Krásná elfka - čtvrtá kapitola - Král Onius

Když zapadalo slunce blížila se Treisy a její přátelé k velké řece zvané Kathana.
"Až řeku překročíme,za pár hodin budeme u pevnosti.Vlastně u hlavního města Barezie."řekl Larax a pobídl svého grošáka ke klusu.
Treisy kývla a také pobídla Briama k rychlejšímu klusu.Podívala se na řeku a řekla "Jak myslíš že to překročíme?Je nás šest!"
"Přeplaveme..."řekl klidně.
"Pře-co?"zeptala se Treisy udiveně.
"Plavat..."řekne znuděně Larax pak se zastavil a uchechtl se "ty neumíš plavat?"
Treisy podrážděně zakroutila hlavou.Něco zamumlala a s Briamem se zvedla do vzduchu a pomocí kouzla řeku přeletěla.
Larax na ni chvilku koukal a pak řekl "Ta si poradí vážně kdykoli..."
Sillar na něj výhružně zavrčel.Larax se na něj podíval a nevypadal by na to že se Sillara bojí.
Sillar se znovu telepaticky spojil s Treisy a vybouchl "Vysmívá se mi!"
"Klid...nevysmívá se ti!Jen...jen se tě prostě nebojí"odpověděla Treisy.
"Ty ho bráníš!"sykl Sillar.
"A ty žárlíš"uchechtla se Treisy.
Sillar jen zavrčel a dál už si těch dvou nevšímal.Treisy se na ostatní dívala s pobaveným úsměvem,když viděla jak se lopotí pro to,aby přeplavali hlubokou řeku.
Po několika nekonečných minutách konečně všichni vylezli na břech.Treisy pobaveně zatleskala se soucitným úsměvem pronesla "Tak kudy dál?"
Larax se na ní divně podíval a řekl "Ty to nevidíš?"
"Co?"řekla Treisy a pozvedla svoje pravé,dobře upravené obočí.
Larax ukázal nad vrcholky jehličnatých stromů "No kudy asi?"
Treisy zrudly obě tváře a podívala nad vrcholky jehličnatých stromů a uviděla dvě velké věže obložené mramorem."No...další trapas"uchichtla se a její myšlenky zabloudili k Okamaru.A na ní myslela do chvíle kdy koňské podkovy začaly klapat na žulové cestě která se lemovala k hradu,to ji probralo a ona se zeptala "Já...vlastně nevím jak se před Oniusem mám chovat.Vlčí lidi mě sice naučili elfské etice,ale moc toho neumím..."
Larax se zasmál "Před králem se nemusíš přetvařovat.Prostě se pokloň a pozdrav ho.Nenech se odradit jeho vzhledem...Takhle ho zřídily jen války ve kterých bojoval."
Treisy tahle představa podivila,ale kývla.
Za několik málo okamžiků se ocitli u hlavní brány ke vstupu do hradu.
Brána se za velkého skřípání otevřela a před nimi se objevila krásná chodba,sice byla vykládána jen žulou,ale byli v ní nádherné sochy a do žuly byli vytesané nádherné ornamenty,které značily dobro,zlo a rasy obyvatelstva Adliady.Chodba byla dlouhá a jen pár metrl široká.
Treisy se zatajil dech.Nad tou krásou si musela povzdechnout.Když se z toho trochu vzpamatovala podala opratě Briama sloužícímu a ten ho odvedl do stájí.
Larax zavelel k odchodu a při té příležizosti se Treisy mohla pokochat výhledem na krásnou výzdobu,než dojdou ke dveřím do hlavního sálu.
Zastavili před těžkými a velkými dveřmi z ebenového dřeva na kterých byli vyzobrazeny zvířata žijících v Adliadě,dominantou dveří byl drak,který měl břicho propíchnuté jednorožčím rohem,jednorožec měl naopak záda prokousnutá dračími tesáky.Sillar při pohledu na dveřní malby zavrčel.
Po chvíli čekání se dveře otevřely.Dál pokračovali jen Larax,Treisy a Sillar.Vstoupili do rozlehlého sálu vykládaného velkými mramorovými deskami,zamířili k Dominantě místnosti k velkému trůnu z bronzu na kterém seděl král kterému mohlo být tak mezi čtyřiceti a pěta čtyřiceti lety.Vypadal všek mnohem starší.Obličej měl vrásčitý a pokrytý nesčetnými jizvami,stejně jako krk.Oblečení měl převážně z černé hnědé kůže.Meč měl pořád po boku a prohlížel si Treisy měřívým pohledem.
"Kdo je to?"zazněl dunivý a mohutný hlas místností.
"Pane,nebudeš tomu věřit,ale to je Treisy,dcera královny Ismeni!"řekl Larax a zvedl předloktí Treisy tak,aby byl vidět elfský znak.
Král vykulil oči a překvapeně řekl "Legenda...."v mysli se mu vybavovalo jak mocný z něho může být člověk.
Nakonec se král Treisy poklonil a řekl "Vítám tě u nás dcero Ismeni.Pobuď tady jak dlouho budeš chtít...jen tě prosím nezmiňuj se nikomu o svém původu."pak se uklonil a odešel.