Krásná elfka - čtrnáctá kapitola - Les stínů

Stále pršelo,černé nebe protínali blesky různých tvarů.Vždy po blesku se ozval hluboký a strašidelný hrom.
Ujeli již několik mil,déšť neustával naopak ještě sílil
"Jak je to ještě daleko?"Zetala se Treisy
"Moc!Proč se ptáš?"řekl Larax a přitáhl si na sebe svoji kápi aby se ohřál
"Protože takhle moc daleko nedojedeme,nemůžeme jet tryskem poněvač by se to koním smekalo,ale nemůžeme jet pomalu protože by nám brzy byla velká zima."
"Asi si budeme muset najít ňáký moc hustý jehličnatý les,aby jsme mohli oschnout."Řekl Larax a vzhlédl na černou oblohu.
"Jo...jo..."kývla Treisy a zeptala se Sillara "Sillare jak si na tom?Nechceš připoutat nějakou deku?"
"Blázníš...?Byla by mi ještě větší zima!"řekl"Kromě toho jak jste mluvili o tom lese támhle vlevo se rýsujou nějaký vrcholky stromů"
"Ale to je les zasvěcený démonům,prý tam žije moc zhohavěných nestvůr sloužící Moritexovi!"řekl Larax a přitáhl uzdu koně k sobě.
Treisy to udělala taky
"Potřebujeme se schovat...!"
"Já vím...ale tohle je víc než nebezpečné!Je to sebevražda"řekl Larax a podíval se na ní zoufalým pohledem
"Nemáme na výběr!Prochladli by jsme!"nedala se Treisy
"Fajn...Ale nemám z toho moc velkou radost!"pokrčil rameny s ustaraným výrazem.
"Tak jedeme!"obrátila koně Treisy a rozjela se k lesu.Cestou přemýšlela co by se v tom lese tak odporného a hrůzostrašného mohlo skrývat,co to může být že to nažene strach i Laraxovi?
Za nedlouho dejeli k lesu.
Les byl temný a hluboký...Zastavili se jen na kraji aby se mohli osušit,protože Larax nechtěl dál jít.Dokonce nechtěl ani založit oheň a pořád se držel svého koně.
"Čeho se bojíš?"zeptala se Treisy,kdež už jí bylo tepleji.
"Bojim se toho že se o nás Moritex dozví dříve než by měl...Drž Briama u sebe!"řekl tiše Larax
Sillar si najednou stoupl
"Co se děje?"šeptla Treisy.
"Nic...něco se mi asi zdálo..."zakroutil hlavou a měl nastražené všechny smysly.Taky se tu necítil dobře...
Jedinému komu to nevadilo byla Treisy...Byla zvyklá žít v tajemných místech takže ani neměla strach.
"Vyspíme se tu?"zeptala se.
"Na to zapomeň!"Vyhrkl Larax okamžitě
"No tak...co by se nám mohlo..."nedokončila to protože se v lese někdo mihl "Co to bylo?!"sykla a vstala
"Jsou tady...říkal jsem to..."šeptl Larax vytasil meč a běžel k Treisy se svým koněm v ruce.
Treisy sevřela Briamovy otěže ještě pevněji.A rozhlídla se po lese,vztyčila hlavu a křikla
"No tak!Co se tam tak schováváte?!Postavte se nám čelem!"
Larax sevřel rukojeď pevněji,když z lesa vystupovali tajemné stíny.
"Sillare hlídej koně..."šeptla Treisy a vytáhla oba svoje meče...
"Dávej pozor na co míříš...musíš přesně na srdce nebo na hlavu,jinak je zabít nemůžeš...A kdyby jich bylo moc,na nic nečekej a sedni na Briama a utíkejte,pamatuj,kdyby se mi cokoli stalo musíš pořád na severovýchod..."usmál se.
"Ví kdo jsem?"zeptá se
"Cítí že jsi...elfka..."šeptne Larax a při posledním slovu mu stuhne výraz ve tváři protože nestvůry začali vycházet z lesa.
