Krásná elfka - šestá kapitola - Omluva

Treisy se opřela o dveře,nechtělo se jí budit Sillara,ale potichu se snažila otevřít když v tom na ní od dveří vedoucích do druhé chodby zavolala známý hlas "Treisy no tak počkej přece!" Larax popoběhl aby ji ještě zatihl.
"Co chceš?!"sykla nevrle.
"Já...chtěl jsem si promluvi..."řekl a podíval se na ní těma svýma podle ní úžasnýma očima.
"O čem?"uchechtla se "O králi který využívá všechny kolem sebe?"
"On...takový není!"přerušil ji
"NE?A jaký tedy je?"sykl a ve tváři se jí objevil nebezpečný výraz.
Larax ji chytl za ruku a řekl "Poď..." ukázal na dveře,které otevřel.
Treisy otočila oči v sloup a řekla "Dobře jen na chvilku." a vešla.
Pokoj byl úplně stejný jako ten její.Jen s tim rozdílem,že na Laraxe tam nečekal tygr,ale místo něho tam běhal nádherný černosrstý plch.
"Jmenuje se Maois " usmál se a nabídl Treisy křeslo.
"Dík"řekla a usadila se naproti Laraxovi "Tak...o čem sis chtěl promluvit?"
"Hlavně sem se chtěl omluvit za otce...On normálně takový není...jenže dnes se trochu napil vínem.A...když má v sobě tu tekutinu neumí se ovládat a plácá pitomosti..."řekl Larax a koukl se do země.
"Taky sem neměla poslouchat za dveřmi...jenže to nešlo svědomí mě tam táhlo...Neznám svět lidí,neznám zdejší intriky,Vím jak se chovají lidé,ale o lidech mi nikdo nevyprávěl..."řekla a podívala se na něj.
Larax kývl na znamení toho že to chápe.Povídali si eště dlouho,ale pak se Treisy a řekla že už půjde,že je unavená.Larax kývl a dodal :
"Opravdu se omlouvám on...nemyslel to tak..."
"hm..."řekla,zívla a odešla si lehnout...
Larax se za ní ještě dlouhou chvíli díval,ale pak už si šel taky lehnout...
Ráno Treisy probudilo zpívání ptáčků pod jejím oknem. Vstala a šla se podívat,bylo nádherné,slunečné ráno a Treisy měla po dlouhé době zase radost,když si ale vzpoměla na večerní incident radost se vytratila a zůstala jenom zášť vůči králi.
"Dobré ráno..."hesl ospalý hlas za ní.
"Dobrý spáči!"špitla.
"Stalo se něco?Si...taková nevrlá..."řekl Sillar a podivně si ji prohlížel.
Treisy se s ním telepaticky spojili a ukázala mu všechno co se včera událo.
"No to...to je příšerný!"sykl "Nebojíš se ho?"
Treisy zakroutila hlavou a dál zírala do záře slunce.
"Musíme na snídani!"upozornila a převlékla se do šatů,které byli ve skříni.
Byli to bílé kalhoty,které si zastrkala do bílých vysokých bot.Pak tam byl bílý korzet se šněrovačnou,ten na sebe stéží navlékla.Zbraně ukryla v pokoji a jen do kozačky si zastrčila malou provizorní dýku.
Vyšli z pokoje a zamířili k velkým dveřím ze kterých přešli do chodby a z chodby přešli do velkého sálu kde už byly stoly a u nich veškěrá šlechta a král.Treisy se usadila vedle Laraxe a začala jíst.
Po chvilce se kdo si odvážil a zeptal se jí:
"Paní elfko,víte už o tom že vlčím lidím vládne nová královna?"
Tohle Treisy zaskočilo ale pousmála se,Larax si toho všiml a jemně do ní šťouchl loktem.Treisy okamžitě odpověděla
"Slyšela jsem o tom,ale neměla jsem zdání že je tomu tak.".
Treisy,když všichni už byli pryč-kromě krále,Sillara,Laraxe.Král se zhluboka nadechl a řekl:
"Já...Chtěl bych se omluvit za tu noční hádku.Vypil jsem moc vína a to mi neudělalo dobře na myšlení...".
"Král by neměl tolik pít...Tedy...DOBRÝ král..."řekla hrdě Treisy.
"Vím...chovej se ke mě jak zasluhuji...Udělal jsem hloupost a za tu se omlouvám,nalož se mnou jak uznáš za vhodné."řekl a odešel.
"Tvá hrdost pro tebe dost znamená!"řekl Larax.
"Jistě.Není nic důležitějšího!"odpověděla a hleděla na protilehlou stranu místnosti.
"Věděla jsi o tom že vlčí lidé mají nového panovníka?"zeptal se.
"Věděla sem o tom,že za čas ho mít budou,nevěděla sem že to bude tak brzy.Ta....královna je moje sestra...Tedy vlastně byla...!"řekla a odmlčela se.
LArax kývl "Mohla si mi o tom říct."
"Nevěděla sem že ti musím hlásat všechno co vím,krom toho ani já nevěděla že tvým otcem je Onius!"řekla a vstala k odchodu.
"Tak počkej!"zavolal Larax "Chtěl jsem vám to tu trochu ukázat."
Treisy kývla "fajn..."
Provedl je po celém městě.Ukázal jim všechno od kostelů až po hostince.Do hradu se vrátili až pozdě večer.Když Treisy otevřela pokoj zjistila že jim ho někdo obrátil úplně naruby.Věci byly vyházené a všude byl nepořádek:
"Někdo tu byl a pěkně řádil..."řekl Sillar
"Jo...počkej dojdu pro Laraxe..."řekla Treisy a při pohledu na zpustošený pokoj se jí udělalo nevolno.
"Laraxi...!Laraxi...!"bouchala na dveře.
"Co se děje?"zeptal se a otevřel.
"Někdo nám obrátil pokoj naruby."uchechtne se Treisy
"Co že?"sykl a šel se podívat.
"Není tu bezpečno..."usoudil "Dnešní noc přespíte u mě v pokoji"
"Co že?!"řekli udiveně Treisy a Sillar dvojhlasem.
"Budu ležet na zemi a ty Sillar si lehnete do postele."řekl a vypadal naprosto v pořádku.
Treisy si tedy sebrala věci,včetně svého opasku se zbraněmi a přestěhovala se k Laraxovi.Sillar si tam přitáhl polštář a okamžitě lehl a spal.
Larax si taky ustlal na zemi a okamžitě usnul.Jen Treisy se na Laraxe musela dívat nekonečné minuty,které přerostly v hodiny než konečně zavřela víčka a spala...