Krásná elfka - jedenáctá kapitola - Přítel

"Vstávej!"poplácal Larax Treisy po tváři.
"Co...co?"zamžourala Treisy.
"Vstávej...začíná pršet...navíc už je ráno!"
Otevřela oči a když zjistila kde teď zrovna právě je zhrozila se a okamžitě se odtáhla...
"Pro...promiň...Já..."Koktala.
"To je v pořádku...najednou jsi prostě spala."Usmál se.
"No...pojedeme?"Vstala a otřepala se,narozdíl od včerejška bylo už chladněji,navíc se spouštěl déšť.
"Jo asi by sme měli..."kývl Larax a rukou strčil do huňáče,který měl ještě půlnoc "Vstávat!"
Sillar jen dlouze vydechnul a spal dál.
"Vstávej!"křikl.
Sillar vyletěl jako kdyby ho na nože brali
"To je budíček..."štěkl a vzápětí se otřásl "To je zima...!"
"Jedeme!"oznámila Treisy a vzala si na sebe dlouhou černou kápi.
Larax se rozeběhl k Ogoxovi a obratně na něj vyskočil,v zápětí ho pomalu rozjel na severovýchod.
Treisy vylezla na Briama a něco mu pošeptala do ucha,pak ho pohladila po hřívě a dala povel ke klusu.
Sillar běžel mezi nimi.
"Chtěl bych se dneska dostat do města Runakh.Potřebujeme zásoby,a navíc v tomhle počasí potřebujem i nějaké deky,mám tušení že začíná zima."oznámil jim Larax a kopl koně do slabin,ten okamžitě přešel do trysku.
Treisy jen sklonila hlavu a kůň přidal.
Do dvou hodin přijeli do pevnosti Runakh.Bylo to tam poněkud jiné.Město bylo bohatší,byl tam městcký ruch.Ale z města nevyprchala ani bída ani nouze.U hlavní brány se povalovali tucty žebráků,ale tady se s nimi zacházelo hůř.Žebráci tady nesměli být!Proto je stráže s černou růží na obleku bili a vyháněli od brány.Nepomáhalo to...Prostě se tam usadili a hodlali si vyžabrat aspoň pár grošů.
Tohle Treisy ještě neviděla.Bili je a nevypadalo by to že je to mrzí.Naopak,Moritexovi zákony to dovolovaly,Králi to bylo šuma fuk,byli přece jenom žebráci-pro něj nepotřebná chudina!
Projeli bránou bez menších potíží a zamířili k velké věži.Larax tvrdil že tam byl hostinec U Hedviky,prý tam měl svou známou.
Než tam dojeli museli se ale proplétat úzkými a zalidněnými uličkami města.To jim na koních moc nešlo,museli sednout a jít pěšky s opratí v ruce.
Začalo hustě pršet,ikdyž byli pár metrů od hostince za několik vteřin byli mokří.
Koně připoutali ve dvoře pod přístřešek a šli znovu na ulici aby mohli hlavním vchodem do hostince.
"Laraxi!"vykřikla kulatá žena s hnědými kudrnatými vlasy a širokým úsměvem.V okamžiku byla u Laraxe vtiskla mu pusu na tvář a přihmouřeným okem si přeměřila Treisy.
"Kdo je to?!"zeptala se.
"To ti povím až nahoře..."zašeptal a ukázal na točivé schody v rohu hospůdky.
"Telkine!Vem to za mě!"rozezní se rázný hlas starší ženy.Za pultem vyskočil asi osmnáctiletý chlapec a zamával na Laraxe ten mu gesto opětoval a šel ke schodům.Za ním se ladně propletl Sillar a za nimi těžkými kroky kráčela Treisy.
"Tak děte děte!"Pobízele je,protože šla poslední.
Larax otevřel dřevěné,kovové dveře a vstoupil do dřevem vyzdobené místosti.Za ním vyskočil Sillar,Treisy a jako poslední vyšla žena.
"Hedviko...!Tak rád tě zase vidím..."řekl Larax a usadil se do křesla k rozhořenému krbu.
"I já tebe Laraxi...Zajímalo by mě kdo je ta mladá dívka a ta velká kočka!"řekla Hedvika a propíchla Treisy jejíma zelenýma očima.
Larax se zeširoka usmál
"Hedviko nebudeš tomu věřit...Ale tohle je Treisy!"
"Ta Treisy?"šeptne Hedvika a zatají dech."Ale to neni možné...vždyť ona...Pane bože!"zašeptala a rychlými kroky kráčela k ní.
Vzala ji za ruku a šeptla "Vítej...Zpátky!"
Treisy se usmála,šeptla "Díky..."
"Na to se musím posadit!"zasmála se Hedvika a vyndala ze skříňky medovinu a zhluboka se napila.
"Lid má zase naději..."šeptla a po tváři jí tekla jedna velká slza.
"No...A ty jsi kdo kočičko?"usmála se jemně Sillara poškrábala pod bradou.
"Moje jméno je Sillar,jsem doprovod těch dvou aby se jim něco nestalo..."řekl Sillar klidně
Treisy i Larax se oba museli usmát.
"No pokoje jsou volné všechny,aspoň dva dny se tu budete muset zdržet,protože vám musím říct spoustu novinek!Snídaně je ráno až se vzbudíte,koně nakrmíme a napojíme.Pak si vše povíme..."Usmála se zeširoka.
"No...myslím že si radši vezmeme všichni jeden pokoj."řekl Larax a Treisy kývla,ovšem Sillar nesouhlasil
"To tak!Vy mě zase budete budit to tedy ne!Chci svůj pokoj!"
"Vezměte si jaký budete chtít klíče jsou ze v nitř."řekla Hedvika a vstala že půjde dolů.
"A...Hedviko!Nikomu ani slovo!"Křikl ještě Larax
"Jistě!"mrkla na něj Hedvika.
Když odešla Larax se usmál "No a my půjdeme spát!"
"Jo...jsem utahaná..."šeptne Treisy
Sillar zívl a šel za nimi.
Treisy a Larax si vzali první pokoj a Sillar si vzal pokoj naproti nim.
Když se trochu zabidlily Larax řekl "Dneska můžeš klidně spát,tady nám nebezpečí nehrozí...."
"To je dobře..."zívla a zachumlala se do deky.