Živé slovo I.

Kroky se tiše rozléhaly velkou místností. Tlumil je koberec s hustým sametovým vlasem. Mladý muž jí zmateně procházel, skoro jakoby něco hledal. Jeho prsty zkoumaly každičký kousek stěn se starou zažloutlou tapetou. Prohmatávaly velké knihovny po centimetrech. Knih se ale nedotkl. Bál se psaného slova. Mohlo změnit celý jeho život, přesto ale, hledal nějaký kus papíru.
Odstoupil od nich a zoufale se rozhlédl místností. Byla bez oken a dveří. Po jejím obvodu byly vysoké knihovny plné různých kousků pergamenů a starých ohmataných knih. Ale to nebylo to co hledal. On hledal zcela nový a nepoužitý kousek papíru potištěný černým textem.
„Do hajzlu!“zaklel. Chtělo se mu křičet. Ani nevěděl jak se sem dostal, prostě tady jednou byl. Spal doma po dlouhém dni a najednou byl tady. Prohrábl si rukou krátké černé vlasy. Po pár hodinách mu došlo co se tady stalo…

„Co to sakra?!“ dívka hleděla překvapeně na monitor svého počítače. Rozhodla se že napíše pokračování jednoho staršího dílka. Ale tohle nebylo ono. Zdálo se jí jakoby byla chvilku mimo, jakoby usnula. A pak ji probral nějaký zvuk, znělo to skoro jako hlas. Znova si přečetla těch několik řádků co napsala a začalo ji to zajímat. Chvilku uvažovala jestli to nemá smazat, ale chtěla vědět na co ten chlapík přišel. Prsty začaly pomalu běhat po klávesnici.

…ona musela použít Živé slovo. Ale musela ho použít špatně, jinak by nebyl zaseknutý tady někde. Potřeboval by si jenom přečíst to co předtím napsala a mohl by zjistit co je špatně. Z ničeho nic se v místnosti ocitl malý stolek. Byla na něm tiskárna zasypaná neuvěřitelným množstvím papíru. Muž se k ní rozběhl. Našel tam malý štůsek, který se skrýval pod ostatními papíry a začetl se do prvního listu.

Pistole vystřelila a vzduchem se nesl pach střelného prachu. Nábojnice dopadla s jemným cinkotem na kachlovou podlahu. Pak dopadlo tělo. Dutý náraz se ozýval v ozvěnách snad celé věky.

Muž sklopil hlavu. Vypadá to tak, že si bude muset přečíst celý svůj život, aby našel tu chybu…

Dívka s údivem sledovala své míhající se prsty a nevěřila vlastním očím. Dělo se s ní něco zvláštního a jí se nechtělo přestat. Byla zvědavá co bude dál…