Krásná elfka - patnáctá kapitola - Jeskyně

Briam i Ogox pádili neuvěřitelnou rychlostí, byli už dost daleko, ale pořád slyšeli řev nestvůr. Larax seděl před Treisy a tak tak že se držel, byl unavený, potřeboval okamžitou pomoc. Dojeli k řece, jmenovala se Tolkien, Treisy je kouzlem přenesla přes divokou řeku na druhý břeh. Pár mil na sever od nich se tyčili vysoké skály. Treisy si řekla, že by bylo dobré, aby se ukryli někde, kde je nikdo neohrozí na tolik, aby mohli se nemohli bránit.
K večeru dojeli ke skalám... Našli si malou ne moc vysoko položenou jeskyni, tam se ukryli. Treisy založila oheň a řekla:
"Sillare, bylo by asi nejlepší kdybys hlídal venku...Já se pokusim Laraxovy rány zacelit, i když to půjde dosti těžko..."
"Jo..." kývl "Když někdo pude okamžitě ti dám zprávu..."
"fajn..." usmála se
Sundala Laraxe ze sedla a položila ho na zem, hlavu mu podepřela jeho brašnou s dekami. Jednu z nich si připravila na to, aby ho mohla pak přikrýt.
Na ohni začala v malém kotlíku ohřívat vodu a než se voda dala do varu natrhala pár bylinek, ty zabalila do čistých, bílých kusů její bývalé noční košile.
Namočila bílou látku do vroucí vody a nechala to pěkně nasát vody a výtažky z bylinek.
"Tak a můžeme začít..." šeptla a podívala se na Laraxe
Roztrhla mu jeho děravou košili a uviděla desítky modřin a menších i větších ran, které byly zanícené a krvácely.
Košili mu jemně sundala celou a začala mu rány čistit...vždycky když mu na ránu začala čistit tiše zasyčel.
Za chvíli mu rány začala zacelovat. Povedlo se jí zacelit pár větších ran. Ty menší nechala ať se zahojí samy. Ošetřila mu ještě záda a nohy.
Pak se podívala na to největší zranění-to kousnutí. Bylo ošklivě zanícené a dostala se do toho infekce, vytékala z něj světlá tekutina.
"Tohle nemůžu zacelit, je to moc hluboké..." šeptla pro sebe a vzala kousek látky a začala mu ránu čistit.
Když lehce přejížděla látkou po ráně začalo to v ní syčet...Larax se prudce chytil za ránu a něco zaklel.
"Lehni si..." šeptla, ale vypadalo to jako by jí nevnímal. "Laraxi!" křikla, ale žádná odpověď se neozývala byl úplně mimo sebe.
Sedla si tedy před něj, jeho oči byly zalité slzami.
"Laraxi" šeptla a pohladila ho po tváři.
"Co-co se stalo..." řekl rozklepaným hlasem.
"Musím ti tu ránu vyčistit..." řekla klidným hlasem a chtěla mu ruku odendat.
"Jo...promiň...!" řekl a dal ruku dolů.
Treisy se jemně dotkla rány, Larax zkřivil obličej bolestí a Treisy podotkla:
"Asi ti to budu muset zavázat...Nemůžu ti to zacelit je to moc hluboké..."
"Hm...Bolí mě celý tělo..." řekl a druhou ruku si položil na břicho.
"Ani se ti nedivím... Měl si hrozivé rány..." šeptla a pořád se soustředila na ránu, jen pro to aby se mu nemusela koukat do očí.
"Proč si se pro mě vrátila....?" zeptal se po chvíli ticha.
"Proč?" zeptala se
"Jo...proč?"
"Protože..." zarazila se a vymáchala hadřík ve vodě, pak ho zase přiložila a dořekla "Protože sem tě tam nemohla nechat..."
"Ale řekl sem že máš odjet!" řekl a díval se na ni.
Treisy se ušklíbla a posměšně "Copak sem tě někdy poslouchala..."
Larax se taky usmál.
"Teď to bude bolet nejvíc..." řekla tiše a Larax sevřel kámen co měl vedle sebe.
"Au..." zařval až a vší silou sevřel kámen, ten začal nepřirozeně křupat.
"Teď ti to obvážu..." řekla tiše a vzala zbytky svých šatů.
Položila mu na rameno ještě pár vlhkých cárů a pevně mu obvázala rameno.
"Dobrý?" zeptala se.
"Jo..." kývl a dodal "Díky..."
"Měl by ses...prospat" řekla a po prvé co se probral se mu odvážila podívat do očí...
Já se v nich snad...utopim...,pomyslela si a nemohla oči odtrhnout.
Ani jeho oči se z těch jejích nehnuly. Ani jeden z nich nemrkal.
Larax se k ní začal přibližovat, položil jí ruku na tvář a přitáhl ji k sobě. Políbil ji, ale ona se bleskově odtáhla
"Laraxi...věř mi že nikdy sem si nic nepřála víc, ale sám víš že to nemůžeme..." zavrtěla hlavou a po tváři jí stekla slza...
Larax kývl
"Promiň...."
Treisy vyšla ven za Sillarem
"Jak to vypadá?"
"Docela dobře nikde ani človíčka..."