Krásná elfka - třináctá kapitola - Zamyšlení

Ještě dlouho po ranní hádce seděla Treisy u okna pokoje,který měla společný s Laraxe a hleděla nepřítomně z okna.Přemýšlela o sobě o svém životě.Ujasňovala si co je pro ni nejlepší a čeho se bude v budoucnu držet.
"Jak dlouho už tam sedí?"zeptal se Telkin u oběda.
"Od snídaně...nemluví jenom pořád kouká z okna..."odpověděl mu Larax a strčil si do pusy lžíci s polévkou.
"Dělá mi starosti..."přiznala se Hedvika "možná jsme jí to měli říct šetrněji..."
"Co bys jí chtěla říkat šetrněji...Plácala akorát žvásty!Mami!uvědom si že pokud nás má zachránit právě ona,nesmí mít o sobě pochyb..."
"Já vím Telkine...jenže..."
"Jenže co?Ještě se jí zastávej!Když bude mít pochybnosti,nebude k ničemu!A celý lid to může rovnou zabalit,protože ho čeká zkáza!"řekl s tvrdou tváří Telkin ale pomalu si uvědomoval že má matka asi pravdu.
"Možná by si s ní měl někdo promluvit..."řekl Sillar a díval se do talíře plného rudého masa.
"Když už,tak bys měl ty Sillare znáš ji z nás nejlíp a nejdýl..."řekl mu s plnou pusou Larax.
"Nevím...jestli mě bude poslouchat..."řekl Sillar a zakousl se do syrového masa
"Neposlouchá ani můj hlas ani Hedvičin a myslím že tvůj přijme...Zkus to za zkoušku nic nedáš..."řekne Larax a odstrčí prázdný talíř.
"Pravda za zkoušku nic nedám..."kývl Sillar a dodal "Promluvím s ní."
Larax kývl a Hedvika odnesla prázdné talíře a přinesla další talíře plné jídla.
Sillar dojedl a odešel od stolu.
Treisy byla pořád uzavřená do sebe a z toho ji trochu vytrhl Sillarův klidný a nervózní hlas
"Treisy?"
"Co se děje Sillare?"šeptla ale pořád se dívala z okna.
Sillara překvapilo že mu odpověděla
"Já...chtěl bych si promluvit..."
"Jistě nikomu neodpovídám tak poslali tebe...jak ubohé..."zasmála se.
"Moc dobře víš že to tak není..."zakroutil hlavou
"Ne?a jak to tedy je?No tak pouč mě!"zasyčela.
"Nevybíjej si zlost na mě!"sykl "Já ti nic neudělal!Krom toho oni měli pravdu!Nesmíš pochybovat..."
"Tak fajn..."sykla "Co chceš!"řekla ještě naštvanějším hlasem "O čem chceš mluvit..."
Teď Sillar nevěděl jak začít
"Vlastně...Jak si na tom?Sedíš tu už celé hodiny...Nemluvíš..."
"Vadí to snad někomu?"
"Ano...tvým přátelům..."
"Mí přátelé" otočila se "to po mě chtěli,chtěli abych se nad sebou zamyslela...Tak to dělám!"
"Fajn...tak já asi půjdu...vidim že nemáš nejlepší náladu..."řekl Sillar a podíval se jí do očí...
"Pravda...ale řekni jim už jsem u konce svých myšlenek...jsem rozhodnutá!"
"Dobře..."kývl Sillar a odešel dolů za ostatními.
První očekáváná otázka padla od Hedviky
"Tak co?Jak pak jsi pořídil..."
Sillar se na všechny podíval výrazem ze kterého nešlo nic vyčíst
"Prý je rozhodnutá!"
"No a jak?"usmála se
"To neřekla!"zakroutil hlavou "Asi si to nechá na zítra..."
Všichni nasadili místo veselých zkroušené výrazy
"Budeme otvírat..."oznámila nakonec Hedvika a šla se připravit.
"Půjdu nahoru..."řekl Sillar a zmizel.
Za několik minut začali chodit první zákazníci.Hedvičini štamgasti co tu tráví všechen svůj volný čas.
"Tak co to bude pánové?"ozývalo se od stolů vzadu.
Larax a Telkin popíjeli a při tom si povídali o všem co jim na mysl přišlo.
Když se Larax dostal přiopilý do pokoje Treisy už tvrdě spala.
Larax se neustále chychotal,ale jí to neprobudil,zdál se jí překrásný sen.O elfské zemi,o její matce,o jejich setkání...Snila a propadala se hloub do svého podvědomí,ale najednou se sen rozplynul a ve snu před ní stála černá osoba s mečem potřísněným krví.
"Ne!"vykřikla ze spaní a celá spocená se probudila.
Všimla si že venku je již ráno ale stále prší.
Vzdychla si a zachumlala se zpátky pod peřinu...
"Dobrý ráno..."ozvalo se z druhé strany pokoje "Dneska už se mnou budeš komunikovat?" Larax celý rozespalý na ni mžoural z jeho postele
"Možná..."uchechtla se z pod peřiny.
"Fajn...jak ses rozhodla?"
"Copak sem měla na výběr?"
"Měla...mohla jsi s tim praštit..."
"Jak by se na prosim tě dívali?Jako na nějakou husu co nedokázala to co měla...?To bych radši skočila z hory než aby byla uražena moje hrdost...!Takže kdy pojedem?"Zeptala se
"Věděl jsem že se rozhodneš správně...můžeme jet klidně hned!"odpověděl
"Dobrá..."usmála se a odkráčela do koupelny.
Vykoupala se do čista a oblékla si svoje černé šaty a přes to si přehodila černou kápi,která jí sahala po kotníky.
Otevřela dveře koupelny a než došla dolů ještě stihla vzbudit Sillara.Se Sillarem po boku šla po točitých schodech dolů a pozdravila
"Brý ráno..."
Hedvika se otočila a když viděla jak to těm dvěma spolu sluší usmála se,ale místo Sillara si na chvíli představila vedle Treisy Laraxe a to jí přišlo ještě lepší
"Nemám moc velkou radost že už odjíždíte,ale musíte jet..."kývla a za ní vyšel Telkin
"Hodně štěstí...vám oběma!Třeba se ještě někdy uvidíme..."usmál se
"Jo..."šeptla a kráčela ke koním.
Nasedla na Briama a počkala na Laraxe,pak se i se Sillarem vydali na sever města a z něho na severovýchod k elfským lesům...
Ale to bude dlouhá cesta...než se tam dostanou určitě se něco ještě přihodí :)