Krásná elfka - pátá kapitola - Pravá tvář krále

Když Onius odešel Treisy,Sillar i Larax tam zůstali a ještě dlouho hleděli na vysoké dveře jimiž odešel.
"Odvedu vás do vašich pokojů."řekl nakonec Larax a šel k vysokým dveřím vedle bronzového trůnu.
Treisy kývla a pokynula Sillarovi aby šel za ním.Dveře se za nimi zlehka zavřeli.Treisy se ocitla v dlouhé a úzké chodbě plné dveří.
"Co je to tady?"zeptá se nechápavě.
"Tohle je místonst ze které se můžeš dostat kamkoli do hradu.Těhle 51 dveří někam vede.Jen...ty poslední v pravo bych ti radil neotvírat..."odpověděl Larax.
"Proč?"zeptá se Treisy.
"Protože pokud pocházíš od vlčích lidí,nebylo by ti tam nejlépe..."řekl zarmouceně.
"aha"hesne Treisy a promýšlí do kterých dveří asi půjdou.
Larax je zavede k desátým dveřím na levé straně a otevře je,vstoupí do chodbičky ve které je zase spousta dveří.
"U sta hromů,tady je to jako v bludišti!To chci vidět jak se tu vyznám..."zavrčel Sillar a Treisy se nepatrně usměje.
Na páté dveře Larax ukáže prstem "To je váš pokoj.Je velký a je tam dost oken,takže byste se tam měli cítit doma."
"To pochybuju..."ušklíbne se Sillar.
"Jinak...mám pokoj naproti vašemu takže kdybyste něco potřebovali budu tam."oznámil jim Larax a šel do svého pokoje.
"No to potěší..."zašklebí se zase Sillar.
"Sakra!Ty nejsi za nic vděčnej..."Sykne Treisy.
"Měl bych?!Sem u lidí!Dotěď sem je zabíjel..."Hesl a šel pomalými kroky k pokoji.
"No tak promiň..."špitla Treisy a otevřela mu dveře.
Sillar se ale musel zastavit a podívat se pořádně na pokoj.Takový přepych už dlouho neviděl:
"Páááááni"šeptl a zívl "chce se mi spát..." došel k sametově vykládanému polštáři - k jeho posteli.Tam se natáhl,položil si hlavu na tlapy a okamžitě usnul.
Treisy jako první zamířila k oknu.Bylo velké a mělo slabá skla.Nad ním byla dřevěná tyč na které byla upevněná krásná záclona z krásně jemné látky.Hned vedle okna byla umístěná krásná a pevná postel s jemnými nebesy.Povlečení bylo šité ručně a z krásných látek.Před postelí byl pak nádherný světlý koberec.Jinak podlaha byla pokrytá dřevem.Naproti posteli byla velká skříň s prosklenými dveřmi.Uvnitř bylo několik společenských šatů a něco na spaní.Pak v pokoji byl ještě psací stůl na,u něj byla umístěna pohodlná židle.A byli tam také jedny dveře,které vedly do místnosti kde byla podleha prohloubena a tam bylo několik otvorů na vodu.A u toho byl ještě vytkávaný ručník,hřeben a něco na umytí.Toho Treisy hned využila a pustila vodu.Voda byla horká a proto si do ní okamžitě vlezla,pocítila nekonečnou únavu a pohodlí.
Z vany velezla až když byla tma.Treisy ale nebyla přes to si na sebe vzala noční ústroj a lehla si do pohodlné postele.Nechtělo se jí spát,ale i tak se jí sami zavíraly víčka.
Zdál se jí sen,který jí poháněl aby se už konečně probudila.Aby se šla podívat do velkého sálu,kde ji uvítal král Onius.Nechápala,ale pak se najednou z ničeho nic zbudila.Nevěděla co dělat a Sillar pořád ještě tvrdě spal.Rozhodla se tedy,že se přece jen radši půjde do velké místnosti podívat aby duše tak i svědomí mělo klid.
Oblékla si tedy svoje oblečení které si stihla vyprat a usušit a na bok si raději připoutala svoje zbraně,pak se teprve vydala ven z pokoje.Došla až ke dveřím,které vedli do předchozí chodby.Otevřela je a tiše jako myška se vkradla do chodby.Zjistila,že ve velkém sále jsou dva muži a že dveře jsou pootevřené.
"Tohle bych asi neměla,ale nemám klid a musím zjistit co si říkají."špitla pro sebe.
Teprve až když přišla blíž zjistila že v místnosti je král a Larax a o něčem se dohadují.Nakoukla dovnitř škvírkou mezi dveřmi a slyšela zřetelně o co jde.
"Ale ona je klíč k vyhrané válce!"zvolel Král a rozhodil rukama.
"Jenže pane,ty ji nemůžeš využít!"namítl Larax.
"Promiň?!Ty mi odporuješ?Ty sis dovolil mi odporovat!"zařval král naštvaně.
"Ano pane!Mám právo!Ona opustila prostředí kde žila!Opustila všechno co doposud měla,aby mohla zabít krutovládce a ty ji chceš využít jako zbraň!?"řekl už zvýšeným hlasem Larax.
"Ty...nemáš právo vůbec na nic!"zařval král "A kromě toho,ona je tady a já si s ní můžu dělat co chci!Je teď mím majetkem!"dodal a od pusy mu lítaly sliny jak byl rozzuřený.
"Sice bojuješ proti Moritexovi,ale ve skutečnosti si stejný jako on!"Zařval Larax "Svoje lidi bereš jako majetek!Zacházíš s nimi dobře,ale bereš je jako zboží,který můžeš využít a nechat na pokoji...!"pak se odmlčel a tvrdě se na na krále podíval "Nechápu...jak můžu být tvůj syn!"
Onius se na něj podíval a řekl "Nepřipomínej mi to!"řekl se suchým hrdlem a při tom se napil vína.Pak zase začal už trochu klidněji "Ona mi poslouží k tomu abych Moritexe zabil!To já...budu ten největší!"
"Oniusi!"zařval Larax "Nemáš to v hlavě v pořádku až nebudeš mít u sebe to proklaté víno,můžeme si promluvit!"
"Nebudu s tebou mluvit!Tu hloupoučkou husičku prostě využiju a hotovo...Její síla je mocná...!co mocná Nejmocnejší!!!"zařval.
Treisy už to nevydržela a stoupla si narovnala záda a obouma rukama rozrazila dveře a horkými kroky si to kráčela ke králi.Chytla ho těsně pod hrdlem a zvedla tak deset centimetrů nad zemi a zařvala:
"Mě nikdo využívat nebude!Natož takový král jako si ty!"
"Pust mě ty hlupačko!"sykl král.
"Mě!NIKDY NIKDO využívat nebude!!!"zařvala a v druhé ruce vytvořila tmavě fialovou kouli ze které sálaly plameny síly.
"Nejsem ňáká nekvalitní věc,co se může využít!Já si půjdu za svým cílem třeba i přes mrtvoly králů!JE mi to jedno!Ale budu to JÁ kdo dá tomu ubožákovi lekci!"zařvala a pustila Oniuse na zem,ten kecl a beze slov na ní koukal s otevřenou pusou.Treisy mrštným krokem prokličkovala mezi králem a Laraxem a šla do svého pokoje.