestu. A nikdy však nezapomněl na tuto vesnici. Častokrát si říkával, že to snad mohl být jeden dlouhý velký sen. Pak si však vzpomněl na plno věcí, které by se mu zdát nemohly, třeba když na jaře rozkvétala luka a všude se proháněli motýli a ptáci. Jsou to takové maličkosti, které byly však opravdové. Dokonce i na smrtelné posteli si pamatoval ten pocit. Ten krásný laskavý pocit uspokojení. A když umíral bylo mu líto, že se nevrátil ale zase měl dobrý pocit, že dodržel svůj slib a mohl na sebe být pyšný že šířil svoje poslání. Po celý zbytek života udělal vše pro to aby se lidé dozvěděli o vesnici. jenže lidé jsou hloupí a neveřili měli ho za blázna. Ale snažil se. Nemohl za to že lid je jen seskupení přežívajících kteřím je jedno jak a kde žijí. Našli se však jedinci kteří naslouchaly. A Ti teď žijí spokojeným životem...