"U svatý Kalheti..."šeptne Sillar a polkne.
"Uf...odporný pohled..."sykne Treisy a sevře oba meče pevně v rukou.
Příšery mají odpuzující vzhled...Měli zelenou až šedozelenou barvu,buď jedno nebo tři oči.Oválnou pusu vyplňovalo pár zubů.Hlavy měli holé jen s pár skvrnkami,které světčilo o tom že dříve měli vlasy.Svalnaté tělo kryly provizorní šaty z kůže vlků,a jejich svalnaté ruce dřímali kyje nebo meče.Také tam bylo pár lukostřelců.Měli aspoň přes dva metry.
Jejich tupé výrazy teď ostře sledovali Treisy a Laraxe a pak se ozval hluboký hlas jejich vůdce
"Ta holka je elfkaaa.A ten kluk je jeden z nejhledanějších...Tu holku chci živou!Toho druhýho zabte!"
"Hodně štěstí..."špitne Larax a druhou rukou sevře erb svého rodu,který ma zavěšený na krku na stříbrném řetízku.
"Jo...tobě taky"usmála se a pořád sledovala stvůry co se blíží blíž a blíž.
"Nezapomeň co jsem ti řekl!"šeptl a rozeběhl se k nim.
Treisy nemeškala a rozběhla se vstříc krvavé bitvě.
Těsně před nimi vyskočila do výšky a mocně máchla mečem.Její ruce byli potřísněny krvavým proudem,když na zem padali dvě příšery...Treisy se usmála a zkřížila meče s dalším démonem.I on po chvíli skončil na zemi mrtev.Kolem Treisy létaly šípy,ale ona se jim úspěšně vyhýbala a ještě stihla zabít další dvě monstra.Boj byl krutý a nemilosrdný,ale Treisy neutržila žádné velké zranění...Vždy když mohla poslat do pekel bějaké monstrum,které jí stál v cestě ještě se usmála.
Náhle se ozval krutý výkřik,který patřil Laraxovi.
Ve Treisy přímo hrklo,rozběhla se vlevo odkud vyšel výkřik.
"Laraxi!!!"vykřikla
Viděla jak má četná zranění na břichu i zádech,Viděla jak ho právě jeden z těch démonů chytl a zakousl se mu do ramene a z něj sál krev.
"Laraxi!!!"zařvala znova a ten udělal gesto aby vypadla a ozval
"Běž!!!"zařval z plných plic.
"Na to zapomeň...!"zařvala
"Běž!!!zachraň se !!!"Zařval
Treisy už si nikdo nevšímal všichni měli hlada zajímali se jen o Laraxe...
"Teď nebo nikdy..."šeptla
Roztáhla ruce a začala vyzývat temnou magii,aby mohla zachránit svého přítele...
"Budu ti sloužit věrně,tvou rukou budu zabíjet a všechny životy budou obětovány tobě!"
šeptla a ze země vytryskla tmavě fialová síla.Mocná,temná a silná...Treisyinu dlaň zaplnil kotouč tmavě fialové síly...Treisyiny vlasy začaly postupně tmavnout a to upoutalo i pozornost oblud...
Ďábelsky se usmála a ruku dala před sebe.Na ní položila i druhou ruku a pak šeptla
"Oko stínů...."
Z nestvůr tahle síla začala okamžitě vysávat život...Za chvíli nikdo už nestojí,všichni jsou na zemi-mrtví...
Larax se svýjel bolestí...Měl mnoho tržných ran a nejhorší byla ta rameni...
Treisy nemeškala ani minutu a rozběhla se k Laraxovi.Během cesty jí zase zbělaly vlasy.
"Jsi v pohodě?Poď jedeme nebo se vrátí další..."šeptne a podepře ho...Zjistí že má v rameni zabodnutý šíp,ale dovede ho až k Briamovi,na koně ho vysadí a vyleze za ním.Ogoxovu oprať chytí do levé ruky a pobídne koně ke trysku
"Aspoň že už přestalo pršet ..."šeptne a Laraxe pevně sevře v náručí aby nespadl...