Krásná elfka - sedmnáctá kapitola - Hlídky

Stmívalo se a oni se pomalu dostávali k Beldarským močálům...
"Měli bychom zastavit!Koně jsou vysílení..."křikl Larax
"Jo...Támhle je nějaký suchý keř!Tam přenocujeme!"Rozhodl okamžitě Sillar.
Treisy nic neříkala a pořádně sevřela uzdu.Byla nervozní a vyplašená z Laraxovi reakce,když mu řekla o tom klukovi v kápi,navíc byla vyplašená i z jeho jména...V překladu jazyka vlčích lidí to znamenalo něco jako posel ze záhrobí...
Sesedla z koně a z brašny si vyndala deku.
"Budu mít stráž..."řekla nakonec "Než si ale lehneš,Laraxi,měla bych ti tu ránu převázat!Krev začíná prosakovat..." dodala a rozdělala oheň
"Budu rád..."kývl Larax a začal si kousky látky odmotávat.
"Dej je sem!Vyperu je..."řekla a v malém kotlíku vymáchala krví nasáklé cáry hadrů.
Pak mu ránu opět podložila silnějšími kousky látky a ještě vlhkými,dlouhými pruhy mu silnější kousky pevně stáhla na ránu.
"Dobrý...?"zeptala se
Laraxovi sjela po tváři slza a pípl "Jo..."
"Běž spát,zítřek bude náročný!"šeptla a pomohla mu vstát
"mm..."zabručel a přikryl se dekou,za několik minut usl.

"Během noci se nic nestalo..."řekla Treisy,když společně s Laraxem balili deky a byli připraveni vyrazit.
"Do večera bysme mohli být u Beldarnských močálů..."řekl Larax ale pak sklonil hlavu "Jenže..."
"Jenže co?"zeptala se Treisy
"Cestou k močálům určitě budou hlídky a spoustu jednotek..."
"Mám kouzla..."usmála se "Král už stejně ví že jeho smrt přijde brzy,tak už nemusím schovávat svoji auru..."
"Jenže...nevím přesně jestli tě podle aury nemůže vystopovat"namítl Larax
Treisy zakroutila hlavou "To určitě ne!"
"No...když myslíš..."pokrčil rameny
"Taky si myslím že to nejde..."zakroutil Sillar hlavou a nasál vůni která mu přišla pod nos...
"Myslím...že se k nám blíží několik vojáků..."sykl a zaostřil do dálky.
"Asi máš pravdu měli bychom jim jet naproti..."usmála se Treisy a pomohla Laraxovi do sedla.Sama pak vyskočila do koženého sedla a pobídla Briama.
Jeli velkou rychlostí a po několika hodinách je zastavila desetičlená hlídka.Její velitel byl nevrlý a napříjemný stejně jako jeho vojáci.
"Slezte!"zařval a klidněji dodal "Kam jedete?!"
Sillar výhružně zavrčel,veliteli se zkřivil obličej posměšným výrazem.
Treisy seskočila a usmála se "No..."začala mile,ale pak obrátila a větu dořekla nepříjemným tonem "Kam asi tak můžeme jet když nemáme ty vaše uniformy?!No samozdřejmě jedeme k elfům!"
"To vás ale dál pustit nemůžu!"uchechtl se "Naopak vás musím zatknout!"
"Tak si to zkus!"sykla Trei a obě ruce položila na rukojěti obou měčů.
"Chyťte je!"přikázal svým vojákům.
První dva padli k zemi hned,další se ještě chvíli pokoušeli vzdorovat,ale nakonec zklamali.
Velitel tasil meč také,ale na jeho gesto se mu dostala Treisyina malá poznámka
"Meč můžeš klidně zastrčit!Nezemřeš díky čepelím mích mečů,ty zemřeš pod silou kletby!"
Velitel vykuli oči a klesl na kolena.
Treisy zamumla kouzlo a namířila svoji dlaň na jeho tělo.Z ní za několik minut vyšlo stříbrné světlo,které ho zasáhlo do prsou.Chvíli se ještě zmítal v písku ale pak jeho tělo zůstalo bezvládně ležet.
Treisy nasedla na Briama a tázavých pohledů obou společníků si vůbec nevšímala.
"Zdrželi jsme se!"řekla klidně a pobídla koně k trysku.Larax a Ogox za chvíli běželi vedle ní.
Ujeli několik mil a vrcholky stromů se jim začali přibližovat.
Treisy se už těšila na to až uvidí všechny krásy elfské země.Ale nejvíc se těšila až pozná svou matku-královnu Ismeni,slýchavala o ní zvěsti že je tak mocná,že dokáže pomocí jediného pohledu vyléčit většinu zranění.Ikdyž se jí to znalo přehnané přesto tomu věřila...Vrtalo jí hlavou proč byla tam blbá a nezeptala se Laraxe aspoň na její povahu...Nakonec došla k závěru že udělá cokoli aby ji mohla vidět...
"Sakra!!!"sykla "další hlídka..."pokřivila obličej a poprve za svoji cestu vytáhla černý ebenový luk a šípy..."Na ně už si síly plácat nebudu!"
Vzala čtyři šípy a namířila na hlídku,vystřelila a čtyři z vojáků padli k zemi.Pak vzala další čtyři,dva z nich zasáhli dva vojáky a další dva minuly.
"Sakra!"zasyčela a poslala je na smrt jediným kouzlem co obsahovalo černou magii.
Zbylí vojáci se sesypali na zem jako hrušky co padají ze stromu...
"Jedeme!Do setmění musíme být u Beldarských močálů!"křikla kopla Briama do slabin